Řídit stát jako firmu. Tak znělo heslo, se kterým Andrej Babiš vstoupil do politiky a s nímž zválcoval celý polistopadový politický establishment. Ačkoli s touto frází už tolik neoperuje, v podstatě s ní pořád myšlenkově pracuje. A stejně tak třeba Donald Trump v Americe. Přitom to je nesmysl, jak nejnověji ve svém komentáři pro Lidovky potvrdil i exprezident Václav Klaus. A tím se vydal poměrně brzy „pomáhat“ Andreji Babišovi v řízení země.

Stát není firma. A ani 14 let po vstupu Andreje Babiše do politiky se na tom nic nemění. Ano, stát možná může být efektivnější (ačkoli tuto teorii ekonomů zatím nikdy nikdo nikde nepotvrdil). Stát určitě může investovat do infrastruktury, což se zase tak moc neděje. A zcela určitě se stát může zbavovat majetku, aby peníze rozházel, což se naopak děje v posledních letech velmi často.

Nicméně stát nikdy nebude firma a ani se jako firma nikdy nebude moci chovat. Důvodů je celá řada a s jedním nyní přišel exprezident a hlavní architekt polistopadového vývoje Václav Klaus. Tím důvodem je dluh.

Dalibor Martínek: Žijeme v matrixu? Babišovy peníze ohlídá Klaus a Zeman

Názory

Rudolf Ovčaří (na snímku vpravo) by chtěl být šedou eminencí. Patrně jí i je. Miliardář, muž ze staré školy. Vlastně muž čert ví odkud, své soukromí vede v tajnosti. V devadesátkách, už to mluví za vše, se podílel na privatizaci Třineckých železáren, ovládl Českou zbrojovku. Trošku mu jeho soukromí narušil Miloš Zeman, když mu zcela veřejně dal 28. října roku 2019 medaili za zásluhy prvního stupně v oblasti hospodářské.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Proč stát není firma

V komentáři pro Lidovky.cz, který se jinak věnoval kritice rozpočtové politiky minulé, ale i nastupující vlády, popisuje rozdíl mezi dluhy firem a státu.

„Mnoho lidí vidí, že úvěry kolem nich – jak občanů-spotřebitelů, tak firem – zcela běžně existují. To jsou ekonomické subjekty v mikrosféře, ale stát není mikrosubjekt. O tom, že podnikání, existuje-li nadějný podnikatelský projekt, vyžaduje úvěrování, je základem tržní ekonomiky, stát však není ‚podnikatel‘, občan státu nepůjčuje peníze, aby stát za něho podnikal. Stát si nepočítá úvěrové riziko tak jako ekonomické mikrosubjekty. Státu nehrozí – ve většině případů – zkrachování. Stát, dostane-li se skutečně do úzkých, zvýší daně, což občané a podniky nemohou. Proto se stát v principu chová úplně jinak. Proto nemůže podnikat s cizími penězi,“ píše doslova Václav Klaus.

Babiš rozhodl. Agrofert vloží do svěřenského fondu RSVP Trust

Zprávy z firem

Premiér Andrej Babiš (ANO) do 8. ledna nevratně vloží holding Agrofert do svěřenského fondu RSVP Trust, který založila poradenská společnost Roklen s právní podporou právní kanceláře DBK. Babiš dále uvedl, že tak učiní do termínu, jak mu stanovuje zákon, tedy do 30 dnů od svého jmenování premiérem.

ČTK

Přečíst článek

Z dluhu roste úspěch

Z politického pohledu je text velmi ostrým „doporučením“ vládě ze strany nejvyššího z nejvyšších, který navíc poměrně otevřeně spolupracuje s Motoristy, kteří sedí ve vládě. Václav Klaus se tak poměrně brzy po ustavení vlády jal „pomáhat“ Andreji Babišovi řídit zemi. A pro premiéra to bude nejspíš čím dál pikantnější politický duel s bývalým prezidentem a premiérem.

Teoreticky by to z historického hlediska Babiš mohl vyhrát. Historie ukazuje, že bez zadlužení velké mocnosti prostě nevzniknou (stejně jako úspěšné firmy). Ostatně byl to právě dluh, který stál na počátku úspěchu USA, když Alexander Hamilton prosadil myšlenku federálního dluhu. A jsou to právě USA, kdo má dnes nominálně největší dluh na světě.

