Pocta pro architekta, který změnil české domy i studenty. Ladislav Lábus míří do síně slávy ČKA
Nestaví architekturu, která křičí. Staví takovou, která vydrží. Autor Langhansu, Paličkovy vily či Hotelu Karlov, Ladislav Lábus, získá Poctu České komory architektů. „Podstatné je, proč a pro koho to děláme,“ řekl v rozhovoru pro Newstream.
Ladislav Lábus patří k architektům, kteří se do české architektury nezapsali efektem, ale dlouhodobou přesností, zdrženlivostí a schopností rozumět místu. Česká komora architektů jej letos uvádí do své pomyslné síně slávy.
„Pocta České komory architektů je profesoru Ladislavu Lábusovi udělována za mimořádně kultivované a nadčasové architektonické dílo, za celoživotní obranu hodnot kvalitní architektury, za neúnavnou pedagogickou a profesní práci i za osobní integritu, s níž po desetiletí spoluutváří kulturní prostředí české architektury,“ uvedla porota architektonické ceny Česká cena za architekturu.
Jeden z nejuznávanějších českých architektů, Ladislav Lábus, získal Národní cenu za architekturu, Grand Prix, za bytový dům s galerií na Malé Straně. Stavět v centru Prahy podle něj znamená pracovat pod tlakem omezení, památkářů i veřejnosti. Právě v tom nachází výzvu. V rozhovoru mluví o tom, jak se česká architektura proměnila, proč se obyčejnost z domů vytrácí a proč dnešní trh s bydlením ztrácí smysl.
Architekt Lábus: Těžší je stavět za hodně peněž než za málo
Reality
Lábus je spojován s takzvanou českou přísností, ale jeho architektura není chladná. Je spíš přesná, ohleduplná a vědomá si souvislostí. V rozhovoru pro Newstream v minulosti ostatně sám připomněl, že v architektuře nejde o efekt, ale o lidi, kteří v ní žijí. „Obyčejnost je plachá, ale krásná,“ řekl Lábus. A dodal také, že „tisíce druhů obkladaček nejsou v přímé úměře k tomu, jak se v prostoru žije“.
Právě tato zdrženlivost a schopnost nepodlehnout módním gestům je pro jeho tvorbu charakteristická. Lábus dlouhodobě ukazuje, že současná architektura nemusí být hlučná, aby byla silná. Může být pevná ve svém názoru, a přesto kultivovaná vůči okolí. Může vstupovat do historického prostředí, aniž by se mu podbízela nebo ho přehlušila.
Architekt, který umí zacházet s limity
Mezi nejvýznamnější Lábusovy realizace patří Dům pečovatelské služby Vyšehrad v Českém Krumlově, rekonstrukce a dostavba paláce Langhans v Praze, rekonstrukce Paličkovy vily, renovace a nástavba bytového domu v ulici Na Smetance, rekonstrukce Edisonovy transformační stanice nebo konverze Hotelu Karlov v Benešově. Tři jeho projekty, DPS Vyšehrad, Langhans a Hotel Karlov, byly nominovány na Cenu Miese van der Rohe.
Výraznou stopu zanechal také v oblasti vil a rodinných domů. Patří k architektům, kteří dokážou pracovat s omezením jako s kvalitou. V rozhovoru pro Newstream, který vznikl po získání Národní ceny za architekturu Grand Prix za bytový dům s galerií na Malé Straně, mluvil právě o tom, že omezení nemusí architekturu oslabovat. „Samozřejmě je to obtížné a svazující, ale právě to mě baví,“ řekl k práci v památkově chráněném prostředí.
Tento postoj dobře vystihuje i jeho přístup k rekonstrukcím, při kterých mu jde o hledání rovnováhy mezi tím, co má zůstat, co je třeba opravit a co může být nově doplněno.
Novostavba bytového domu s galerií se nachází na pozemku v horní části ulice Tržiště na Malé Straně, nedaleko americké ambasády. Podobu novostavby významně ovlivnila lokalita.
Novostavba na Malé Straně vzbudila vášně. Pošlou ji přesto architekti do dalšího kola prestižní soutěže?
Reality
Pedagog, který ovlivnil generace architektů
Pocta ČKA ale neoceňuje pouze Lábusovy stavby. Stejně významná je jeho role pedagoga. Od roku 1990 působí na Fakultě architektury ČVUT, kde vede Ústav navrhování III a v letech 2014 až 2022 byl děkanem fakulty. Generacím studentů předával nejen profesní zkušenost, ale také důraz na odpovědnost, kritické myšlení a schopnost chápat architekturu jako veřejnou službu.
„Ladislav Lábus ve své osobě jedinečným způsobem spojuje vrcholnou autorskou tvorbu s mimořádným vlivem na vzdělávání, profesní i institucionální prostředí a kultivaci veřejné debaty o architektuře,“ uvedla předsedkyně poroty Alena Mičeková.
Podle ní význam Lábuse nespočívá pouze v kvalitě jednotlivých staveb, ale i ve schopnosti dlouhodobě utvářet podobu architektonického vzdělávání a profesní kultury.
Není to tak, že by se byty v panelácích měly zatracovat. Naopak. Vždyť v nich žije velká spousta Čechů. A za podřadné je nepovažují ani někteří architekti. „Vnímal jsem to stejně, jako když se obnovují historické památky, kde je podle jednoho filosofického proudu žádoucí, aby byly poznat stopy zásahů v jednotlivých obdobích vývoje,“ uvedl architekt René Dlesk (studio RDTH architekti), který pár panelákových bytů rekonstruoval.
Architekti paneláky nezatracují, naopak. A dokážou je proměnit i za málo peněz
Reality
Lábus je také dlouholetou osobností České komory architektů. U jejího založení stál, působil ve Stavovském soudu i v představenstvu a od roku 2022 předsedá Autorizační radě jmenované Ministerstvem pro místní rozvoj. Dlouhodobě se věnuje otázkám kvality architektonického vzdělávání, uznávání kvalifikací v evropském kontextu, sociálním stavbám i renovacím sídlišť.
Mezinárodní přesah jeho práce potvrzuje čestné členství v Americkém institutu architektů. V roce 2014 obdržel Cenu Ministerstva kultury za architekturu.
Vrcholů tuzemská architektura měla hned několik, říká architekt Marek Tichý, spoluzakladatel ateliéru TaK Architects. Za jeden z nich považuje období první republiky, kdy Češi měli obrovskou společenskou ambici a nespokojili se s pouhým průměrem.
Architekt Tichý: Po 30 letech se vracíme tam, kam patříme. Do Evropy
Reality
Praha je pro developery stále nejatraktivnějším trhem, zároveň v ní ale houstne konkurence a přibývá projektů. Skupina Framework proto zvažuje vlastní development mimo metropoli a sází na krajská města, kterým může pomoci silnější poptávka po bydlení i lepší dopravní napojení. „Praha je skvělá, ale je tu přetlak projektů,“ říká Ján Antal, šéf a majitel společnosti, v podcastu Realitní Club.
Známý architekt mění hru. Po návrzích a výrobě interiérů chce dělat vlastní development
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
