Tohle měl být obyčejný panelák na odpis. Dnes je z něj 507 bytů a návod, jak zachránit města
Kdysi tu bydleli svobodní dělníci a dělnice košických železáren. Dnes je z bývalé socialistické ubytovny Kosmalt dům s 507 byty. Atrium Architekti ukázali, že i panelák může mít druhý život.
Na první pohled působí Kosmalt jako typ stavby, nad kterou by mnoho investorů mávlo rukou. Třináct podlaží, přísný betonový rastr, stovky malých buněk a výrazná stopa šedesátých let. Jenže právě v tom košické studio Atrium Architekti našlo hodnotu, kterou současná města potřebují, a to identitu a paměť místa.
Budova na Kysucké ulici v Košicích vznikla v šedesátých letech jako největší dělnická ubytovna někdejších Východoslovenských železáren. Název Kosmalt odkazuje na smaltovanou ocel, jeden ze symbolů místní průmyslové výroby. Dům stojící na sídlišti Terasa byl od začátku víc než jen ubytovací blok. Díky své siluetě a charakteristické fasádě se stal výraznou dominantou okolní městské struktury.
Po desetiletích provozu ale potřeboval novou kapitolu, ne jen zateplení a výměnu oken. Potřeboval proměnu, která ho přizpůsobí současnému životu.
Architekti nechtěli panelák převléct. Chtěli ho pochopit
Michal Burák, Dušan Burák a Jana Varchola Buráková ze studia Atrium Architekti nepřistoupili ke Kosmaltu jako k anonymnímu paneláku, který je třeba schovat pod novou fasádu. Naopak. Hlavním motivem obnovy se stalo to, co už dům měl, pravidelnou geometrickou mřížku z prefabrikovaných betonových modulů. Východní a západní fasáda tvořená rastrem identických polí zůstala zachována jako silný architektonický podpis. Monochromatická šedá barevnost ještě zdůraznila její monumentalitu a čistotu.
Jedním z nejsilnějších momentů celé obnovy je práce s původními materiály. Architekti se nesnažili minulost vymazat. Naopak ji začali odkrývat. Zachovali a repasovali původní lité terrazzo ve společných chodbách a schodištích, mramorové obklady vestibulu, travertinový sokl fasády, ocelové nosníky ve společných prostorách i původní ocelovou pavlač a schodiště ve vstupní hale. Zároveň do domu vstupují současným jazykem, a to tahokovem, vlnitým plechem, svítidly navrženými na míru a výraznými barevnými akcenty. Staré a nové detaily jsou jasně rozlišené, ale nepůsobí proti sobě. Naopak se doplňují.
Uzavřený areál, který desítky let sloužil energetice, se má otevřít městu. PSN zde chystá bydlení.
Kde byla elektrárna, budou byty. PSN chystá velkou proměnu Cejlu
Reality
21 metrů čtverečních. A přesto plnohodnotné bydlení
Největší výzvou byla samotná dispozice. Původní ubytovací buňky byly malé, opakující se a navržené pro úplně jiný společenský režim. Architekti je proměnili v kompaktní soukromé jednotky o ploše 21 metrů čtverečních. V praxi ale byty fungují pro jednotlivce i dvojice. Pomáhá tomu velkorysé prosklení, lodžie a výhledy na město, zejména z vyšších podlaží. Celkem dům nabízí 507 obytných jednotek. V době, kdy města řeší dostupnost bydlení, tlak na zahušťování a nedostatek pozemků, je to víc než architektonická rekonstrukce. Je to realistický model, jak využít to, co už máme.
Zatímco samotné byty jsou malometrážní, společné prostory působí překvapivě velkoryse. Vstupní hala, chodby a vertikální komunikace mají díky dennímu světlu, proporcím a výhledům charakter reprezentativních míst, nikoli jen anonymních průchodů. Součástí návrhu je také nový orientační systém založený na barvě a symbolu. Lososová, slonovinová a žlutá spolu se znaky plus a mínus pomáhají obyvatelům i návštěvníkům snadno číst jednotlivá křídla chodeb.
Staré hospodářské stavby už nemusí končit jako ruiny. V Panoším Újezdu vznikl z kamenného chlívku minimalistický byt, který ukazuje, jak může vypadat současný český venkov. Projekt se uchází o Českou cenu za architekturu.
FOTOGALERIE: Bydlet v chlívku? Po citlivé rekonstrukci je z něj krásný letní byt
Reality
Co když se čtvrť nezačíná byty, ale školou? V Mstěticích u Prahy zkoušejí model, ve kterém veřejná infrastruktura nepřichází jako reakce na development, ale jako jeho základ.
Nejdřív škola, pak byty. U Prahy vzniká čtvrť velká jako celé dnešní Mstětice
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.