Na českém trhu s nájemním bydlením nepanuje rovnováha v ochraně zájmů nájemníků a vlastníků, tvrdí Tomáš Kašpar, viceprezident Asociace nájemního bydlení. Ta hájí zájmy vlastníků. Podle něj je nedostatečně chráněno vlastnictví, neplatiči nájemného nebo lidé, kteří hrubě porušují nájemní smlouvu, jsou prý příliš ve výhodě.

Od začátku roku začala platit nová právní úprava, takzvaný rozkaz k vystěhování. Doposud se čekalo na soudní líčení. Nyní může soud rozhodnout na návrh vlastníka i bez přítomnosti nájemníka. Pokud je rozkaz vydán, má nájemník čtrnáct dní na podání odporu. Pokud ho nepodá, může být poté kdykoliv i proti své vůli vystěhován. Princip je podobný jako u exekucí.

Rozhovor s Tomášem Kašparem vychází již zítra ráno v rámci podcastu Realitní Club. Všechny díly najdete zde 

„Doufám, že to aspoň trochu pomůže,“ říká Kašpar, podle nějž se s uplatněním tohoto postupu v rámci asociace ještě nesetkal. Zatím prý byla doba, kdy byt mohl obývat neplatič, do mnoha let.

Jednoleté smlouvy zůstanou

Ani nová úprava zřejmě nic nezmění na tom, že vlastníci budou nadále uplatňovat jednoleté nájemní smlouvy, což je na trhu aktuální standard. „Je to příliš malý krok,“ myslí si Kašpar. Muselo by podle něj jít o sadu více kroků. Zároveň odmítá, že by se vlastníci dívali na nájemníky s podezřením. „Jakákoliv smlouva se píše do nepohody. Když obě strany fungují, tak se smlouva nevyndá z šuplíku.“

Pronajímatel bývá rád, když má jednoho nájemce pět nebo deset let. „Pronajímatel není proti dlouhodobým smlouvám. Je proti tomu, aby nájemce získával možnosti přebývat v bytě, když už řádným nájemcem není.“ Stát se však podle pohledu asociace nectí majetek a na nájemníka se dívá jako na slabší stranu.

Podle Kašpara je v Česku nájemní bydlení pořád dostupné. Přikládá výpočet: V Praze při průměrné mzdě přes šedesát tisíc korun a cenách nájmů mezi 400 a 500 korunami za metr čtvereční dosáhne jedna osoba na 35 až 40 metrů nájemního bydlení tak, aby tento výdaj byl zhruba ve výši třetiny mzdy. Dvě průměrně vydělávající osoby tak dosáhnou na sedmdesátimetrový nájem. Nájmy budou podle Kašpara dál růst, budou kopírovat růst cen nových nemovitostí. Tam se očekává letos růst kolem deseti procent.

Kavárna, která vznikla za šest týdnů. A mění způsob, jak se v Uherském Brodě pije káva

Enjoy

Rychlá realizace, jasná vize a silná osobnost za projektem. Kavárna Sakura v Uherském Brodě ukazuje, že i menší město může být ideálním místem pro odvážný koncept.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Čtyři největší technologické firmy USA jdoucí v čele pochodu vstříc umělé inteligenci letos nainvestují do datových center a další infrastruktury související s AI bezprecedentních celkem 650 miliard dolarů. To je zhruba 1,5násobek letošního vyhlíženého výkonu celé české ekonomiky. Investoři jsou zaskočeni mohutností těchto investic a už jim netleskají jako ještě loni, kdy v nich spatřovali známku kýženého inovativního přístupu.

Nyní, po dalším 60procentním meziročním nárůstu, v nich v rostoucí míře spatřují spíše projev až jakési posedlosti – tak trochu FOMO efektu. Investoři se zkrátka bojí, že ani jeden z daných obrů – ať už jde o Amazon, Alphabet, Microsoft či Metu – zkrátka nechce zůstat pozadu v mimořádně, světodějně roztleskaném segmentu, takže už až s určitou obsesí lije stovky miliard dolarů do potenciální černé díry. Jen aby jej konkurence nepředběhla. 

