Vládní „shutdown“ je obrazem americké politiky. Bude ještě hůř?
Americká vyhrocená politika vyústila po letech do rozpočtového provizoria. Statisíce rodin budou bez výplat a státní aparát jede na autopilota. Děsivé kulisy doplňuje ještě rétorika Donalda Trumpa, která dělá z běžné politické strategie záškodnictví. Ukazuje se jediné, pro amerického prezidenta není politika uměním možného, ale tvrdé autoritářské zakleknutí.
Spojené státy s dneškem vstoupily po sedmi letech do tzv. shutdownu. Kongres se neshodl na návrhu rozpočtu, což dle pravidel posílá zemi k provizoriu. Podobný scénář, kdy parlament neschválil rozpočet, známe i z naší politiky. Americká verze je ale výrazně ostřejší, fungují jen klíčové funkce státu, jako je obrana, policie nebo základní zdravotnictví či doručování pošty.
Jinak velká část státních zaměstnanců, odhadem kolem 750 tisíc, zůstává doma na neplaceném volnu. Lze tedy očekávat problémy v každodenním životě, třeba zpoždění na letištích nebo omezení fungování národních parků či zavírání veřejných institucí. Například slavná Smithsonovská muzea nemají podle vyjádření vedení peníze ani na týden fungování.
Jak dlouhou může shutdown trvat? Jednoduchá odpověď zní: dokud se Senát nedohodne. Složitější odpověď je pak mnohem komplikovanější. Omezení státního aparátu bude patrně trvat minimálně několik dní. Nelze moc očekávat, že se Senát bude o rozpočtu hlasovat v průběhu tohoto týdne. Nestandardní situace ale může trvat i výrazně déle, například před sedmi lety trvala 34 dní.
Republikáni sice mají v Senátu většinu 53 hlasů ze sta, ale k prohlasování rozpočtu potřebují šedesát hlasů. Je tedy nutné, aby na svou stranu dostali několik Senátorů z Demokratické strany, aktuálně jim k úspěchu stačí sehnat pět přeběhlíků. Názory obou stran ale působí dost pevně. Demokraté nehodlají návrh podpořit, dokud nedojde k ústupkům v sociální sféře a zdravotnictví. Republikáni o tom nechtějí ani slyšet.
Nekonstruktivní republikáni
Do patového stavu vstupuje prezident Donald Trump, nepřekvapivě ne zrovna konstruktivně. Vinu za shutdown klade na demokraty, což není úplně fér. Diskuse o rozpočtech nebo posouvání dluhového stropu, byly v posledních letech běžným koloritem americké politiky. I za Bidena se čekalo, jak to nakonec dopadne, přičemž tehdy „problémy“ dělali republikáni. Vždy se ale nějaké řešení našlo. Riziko, že se statisíce rodin bez peněz stanou rukojmími politiků, bylo příliš velké.
Trumpova rétorika ale ukazuje, kam se politika posouvá. A není to nic hezkého. Jednání o rozpočtu tradičně provází tvrdé diskuse a přetahování. Zvláště v těsném rozložení Kongresu je běžné a legitimní, že si slabší strana snaží vymoct některé ústupky. Koneckonců politika je o kompromisech a bez dohod se nikam daleko v demokratickém systému dostat nejde. Jenže tady přichází kámen úrazu. Donald Trump politiku nevnímá jako „umění možného“. Nynější administrativa donucuje silou a výhrůžkami. Trump přišel s tím, že je třeba potrestat demokraty a jejich voliče. Za co? Za to, že se kongresmani snaží zastupovat svoje voliče a dělat svou práci.
Rozpočtová roztržka ukazuje, kam míří americká společnost. Jako by za oceánem žily dva národy, dobrý MAGA tábor, a ti druzí, záškodníci brzdící Trumpovy reformy. Zatím v Kongresu probíhá alespoň nějaká diskuse. Málokdo by se ale divil, kdyby Trumpa a jeho dvořany napadaly otázky, proč se vlastně nějakou parlamentní diskusí zdržovat.
Volební kampaň slíbila voličům celou řadu věcí. K řešení řady z nich se přitom vítězná strana ani budoucí vládní koalice (či jednobarevná vláda) téměř jistě nedostane. A to jednoduše proto, že na to nemá mandát, případně to není otázka zákonů. Pojďme se tedy podívat na to, o čem tyto volby ve skutečnosti nebudou, ačkoli nám to strany slibují.
Stanislav Šulc: Volby hypotéky nevyřeší aneb O čem tyto volby nejsou
Názory
Politika je rozbitá. Lidé mají právo být naštvaní a bagatelizovat jejich hněv je cesta do pekla. Na druhé straně ale neexistuje žádná „ekonomie selského rozumu“ ani političtí spasitelé, kteří by nás jednoduchým způsobem zachránili. Zachránit se musíme sami. Jak? Chcete-li tedy změnu, zaměřte se na ekonomickou nerovnost. Migrace, nenávist k Ukrajincům nebo brojení proti EU, to vše je jen divadlo na odlákání pozornosti.
Karel Pučelík: Nesnášíte vládu, migranty a Ukrajince? Poslechněte si můj návrh
Názory
