Vláda po covidu zasypala ekonomiku penězi, a proto spotřebitelé nemuseli snižovat poptávku a obchodníci zlevňovat. A pak z toho byla extrémně vysoká inflace, říká v rozhovoru pro Newstream hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.

Co lze očekávat od inflace? Po covidu extrémně vzrostly ceny energií a současně šly nahoru ceny všeho a spotřebitelé to akceptovali. Odrazilo se to v 18procentní inflaci v roce 2022. Tehdy jste to charakterizoval slovy, že Češi jsou maniodepresivní. Nejprve přestanou nakupovat úplně a pak se do nákupů vrhnou po hlavě. Dnes energie také velmi výrazně podražily.

Lidé žijí v tom, že důvodem vysoké inflace byly ceny energií. Když vzroste cena ropy, může se to přelévat do cen výrobků a služeb náročných na její spotřebu. Jejich ceny poté porostou více než ceny ostatních výrobků a služeb. Jenže my jsme v letech 2021 a 2022 zažili růst úplně všeho, bez ohledu na energetickou náročnost. Energie se na vzestupu cen podílely asi polovinou. Zbytek způsobila vysoká poptávka, protože zejména domácnosti se po covidových lockdownech vrátily k utrácení. To ale bylo podpořeno především fiskální politikou.

Když tehdy byly ceny energií vysoké, mělo přirozeně dojít k tomu, že bychom výrazně omezovali spotřebu jiných věcí. Tím by po nich klesla poptávka, na což by musely reagovat ceny a jít dolů. Jenže to se nestalo, protože stát zasypal ekonomiku penězi, a nikdo tak nemusel zlevňovat. Programy pro kadeřnice, živnostníky a mnoho dalších. Ačkoliv tohle už nebylo potřeba, v některých čtvrtletích roku 2021 hrubý domácí produkt meziročně rostl o deset procent. Vláda tak utratila spoustu peněz. Z 60miliardových deficitů se staly 400miliardové deficity a my jsme se dostali na jedno z nejvyšších temp růstu zadlužování mezi zeměmi Evropské unie. Inflace stoupla na 10 procent. Potom přišla krize cen energií a inflace vzrostla skoro na 20 procent.

Hrozí nám tedy znovu vysoká inflace?

I dnes bude záležet především na tom, co bude v následujících měsících dělat vláda. Zda opět začne zalévat ekonomiku penězi. A jsou tu indicie, že v tom chce pokračovat. Plánuje rozvolnit rozpočtové zákony, tedy pravidla utrácení. Chce to udělat pod rouškou toho, že bude výrazně více investovat do infrastruktury. Ale jde jen o vytvoření prostoru pro to, aby mohla dávat výrazně více peněz různým zájmovým skupinám, ať už voličům, či firmám. To je nebezpečné a může to způsobit inflaci. Máme rozpočtové deficity, vláda si na výdaje půjčuje, čímž zvyšuje množství peněz v ekonomice a vytváří prostor pro růst inflace.

Všichni se ale velmi obávají důsledků vojenského konfliktu v Perském zálivu, hlavně uzavření Hormuzského průlivu. To zdražuje ropu, plyn, hnojiva a ohrožuje světovou výrobu čipů kvůli uzavření kohoutků s héliem. A vzestup inflace už vidíme. V dubnu dosáhla 2,5 procenta, v lednu to bylo 1,6 procenta.

Bohužel nechápeme roli krize. A neuvědomujeme si, že vlastně žijeme v období polikrize a že je nutné se tomu přizpůsobit. Proto je u nás cenová elasticita poptávky, která je cestou ke zvládnutí krize a nastolení rovnováhy, naprosto zanedbatelná. Prostě žijeme tím, že potřebujeme spotřebovávat, ať je to benzín, či jídlo, bez ohledu na cenu. Na totemech nedávno svítila cena skoro 50 korun za litr nafty a vláda přišla s nápadem: pojďme to snížit, usměrněme marže pumpařů. Což mimochodem není největší část té marže, rafinérské marže jsou výrazně vyšší. Takže pumpaři byli označeni za potenciální potížisty, kteří by mohli způsobit problémy. Jenže je to jinak. Jsme v situaci, kdy nám energie chybí, a než se svět vrátí do nějaké rovnováhy, je třeba snížit poptávku. A my nemáme lepší nástroj, než je cena. Nástroj, který říká: dobře, nafta stojí 50 korun, tak nepojedeme s rodinou o víkendu na Lipno, ale zůstaneme doma a budeme na zahradě. Anebo nepojedeme do práce každý zvlášť, ale domluvíme se a pojedeme dohromady. Anebo městskou hromadnou dopravou tam, kde to jde. Když přijde vláda, jakákoliv vláda, a řekne, my vám tu cenu snížíme, tak se ztrácí cenový signál, který nastoluje tu kýženou rovnováhu. A může to dopadnout jako v Maďarsku, kde člověk přijel k benzínce, a nafta nebyla.

