Lídři zemí G7 se na summitu ve Francii shodli na dalším zpřísnění sankcí proti Rusku a navýšení vojenské pomoci Ukrajině. Ta se už pátým rokem brání rozsáhlé ruské agresi. Vyplývá to ze společného prohlášení Spojených států, Německa, Británie, Francie, Itálie, Japonska a Kanady, které bylo zveřejněno v noci na dnešek.
Prohlášení zdůrazňuje, že Ukrajina v posledních měsících dosáhla pokroku na bojišti a získala novou dynamiku. Lídři G7 uvedli, že ji chtějí podpořit rychlejšími dodávkami protivzdušné obrany, dalších zbraňových systémů, záchytných prostředků i zbraní dlouhého doletu. Současně přislíbili další energetickou pomoc, která má Ukrajině pomoci zvládnout nadcházející zimu.
„Zavazujeme se zvýšit tlak na ruskou válečnou ekonomiku. V této souvislosti posílíme naše sankce, včetně těch, které se týkají ropného a plynárenského sektoru,“ uvedli lídři ve společném textu. Podle nich je pro podobný krok vhodná doba i kvůli prozatímní dohodě Spojených států s Íránem, která má znovu otevřít Hormuzský průliv. Tím před letošní americko-izraelskou válkou proti Íránu procházela zhruba pětina světových dodávek ropy.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který se summitu také účastní, v úterý řekl, že se představitelé G7 shodli na tom, že Rusko válku proti Ukrajině nevyhrává a mělo by co nejdříve přistoupit na dohodu. Podle agentury Reuters jednali také o dalších sankcích vůči Moskvě a o posílení ukrajinských obranných kapacit. Americký prezident Donald Trump po setkání se Zelenským prohlásil, že pro uzavření mírové dohody udělá vše, co bude v jeho silách.
Příliš vstřícný postup USA
Evropští lídři se podle Reuters snažili Trumpa přesvědčit, že dosavadní americký přístup k možným podmínkám míru byl vůči Moskvě příliš vstřícný. Argumentovali mimo jiné tím, že se pozice Ukrajiny zlepšila díky dronovým útokům na ruské území. Agentura AFP nedávno s odvoláním na analýzu dat amerického Institutu pro studium války uvedla, že Ukrajina v květnu získala zpět přibližně 282 kilometrů čtverečních území a už druhý měsíc po sobě zmenšila plochu okupovanou Ruskem.
„Situace v roce 2026 se výrazně liší od roku 2025. Ukrajina statečně drží frontovou linii, únava Ruska je zřetelná,“ napsala na síti X šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, která se summitu ve Francii také účastní. Nyní je podle ní čas podporu Kyjeva ještě prohloubit.
The tide is turning for Ukraine.
The situation in 2026 is very different from 2025.
Ukraine is bravely holding the frontline.
Russia’s fatigue is openly showing.
That’s the time to double down on our support.
With the first disbursement of the €90 billion EU loan.
Lídři G7 se podle Volodymyra Zelenského shodli, že Rusko válku nevyhrává a musí jednat o dohodě. Donald Trump po schůzce slíbil, že pro mír udělá maximum.
Server Politico označil shodu lídrů na další podpoře Ukrajiny za překvapivou. Podle něj společné prohlášení završilo den, během něhož se Trump nečekaně sblížil s dalšími představiteli G7. Americký prezident navíc naznačil, že by brzy mohla skončit výjimka umožňující některým zemím nakupovat jinak sankcionovanou ruskou ropu.
Ke konsensu dospěli lídři navzdory napjatým vztahům mezi Bílým domem a evropskými státy. Spory se týkají obchodu, NATO, války proti Íránu i Trumpovy snahy převzít Grónsko, napsala agentura Kjódó. Politico si všímá také toho, že Trump je ve společné deklaraci třikrát jmenovitě zmíněn, vždy v souvislosti s prozatímní dohodou s Íránem.
Související
EU přitvrzuje proti Rusku. Trestá stínovou flotilu, propagandu i Navalného pronásledovatele
Víc než dva roky bylo jedno z velkých pražských náměstí, Náměstí Jiřího z Poděbrad na pražských Vinohradech, nepřístupné. Bylo obehnáno plotem, pracovala tam těžká technika. Nyní se náměstí opět otevírá veřejnosti. Kolem celé revitalizace, která stála Prahu přes půl miliardy korun, panovalo mnoho pochybností. Jak kolem ceny, tak kolem výsledku. „Věřím, že za dva, tři, čtyři roky se ukáže, že náměstí funguje dobře,“ říká starosta Prahy 3 Michal Vronský.
