Český trh je fragmentovaný a omezený velikostí. Zakladatelé Fondu Českého Bydlení proto míří do Německa, největšího evropského trhu nájemního bydlení.

Fond Českého Bydlení začínal mimo hlavní centra, s důrazem na dlouhodobé nájemní bydlení a konzervativní výnosy. Postupně vybudoval portfolio v hodnotě přes dvě miliardy korun. Teď přichází na německý trh.

Během loňského roku Fond Českého Bydlení SICAV dokončil akvizici portfolia 198 bytů v Sasku a Bavorsku. Hodnota transakcí dosáhla vyšších stovek milionů korun a německé nemovitosti nyní tvoří více než pětinu celkového portfolia fondu. Celkem fond spravuje 1 060 bytových a nebytových jednotek s pronajímatelnou plochou téměř 62 tisíc metrů čtverečních.

Nechte peníze vydělávat. Odborníci radí, kam investovat do konce roku

Money

Konec kalendářního roku je pro mnoho lidí obdobím, kdy ukládají své úspory do vybraných finančních produktů. Tento zvyk se traduje už řadu let a stále je oblíbený zejména u produktů podporovaných státem. Zeptali jsme se proto finančních poradců, jaké jsou současné investiční trendy a kam doporučují do konce roku vložit vyšší částky, aby z toho investoři vytěžili co nejvíce.

Věra Tůmová

Přečíst článek

Zkušenosti z Penty, USA i regionů

Za expanzí stojí dvojice spoluzakladatelů s mezinárodní zkušeností. Jakub Kořínek v minulosti řídil aktivity finanční skupiny Penta Investments na německém a rakouském trhu. Tomáš Novák se dlouhodobě pohybuje na realitním trhu ve Spojených státech. Právě kombinace institucionálního přístupu a praktické zkušenosti s nájemním bydlením je podle nich klíčem k dalšímu růstu.

„Český trh je z pohledu nájemního bydlení relativně malý a velmi fragmentovaný. Pokud chcete fond budovat dlouhodobě a ve větším měřítku, dříve nebo později musíte za hranice,“ říká Jakub Kořínek.

Volba Německa podle něj nebyla náhodná. Jde o největší evropský trh nájemního bydlení, kde více než polovina domácností bydlí v nájmu. „Zároveň vstupujeme v okamžiku, kdy ceny rezidenčních nemovitostí stále nedosahují úrovně roku 2022. To z pohledu dlouhodobého investora vytváří zajímavé vstupní podmínky,“ dodává.

Libor Vošický: Penzijní fondy mohou změnit trh s nájemním bydlením

Reality

Penzijní fondy mohou pomoci zvýšit dostupnost bydlení svými investicemi do rezidenčních nemovitostí, i když půjde jen o pár miliard korun ročně. Neznamená to však, že se kvůli tomu zvednou ceny nemovitostí. Naopak by se měla změnit celá situace na trhu nájemního bydlení. Objeví se více institucionálních vlastníků a majitelé i nájemníci by měli mít garantované své jistoty, říká v rozhovoru k novele zákona o podpoře bydlení pro Newstream CLUB šéf Stavební spořitelny České spořitelny Libor Vošický.

Věra Tůmová

Přečíst článek

Energetika jako investiční páka

Fond se v Německu zaměřil na bytové domy ve spádových oblastech Drážďan a Lipska,  konkrétně ve městech Freiberg, Oschatz a Riesa a v bavorském Bayreuthu. Nejde o metropole, ale o stabilní regionální centra s dobrou infrastrukturou, dostupným bydlením a stabilní poptávkou po nájmech.

Klíčovým investičním tématem je podle zakladatelů energetická efektivita. „Německý trh dokáže mnohem lépe než český promítnout energetickou náročnost budov do výše nájemného. To nám umožňuje systematicky zvyšovat hodnotu domů prostřednictvím rekonstrukcí a úspor energií,“ vysvětluje Kořínek.

Rekonstrukce mají zajišťovat především prověřené české stavební firmy, se kterými fond dlouhodobě spolupracuje. Blízkost lokalit k českým hranicím umožňuje provozní i nákladové synergie, které by při vzdálenější expanzi nebyly možné.

