Česko málo respektuje vlastnictví majetku, říká Kašpar z Asociace nájemního bydlení

Protein je klíčová živina, ale jeho nadbytek může mít i skryté náklady. Zatímco většina lidí přijímá výrazně víc bílkovin, než doporučují oficiální normy, věda ukazuje, že vyšší dávky dávají smysl jen pro určité skupiny. Pro ostatní může být honba za proteinem spíš zátěží než přínosem.

Debata o optimálním příjmu bílkovin se v posledních letech stala jednou z nejaktivnějších výživových diskusí. Je jasné, že protein je klíčovou makroživinou pro udržení svalové hmoty, kontrolu hmotnosti a celkového dlouhodobého zdraví. Oficiální doporučení pro běžnou dospělou osobu je 0,8-1,0 gramu proteinu na kilogram tělesné hmotnosti denně, což znamená zhruba 60 gramů pro sedmdesátikilového člověka. Průměrný příjem v rozvinutých zemích však běžně dosahuje 100 gramů denně, a to zejména u konzumentů masa a zpracovaných potravin. Základní otázkou proto je, kolik proteinu skutečně potřebujeme a jaké jsou metabolické náklady jeho nadměrné konzumace.

Aminokyseliny slouží jako stavební kameny tkání, tvoří enzymy, které řídí biochemické reakce, a jsou základem imunitních procesů. Tělo ale neukládá protein stejným způsobem jako cukry nebo tuky, nadbytek aminokyselin tedy musí být zpracován. To funguje tak, že játra oddělí dusík a přemění ho na močovinu, kterou následně vylučují ledviny a tento proces není metabolicky jednoduchý.

Jako vedlejší produkt vzniká totiž amoniak a ten při dlouhodobě vysokém příjmu proteinu může zatěžovat játra i ledviny. U zdravých lidí se orgány s takovou zátěží obvykle vyrovnají, ale u lidí s existujícími problémy ledvin nebo jater může chronicky vysoký příjem bílkovin zhoršovat jejich stav.

Podpora růstu, ale také utlumení recyklace

Čím vyšší celkový příjem bílkovin, tím vyšší samozřejmě i těch typů, které mají kontroverzní dopad. Konkrétně aminokyseliny s rozvětveným řetězcem (BCAA - jsou to leucin, izoleucin a valin) aktivují v těle dráhu zvanou mTOR, která řídí buněčný růst a metabolismus. Tato aktivace podporuje tvorbu svalových bílkovin, což je žádoucí u sportovců nebo starších lidí, kteří snadněji ztrácejí svalovou hmotu.

Problém však spočívá v tom, že chronická aktivace mTOR zároveň potlačuje autofagii, tedy proces, při kterém buňky odstraňují poškozené komponenty a recyklují materiál. Autofagie je klíčový mechanismus buněčné údržby a její snížení je spojováno s rychlejším stárnutím a vyšším rizikem degenerativních onemocnění. Paradoxně tedy strategie zaměřená na maximalizaci svalového růstu skrze trvale vysoký příjem bílkovin může snižovat dlouhodobou odolnost buněk vůči stárnutí a zhoršovat potenciál dlouhodobě udržitelného zdraví do vyššího věku.

Kde je vláknina?

Vysokoproteinová dieta, zejména pokud jejím základem jsou živočišné zdroje, bývá často doprovázena nižším příjmem prospěšných rostlinných fytochemikálií a vlákniny podporujících zdravé střevní bakterie. Některé aminokyseliny, jako methionin, mohou při nadměrném příjmu zvyšovat oxidační stres v těle. Současně může nadměrný příjem bílkovin vést k produkci dusíkatých odpadních látek, které střevní bakterie zpracovávají na sloučeniny podporující zánět.

Nejvýraznější benefit ze stravy s vyšším příjmem bílkovin mají lidé, kteří aktivně trénují s odporem a zatěžují svalovou tkáň způsobem vyžadujícím zvýšenou regeneraci. Pro ně může být vhodný příjem v rozmezí 1,4 až 1,8 gramu proteinu na kilogram tělesné hmotnosti, tedy pro sedmdesátikilového člověka přibližně 100 až 125 gramů denně. U nich protein tělo skutečně dokáže využít pro obnovu svalové tkáně.

Biohacking: Nejde o to používat víc doplňků, ale jejich lepší kombinaci

Enjoy

První týdny v novém roce bývají ve znamení vysoké motivace pro lifestylové změny, ale mnohdy se postupem času ukáže, že samotná vůle nemusí stačit. Únava, stres, nedostatečná regenerace nebo kolísající energie představují biologické limity, které je těžké obejít pouhým rozhodnutím. Pokud se i v únoru svého cíle držíte, můžete podpořit své tělo systematičtěji. Jednou z možností je takzvaný supplement stack, tedy promyšlená kombinace doplňků stravy cíleně sestavená tak, aby podporovala konkrétní fyziologické procesy, jako regulaci hmotnosti, kvalitu spánku nebo zdraví kůže.

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

Druhá skupina jsou starší lidé v průměru nad 65-70 let, u nichž dochází ke snížené schopnosti tkání odpovídat na proteinovou stimulaci. V tomto případě může být prospěšné poměrně vyšší množství proteinu pro dosažení stejného vstřebávání jako u mladších lidí. Třetí kategorií jsou lidé, kteří potřebují udržet svalovou hmotu při deficitu energie například u nízkokalorické diety. U nich může vyšší poměr proteinu k celkové energii pomoci minimalizovat ztrátu svalů.

