Biohacker Bryan Johnson investoval do svého těla desítky milionů dolarů, sleduje stovky biomarkerů a roky testuje hranice optimalizace zdraví. Teď přiznal autoimunitní gastritidu, nemoc, kterou medicína neumí vyléčit. Vědecké studie přitom ukazují, že kořeny autoimunitních onemocnění často sahají k traumatům z dětství a chronickému stresu – tedy k faktorům, které žádný protokol biomarkerů nezachytí.
Laureáty letošní Nobelovy ceny za chemii jsou Američané David Baker a John Jumper a Brit Demis Hassabis. Ocenění jim náleží za výzkum proteinů. Oznámil to dnes ve Stockholmu šéf Královské švédské akademie věd Hans Ellegren. Oceněná trojice přispěla k předpovídání a navrhování trojrozměrných struktur a funkcí proteinů.
Před pěti lety jí zjistili rakovinu prsu a podstoupila drastickou léčbu. Chemoterapie ji připravila o vlasy. A také o chuť k jídlu. Ke každému soustu se musela Katya Tsvetanova Gogeva přemáhat. Byla ráda, když zvládla pár lžic proteinu s vodou k snídani. Nad nemocí ale zvítězila. A nyní Katy z pozice zakladatelky Pinky Protein, výrobce přírodního proteinu, pomáhá onkologickým pacientkám i ostatním ženám, které chtějí vést zdravý život, s detoxikací těla a výživou.
Je libo saranče na grilu, vařeného škorpióna nebo smaženého moučného červa v bramborovém těstíčku? Hmyz se pomalu, nenápadně a nenávratně vkrádá do našeho jídelníčku. A je dost pravděpodobné, že bez něj to v příštích letech naše planeta z hlediska výživy obyvatelstva nepřežije.
Bílkoviny jsou dnes populárně popisovány jako bezvýhradně pozitivní živina, která je neškodnou alternativou „zlých“ tuků nebo sacharidů v jídle. Biochemická pravda je ale trochu jinde. Co se stane, když lidé jedí příliš moc proteinu?
Navzdory tvrzení různých módních diet, lidé jedí proteinu spíše nadbytek než málo. To ale neplatí pro vyšší věk, kdy konzumace proteinu pomáhá dlouhověkosti.
Hmyz směřuje do evropského potravinářského průmyslu. Oklikou – propasírovaný přes ryby, drůbež nebo prasata, kde to konzumentům v podstatě nevadí a vesměs o tom ani nevědí.
