Tereza Zavadilová: Macinka stáhnul prezidenta do bahna. Schválně
Výpady Petra Macinky vůči kanceláři prezidenta nebyly jen tak nějakou noční nerozvážností. Vypadá to na přesně cílenou mocenskou strategii, jak z učebnice.
Jestli si šéf Motoristů po večerech pročítá strategie moci, a vypadá to tak, dá se jeho úder na hradní kancelář přečíst jako přesně cílený. Argumenty, že prezident neměl zveřejňovat soukromou korespondenci, neplatí. Vyostřená rétorika byla cílená přesně na to, aby se zveřejnila. A mocenský tah se vyplatil. Proto Petr Macinka působí pobaveně a sebejistě, nikoli zkroušeně, jako někdo chycený u nepřístojnosti.
Kritici poukazují na to, že si šéf Motoristů vyjádření hraničící s výhružkami k prezidentovi "neměl dovolit." Z hlediska dosud platné mezilidské etiky to je samozřejmě pravda: Petr Macinka je mladší než prezident a hlavně v hierarchii protokolu stojí mnohem níže. Přesto se v korespondenci s hradním mluvčím staví do role, jako by byl hlavě státu na roveň. A to je přesně cílené, jde o starý mocenský trik, ve stylu: Když nemůžeš soupeře porazit z jeho pozice, stáhni ho na svou úroveň – a přinuť ho hrát tvou hru.
V pozadí neomalené hry není cílem Filip Turek a jeho ministerské ambice. To je zástupná věc. Je to cílené oslabování prezidentské autority, proto Macinka a jeho zastánci opakují, že prezident se chová neústavně. Chtějí oslabit prezidenta a jeho symbol přirozené autority. Rozšířit své mocenské hřiště, přepsat pravidla dosud možného. A to se jim daří. Z dosavadní situace, kdy prezident odmítá jmenovat ministra z řady etických důvodů, se stal konflikt dvou politiků ve veřejné aréně. Což byl cíl celé situace.
Bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský zvažuje vstup do Občanské demokratické strany. Podle předsedy ODS Martina Kupky by se mohl stát jednou z viditelných tváří poslaneckého klubu. Kupka to uvedl v pořadu České televize Týden v politice.
Lipavský míří blíž k ODS a ostře se střetává s ministrem Macinkou
Politika
V právní rovině se prezident neústavně nechová, ústava praví, že hlava státu má pravomoc jmenovat ministry. Nikoli povinnost, natož časovou lhůtu. Prezident se fakticky tedy nechová neústavně; chová se v mezích ústavy, ale proti zájmům části exekutivy, která se snaží jeho roli redukovat na formální podpis – a proto vzniká narativ o „neústavnosti.“ Zatažení do konfliktu znamená, že prezident se má stát jednou ze stran sporu, přestat být nadstranickou autoritou, arbitrem pořádku.
Podobné strategie se v politice objevovaly i v minulosti, například v pozdní antice, či ve Výmarské republice, kdy byl prezident Paul von Hindenburg často a cíleně zatahován do půtek extremistických stran, až se jeho role zpochybnila a vyprázdnila natolik, že otevřela dveře nacistické totalitě.
Současná doba tomuto stylu tvrdé hry přeje nadmíru. Znevažování nezávislé autority se dostalo do běžné politické operativy v orbánovském Maďarsku i kolem prezidentského dvora Donalda Trumpa. Loni viceprezident JD Vance před očima kamer v podobném stylu ponížil protokolárně vyššího Volodymyra Zelenského. Cíl byl stejný jako v českém případě - prolomit hranice tolerovaného. To cíleně zvětšuje mocenské pole aktéra.
Takže ano, Petr Macinka se choval nepřípustně a neomaleně. Nebyla to ale jen tak nějaká půlnoční vymknutá situace, ale strategická hra.
Připadá vám, že se americký prezident chová jako mafiánský boss nebo římský imperátor? A že mu to vlastně docela jde? Vypadá to, že jestli někdy něco v životě četl, jsou to příručky o tom, jaké jsou zákony moci.
Trump dovedl svět na pokraj třetí světové války. Aby si vesele zatancoval
Názory