Na to se často zapomíná, byť se USA dává za vzor a zároveň se upozorňuje, jak je EU nefunkční. Paradoxně to jsou titíž lidé, kteří vehementně brojí proti společnému unijnímu dluhu. Přitom právě nyní může přijít onen „hamiltonovský“ okamžik pro EU, který bude na počátku jejího dlouhodobého úspěchu.

Čeští politici mohou být součástí tohoto řešení. Ale spíš zůstanou součástí stávajícího problému, jak tomu většinou bývá. Nicméně třeba Andrej Babiš v sobě nakonec opět probudí státníka, kterým neustále chce být. Jen si bude muset uvědomit, že navýšením dluhu bez jasného růstového plánu to tak úplně nebude.

Rony Plesl: Ve sbírce mám i díla studentů. Vlastní skleničky ale ne

Leaders

Patří k nejviditelnějším současným umělcům a mezi synonyma pojmu české sklo. Rony Plesl ale také vyučuje na UMPRUM a to již 17 let a zároveň je sběratelem a podporovatelem umění. „Moje sbírka je už docela velká, a když všechno dobře dopadne, na jaře ji představím v galerii Magnus Art,“ prozrazuje Plesl. Začátek rozhovoru netradičně svedeme právě k umění, protože na zdi v karlínském ateliéru visí jedno překvapivé dílo.

Stanislav Šulc, Michal Nosek

Přečíst článek

Robert Sedláček: Do uvažování se mi vkradla melancholie. Ironický jsem ale pořád víc

Enjoy

Patří k nejplodnějším filmařům polistopadové éry. Na jeho kontě je řada oceňovaných dokumentů, portrét „důchodce“ Miloše Zemana, kultovní snímky Muži v říji a Největší z Čechů, a také cenami ověnčené filmy Rodina je základ státu a Jan Palach. V posledních dvou letech si vybral tvůrčí pauzu. „Bylo toho na mě moc. Musel jsem znovu najít víru, že řemeslo, které tři dekády dělám, má smysl, a že má cenu jím pořád zkoušet znovu a znovu oslovovat druhé,“ říká v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB Robert Sedláček, který se vrací k psaní a natáčení.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Veřejné rozpočty a sociální systémy po celém světě už delší dobu nahlíží do propasti. Jak to vyřešit? Ať bohatí platí víc. Autorem tohoto návrhu není žádný komunista, ani socialistický starosta New Yorku, nýbrž vlivný republikán a bývalý uchazeč o Bílý dům Mitt Romney (na snímku), sám ultrabohatý. V Americe, kde nejbohatší lidé platí nižší daně než zbytek národa, je na podobná prozření nejvyšší čas.

Volání po větším zdanění ultrabohatých je běžným koloritem dnešní politické scény. Málokdo ale na toto volání slyší – většinou je shazováno jako třídní nenávist nebo případně jako závist neúspěšných vůči těm, kteří něco dokázali. Bojovníci za ekonomickou spravedlnost to nemají jednoduché.

Najde se ale i řada zámožných lidí, kteří s vyšším zdaněním souhlasí nebo ho dokonce navrhují. I ti nejsou moc slyšet, ale přece jen trochu prostoru dostanou. Je to paradoxní, v dnešní společnosti musíte nejdřív být bohatý nebo alespoň mít auru úspěchu, aby vás brala vážně – a to i když jste „levičák“.

Last minute dárek? S předplatným magazínu Newstream Club nešlápnete vedle

Leaders

Hledáte dárek na poslední chvíli, který neurazí ani náročné čtenáře? Magazín Newstream Club je lifestylově orientovaný byznysový magazín pro socio-ekonomicky vyšší cílovou skupinu. Nabízí exkluzivní rozhovory s osobnostmi napříč spektrem společnosti, analýzy i témata, o kterých se teprve začne mluvit. Dárek, který nezapadne. S ročním předplatným získáte čtyři výtisky za zvýhodněnou cenu.

nst

Přečíst článek

Nyní se k této skupině připojil Mitt Romney, jehož majetek dosahuje stovek milionů dolarů, někdejší republikánský prezidentský kandidát, bývalý guvernér státu Massachusetts a exsenátor za Utah. Před několika dny v eseji pro deník The New York Times uvedl, že by bohatí – jako je on sám – měli platit víc. Záležitost je o to pikantnější, že právě Romney byl znám tím, že si své podnikání uměl šikovně optimalizovat a i v době politického působení platil velmi malé daně.

