Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

Evropu zneklidňují ruské drony. Ubrání je plánovaná „zeď“ na východní hranici?

Ruský dron Geran-2
ČTK
Jiří Frydlewicz
fry

Zvyšující se počet incidentů s bezpilotními letouny, které v posledních měsících pronikly do vzdušných prostorů NATO, stále více znepokojují evropské státy. EU proto zvažuje vybudování takzvané „dronové zdi“, systému určeného k ochraně evropského nebe před neřízenými letouny přicházejícími z Ruska.

Vznik této myšlenky, která zatím nezískala konkrétní obrysy, urychlily záříjové události, kdy ruské drony pronikly na území Polska a Rumunska a menší neidentifikované stroje se objevily i nad dánskými letišti. Impuls pro společný postup dala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, která ve svém projevu o stavu Unie označila projekt za „základ věrohodné obrany“. Německý ministr obrany Boris Pistorius však varoval, že vytvoření účinné obranné sítě potrvá nejméně tři až čtyři roky, uvedla agentura Bloomberg.

Rostoucí dronová hrozba z Ruska

Nejobávanějším typem ruského dronu je Geran-2, kopie íránského útočného stroje Šáhid. Tento pomalu letící bezpilotní letoun, de facto levnější verze řízené střely, má dolet přes 1 900 kilometrů a nese nálož o hmotnosti až 50 kilogramů. Vedle něj Rusko nasazuje i levnější Gerbery, které slouží jako návnady k zmatení protivzdušné obrany.

Součástí ruského arzenálu jsou také průzkumné drony Orlan-10, schopné samostatného letu po předem určené trase, a menší kvadrokoptéry, které je těžké odhalit a často slouží k monitorování cílů nebo k přenosu senzorů.

Evropská obrana: mezi realitou a vizí

Evropské státy sice disponují moderní protivzdušnou technikou – například systémy IRIS-T, NASAMS, Skyranger či Gepard – ty jsou však primárně určeny k likvidaci pilotovaných letadel a střel. V případě levných a malých dronů je jejich použití ekonomicky nevýhodné: cena jedné střely často mnohonásobně převyšuje hodnotu cíle.

Při zářijovém incidentu sestřelily stíhačky NATO několik z devatenácti dronů, které narušily polský vzdušný prostor, ale ukázalo se, že alianci chybí zbraně vhodné pro hromadné nasazení proti rojům levných bezpilotních prostředků.

Ukrajinská zkušenost jako inspirace

Projekt „dronové zdi“ má podle Evropské komise vzniknout ve spolupráci s Ukrajinou, která má s bojem proti dronům nejvíce zkušeností. Ukrajinská armáda používá mobilní radary, sítě akustických senzorů i aplikaci Air Alert, prostřednictvím níž civilisté hlásí pozorované stroje. Využívá rovněž interceptorové drony, které své cíle ničí přímým nárazem, a levné zbraně s optickým naváděním.

Podle analytiků by evropská obranná zeď měla propojit různé radarové a senzorové systémy s prostředky pro elektronický boj, které by umožnily včasnou detekci a neutralizaci bezpilotních hrozeb na tisíce kilometrů dlouhé východní hranici NATO – od Barentsova až po Černé moře.

Strnad zakládá AviaNeru, české centrum vývoje vojenských dronů

Průmyslově-technologická skupina Czechoslovak Group (CSG) podnikatele Michala Strnada vstupuje do segmentu high-tech obranných technologií. Nově založená společnost AviaNera Technologies má zastřešit vývoj, výrobu a obchod s bezpilotními prostředky - Unmanned Aerial Systems (UAS) a zbraňovými systémy.

Přečíst článek

Technologické a finanční výzvy

Vybudování tak rozsáhlé sítě bude finančně náročné. Část prostředků má pocházet z evropského obranného fondu SAFE ve výši 150 miliard eur. Zapojují se i startupy a univerzity – například mnichovská Tytan Technologies pracuje na vývoji AI řízených interceptorových dronů, které mají být levnější než tradiční protivzdušné systémy.

Evropa zároveň zvažuje využití laserových zbraní, jejichž provoz je levný, i když jejich technologická spolehlivost zatím nedosahuje požadované úrovně.