Po revitalizaci se veřejnosti otevírá Náměstí Jiřího z Poděbrad v nové podobě. V čem vidíte pozitivní změnu?
Jsem rád, že se to podařilo zrealizovat o trochu rychleji, než se předpokládalo. V průběhu jsme se setkávali i s některými negativními reakcemi. Ty jsou ale méně časté. Lidé vidí, jak mizí stavební ploty, že náměstí je vlastně hezké. Jdu tam, poslouchám, a slyším, že reakce jsou pozitivní. Vždy jsem zdůrazňoval, že sice žijeme v bytech, ale město je náš životní prostor. A je důležité, aby mělo určité kvality. V tomto ohledu si myslím, že náměstí splňuje požadavky na kvalitní veřejný prostor, kde se dá uspořádat akce pro více lidí. Mohou se tam konat trhy, mohou tam lidé spolu posedět. Je na to navázaný parter kaváren a jiných podniků, a myslím, že to vytváří sousedskou atmosféru. Na rozdíl od jiných náměstí v Praze tady nebyly byty předělány na kanceláře nebo hotely. Zůstaly tam byty.
Toto náměstí bylo jakýmsi bijícím srdcem lokality i před revitalizací náměstí. V čem spočívá přínos jeho nové podoby?
Nyní je například kompletně bezbariérové. To je jedna důležitá věc. Druhá věc se týká modro-zelené infrastruktury. Předtím jsme údržbu zeleného parku zajišťovali vodou z vodovodního řadu nebo vodou, kterou jsme tam dovezli. Teď sbíráme vodu ze střechy kostela. Zachytáváme ji do podzemní nádrže. Pomůže nám to udržet náměstí zelenější. Výrazně se změnil poměr propustných a nepropustných ploch. Teď jsou všechny plochy propustné. I na místě, kde jsou velkoformátové dlaždice, je širší spára, která má vsakovací schopnost. Dlaždice nejsou uložené do betonu, jak je to běžné, ale leží na propustném podloží. Voda nestéká do kanálu, ale kumuluje se na místě. Náměstí bude zelenější.
Před revitalizací se život na náměstí koncentroval do míst, kde jsou kavárny, trhy. Méně se využívaly ostatní části. Teď si myslím, že to bude rovnoměrněji rozprostřeno do celé plochy.
Hoteliér Svoboda koupil hotel přímo na stadionu fotbalové Slavie
Iris Hotel Eden má nového vlastníka. Přes spřízněnou firmu ji koupil největší hotelový řetězec v Česku, firma Czech Inn Hotels podnikatele Jaroslava Svobody. Podle Seznam Zpráv za něj hoteliér zaplatil přes třičtvrtě miliardy korun.
Zmínil jste, že se setkáváte s kritikou, a ona je skutečně viditelná. První vlna kritiky se snesla na dětské hřiště, které stojí na místě původního hřiště. Teď tam přibyl vodní prvek. Jedna z výtek zní, proč jeho obnova trvala tak dlouho?
Dětské hřiště bylo součástí dodávky celé stavby. Po obvodu hřiště jsou lavičky z kroucených latí. Výroba těchto latí byla složitější, než se čekalo. Dodací lhůta latí byla delší, než se předpokládalo.
Další kritika míří na část před kostelem, kde vznikl velký vydlážděný prostor bez zeleně. Nebude to v letních vedrech příliš parné prostředí?
Architektonický návrh zohledňuje kostel, který je ústřední budovou celého náměstí. Prostor před kostelem zdůrazňuje a podtrhuje význam kostela. Proto je nyní ten prostor takový. Za druhé, jde o náměstí. Až ve druhé řadě má parkový charakter. A za třetí, co se týká dlažby, je to světlá žula, což znamená, že by se neměla rozpalovat jako tmavší kámen. Je tam spára, která má retenční schopnost. Voda, která se tam vsákne, bude ochlazovat i tu plochu. Předtím voda odtekla, nyní zůstává v podloží. Plocha se nebude tolik rozpalovat. Samozřejmě, až nám vyrostou vysazené platany, a zkušenost nám ukazuje, že to bude do tří až pěti let, tak prostor bude výrazně zelenější.