Ať už jsou Romneyho pohnutky pro změnu názoru jakékoliv, má v mnohém pravdu. Bohatí sice bohatnou, ale zároveň sledujeme kupící se dluhy veřejných rozpočtů a sociální systémy pod tlakem. V USA na tom nejsou jinak. „Dnes se všichni, včetně našich babiček (narážka na kampaň proti Obamovi - pozn. autora), skutečně řítíme do propasti: pokud se naplní prognózy a fond sociálního zabezpečení se vyčerpá v rozpočtovém roce 2034, dávky se sníží přibližně o 23 procent,“ píše Romney. A navrhuje řešení: „Je čas, aby bohatí lidé jako já platili víc“.

Aktualizováno

Návrh daně pro nejbohatší hnul žlučí nejbohatšímu Francouzi Arnaultovi

Money

Šéf společnosti LVMH vyrábějící luxusní zboží a nejbohatší Francouz Bernard Arnault ostře kritizuje navrhovanou dvouprocentní daň pro miliardáře. Jde o útok na francouzskou ekonomiku, řekl v rozhovoru s britským nedělníkem The Sunday Times.

ČTK

Přečíst článek

Žádná revoluce, jen zalepit „jeskyně“

Z republikánského politika se v osmasedmdesáti letech nestal socialista. Jeho návrhy jsou veskrze konzervativní. Nechce zavést daň z bohatství či rudou revoluci, ale spíš zalepit „díry v daňovém systému“, které však podle něj nejsou ani tak díry, jako spíš „jeskyně“.

Romney například navrhuje, aby se sociální daň (pojištění a Medicare) platilo z celého příjmu. Nyní je zastropováno výší 176 100 dolarů (jen pro info, v Česku takový strop taky existuje). Upravil by také danění dědictví, ze kterého miliardáři profitují. Nechce měnit systém, ale přál by si, aby Republikánská strana stála na straně pracujících, a nebyla jen ochránkyní ultrabohatých.

V případě Mitta Romneyho může být jeho „prozření“ do jisté míry reflexem. Těžko lze dlouhodobě udržovat stav, kdy bohatí rok od roku bohatnou, ale ti nejchudší - a někdy i střední třída - čelí vysokým životním nákladům, krizi bydlení a oslabování sociálního systému. Ve společnosti stojící na sociálním smíru to nemůže dělat dobrotu, což koneckonců vidíme v politice prezidenta Donalda Trumpa. Ten je sice adorován „obyčejnými“ Američany, ale jeho kroky přitom nahrávají miliardářům.

Zohran Mamdani nabízí New Yorku socialistický obrat. Boháči a pronajímatelé však vyrazili na poslední zteč

Leaders

Zohran Mamdani, který chce stavět dostupné bydlení a danit bohaté, má našlápnuto k tom, aby se v říjnu stal newyorským starostou.  Politik, který o sobě mluví jako o demokratickém socialistovi, však naráží na chladné přijetí mezi svými vlastními demokraty a odpor zámožných vrstev. Dotáhne to někdejší sociální pracovník a hip-hoper až do starostovského křesla?

Karel Pučelík

Přečíst článek

Data potvrzují, že by se se systémem něco dělat mohlo. Z nedávné studie amerického The National Bureau of Economic Research například vychází, že sazba daně stovky nejbohatších Američanů se zastavila na 22 procentech. Ostatní občané však odvádějí kolem 30 procent. Za tuto nerovnost může dílem i Trump a jeho škrty.

Lukáš Kovanda: Agrofert „zaslepit“ nelze. Smiřme se s tím

Názory

Česko podlehlo mýtu, že firmu jako Agrofert lze vložit do slepého fondu. Ne, možné to není; ani v ČR, ani v USA, kde se to nezdařilo prezidentu Carterovi a Trump už na to zcela rezignoval.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek