Zdeněk Pečený: Amerika mě zpět neposlala. Jen mi popřála hezký pobyt

Z titulků internetových zpráv se zdá, že dnes při cestě do USA riskujete výslech, deportaci nebo alespoň posttraumatický syndrom, moje realita ale byla nudně civilizovaná. A ještě k tomu s plným letadlem.
Připraven na nejhorší. To byl můj mentální stav při odletu do Los Angeles. Poslední půl rok totiž média mluví o tom, že není zaručené, že vás do Spojených států vůbec pustí. Tu vás zadrží, tam deportují, jinde „preventivně“ vyslechnou. Možná vás rovnou přesadí do bezokenní místnosti s automatem na vodu a jedním plastovým kelímkem.
A pak přistanu. Fronta na imigrační kontrolu? Prakticky žádná. Celník si mě zběžně prohlédne, zeptá se, jak dlouho zůstávám. Odpovím. On přikývne, dá razítko a je to. Bez výslechu, bez rentgenu duše, bez dotazu na dědečka z matčiny strany. Celá procedura trvá asi minutu. Jsem skoro zklamaný. Vždyť jsem se na tu „šikanu“ psychicky připravoval celý let.
Jak zbavit Spojené státy migrantů. Jeden z úkolů, kterému administrativa Donalda Trumpa věnuje velké úsilí. Nyní připravuje nový program, který má nabídnout finanční odměnu nezletilým migrantům v americké vazbě, pokud se dobrovolně vrátí do své domovské země.
Trump nabízí náctiletým migrantům peníze, pokud se dobrovolně vrátí do vlasti
Money
Nezájem se nekoná
Ten mimochodem také nepotvrdil úpadek evropského turismu. Třeba šlo o náhodu, ale v ekonomické třídě, která poslední půlrok podle mnohých zpráv zeje prázdnotou, nebylo k hnutí. Prázdná sedadla? Snad tři. Pokud tedy někdo mluví o masivním poklesu zájmu Evropanů o Spojené státy, asi jsem letěl špatným spojem.
Jasně, problémy nastat mohou. Když někdo nemá v pořádku dokumenty, mluví zmateně nebo působí podezřele, kontrola je přísnější. Ale házet do jednoho pytle pár výjimek a dělat z nich novou normu? To je spíš symptom jiného druhu hysterie – toho mediálního.
Takže ano, do USA jsem se dostal. Bez incidentu, bez výslechu, dokonce bez zvednutého obočí. Místo šikany jen razítko a „Welcome to the United States“. Vlastně mě to skoro mrzí. Nemám o čem psát. Jen o tom, že všechno proběhlo úplně normálně.
Zlato poprvé v historii překonalo hranici 4000 dolarů za troyskou unci a roste nejrychleji od sedmdesátých let minulého století. Tehdy to bylo v reakci na ropnou krizi a skokovou inflaci. A ani tentokrát za růstem nejsou žádné pozitivní zprávy ani očekávání. A tak růst ceny zlata nejspíš můžeme číst jako odraz problému, do jakého se svět řítí.
Stanislav Šulc: Zlato na rekordu. Skvělá zpráva pro investory, špatná pro všechny ostatní
Názory