Investice do bydlení? Ústí nejvíc nese, Praha je bezpečná

Reality

Kde se v Česku nejlépe zhodnotí investice do nemovitosti, konkrétně do bytu? Nová data potvrzují, že v Ústí nad Labem. V poměru nákupní cena versus nájem Ústí dominuje. Byty jsou levné, nájmy podobné jako jinde v republice. Aktuální statistiky ukazují, že v Ústí investiční byt nese výnos skoro šest procent ročně. V Praze jsou to tři procenta. Jenže, Praha, to je bezpečí.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Další růst na obou trzích

Po dokončení akvizice tvoří německé projekty přibližně 22,5 procenta portfolia fondu. Podle Tomáše Nováka existuje v některých případech prostor pro postupné zvyšování nájemného směrem k tržním úrovním, což může v čase zlepšit výkonnost i hodnotu nemovitostí.

„Německo nevnímáme jako jednorázový výlet, ale jako dlouhodobý směr. Zkušenosti a reference z tohoto trhu nám otevírají dveře k dalším transakcím,“ říká Novák. Současně fond pokračuje i v růstu na českém trhu a má rozjednané další akvizice.

Už nejen útěk před zimou. Češi si ve Španělsku pořizují větší a dražší nemovitosti pro delší pobyty

Reality

Zatímco ještě před pěti lety nakupovali Češi ve Španělsku především menší a levnější byty, dnes se poohlížejí po větších a také dražších. „Costa del Sol dřív byla destinací, kam se utíkalo před zimou. Nyní můžeme čím dál tím častěji sledovat, že lidi se sem relokují na mnohem delší dobu. A tomu odpovídají i nemovitosti, které se prodávají. Zvětšují se a rostou na ceně,“ říká Lucie Krajná, majitelka realitní kanceláře RE/MAX Lusso, která zajišťuje nákup a provoz nemovitostí na španělském pobřeží Costa del Sol.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

V Česku přibývá osob s Alzheimerem. A lůžka pro ně chybí

Zprávy z firem

V České republice rychle přibývá lidí s Alzheimerovou chorobou a dalšími typy stařecké demence. Ačkoliv jde o jednu z nejzávažnějších výzev stárnoucí populace, stávající systém zdravotní a sociální péče na tuto situaci zatím není připraven. Chybějí specializovaná lůžka, včasná diagnostika i podpora pro rodinné pečovatele. Pokud stát nezareaguje, hrozí přetížení zdravotního systému, kolaps domácí péče a výrazný nárůst veřejných výdajů.

Michal Nosek

Přečíst článek

Mám nyní možnost částečně žít ve Francii a umění stávek je zde jedno z nezajímavějších. O Francouzích se traduje leccos, děláme si srandu, že stávkují hodně, často a nahlas. A když se na to člověk dívá déle než jedno zablokované ráno, zjistí, že stávkování je ve Francii vlastně svébytné umění.

V tom chaosu je překvapivě dost řádu a probíhá i s jistou grácií a vzájemnou tolerancí. Patří to ke koloritu života společnosti – Francouz se přizpůsobí, Čech se spíš rozčílí. Trocha tolerance a nadhledu by se v tomto směru hodila i nám. Protest je cenou za společenskou rovnováhu.

Francouzské stávky: chaos s určitými pravidly

Naposledy to dnes ráno předvedli zemědělci. Traktory zaparkované na levém břehu Paříže, od Eiffelovky až k parlamentu, doprava odkloněná, turisté bloudí, taxíky objíždějí. Scéna jako z filmu, který jste už viděli, ale přesto se na něj díváte znovu – k Francii to tak nějak patří. Protest tu není výjimkou, ale součástí života společnosti, podobně jako kavárny, bagety nebo kruhové objezdy. A přesto to celé probíhá s určitým humorem a pochopením, že zemědělci mají své zájmy, hájí si je a na chvíli to přináší určitý diskomfort.

Francouzi stávkují už jen z povinnosti

Pamatuju si několik menších stávek, kdy jsem měl pocit, že se stávkuje už trochu ze zvyku, tak nějak z povinnosti unaveně. Všichni vědí, že „něco se děje“, ale málokdo si kvůli tomu zruší program. Metro nejede? Dobře, vezmu kolo. Je to nepříjemné, ale očekávané. Francouz se s tím naučil žít. A hlavně – ví, že to není proti němu osobně.

Hodně cítit byla stávka kuchařek ve školních jídelnách. Najednou rodiče museli v poledne vyzvednout děti, nakrmit je a vrátit zpátky do školy. Logistická noční můra, kterou pocítili úplně všichni. Žádné abstraktní heslo, žádné vzdálené ministerstvo. A o stávce se dost mluvilo, bolela mnoho lidí.

