Délka života v Česku roste, doba prožitá ve zdraví však stagnuje. Výsledkem jsou miliony lidí s chronickými nemocemi, obrovská zátěž pro zdravotní systém i rodiny a malá ochota měnit životní styl. O příčinách i možných řešeních debatovali lékaři a odborníci na zdraví v diskusi společnosti Care Connect a mediálního domu Newstream, kterou moderoval prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.

Česko čelí krizi. Lidé se sice dožívají vyššího věku, ale stále delší část života tráví s nemocemi. „Jsme jen déle nemocní. Špatně jíme, málo se hýbeme a nerespektujeme doporučení lékařů,“ shrnul aktuální situaci moderátor debaty Tomáš Prouza.

Podle profesora Michala Vrablíka, jednoho z autorů Národního kardiovaskulárního plánu, je rozsah problému alarmující. „Ve věkových kategoriích nad 55 let vlastně nenajdeme zdravého Čecha,“ uvedl s tím, že nejde o doslovné tvrzení, ale o ilustraci rozsahu rizik. „Téměř 60 procent lidí má vysoký krevní tlak, skoro 90 procent má vyšší než optimální cholesterol a většina z 1,2 milionu diabetiků je právě v této věkové skupině,“ vypočítal profesor.

Biohacking: Největší fígl longevity? Přestat jíst věci z továrny

Enjoy

Strava je jedním z hlavních signálů, kterým má organismus možnost vyhodnocovat své prostředí. Sděluje totiž informace o dostupnosti zdrojů, bezpečí prostředí, celkové stabilitě a dlouhodobé udržitelnosti. A z hlediska longevity se sčítá, jaký signál tělo dostává opakovaně, den za dnem, v průběhu let.

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

Z vyjádření diskutujících vyplývá, že zásadní roli hraje kombinace genetiky a životního stylu. „V průměru je to půl na půl. Genetická dispozice ale neznamená osud. Může se nikdy neprojevit,“ zdůraznil Vrablík a varoval před přetrvávající pasivitou pacientů: „Mnozí říkají: vím, že mám riziko, ale změnit životní styl nechci. Když pak přijdou s infarktem, litují všichni.“

Opomíjeným, ale rychle rostoucím problémem současnosti jsou neurodegenerativní onemocnění. Neurovědkyně Kateřina Veverová z neurologické kliniky 2. LF UK připomněla, že v Česku žije asi 170 tisíc lidí s demencí a do roku 2050 se počet může zdvojnásobit až ztrojnásobit. „Nejde jen o délku života, ale o jeho kvalitu. Tyto nemoci ničí soběstačnost pacientů i životy jejich blízkých.“ Náklady podle ní mohou dosahovat až jednoho procenta HDP.

Dobrou zprávou je, že téměř polovině případů lze předejít. „Lancet komise identifikovala 14 rizikových faktorů. Pokud je optimalizujeme, můžeme zabránit až 45 procentům případů demence,“ uvedla Veverová s tím, že klíčová je prevence už ve středním věku: pohyb, kardiovaskulární zdraví, kvalitní spánek a mentální aktivita. „Alzheimerova nemoc začíná v mozku klidně 20 až 25 let před prvními příznaky.“

Problémové děti

Velkým tématem debaty bylo i duševní zdraví. Docent Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, upozornil, že nárůst psychických potíží souvisí se sociálními sítěmi i pandemií covidu. „Došlo k izolaci dětí v klíčové fázi vývoje. Sklízeli jsme tisíciprocentní nárůsty různých typů poškozování a afektivních poruch,“ říká. Situace se podle něj nyní stabilizuje, ale systém byl zaskočen. „Nikdo nebyl připraven na takový nápor.“

Jak lidi motivovat ke změně, když rizika přicházejí až za desítky let? Vojtěch Urban, který se věnuje poradenství v oblasti zdravého životního stylu, upozornil na neudržitelnost radikálních změn. „Lidé změnu chtějí, ale zásah do života bývá příliš velký. Motivace pak rychle vyprchá.“ Často pomáhá osobní zkušenost: „První těžká diagnóza v průměru přijde v 62 letech. Pak má člověk před sebou dvacet let života s nemocí,“ upozornil.

V debatě zazněla i víra v technologie a umělou inteligenci. Podle Veverové mohou „digitální dvojčata“ a personalizované modely pomoci lidem vidět vlastní budoucí trajektorii zdraví. Vrablík však varoval před přehnaným očekáváním: „Čekáme na zázračnou AI, ale ignorujeme banální pravdy – hýbat se, jíst střídmě, dobře spát.“

Shoda mezi odborníky panovala v jednom: bez osobní odpovědnosti a změny návyků se situace nezlepší. „Zdraví není všechno, ale bez něj je všechno ničím,“ uzavřel první část debaty Urban.

Biohacking: Je jen jedno předsevzetí, které musíme dodržet. Zdravější spánek

Enjoy

Spánek je základním regulačním mechanismem organismu. Pokud není alespoň v rozumné a udržitelné kvalitě, jakákoliv snaha o dlouhodobé zlepšení zdraví je dříve či později marná. Z pohledu biohackingu a longevity je spánek biologickou podmínkou fungování podporujícího život. Přesto je právě spánek oblastí, kterou lidé často obětují ve prospěch výkonu a povinností. Je Nový rok, a tedy čas předsevzetí. Zdravěji spát by mělo být prioritou. Jak toho dosáhnout?