Vymysleli jsme loužítka
K čemu mají sloužit takzvaná loužítka, další kontroverzní nový prvek na náměstí?
Těch je tam osm nebo deset. Samozřejmě by tam nemusela být. Ale tím, že tam nateče dešťová voda, je to zdroj vody třeba pro ptactvo. Celé náměstí je promyšlené tak, aby obstálo v kontextu klimatické změny, kterou prožíváme. Horizont všech prvků, které náměstí obsahuje, je až sto let. Při plánování byl velký důraz na zeleň, na udržitelnost, na hospodaření s vodou.
Kongresové centrum se rozroste. Vznikne u něj multifunkční hala pro 1500 lidí
Před Kongresovým centrem Praha začne v červenci výstavba nové multifunkční haly. Budova směrem k Pankráckému náměstí má sloužit výstavám, konferencím, kongresům i společenským akcím a pojme až 1500 lidí. Hotová má být v září 2028.
Vnímáte kritiku veřejnosti k těmto různým novým prvkům náměstí?
Ano, čtu si ty diskuse. Myslím, že až uživatelská zkušenost ukáže, že projekt je dobře vymyšlený. Já mu věřím, a myslím, že za dva, tři, čtyři roky se ukáže, že náměstí funguje dobře.
Aktuálně jste představili nový prvek náměstí, červené posezení. Opět to vzbudilo kritiku, že na sezení budou nocovat lidé bez vlastního bydlení…
Je možné, že si tam sedne nebo ustele nějaká osoba bez přístřeší, ale je to námitka, která se objeví vždy, když někde instalujete lavičku. Je to hodně o údržbě, péči, kterou prostoru věnujete. My jsme se na radě usnesli, že zřídíme pozici správce náměstí, který tam bude od rána do večera dohlížet primárně na nepořádek, na špatné parkování, na řešení problémů s problémovými osobami. I z hlediska výše investice vnímáme, že je tomuto prostoru nutné věnovat zvýšenou péči.
Vily, jejichž cenu realitky tají. Pražský luxusní trh nabízí bazény, věže i výhledy na Hrad
Vily za desítky i stovky milionů korun. Pražský luxusní trh nabízí rezidence s bazény, wellness, věžemi i výhledy na Hrad. U nejdražších domů se cenu často dozví jen vážní zájemci.
Součástí revitalizace náměstí je i nové osvětlení kostela Nejsvětějšího Srdce Páně. Jak to bude vypadat?
Do všeho, co se na náměstí dělo, hodně promlouvali památkáři. Bude tam takové decentní, slavnostní osvětlení.
Nyní vydlážděný prostor před kostelem vybízí k hromadným akcím. Počítáte nyní s nějakými?
V září tam proběhne vinobraní, pravděpodobně se tam vrátí street foodový festival jídel z Latinské Ameriky. Po tom prostoru je samozřejmě poptávka. Ale zároveň tam bydlí lidé, a je potřeba k tomu přistupovat s jistou sousedskostí, mírou.
Co je za vás nejvíc pozoruhodné z celé revitalizace Náměstí Jiřího z Poděbrad?
Možná kašna. Mnoho lidí si ji pamatuje ještě z osmdesátých let, ale už nebyla provozuschopná. Ústrojí bylo zkorodované a zanesené. Celé ústrojí kašny se udělalo znovu. Díky tomu bude kašna jako významný vodní prvek opět v provozu. To je skvělá věc, která bude dominantním prvkem celého prostoru.
Vily, jejichž cenu realitky tají. Pražský luxusní trh nabízí bazény, věže i výhledy na Hrad
Vily za desítky i stovky milionů korun. Pražský luxusní trh nabízí rezidence s bazény, wellness, věžemi i výhledy na Hrad. U nejdražších domů se cenu často dozví jen vážní zájemci.
Vymýšleli to tři odborníci, jeden na stromy, druhý na bylinné patro a třetí odborník byl na trávu. Stromů je o 120 víc, než bylo. Trávníková směs je speciálně vymyšlená pro Jiřák, aby snesla vysoké letní teploty, a zároveň aby byla odolná vůči pohybu lidí. Je tam spousta detailů, není to běžná trávníková směs. Celé náměstí bude v naší správě a my si na to najímáme obecní společnost Čistá trojka, která se bude starat i o údržbu zeleně. Je na to údržbový plán.