Kauza Česko Davida Ondráčky: Jak se zrodili čeští političtí kmotři

Názory

Bývalý šéf Transparency International a komentátor David Ondráčka vydal u nakladatelství Práh úspěšnou knihu Kauza Česko. Portál newstream.cz z ní nabízí několik ukázek. Ve druhé se Ondráčka věnuje fenoménu politických podnikatelů, pro které se v Česku ujal termín kmotři nebo zcela zavádějící označení lobbisté.

David Ondráčka

Přečíst článek

Vyjednávání politiků

Důležitá je přitom reakce politiků, tedy sociální dialog. Nejde jen o to, kolik ustoupí, ale především o to, jak se vůbec chovají. Ve Francii existuje určitá kultura vyjednávání s odbory – tvrdá, hlučná, ale reálná. Odbory jsou partnerem, nikoli kulisou. Když hrozí stávka, bere se vážně: ne jako PR riziko, ale jako skutečný problém, který může zemi ochromit a vyžaduje hledání kompromisu. To neznamená ve všem ustoupit, ale jednat a cestu společně najít.

Francouzi hrozí stávkou, v Česku odbory píší výzvy a svolávají tiskovky

To je rozdíl, který je z Česka vidět až bolestně ostře. Naše tripartita vedle toho působí skoro roztomile. Odbory u nás existují, ale spíš formálně. Český odborář často připomíná funkcionáře s vizitkou, ale bez vizí. Místo organizace protestů tisková konference. Místo vyjednávání výzva. Místo skutečného tlaku opatrná slova, aby se někoho náhodou nedotkli. A především: nikdo se jich reálně nebojí, což je pro odbory a jejich vliv smrtelné.

Jenže je to i o nás. V Česku jsou někteří lidé schopni vybuchnout, když musejí deset minut počkat, než projde demonstrující skupina. Neexistuje žádná tolerance – prostě mě zdrželi na mé cestě, svině aktivistické. Neexistuje žádné „někdo za něco bojuje“ nebo „někdo hájí své legitimní zájmy“. Jen pocit křivdy: zdrželi mě, hotovo. Omezují mou neomezenou svobodu.

Francouz se přizpůsobí. Čech se rozčílí

Chybí nám elementární tolerance a schopnost se aspoň na vteřinu vcítit do toho, že žijeme ve společnosti, kde občas někdo zvedne ruku a řekne: takhle už ne. Schopnost pokusit se aspoň na vteřinu vcítit do jejich situace, toho že žijeme jako společnost. Svoboda protestovat je přitom přirozená a důležitá. Francouzi to berou jako cenu za rovnováhu, my jako osobní útok.

David Ondráčka: Prahu nechce nikdo řídit, politika tu ztrácí směr i odpovědnost

Názory

V roce 2026 budou komunální volby a hlavně v Praze je to docela otevřené. Praha má rozpočet přes sto miliard, je metropolí se zásadním politickým výtlakem a vlivem, a přesto to nikdo nechce řídit, nebo kandidáti na primátora a radní minimálně váhají. Ukazuje se, jak je pražská komunální (magistrátní) politika podivně zaseklá, prakticky neřiditelná. A Mariánské náměstí nemá přezdívku Mafiánské jen náhodou.

David Ondráčka

Přečíst článek

Právo na protest? Záleží, kdo vládne

Kolikrát jsem to zažil, jen v trochu jiném kontextu, ve své dřívější práci. Třeba starosta nějaké menší obce: dokud byl u moci, neustále si stěžoval, že po něm opozice a místní křiklouni chtějí informace. „Nic jim nedám, teď vládnu, ať neotravují, chtějí jen škodit,“ říkal. Po dalších volbách ale skončil v opozici a ten samý člověk přišel s úplně jiným tónem: „Oni mi nedávají informace, nechtějí se se mnou bavit. Proč lidi neprotestují? To už je to všem jedno?“

Protest jako cena za společenskou rovnováhu

Jasně, nesmí to zajít tak daleko, aby se země úplně zastavila a zablokovalo se všechno. I Francouzi s tím bojují — ostatně jedno z aktivistických hnutí si v poslední době říká Blockons tout, tedy „blokujme všechno“. Možná by nám ale trochu francouzského chaosu a hlavně nadhledu prospělo. Ne traktory na magistrále, ale vědomí, že protest je v pořádku a přirozenou součástí demokratické společnosti.