Rekonstrukce bez kladiva za 1,4 miliardy. Pragerovy kostky zmizí na tři roky za plotem
Pragerovy kostky v Emauzích se na tři roky uzavřou a čeká je rekonstrukce za 1,4 miliardy korun. Praha slibuje šetrnou obnovu bez hrubého bourání interiérů, recyklaci materiálů a návrat ikonického areálu blíž původní vizi Karla Pragera.
Pragerovy kostky v Emauzích čeká jedna z největších rekonstrukcí pražské modernistické architektury posledních let. Areál, který od dokončení v roce 1975 neprošel rozsáhlejší opravou, se na konci června promění ve staveniště. Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy a Centrum architektury a městského plánování se kvůli tomu dočasně přesunou.
Rekonstrukce má trvat tři roky a vyjde na 1,4 miliardy korun. Většinu peněz poskytne Magistrát hlavního města Prahy.
Technicky zastaralý areál
Budovy dnes podle IPR neodpovídají současným nárokům na energetickou efektivitu, požární bezpečnost, hygienické standardy ani technické vybavení. Rekonstrukce proto zahrne kompletní obnovu pláště, modernizaci technologií a úpravy, které mají areál připravit na další desítky let provozu.
Zároveň ale nemá jít o přepsání architektury. Cílem je zachovat architektonicky cenné prvky, například původní obklady, dlažby, svítidla nebo kliky, a vrátit budovy blíž původnímu záměru Karla Pragera a Jiřího Kadeřábka. Jejich autorská vize počítala nejen s kancelářemi a výstavním sálem, ale také s větší otevřeností areálu směrem k městu a s veřejně přístupnými terasami. Právě tento rozměr má být po rekonstrukci znovu posílen.
Rekonstrukce bez kladiva
Zásadní má být také způsob, jakým se bude opravovat. IPR mluví o cirkulární rekonstrukci, tedy o přístupu, při kterém se co nejvíce vybavení a stavebních prvků demontuje, třídí a znovu využívá. „V budovách zůstanou holé příčky a prázdné místnosti. Následně dojde k demontáži prvků. To znamená, že nepřijde nikdo s kladivem a nezbourá interiér budovy, ale jedno po druhém se šetrně demontuje, aby se to mohlo případně znovu využít,“ říká ředitel IPR Ondřej Boháč.
Práce budou postupovat podle předrekonstrukčního auditu ČVUT, který mapuje možnosti recyklace a dalšího využití materiálů, jako jsou ocelové prvky, beton, cihly nebo sklo. Materiály se mají postupně demontovat, třídit a připravovat k dalšímu použití.
Václav Aulický patří k nepřehlédnutelným postavám české architektury. A jako takový se snažil vytvářet stavby, které přetrvají věky. Jeho nejznámější budova, sídlo Transgasu na pražských Vinohradech, šla k zemi před pár lety, aby na jejím místě mohla vzniknout budova velmi podobná. Jeho další legendou je Žižkovský vysílač, který bývá označován za jednu z nejošklivějších budov nikoli Prahy, ale světa. „V Praze mi mrakodrapy nechybí,“ říká čerstvý osmdesátník Aulický.
Václav Aulický: Československé stavební firmy se nemohly rovnat těm ze Západu
Leaders
Podle IPRu jde o první projekt cirkulární rekonstrukce realizovaný veřejným zadavatelem. Nejde tedy jen o snahu omezit množství odpadu, ale také o hledání nového využití pro vybavení a stavební prvky, které by jinak skončily jako stavební suť.
Aktuálně probíhá inventarizace vnitřního vybavení. Část věcí se přesune do dočasného sídla IPR v Holešovicích, další mají být nabídnuty městským institucím, neziskovým organizacím a později i veřejnosti.
Zatímco v Emauzích začne rekonstrukce, CAMP se dočasně přesune do bývalé opravny lodí v Pobřežní ulici v Karlíně. V původním areálu ještě v červnu doběhne program Stavba povolena, který symbolicky uzavírá první etapu fungování CAMPu v Pragerových kostkách.
Jedna z nejsledovanějších pražských parcel vstupuje do nové fáze. Penta a PSN zahájily stavbu Vinohradské 8, která má zacelit místo po Transgasu. Marek Dospiva mluví o technicky nejnáročnějším projektu Penty a o stavbě, kde se pracuje jen 75 centimetrů od železničních tunelů.
Nejkomplikovanější stavba Penty. Dospiva ukázal projekt, který vzniká těsně nad tunely
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