Nový bezpečnostní projekt má být podle von der Leyen klíčovým pilířem evropské obrany proti hybridním hrozbám z východu. „Dronová zeď“ by se tak mohla stát nejen symbolem vojenské spolupráce v Evropě, ale i testem její schopnosti reagovat na měnící se charakter moderní války.

Související

Týden tradera: Ani drony nad Polskem, ani politické turbulence ve Francii investory zatím neznepokojují

Přečíst článek

Macinka na ministerstvo životního prostředí je provokace jak z Trumpovy dílny

Předseda Motoristů sobě Petr Macinka
ČTK
Tereza Zavadilová

Nenechme se zmýlit manipulací, že se jen kyvadlo přesouvá z extrému do extrému. V Česku žádná extrémní ekologická politika nikdy nebyla. Takže pokud jdou Motoristé řídit životní prostředí, posouváme se prostě jen do extrému. 

Možnost vlastnit osobní soukromý automobil je jednoznačně tím největším výdobytkem svobody jednotlivce v historii lidstva. Toto napsal šéf strany Motoristé sobě Petr Macinka v dokumentu strany zvaném Základní ideová východiska. S touto hodnotovou výbavou by rád zamířil na ministerstvo životního prostředí. Má to samozřejmě všechny znaky provokace připravené pro sociální sítě, aby se „slušní lidé“ a odborníci pohoršovali a protagonisté tohoto pranku se tomu u pivka smáli. Což už se děje.

Motoristé považují ekologii za zelené šílenství. Mají evidentně za to, že ani ostatní lidé o zdravé životní prostředí nestojí, že považují za důležitější chlapácky tunit velká čoudící auta a jako jeden z miliardářských sponzorů strany svištět na mizerných českých dálnicí v noci rychlostí 180 kilometrů za hodinu - ačkoli má Česko v EU nadprůměrný počet dopravních nehod včetně smrťáků. Co k té 180tce ještě navrhnout toleranci alkoholu, dejme tomu, na jeden a půl promile?

Filip Turek

Turek se rozpovídal o tom, kdo by mohl obsadit jednotlivá ministerstva. On sám by mohl být ministrem zahraničí

Bývalý europoslanec Filip Turek se rozpovídal o možných nových šéfech jednotlivých ministerstev. On sám by podle České televize mohl zastávat post ministra zahraničí.

Přečíst článek

Motoristé podle dosavadních výroků a kusých informací ve svém programu nechat přírodu především sloužit zájmům průmyslu, opustit zelenou energetiku ve prospěch fosilní, dovolit vytěžovat lesy i rušit národní parky. „Odideologizovat MŽP by pro nás určitě bylo zajímavým projektem. Kdyby jej získali Motoristé, asi by chvíli tekla zelená krev, ale pak by skončila doba všemožných blokád a obstrukcí, nejenom při stavbách silnic a dálnic,“ prohlásil onehdá Macinka a právem zvítězil v anketě Zelená perla za nejvíce antiekologický výrok. 

Nápad dát šéfa strany popírající klimatickou změnu na ministerstvo životního prostředí je jak z Trumpovy kuchyně. Jako když americký prezident, jen aby naštval intelektuální elitu, jmenoval na místo ministryně školství manželku MMA magnáta nebo když posílá armádu do shodou okolností demokratických měst. Nenechme se zmýlit manipulací, že se jen kyvadlo přesouvá z extrému do extrému. V Česku žádná extrémní ekologická politika nikdy nebyla. Takže pokud jdou motoristé řídit životní prostředí, posouváme se prostě jen do extrému. 

A jen tak na okraj, mít auto není vrchol svobody. S osobákem jezdí lidé v Bělorusku i Severní Koreji a jezdili i v komunistickém Československu. Za zadrátovanými hranicemi.