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

Česká zahraniční politika se v posledních týdnech mění v těžko čitelný experiment. Ministr zahraničí Petr Macinka vysvětluje generálnímu tajemníkovi NATO vnitřní chaos české vlády, zatímco doma posílá prezidentovi vyděračské SMS. Pro spojence na Západě je Česko najednou zemí bez jasné linie, bez pevného postoje k Ukrajině i bez srozumitelného lídra.

Petr Macinka je podle některých ve skutečnosti celkem chytrým mužem. Jenom ve vysoké politice nezkušeným. A kvůli svým politickým zájmům, aby oslovil svůj elektorát, se chová jako slon v porcelánu. Potěš Pánbůh za tento elektorát, který se rozhodl ošetřovat. Nyní jednal ministr zahraničí s generálním tajemníkem NATO Ruttem.

Vysvětloval jsem mu skladbu české vlády, pozice jednotlivých koaličních partnerů a také cestu, kterou jsme urazili k tomu, abychom se domluvili na nějakém konsenzu, prozradil Macinka o schůzce s Ruttem. No, to muselo matadora mezinárodní diplomacie velmi bavit. Příběhy ze země, o které si mnoho obyvatel západních zemí dosud myslí, že je to Československo.

Rutte jako zkušený diplomat jistě Macinkově výkladu blahosklonně přikyvoval. A myslel si své. Poplácal mladého diplomata z okrajové země po zádech a dal mu cukrátko v podobě ocenění za „pokračující a cenný přínos České republiky ke společné bezpečnosti severoatlantického prostoru.“

Dalibor Martínek: Macinkovy průšvihy, šance pro Starosty a lidovce

Názory

Andrej Babiš si musí každý večer rvát kvůli Macinkovi vlasy na hlavě. Chtěl by klidně vládnout, místo toho musí pořád řešit něco kolem šéfa Motoristů. Měsíc odpovídá pořád dokola na otázky kolem Turka. Už to jméno nechci slyšet, říká i veřejně. Na vládnutí není čas, hlavní agendou vlády se stal případ Macinka.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Skutečností je, že Česko se stalo pro diplomaty svých spojenců na Západě nečitelnou entitou. Nikdo netuší, jak to vlastně nyní je s českou podporou Ukrajiny. Zbrojní iniciativu jsme nezařízli, ale nedáme na ni ani korunu. Je to takové typicky české, ani vlevo, ani vpravo. V NATO je nyní tématem Trump. Nikdo se příliš nedívá na východ. Proto se česká zbrojní iniciativa hodí. Češi se postarají, my v centrále se můžeme věnovat důležitějším věcem. Jenže, jak to nyní bude?

Co hůř, celý tento česky „ostrý“ postoj má zaštítit provokatér, který mluví za necelých sedm procent voličů z extrémních konců voličského spektra a po nocích píše vydíračské SMS prezidentovi. Diplomacie na nejvyšší úrovni.

Tereza Zavadilová: Macinka stáhnul prezidenta do bahna. Schválně

Názory

Výpady Petra Macinky vůči kanceláři prezidenta nebyly jen tak nějakou noční nerozvážností. Vypadá to na přesně cílenou mocenskou strategii, jak z učebnice.

tzv

Přečíst článek

Nikdo v Bruselu netuší, zda se při těkavosti Andreje Babiše staneme dalším rebelem vedle Orbána a Fica. Obnoví Babiš, který se prezentuje jako protřelý vyjednavač, jenž si telefonuje s každým západním lídrem, sestavu V4? Nebo to bude V3? Protože Polsko se kvůli ruské agresi ocitlo vůči Ficovi a Orbánovi na druhém břehu. Samý otazník kolem mezinárodního směřování Česka.

Západní země toto východní hemžení sledují s odstupem. Do atmosféry nejistoty v NATO, kdy Evropa horečnatě hledá způsob komunikace s Donaldem Trumpem, a celý systém společné obrany se nebezpečně naklání, se namotá nějaký Macinka. A začne Ruttemu vykládat cosi o českých přemetech. Ví Macinka, zda jsme pro Ukrajinu nebo pro Rusko? Máme dát Grónsko Americe? Žádné pevné stanovisko jsme z úst šéfa diplomacie neslyšeli. Jen jsme četli jeho ohavné esemesky prezidentovi.

Macinka ve svém svatém boji za Turka neustále opakuje, že by Česko na summitu NATO v červnu neměl reprezentovat prezident Pavel, ale premiér Babiš. Výhodou prý mají být nadstandardní vztahy Babiše a Trumpa. No, o možnosti, že by dva egomaniaci mohli mít přátelský vztah, by šlo úspěšně pochybovat. Pavel je na rozdíl od Macinky nebo Babiše na západě respektován, je názorově konzistentní. Macinka je diplomatické embryo, které za měsíc vládnutí napáchalo na domácí půdě víc přešlapů, než leckterý politik za celý život. A takový expert má zastupovat tuto zemi na mezinárodním poli? Ne Turek, Macinka neměl být ministrem.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka