Stanislav Šulc: Volby hypotéky nevyřeší aneb O čem tyto volby nejsou
Volební kampaň slíbila voličům celou řadu věcí. K řešení řady z nich se přitom vítězná strana ani budoucí vládní koalice (či jednobarevná vláda) téměř jistě nedostane. A to jednoduše proto, že na to nemá mandát, případně to není otázka zákonů. Pojďme se tedy podívat na to, o čem tyto volby ve skutečnosti nebudou, ačkoli nám to strany slibují.
Zvykli jsme si od politiků žádat nemožné. A tak se dneska nemůžeme divit, že nám i nemožné slibují v předvolebních kampaních. Není to tak dávno, co někdo sliboval konec islámu v Česku. A dokonce se na základě toho i dostal do sněmovny. A islám tu dál je, ačkoli někteří z poslanců slibujících jeho konec už ve sněmovně skončili.
Letos se podobně extrémním slibům naštěstí téměř všichni relevantní vyhnuli, tedy až na Přísahu, která slibuje smrt korupci. Přesto některé sliby jsou přinejmenším hraniční.
Pojďme se tedy alespoň na některé z nich podívat a zkusme si rozebrat, proč sice mohou být tématem voleb, ale není příčetné vsázet na to, že se tyto problémy povede skutečně vyřešit.
Hypotéky jen tak nezlevní
Prvním velkým slibem je ten o levnějších hypotékách. Tím se holedbá především hnutí ANO aspirující na nejvyšší posty a na vládnutí. Jenomže hypotéky jsou věc, na niž má vláda v podstatě nulový vliv.
Co skutečně má vliv na výši hypoték, jsou dva poměrně jednoduché údaje – prvním jsou úrokové sazby České národní banky, druhým pak úroky státních dluhopisů, zejména desetiletých. Sazby sice aktuálně jsou na 3,5 procentech, výnos dluhopisu ale je na úrovni 4,5 procenta, průměrná hypoteční sazba pak nyní činí 4,99 procenta. Pro snížení marží bank tedy není tak velký prostor, jak si možná někteří myslí.
Jedinou teoretickou šancí je dotovat hypotéky například pro mladé (už se bez většího zájmu vyzkoušelo), případně zavést skutečného státního poskytovatele úvěrů na bydlení, což je v českém prostředí neprůchodné.
Pokud by tak vláda skutečně chtěla pracovat na organickém zlevnění hypoték, musela by udělat dvě věci: razantně snížit zadlužení a zároveň zvýšila růst ekonomiky (což by snížilo výnosy dluhopisů) a také by se jí povedlo fiskálními kroky snížit inflaci. Tyto věci dohromady však připomínají ekonomický zázrak, k němuž nejspíš nedojde, a proto hypotéky příští vláda rozhodně nezlevní.
Levnější energie? Jen tak nebudou
Druhým slibem, kterým se mnozí ohánějí (zejména strany levého i pravého populismu), jsou levnější energie. Opět jde o ten typ slibu, který rozhodně ukazuje, že straničtí marketéři vědí, oč lidem jde, ale zároveň ho prakticky nelze dosáhnout.
Podle všech energetických odborníků (a to i těch, kteří se navzájem k smrti nenávidí) neexistuje důvod, který by tlačil ceny energií dolů. Naopak existuje celá řada příčin, proč ceny spíš organicky porostou. Tím hlavním přitom je očekávaný nárůst spotřeby energie, který souvisí s celkovou digitalizací života. A tomuto růstu přitom nebude odpovídat adekvátní růst výroby, protože zejména Evropa dlouhodobě nebudovala dostatek nových zdrojů energií. Výsledný mix vlivů tak podle expertů vede k jedinému – vyšší poptávce bez možnosti ji uspokojovat, a tedy vyšší ceně.
Populisté samozřejmě namítnou, že je v ceně celá řada věcí, které z ní (podle nich) nejspíš lze škrtnout. Nicméně i pak zbude jedna pravda: každý zdroj, který se v dalších letech bude stavět, se rovnou propíše do ceny energií. A slovo propíše, znamená jedině růst ceny. A s tím žádný populista nehne. Stejně jako nehne s nutnými investicemi do infrastruktury, která bude krom jiného poháněna i strachem z hrozících blackoutů.
Jistě, jsou před námi technologická řešení, která možná v budoucnu energií zlevní. Jejich realizace (navíc dopad těchto realizací na koncové ceny) ale rozhodně nelze čekat v dalších čtyřech letech.
Blouznění o vyrovnaném rozpočtu
A konečně tu máme evergreen pravicových stran – slib vyrovnaných rozpočtů. Ten je samozřejmě teoreticky zcela správný, zvláště když je doprovázen vším tím dalším balastem (malý stát, osobní zodpovědnost občanů, ideálně nulový sociální systém atd…).
Jenomže zatímco papír unese cokoli, realita je o poznání peprnější. A tak například i aktuální deklaratorně pravicová vláda žádné zásadní přiblížení se vyrovnanému rozpočtu nezaznamenala, tedy až na úspěch v podobě úpravy vzorce pro výpočet starobní penze.
A tak i vláda koalice Spolu a hnutí STAN na rok 2026 představila rozpočet se schodkem 286 miliard korun, který má překročit i schodek plánovaný na letošek, což skutečně není úplně pravicové.
Sny o vyrovnaném rozpočtu tentokrát veřejně deklarují zejména Motoristé, bylo by vlastně poměrně zajímavé sledovat, jak by toto blouznění realizovali zejména v koalici s hnutím ANO.
Politika je rozbitá. Lidé mají právo být naštvaní a bagatelizovat jejich hněv je cesta do pekla. Na druhé straně ale neexistuje žádná „ekonomie selského rozumu“ ani političtí spasitelé, kteří by nás jednoduchým způsobem zachránili. Zachránit se musíme sami. Jak? Chcete-li tedy změnu, zaměřte se na ekonomickou nerovnost. Migrace, nenávist k Ukrajincům nebo brojení proti EU, to vše je jen divadlo na odlákání pozornosti.
Karel Pučelík: Nesnášíte vládu, migranty a Ukrajince? Poslechněte si můj návrh
Názory
Tak nám to skončilo, ty předvolební průzkumy. Poslední míč vykopl Median, od teď už musí být agentury zticha až do konce voleb. A co říká Median? To už také nelze napsat. Je to trošku nefér vůči nám divákům, rádi se na průzkumy díváme, jak kdo klesá nebo stoupá.
Dalibor Martínek: Předvolební průzkumy jsou jako fotbal. Sledujete je, ale nic vám to nepřinese
Názory
Příští sněmovna bude patrně plná bizarních politických postaviček. Z Malostranských paláců se stane jeviště pro jejich stand-up výstupy. Od Bobošíkové, přes Ševčíka, Šichtařovou až po Vidláka. Zprava doleva, od iracionálna k chaosu. Bude to panoptikum a zdroj nekonečně trpké zábavy. Když si zvolíme klauny, budeme mít prostě cirkus.
David Ondráčka: Klauni, turisté i recyklovaní politici. Příští sněmovna nabídne bizarní stand-up
Názory