Související

Petr Macinka a Filip Turek

Ekologové: Motoristé v čele ministerstva životního prostředí mohou ohrozit přírodu i zdraví lidí

Přečíst článek
Filip Turek

Turek se rozpovídal o tom, kdo by mohl obsadit jednotlivá ministerstva. On sám by mohl být ministrem zahraničí

Přečíst článek

Argentinský zázrak, nebo ekonomická pohroma? Před Javierem Mileiem se kupí jedna krize za druhou

Javier Milei
Profimedia
Karel Pučelík

Na státní aparát a rozpočet vytáhl s motorovou pilou. Argentinský prezident Javier Milei se stal vzorem mnoha evropských lídrů. Najednou je však ticho po pěšině. „Shodou okolností“ v době kdy se jeho radikální strategie začíná zadrhávat. Ukazuje se, že k prosperitě se nedá jednoduše „proškrtat“?

V Argentině stále probíhá ekonomický experiment. Populistickému prezidentovi, původně anarchokapitalistickému ekonomovi, Javieru Mileiovi a jeho kabinetu se po sérii volnotržních opatření podařilo snížit inflaci, dosáhnout fiskálního přebytku i naděje na celkem solidní tempo růstu. To jsou věci v Argentině nevídané.

Ekonomové a zahraniční pozorovatelé výsledky bedlivě sledují, jedni hledají v Mileiovi příklad pro své vlastní státy, další čekají na důkaz, že je radikální ekonomická politika odsouzena k neúspěchu. V posledních měsících však i u nás převládalo spíše kladné hodnocení. Minulý rok argentinský prezident vystoupil před plným sálem na Žofíně a vzletnými slovy hovořil o svobodě.

Argentinský prezident Javier Milei

Řízl motorovou pilou a zatím se mu daří. Argentinský prezident Milei srazil inflaci a drží si podporu obyvatel

Argentinský prezident Javier Milei podle listu Financial Times překvapil kritiky stabilizací hospodářství po letech krize. A po roce ve funkci si stále drží padesátiprocentní podporu voličů.

Přečíst článek

Málokdo však poslouchal varování, abychom Mileiovy reformy nechválili příliš brzy. Poslední týdny ukazují, že opatrnost je na místě. Začátek letošního podzimu si totiž Milei za rámeček rozhodně nedá. Krize totiž musí řešit jak v politické sféře, tak v ekonomice. Vypadá to, že Milei není doma tak populární jako v zahraničí. Sám se ostatně nedávno nechal slyšet, že celý svět pěje ódy na argentinský zázrak, až tedy na Argentince... Dostává jeho experiment trhliny?

Nadhodnocená měna a zaostalé hospodářství

Javier Milei je oblíbencem populistických a krajně-pravicových lídrů po celém světě. Pozitivně se o něm vyjádřil Donald Trump, Elon Musk, šéf britské Reform UK Nigel Farage nebo lídryně tamější Konzervativní strany Kemi Badenochová. V tuto chvíli se Mileiovi vyplatilo, že si udělal přátele. V těžké chvíli mu totiž pomohl právě americký prezident. Bez pomoci ze zahraničí se Argentina stále neobejde.

Jedním z klíčových prvků Mileovy strategie je udržování nadhodnoceného pesa. V září se ale měna dostala pod tlak, takže centrální banka musela rozpustit značnou část svých dolarových rezerv. Nyní mu přispěchal na pomoc Trump s příslibem dvaceti miliard dolarů. Tato epizoda je viditelným důkazem, že argentinská ekonomika nešlape tak, jak bylo popisováno od Mileiova nástupu.

Těžba lithia v solné poušti Salar de Uyuni na jihu Bolívie.

Čína se stane největším světovým těžařem lithia

Čína do příštího roku předstihne Austrálii a stane se největším světovým těžařem lithia, kovu potřebného pro výrobu baterií. Tržní síla Číny by se pak měla zvyšovat až do roku 2035, i když mnoho čínských producentů nebude ziskových. Vyplývá to z prognózy poradenské společnosti Fastmarkets.

Přečíst článek

Mezinárodní pozorovatelé velebící Mileiův program toho už delší dobu přehlíželi víc. Například to, že neúměrně silné peso nesvědčí exportu. Mileova politika navíc brzdí ekonomickou aktivitu. Ze začátku jeho mandátu sice tempo růstu šlo nahoru, křivka se ale brzy zlomila a ve druhém čtvrtletí už šla oproti předchozímu kvartálu do mínusu. Zemi schází investice a s produktivitou na tom není nijak slavně, ačkoliv má například ideální podmínky pro rozvoj obnovitelné energetiky a třetí největší zásoby lithia na světě.

