Češi by si přáli méně rozdělenou společnost. Ideálně takovou, v níž ostatní konečně pochopí, kdo má pravdu. S kamarádem, který volí „špatně“, přitom většina vládních i opozičních voličů vycházet dokáže. Možná nám tedy nechybí schopnost spolu žít. Jen máme sklon zaměňovat vlastní volební lístek za osvědčení o charakteru.
Umělá inteligence nám má šetřit čas. A často to skutečně dělá. Jenže čím víc ji pouštíme do práce, rozhodování a každodenního přemýšlení, tím zřetelněji se ukazuje ještě něco jiného. Možná nám začíná šetřit i vlastní úsudek. A to už je úspora, která se může prodražit a zabolet.
Spojit protidrogovou politiku s péčí o duševní zdraví dává odborně smysl. Jenže vláda si pro citlivou reformu vybrala tvář, která místo důvěry okamžitě otevírá staré politické otázky.
Kauza ministryně Zuzany Mrázové dala Pirátům přesně to, co politicky potřebovali. Jasný terč, morálně vděčné téma a šanci znovu se postavit do role neúnavných čističů veřejného života. Jenže mezi kontrolou veřejného majetku a politickou šmírovačkou je velmi tenká hranice.
Evropská snaha zpřísnit technické kontroly má racionální jádro. Moderní auta jsou plná bezpečnostních systémů, které mají v provozu skutečně fungovat. Jenže z majitelů starších vozů se nesmějí stát automaticky podezřelí. Bezpečnost na silnicích nevznikne další kolonkou na STK, ale kombinací férových kontrol, boje proti podvodům a infrastruktury, která sama projde zkouškou zdravého rozumu.
Pražská magistrátní koalice opět ukázala, že má vizi. Bohužel takovou, v níž mladý člověk smí v centru města existovat hlavně tehdy, pokud drží turistickou mapu, kartou platí za trdelník, hotově za matrjošku v obskurních prodejnách se suvenýry a nejpozději ve 21:30 odjíždí předraženým taxíkem na letiště.
Ministryně Mrázová bydlela v době svého starostování v Bílině v obecním bytě s nájmem v řádu několika tisíc korun, jak nyní „odhalilo“ jisté médium. Má to být vážně nová vládní kauza?
Existují dějinné zlomy, které poznáme hned. Revoluce, války, pády režimů. A pak ty české. Například chvíle, kdy si po druhém pivu někdo objedná vodu. To už není životní styl. To je civilizační událost.
Pro sto padesát tisíc mladých lidí přišly nejkrušnější okamžiky roku. Začaly přijímací zkoušky na střední školy. A přestože se podle statistického úřadu dostává na čtyřletá gymnázia 60 až 72 procent uchazečů, realita je mnohem dramatičtější.
„Ceny v klidu. Trvale sníženo.“ Lidl zavádí nový přístup k zákazníkům, který má osvobodit zákazníky od závislosti na akčních nabídkách a přinést větší volbu a pohodu do každodenního nakupování. Reaguje tak na dlouhodobý trend, kdy Češi patří k nejvíce slevově orientovaným spotřebitelům v Evropě. Akční nabídky ale neopouští, zákazník má právo volit podle sebe. Jenže co kdyby to někdo v marketingu vzal opačně?
Luxus má jednu slabinu: nesmí zlevňovat. Jakmile se objeví cenovka se škrtancem, je po kouzlu. Dubajská čokoláda na pražském letišti připomíná, že čím větší je „hype“, tím kratší je jeho trvání.
