Nová studie publikovaná v září 2025 přináší dosud nejkomplexnější pohled na to, jak se časování jídel u starších dospělých mění v průběhu let a jak souvisí s morbiditou, genetickými predispozicemi a dlouhodobou mortalitou. Výzkum, který probíhal více než třicet let na rozsáhlém vzorku starších dospělých, ukazuje, že denní rozvržení příjmu potravy úzce odráží fyzické i psychické zdraví a jeho změny mohou sloužit jako hodnotný ukazatel biologického stavu organismu.

Jedním z nejzajímavějších zjištění je souvislost mezi posunem prvního jídla dne a zdravotními obtížemi. Ukázalo se, že čím později účastníci jedli snídani, tím častěji byla přítomná chronická onemocnění, zhoršená nálada, únava, kognitivní symptomy nebo problémy v oblasti orálního zdraví, které mohou omezovat komfort přijímání potravy. Pozdní čas prvního jídla byl dokonce spojen s vyšší úmrtností v průběhu sledovaného období.

Tyto výsledky korespondují s moderními poznatky o cirkadiánním rytmu organismu. Centrální hodiny v mozku reagují především na světlo, zatímco periferní hodiny v tkáních, například v játrech nebo slinivce, se řídí především příjmem potravy. První jídlo dne tedy představuje významný synchronizační signál. Když je tento signál opožděn, dochází k nesouladu mezi jednotlivými částmi cirkadiánního systému, což může ovlivnit energetický metabolismus, hladinu stresových hormonů, zánětlivé procesy i kvalitu spánku.

Jídelní okno se se stářím zmenšuje

Studie zároveň ukazuje, že s přibývajícím věkem mají lidé tendenci posouvat snídani, v menší míře i večeři, a celkově se tak jejich celkové jídelní okno často zmenšuje. Zkracování jídelního okna se shoduje s rostoucím množstvím výzkumů, podle nichž má omezené časové okno příjmu potravy během dne příznivé účinky na metabolickou rovnováhu, hladinu inzulinu, krevní tlak či systémové zánětlivé markery.

U starších lidí je zkracování jídelního okna často výsledkem přirozeného biologického posunu, nikoliv vědomé strategie. Organismus ve vyšším věku upřednostňuje údržbu před výkonem a snižuje signály hladu, aby si vynutil delší fáze metabolického klidu bez zátěže trávení, během nichž může probíhat buněčná oprava. Jde o evoluční adaptaci, kdy tělo může méně spoléhat na vědomé rozhodování člověka, který se normálně stravuje spíše podle návyků nebo emocí. Organismus proto ve starším věku reguluje energetický příjem tak, aby minimalizoval metabolické přetížení.

Geny mají výrazné slovo

Významnou roli ve vzorcích časování jídla hraje genetika. Studie ukazuje, že lidé s takzvanou eveningness, tedy vrozenou tendencí fungovat lépe ve večerních hodinách, mají přirozeně posunuté jídelní rytmy. Tento chronotyp je spojen s vyšším rizikem některých negativních zdravotních výsledků, například metabolických dysbalancí, posunutého cirkadiánního rytmu nebo vyšší dlouhodobé mortality. Neznamená to však, že je takový člověk k horším výsledkům biologicky odsouzen. Vědomý a cílený životní styl, zahrnující pravidelný spánek, expozici dennímu světlu, pohyb a kvalitní stravu, tato rizika významně zmírní. Genetika tvoří rámec, ale vědomé návyky zůstávají tím, co skutečně určuje výsledky.

Doporučení, která z výzkumu vyplývají, jsou překvapivě konkrétní. Jedním z nejjednodušších a zároveň nejúčinnějších závěrů je, že pravidelné, časnější jídlo může podpořit stabilitu vnitřních rytmů a celkovou vitalitu. První jídlo dne by obecně mělo následovat relativně brzy po probuzení, protože tím dochází k synchronizaci metabolických procesů a ke snížení závislosti na stresových hormonech. Stejně důležité je i rovnoměrné rozložení jídel a vyhýbání se velmi pozdním večeřím, což podporuje lepší spánek a efektivnější metabolismus.

Organismus totiž potřebuje dostatečně dlouhou noční pauzu, během níž probíhá regenerace, hormonální reorganizace a oprava buněčných struktur. Studie rovněž potvrzuje, že změny ve stravovacím rytmu mohou být jedním z prvních signálů zhoršujícího se fyzického nebo psychického zdraví. U starších osob je tento vztah výraznější, ale projevit se může v jakémkoli věku.