Na řadě je Lobkovičák
Celá revitalizace náměstí stála asi 570 milionů korun. Není to moc? Kolik přispěla Praha 3, kolik magistrát?
Praha 3 platila vznik projektu. Připravili jsme projektovou dokumentaci včetně stavebního povolení. Investice přesahovala možnosti Prahy 3 a je to prostor celoměstského významu, proto jsme požádali magistrát, aby realizoval tuto investici. Celá investice šla za magistrátem, s výjimkou dílčích drobností, které vzešly z průběhu realizace. Třeba plachtu nad dětským pískovištěm jsme kupovali z rozpočtu městské části. Zmiňované designové posezení je také placené z rozpočtu městské části. Jinak to šlo celé za magistrátem. Šedesát až sedmdesát milionů je z programu Evropské unie. Asi sedmnáct milionů je ze státního rozpočtu.
Pocta pro architekta, který změnil české domy i studenty. Ladislav Lábus míří do síně slávy ČKA
Nestaví architekturu, která křičí. Staví takovou, která vydrží. Autor Langhansu, Paličkovy vily či Hotelu Karlov, Ladislav Lábus, získá Poctu České komory architektů. „Podstatné je, proč a pro koho to děláme,“ řekl v rozhovoru pro Newstream.
Má Praha 3 v plánu nějaký další, podobný projekt revitalizace veřejného prostoru?
Klademe na to poměrně velký důraz. Revitalizovali jsme Tachovské, Kostnické, Komenského náměstí. Co je nejvíc v přípravě, je Náměstí Jiřího z Lobkovic. Probíhá revitalizace Židovských pecí. Tam jde hodně o vodu, vnímáme klimatickou změnu. Chceme, aby voda, která tam spadne, hned neodtekla. Aby ten park byl co nejzelenější. Co se týká Lobkovičáku, předpokládám, že by se změna mohla zrealizovat v příštím volebním období, jsme tam projektově hodně daleko. I do tohoto projektu hodně promlouvali památkáři, aktuálně nemohu sdělit podrobnosti.
Zbourat, nebo zachovat a dát nový smysl? Právě na tuto otázku hledá odpovědi jarní vydání magazínu Realitní CLUB, které se věnuje fenoménu rekonstrukcí a adaptací stávajících budov pro současné využití. Hvězdou magazínu je Fancesco Kinský dal Borgo.
Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu.
Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), přinášejí zkušenosti z praxe i vhled do toho, jak se proměňuje uvažování investorů a developerů.
Magazín Realitní CLUB s Francescem Kinským dal Borgo na obálce vychází právě nyní. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
Související
Michal Nosek: Rekonstrukce po pražsku. Bezbariérový Petřín? Snad v roce 2030
Při další blokádě Hormuzského průlivu by světu hrozila největší globální energetická krize, říká v rozhovoru pro Newstream hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.
Vypadá to, že znesvářené strany kolem Perského zálivu míří k dohodě a že Hormuzský průliv bude co nejdříve zase otevřený. Co by se ale stalo, kdyby se něco zvrtlo?
I po jeho otevření bude trvat týdny až měsíce, než se obnoví normální provoz. V případě oprav poškozené infrastruktury, což se týká Kataru, to mohou být i roky. Kdyby uzavření Hormuzu trvalo rok, tedy do března 2027, svět by přišel o zhruba sedm procent primární energie. To by znamenalo nejhorší energetickou krizi, kterou jsme v moderní historii zažili za několik posledních dekád. Horší než oba ropné šoky v 70. a 80. letech minulého století. Ty se týkaly Spojených států, Evropy nikoliv. O největší globální krizi, která nám hrozí nyní, mluvila i samotná Mezinárodní energetická agentura.
Výpadek pouhých sedm procent by způsobil globální krizi?
Jen na okraj – z Perského zálivu putuje do světa mnohem více ropy a plynu, ale část jde ropovody a produktovody. A těch sedm procent je z celkového objemu energie, kterou si vyrábíme z ropy, plynu, uhlí, jádra, slunce, větru, vody, geotermální energie a podobně. I za předpokladu, že budou Spojené státy více těžit z břidlice a že bude Saúdská Arábie přesměrovávat více vytěžené ropy přes Rudé moře anebo že některé tankery Hormuzem projedou, protože zaplatí Iránu, takže by ten výpadek činil třeba jen 3,5 procenta, stále by šlo o největší energetickou krizi moderní historie.