Problémy, které Milei musí vyřešit, jsou strukturální. Jen těžko je odstraní ze dne na den. Časem a klidem na práci však radikál nedisponuje.

Chudí chudnou, bohatí také

Dobře se evidentně nemají ani domácnosti. Milei osekal co mohl. Vláda se až necitlivě chlubí, jak vyhodila na půl milionu státních zaměstnanců. „Byl to stejný recept, jaký Musk vyzkoušel v Doge, ale s divokou intenzitou a bez ohledu na lidské a politické důsledky,“ shrnuje ekonomický komentátor deníku The Guardian Aditya Chakrabortty.

Kvůli Mileiově politice vzrostly ceny energií i další základní položky. Růst mezd nestačí následovat náklady, takže „šoková terapie“ dopadá na chudé i na střední třídu. Mimo jiné rostou i počty zadlužených. Situace domácností ohrožených chudobou se za Mileiovy vlády nijak výrazně nezlepšila. Stručně řečeno, chudí jsou stále chudí, bohatší se od Mileie odvrací, protože se nemají lépe.

Javier Milei, argentinský prezident

Mileiovi hrozí impeachement za pletky s alternativní kryptoměnou

Argentinský prezident Javier Milei by mohl v brzké době čelit impeachementu kvůli své angažovanosti ve světě kryptoměn. Tvrdí to alespoň advokáti tamní opozice, kterou známý libertarián popudil tento pátek, když na svém účtu na X podpořil projekt alternativní kryptoměny LIBRE.

Přečíst článek

Politická krize za dveřmi

Přesto to však vypadalo, že vláda má celkem slušnou podporu. Studenou sprchu pro Mileie znamenaly zářijové regionální volby v provincii Buenos Aires, ve kterých jeho uskupení La Libertad Avanza zaostalo o skoro čtrnáct procentních bodů za perónisty – přestože právě oni vládli poslední desítky let s katastrofálními výsledky. Opozici se dařilo i v obvodech, kde doposud úspěchy neslavila. Kromě ekonomiky nepomohly ani zvěsti o korupci Mileiovy sestry Kariny, kterou jmenoval do vysoké funkce. Navíc se dle posledních zpráv zdá, že nebyla jediná.

V provincii žije kolem čtyřiceti procent obyvatel Argentiny, takže je to poměrně dobrý průzkum veřejného mínění, který se vyplatí nepodceňovat. Na konci října se totiž budou konat parlamentní volby, které mohou pro Mileie znamenat pohromu, protože se patrně bude jednat o neoficiální referendum o jeho vládě.

Zastánci volného trhu často a rádi opakují myšlenku, že k prosperitě se nelze dostat přerozdělováním. Argentinský experiment na druhé straně ukazuje, že se k ekonomickému zázraku nelze proškrtat. Zase jednou se ukázalo, že ekonomie a hospodářská politika jsou složitější, než jak tvrdí populisté.

Od Mileiových příznivců patrně nic z toho neuslyšíte – do svého ideového souputníka vložili příliš mnoho politického kapitálu.

Demonstrant drží transparent zobrazující Farage, Muska a Zuckerberga během pochodu proti rasismu a fašismu a na podporu migrantů na Russell Square. Zatímco krajně pravicoví demonstranti v čele s Tommym Robinsonem pořádají vlastní shromáždění před Downing Street pod názvem „Unite The Kingdom“.

Karel Pučelík: Elon Musk je nejbohatší extremista na světě. Proč si ho všímá i papež?

Elon Musk krátkodobě přišel o post nejbohatšího muže světa. Pokud byste ale hledali nejbohatšího extremistu, nemá majitel Tesly konkurenci. Jeho slova z víkendové demonstrace potvrzují, že se usídlil mezi krajní pravicí. Zároveň je vidět, jak toxické může být hromadění ekonomického a politického vlivu.

Přečíst článek

PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ

Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.

Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.

Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.

Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.

Související

Doporučujeme