Příznaky FOMO efektu – tedy strachu z nezachycení potenciálně výnosného trendu, anglicky Fear of Missing Out –, jemuž běžně podléhají spíše méně zkušení drobní investoři, jsou v případě velkých technologických obrů fundamentálně důsledkem jejich dvojakého vztahu k fenoménu umělé inteligence. Ta pro ně totiž představuje na jedné straně příležitost dějinně vystřelit nad úplně všechny ostatní v technologické branži coby vítěz, jenž bere vše, ale na straně druhé ta samá umělá inteligence pro ně značí až existenciální ohrožení. Tato dvojakost je zvláště patrná v případě Microsoftu, jenž masivně investuje do umělé inteligence, která však zároveň představuje fatální ohrožení jeho softwarových produktů. Tedy produktů, které vlastně celou dosavadní éru moderní osobní výpočetní techniky uživatelsky do značné míry definují. 

Jaká je návratnost investic do AI?

Čím více peněz jde do obřích AI investic, jejichž návratnost je vzhledem k jejich masivně rostoucímu rozsahu stále diskutabilnější, tím méně jich zbývá na zpětné odkupy akcií nebo na dividendy. Technologičtí obři se naopak stávají obřími dlužníky. Ani jedno, ani druhé investoři rádi nevidí. Proto nyní akcie technologických obrů reagují na oznámení dalších nových investic poklesem. Ten prohlubuje fakt, že daní lídři umělé inteligence nejsou zjevně ani sami sobě, natož investorům, schopni zodpovědět kruciální otázku, kdy se jejich investice zúročí.  

Aby se investice zúročily z hlediska investorů dostatečně, je kvůli jejich stále masivnějšímu rozsahu třeba stále přesvědčivějších známek o jejich jednoznačné rentabilitě. Mezi ně patří i to, že umělá inteligence „vyřídí“ i stávající softwarový segment. A tedy jeho klíčové protagonisty typu společností Adobe nebo ServiceNow. Nebo „softwarové divize“ Microsoftu. Dosud investoři věří, že se tak stane. Čím déle ale budou přetrvávat pochyby o návratnosti mohutných investic do AI, tím spíše mohou vzít softwarové akcie opět na milost. Zvláště ty, které mohou z umělé inteligence samy těžit, po patřičné úpravě svých obchodních modelů.

Silný nádech

Softwarové akcie proto čeká brutální rally vzhůru, míní investiční banka Jefferies. Tak negativní sentiment vůči jednomu konkrétnímu segmentu, jaký nyní panuje ve vztahu právě k softwaru, se prý jen tak nevidí. Burzovně obchodovaný fond BlackRocku zaměřený na softwarové akcie byl tento týden nejvíce přeprodaný v celé své historii, tedy za poslední takřka čtvrtstoletí (ukazuje to třeba graf agentury Bloomberg níže). Investoři se softwarových titulů zbavují bez rozlišení, a tak stádovitě, že nad tím tento týden kroutil hlavou i šéf Nvidie.

Jenže investory zkrátka zachvátila panika, že umělá inteligence softwarové firmy zcela zdecimuje. Panika je zřejmě ve své zvláště pokročilé fázi, protože investoři se houfně zbavují i akcií, jež už mají čistě k softwaru poměrně daleko, a dokonce vskutku mohou z umělé inteligence těžit, jako je jsou ty ratingové agentury Moody's.

Historicky rekordní přeprodanost softwarových akcií je klíčovým zdrojem jejich výrazného podhodnocení, které je třeba podle finanční společnosti Morningstar už nyní takové, že by jej investoři rozhodně neměli přehlížet. Akcie Microsoftu podle nich mají v dohledné době potenciál zhodnotit o 50 procent, akcie společnosti ServiceNow dokonce o 100 procent.