Index prosperity: Čísla teď vypadají dobře, ale budoucí růst na nich nestojí
Česko se podle nového Indexu prosperity zařadilo na osmé místo mezi ekonomikami EU. Vyniká robotizací i relativně nízkým zadlužením. Slabinou ale zůstává nízká přidaná hodnota a struktura investic. Analytici varují, že bez změny strategie může země ztratit tempo.
Bylo by to horší než energetická krize po vypuknutí rusko-ukrajinské války v roce 2022, kdy se domácnostem zvedaly zálohy na plyn o několik set procent?
Krize v roce 2022 se koncentrovala jen do Evropy. My jsme brali plyn a ropu z Ruska, plynu 45 procent spotřeby, a neměli jsme infrastrukturu na to, abychom byli schopni jej dovážet třeba z Ameriky nebo z Kataru prostřednictvím LNG. Takže jsme v roce 2022 řešili fyzický nedostatek, tedy že plyn nebude. A v té době zároveň tím, co nejvíce ovlivňovalo cenu elektřiny, byly plynové elektrárny. Takže tím, že jsme měnili dodavatele plynu, jsme měnili i cenu elektřiny, protože tu určovaly plynové elektrárny.
Teď jsme v jiné situaci. Potenciální energetická krize, o níž hovořím, by se rozlila po celém světě. My jako Evropa nečelíme tomu, že plyn nebude. Ale čelíme rozhodnutí, jak drahý plyn si koupíme. I nadále můžeme jet ve stejných kolejích a nesnižovat spotřebu plynu a ropy, pokud budeme ochotni platit ty vysoké ceny. To nám samozřejmě bude přinášet ekonomické škody. Ale máme na výběr. Buď šetřit, anebo platit.
Jak by ta krize dopadla na nás?
Z hlediska Evropy by šlo o méně závažnou krizi, než byla ta roku 2022, protože tehdy šlo o nedostatek především plynu, a to se pak přelilo do elektřiny. Mimochodem, když se vrátím k roku 2022, omezení množství ropy a plynu přišlo do Evropy v nejhorším možném roce. Ve Francii byly kvůli opravám odstavené jaderné elektrárny, takže nemohly dodávat. Teď jedou na plný výkon. Za druhé bylo tehdy sucho, takže třeba nefungovaly hydroelektrárny ve Skandinávii, protože neměly vodu. Za třetí byly tehdy drahé emisní povolenky, takže na plný výkon nejely ani uhelné elektrárny. I to je dnes jinak. Čili tehdy to byl problém plynu, protože nedostatek elektřiny z jiných zdrojů jistily drahé plynové elektrárny. Dnes máme výrazně více výrobních zdrojů elektřiny a je to problém ropy a plynu.
Firmy musejí šetřit energii, ne čekat na levnou elektřinu
A české firmy jsou dnes na podobnou situaci výrazně lépe připravené, protože jsme ve srovnání s rokem 2019 snížili spotřebu plynu o nějakých 12 až 15 procent. V Německu se také snížila spotřeba plynu, ale kvůli tomu, že jim klesl průmysl. My vyrábíme stejně anebo dokonce více, ale zvyšujeme naši efektivitu. A to je přesně cesta, která nám může dlouhodobě pomoci, protože v Evropě prostě budou vysoké ceny energií přetrvávat. Když teď postavíme nové jaderné bloky, cena elektřiny nebude nižší, ale naopak vyšší kvůli investicím. Ale tu elektřinu prostě budeme mít, což je důležité. A pravdu má Václav Smil, který píše, že to, co nám zvýší konkurenceschopnost, nebudou malé jaderné reaktory ani vodík. Ale takové ty malé nudné investice do efektivity. V případě domácností investice jako zateplení fasády, fotovoltaika, tepelná čerpadla a podobně. A v případě firem to stejné a my vidíme, že to české firmy umí velmi dobře dělat.
„Vláda zasypala ekonomiku penězi.“ Ekonom Navrátil vysvětluje, proč inflace vystřelila
Vláda po covidu zasypala ekonomiku penězi, a proto spotřebitelé nemuseli snižovat poptávku a obchodníci zlevňovat. A pak z toho byla extrémně vysoká inflace, říká v rozhovoru pro Newstream hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.
Co byste tedy v dnešní době, plné nejistot, doporučil podnikové sféře?
Žijeme v éře polikrize. Máme jednu krizi za druhou. Neprožíváme je ale jako krize, jen se mění naše odolnost a to, jak vnímáme ty minulé krize. Například na krizi dodavatelských řetězců v roce 2020, kdy stály desetitisíce aut na letištích kolem Mladé Boleslavi, protože nebyly čipy, a řada věcí velmi výrazně zdražila, si dnes už ani nevzpomeneme. Následně přišly covidové lockdowny, pak inflační krize respektive krize cen energií, kdy jsme měli skoro 20procentní inflaci. Ale říkáme si, takhle to přece nemůže pokračovat. Já bych řekl, že může. Protože svět je propojený a trochu se láme dosavadní globální řád. Máme tu vyzyvatelské státy jako Čína, která svádí souboj se Spojenými státy. A USA už vojensky nejsou na nejvyšší úrovni, už nejsou schopny vést několik válek najednou a už nejsou schopny hrát roli světového policisty. Evropa se o sebe musí postarat sama. Svět se prostě dramaticky mění. A ty změny budou pokračovat, navíc za podpory technologií, umělé inteligence, což bude pro spoustu lidí a firem ohrožení a příležitost zároveň.
Co by tedy měly dělat české firmy?
Měly by si udělat důkladnou analýzu dodavatelských řetězců. Ukazuje se, že jeden jediný klíčový bod v tom řetězci, může to být Hormuzský průliv, je schopen ohrozit jejich chod. Firmy by proto měly mít zmapované nejen své dodavatele, ale i dodavatele svých dodavatelů, aby věděly, co se skutečně děje. A měly by investovat do zvýšení své odolnosti a adaptability. Máme za sebou období, kdy jsme dělali pětileté plány a na nich trvali. Teď musíme jet spíše ve čtvrtletních cyklech a velmi rychle reagovat na změněné podmínky. Firmy by se neměly řídit heslem, mám jednu strategii, té se držím. Měly by mít různé scénáře a neustále rozhodovat o tom, který scénář je či není platný, vědět, co mě může zabít či ohrozit, a proti tomu se pojišťovat, zajišťovat či ta rizika odstraňovat z cesty. Tedy neustále vyhodnocovat a plánovat.
Zvedne Michl poprvé sazby? V ČNB se schyluje k bitvě mezi inflací, Babišem a Hormuzským průlivem
Bankovní rada České národní banky (ČNB) se bude na svém čtvrtečním jednání rozhodovat mezi ponecháním základní úrokové sazby beze změny a jejím zvýšením o čtvrt procentního bodu na 3,75 procenta. Shodují se na tom oslovení analytici, argumenty přitom vidí pro oba kroky. Možné zvýšení sazeb na nadcházejícím jednání nevyloučil v pátek v rozhovoru pro agenturu Bloomberg ani guvernér ČNB Aleš Michl. Na současné úrovni je základní úroková sazba od loňského května.
Spíše ne. Vyžaduje to určitý styl myšlení, který je nám většinou cizí. Češi jsou národ AZ kvízů. Když se třeba zeptáte na Bitvu na Bílé hoře, každý hned řekne, 1620. Ale už nezná, o čem ta bitva byla a co jí předcházelo, co ji způsobilo, jaká byla její logika. My prostě jako národ obecně řečeno neumíme přemýšlet nad souvislostmi, neumíme to analyzovat. Je to těžké, a ani se to moc neučíme ve škole. Ale musíme se to naučit. Může nám v tom pomoci umělá inteligence. Ne tím, že nám řekne, jaký máme mít názor, ale že nám může simulovat nějakou velmi košatou diskusi. Přiblížit nám jiné názory, jiné pohledy, pohledy jiného spektra lidí. Různí lidé žijí různé životy s různými problémy, a dokud tohle nezačneme chápat, tak nebudeme schopni řešit ani ty problémy věcí veřejných.
Strategická autonomie jako šance pro Česko
A v čem je příležitost pro českou ekonomiku?
Strategická autonomie, o jejíž nutnosti se v Evropě stále přesvědčeněji mluví, není nic jiného než to, že budeme vyrábět výrazně více věcí v EU. Česká ekonomika je výrobní ekonomika, takže pro nás je to obrovská příležitost. Jsme schopni vyrábět skutečně cokoliv. Budeme mít sice vysoké ceny energií, ale to, co bude zvyšovat naši konkurenceschopnost, budou investice do efektivity. CleanTech jsou věci, které nám v tom pomohou, a Česká republika patří ve výrobě těchto technologií mezi světovou špičku. Elektrické škodovky, které jsou ve světě velmi oblíbené, železnice, různé materiály třeba pro potřeby zateplení, speciální čerpadla. Jsme pátí ve světě ve schopnosti vyrobit takové cleantechové výrobky, které neumí vyrobit nikdo jiný.
Máme ale problém v tom, že všechny ty úžasné věci, které dokážeme vyrobit, neumíme prodat. Nevyvážíme finální výrobky, snad kromě piva, jsme subdodavatelé. Prodáváme s nízkou marží.
Prodávat s dostatečnou marží se musíme naučit. A v mezidobí si najmout někoho, kdo to umí. Třeba Poláky, ti umějí prodat všechno. Zatím jsme ale strašně uzavření, žijeme v takovém hobitíně, kam nechceme nikoho pustit, ani třeba na naše vysoké školy. Přitom by nám větší otevřenost pomohla. Pomohla by nám využívat dovednosti, které zatím nemáme. Nejsme dobří obchodníci, jsme vynikající v kreativitě, v řešení akutních problémů, ale nemáme vizi a schopnost ty věci prodávat. A sebevědomí. My tak dlouho něco vylepšujeme, až nás předběhne někdo jiný s podobným výrobkem anebo ho od nás koupí a prodá výrazně dráž. Říká se o nás, že jsme montovna. Řekl bych, že částečně ano. Ale my si ani za věci, které děláme v té montovně, nedokážeme říct odpovídající cenu.
Michl pro Bloomberg: Červnové zvýšení sazeb je reálná možnost
Česká národní banka může už příští týden zvýšit sazby. Guvernér Aleš Michl v rozhovoru s Bloombergem uvedl, že argumenty pro takový krok zesílily. Premiér Andrej Babiš přitom centrální banku nedávno vyzval k opačnému postupu.
K využití schopností jiných ale potřebujeme schopnost delegovat. Máme ji?
Na úrovni korporací to funguje. Nemáme problém najmout si manažera z jiné země. Členem představenstva České spořitelny odpovědným za korporátní byznys je například Slovák. Slováci jsou také větší salesmani než Češi. Zahraniční manažeři jsou také ve vedení Erste Group. Velké podnikatelské skupiny jako Czechoslovak Group a další, kde je velký důraz na efektivitu, mají manažery i v zahraničí a jsou schopni zaplatit si i špičkové Čechy, kteří tady také jsou. Ale my potřebujeme tuhle dovednost pro více lidí. Od malička. Abychom nebyli národ A-Z kvízů, ale národ, který dokáže využít své silné stránky, který má sebevědomí a ambice. Teď naše ambice zabíjíme a přestáváme věřit tomu, že když na sobě budeme pracovat, vyplatí se nám to.
Polovina patnáctiletých dětí, studentů a studentek, když se jich v PISA testech (nejvýznamnější mezinárodní šetření v oblasti vzdělávání – pozn. red.) ptali, zda se snaha vyplácí, řekla, že ne. To je nejhorší výsledek ze zemí OECD. Už v 15 letech trpíme vyhořením, jako kdybychom za sebou měli dvacetiletou práci v korporaci. Je to tím, že chodíme do školy, která odměňuje především nedělání chyb. To znamená ztrátu ambice. Ambice je přece o tom, že budu zkoušet nové věci a chyby dělat budu. My se místo toho velmi záhy naučíme, že dělat chyby se nevyplácí. K tomu přispíváme i my rodiče. Řešíme pětky, čtyřky a trojky a jedničku bereme jako samozřejmost.
Vily, jejichž cenu realitky tají. Pražský luxusní trh nabízí bazény, věže i výhledy na Hrad
Vily za desítky i stovky milionů korun. Pražský luxusní trh nabízí rezidence s bazény, wellness, věžemi i výhledy na Hrad. U nejdražších domů se cenu často dozví jen vážní zájemci.