Naopak zdravý člověk s průměrnou fyzickou zátěží a normální hmotností bez speciálních nároků pravděpodobně nemá důvod k systematickému zvyšování příjmu proteinu nad základní doporučení. Pro něj je zmíněných 0,8-1,0 gramu na kilogram pravděpodobně zcela dostačující. Optimální přístup proto zahrnuje rozmanitost zdrojů a pochopení, že protein není izolovanou živinou, ale vždy přichází v kombinaci s dalšími látkami, které společně ovlivňují náš organismus.

Čtyři největší technologické firmy USA jdoucí v čele pochodu vstříc umělé inteligenci letos nainvestují do datových center a další infrastruktury související s AI bezprecedentních celkem 650 miliard dolarů. To je zhruba 1,5násobek letošního vyhlíženého výkonu celé české ekonomiky. Investoři jsou zaskočeni mohutností těchto investic a už jim netleskají jako ještě loni, kdy v nich spatřovali známku kýženého inovativního přístupu.

Nyní, po dalším 60procentním meziročním nárůstu, v nich v rostoucí míře spatřují spíše projev až jakési posedlosti – tak trochu FOMO efektu. Investoři se zkrátka bojí, že ani jeden z daných obrů – ať už jde o Amazon, Alphabet, Microsoft či Metu – zkrátka nechce zůstat pozadu v mimořádně, světodějně roztleskaném segmentu, takže už až s určitou obsesí lije stovky miliard dolarů do potenciální černé díry. Jen aby jej konkurence nepředběhla. 

Příznaky FOMO efektu – tedy strachu z nezachycení potenciálně výnosného trendu, anglicky Fear of Missing Out –, jemuž běžně podléhají spíše méně zkušení drobní investoři, jsou v případě velkých technologických obrů fundamentálně důsledkem jejich dvojakého vztahu k fenoménu umělé inteligence. Ta pro ně totiž představuje na jedné straně příležitost dějinně vystřelit nad úplně všechny ostatní v technologické branži coby vítěz, jenž bere vše, ale na straně druhé ta samá umělá inteligence pro ně značí až existenciální ohrožení. Tato dvojakost je zvláště patrná v případě Microsoftu, jenž masivně investuje do umělé inteligence, která však zároveň představuje fatální ohrožení jeho softwarových produktů. Tedy produktů, které vlastně celou dosavadní éru moderní osobní výpočetní techniky uživatelsky do značné míry definují. 

Jaká je návratnost investic do AI?

Čím více peněz jde do obřích AI investic, jejichž návratnost je vzhledem k jejich masivně rostoucímu rozsahu stále diskutabilnější, tím méně jich zbývá na zpětné odkupy akcií nebo na dividendy. Technologičtí obři se naopak stávají obřími dlužníky. Ani jedno, ani druhé investoři rádi nevidí. Proto nyní akcie technologických obrů reagují na oznámení dalších nových investic poklesem. Ten prohlubuje fakt, že daní lídři umělé inteligence nejsou zjevně ani sami sobě, natož investorům, schopni zodpovědět kruciální otázku, kdy se jejich investice zúročí.  

Aby se investice zúročily z hlediska investorů dostatečně, je kvůli jejich stále masivnějšímu rozsahu třeba stále přesvědčivějších známek o jejich jednoznačné rentabilitě. Mezi ně patří i to, že umělá inteligence „vyřídí“ i stávající softwarový segment. A tedy jeho klíčové protagonisty typu společností Adobe nebo ServiceNow. Nebo „softwarové divize“ Microsoftu. Dosud investoři věří, že se tak stane. Čím déle ale budou přetrvávat pochyby o návratnosti mohutných investic do AI, tím spíše mohou vzít softwarové akcie opět na milost. Zvláště ty, které mohou z umělé inteligence samy těžit, po patřičné úpravě svých obchodních modelů.

Silný nádech

Softwarové akcie proto čeká brutální rally vzhůru, míní investiční banka Jefferies. Tak negativní sentiment vůči jednomu konkrétnímu segmentu, jaký nyní panuje ve vztahu právě k softwaru, se prý jen tak nevidí. Burzovně obchodovaný fond BlackRocku zaměřený na softwarové akcie byl tento týden nejvíce přeprodaný v celé své historii, tedy za poslední takřka čtvrtstoletí (ukazuje to třeba graf agentury Bloomberg níže). Investoři se softwarových titulů zbavují bez rozlišení, a tak stádovitě, že nad tím tento týden kroutil hlavou i šéf Nvidie.

Jenže investory zkrátka zachvátila panika, že umělá inteligence softwarové firmy zcela zdecimuje. Panika je zřejmě ve své zvláště pokročilé fázi, protože investoři se houfně zbavují i akcií, jež už mají čistě k softwaru poměrně daleko, a dokonce vskutku mohou z umělé inteligence těžit, jako je jsou ty ratingové agentury Moody's.

Historicky rekordní přeprodanost softwarových akcií je klíčovým zdrojem jejich výrazného podhodnocení, které je třeba podle finanční společnosti Morningstar už nyní takové, že by jej investoři rozhodně neměli přehlížet. Akcie Microsoftu podle nich mají v dohledné době potenciál zhodnotit o 50 procent, akcie společnosti ServiceNow dokonce o 100 procent.