Vláda chtěla pomoci zejména nízkopříjmovým skupinám.

Samozřejmě jsou tu domácnosti, které musejí dojíždět za prací, která je špatně placená a v oblasti, kam nemají možnost jet autobusem. Takže by se mohly dostat do problému. Ale přesně na tohle máme sociální politiku. Přičemž je nutné dělat adresná opatření, nikoliv plošná. Plošná opatření jsou ovšem jednoduchá, je to vlastně jenom jedno rozhodnutí. Cílená opatření jsou nepříjemná v tom, že je nutné mít nějaký systém, který stanoví, že těm a těm lidem bude stát do té a té hranice pomáhat. Na to jsou ovšem potřeba data a my jsme jedním ze států, které s daty neumějí úplně dobře pracovat. Spoustě dat nevěříme, navíc neděláme zpětná vyhodnocení, zda se to či ono opatření vyplatí. Příkladem jsou příspěvky na bydlení. Na ně má z hlediska svých příjmů a cen nájmů a energií nárok asi 20 procent domácností. Ale ukazuje se, že je čerpají jen bohatší a gramotnější domácnosti, protože podat žádost není jednoduché. Takže tento příspěvek není efektivní. My přitom kvůli nepříznivému demografickému vývoji a tlaku na důchodový systém, na zdravotní systém a podobně nutně potřebujeme efektivitu sociálního systému zvyšovat, abychom nemuseli plošně utrácet tolik peněz.

Írán tvrdí, že Evropané usilují o povolení pro plavbu Hormuzským průlivem

Politika

Některé evropské státy podle íránské státní televize zahájily jednání s Teheránem o možnosti proplouvat Hormuzským průlivem. Strategická námořní trasa, kudy běžně míří zhruba pětina světových dodávek ropy, je už několik týdnů z velké části blokována v reakci na americko-izraelské údery proti Íránu.

nst

Přečíst článek

Proč v Česku špatně pracujeme s daty?

Nevím, co je primární důvod. Ale mám pocit, že jsme se tak prostě nastavili, i pokud jde o práci s daty ve veřejné správě, abychom měli o čem se bavit u piva. Že tím, když to řeknu s nadsázkou, trošku podporujeme naši pivní kulturu. Protože když nemáme data, tak vlastně můžeme nekonečně dlouho u piva diskutovat o tom, kdo má pravdu a kdo ne. Byla tady například diskuse o tom, zda za drahé byty v Praze může Airbnb, anebo ne. A dodnes nevíme, jak to je, protože nemáme údaje o tom, kolik bytů skutečně slouží ke krátkodobému pronájmu. Máme pouze různé odhady, které si člověk může udělat třeba podle počtu inzerátů. Když ovšem přišli Piráti a řekli, pojďme to zjistit přes elektroměry, kolik bytů nemá spotřebu a kolik je tedy prázdných, tak odpověď byla, tohle nikdy, to je přece komunismus. Já neříkám, že to byla dobrá cesta. Ale říkat, že to zavání něčím, co by stát vědět neměl, je špatně.

Anebo EET. Vláda ji vypnula v situaci, kdy jsme ta data skutečně potřebovali. Byl covid a potřebovali jsme vědět, ve kterých oblastech skutečně dochází k nějakému propadu. Měli jsme nástroj, který nám umožnil mít digitální data o tom, jak se daří byznysu. A my jsme si ho vypnuli a pak začali vypisovat jeden covidový program za druhým. Aniž bychom měli daty podloženo, že je tam problém a je potřeba pomoci. Proto říkám, ale je to samozřejmě nadsázka, že to s těmi daty takhle děláme proto, abychom se měli o čem pohádat u piva. O něčem, co nejsme schopni vygooglovat.