Ceny starších bytů rostou ve všech velkých městech. Ústí nad Labem vede s nárůstem o 27 procent.
Starší byty ve třetím čtvrtletí meziročně zdražily v průměru o 21 procent na 78 978 korun za metr čtvereční. Oproti druhému čtvrtletí se jejich ceny v České republice zvýšily o dvě procenta. V žádném z velkých měst ceny bytů meziročně ani mezikvartálně neklesly. Vyplývá to z analýzy realitní platformy FérMakléři.cz.
Meziroční zvýšení cen se pohybovalo od deseti do téměř třiceti procent. „Nejvýraznější nárůst zaznamenalo Ústí nad Labem, kde ceny poskočily o 27 procent. Cena za metr čtvereční tak v tomto městě vzrostla o 10 034 korun. V Praze starší byty zdražily meziročně o 12 procent,“ uvedl jednatel společnosti FérMakléři.cz Lumír Kunz.
Praha a Brno: růst v milionech
V Praze stál ve třetím čtvrtletí starší byt v dobrém stavu v průměru 149 643 korun za metr čtvereční. U bytu o rozloze 80 m² tak lidé zaplatili zhruba o 1,3 milionu korun více než před rokem – tedy téměř 12 milionů korun. V Brně činila průměrná cena 116 400 Kč/m², což znamená, že vzorový 80metrový byt vyšel na 9,3 milionu korun, meziročně o 920 tisíc víc. V Ostravě se cena dostala na 62 088 Kč/m² a v Ústí nad Labem dosáhla 47 293 Kč/m².
Penta Real Estate plánuje proměnu Špindlerova Mlýna. Nechá do ní promluvit místní
Byty mezičtvrtletně zdražily o jedno až čtyři procenta, což podle analýzy naznačuje stabilizaci růstu cen. Podle místopředsedy představenstva společnosti Gepard Finance Davida Eima panuje klid i na trhu úvěrů.
Hypotéky mírně zlevnily
„Poslední týdny několik bank mírně snížilo úrokové sazby v rámci dočasných marketingových akcí. Standardně tak bylo možné získat hypotéku s úrokovou sazbou již od 4,29 procenta. Nicméně tyto akce skončily s koncem září a banky se vrátily ke standardní cenotvorbě.
V průměru se dnes hypotéky poskytují s úrokovou sazbou kolem 4,5 procenta a aktuálně neočekávám znatelný pokles,“ dodal Eim.
Podle statistik České bankovní asociace Hypomonitor poskytly banky a stavební spořitelny v ČR v srpnu hypotéky za 33,1 miliardy korun, což je proti červenci pokles o 14 procent. Nové úvěry bez refinancování klesly o 11 procent na 25,9 miliardy korun, přesto šlo o druhou nejvyšší hodnotu letošního roku. Úrokové sazby nových úvěrů pokračovaly v mírném poklesu – v průměru se snížily ze 4,53 na 4,52 procenta.
Demolice. Zchátralou budovu Telecomu v Teplicích nahradí hotel Hilton
Na náměstí Svobody v centru Teplic začaly práce související s demolicí budov bývalého Telecomu. Dva propojené objekty nahradí pětihvězdičkový hotel Hilton. S jeho otevřením počítá společnost JTH developera Jaroslava Třešňáka v roce 2029. Uvedl to manažer výstavby hotelu Miroslav Moj.
Je tu nové, podzimní číslo magazínu Realitní Club. Zaměřuje na současné trendy ve výstavbě, investicích a dostupnosti bydlení.
Titulní rozhovor patří Radimu Passerovi, který otevírá pohled do zákulisí developerských projektů a rozvoje pražské Brumlovky.
Hlavní tematický blok sedmého vydání magazínu přináší detailní pohled na Brno, které se mění v jedno z nejdynamičtějších měst střední Evropy.
Exkluzivní data z Flat Zone potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský. Magazín doplňují rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
V rozsáhlé reportáži i rozhovorech například sTomášem Vavříkem, šéfem brněnské developerské společnosti Domoplan, a Janem Tesárkem, ředitelem Kanceláře architekta města Brna, magazín mapuje největší proměnu Brna od meziválečného období.
Exkluzivní data z Flat Zone zase potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský.
A magazín doplňují další rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
Realitní Club vychází dvakrát ročně a je součástí multiplatformního projektu Newstreamu: zahrnuje rubriky na newstream.cz, tematické eventy a diskusní setkání pod hlavičkou klubu i úspěšný podcast moderovaný Petrou Nehasilovou a Daliborem Martínkem.
Aktuální číslo je k dostání u dobrých prodejců tisku, online a v předplatném na SENDu. Digitální verze magazínu je dostupná na newstream.cz.
Víme, co se děje na realitním trhu. Odebírejte newsletter.
Investice, nebo spekulace? Hranice je někdy velmi tenká. Začínající investor tak mnohdy přejde rovnou ke spekulacím – a ani o tom neví. Říká to Petr Šimčák, investiční ředitel společnosti Broker Consulting. Přispívají k tomu podle něj některé on-line aplikace, které se snaží přeskočit nudnou fázi a ženou investory do světa tradingu. O tom ale investování není. „Dobrá investice je v zásadě nudná a její výsledek nezávisí na tom, jestli máte pravdu, když předpovídáte další dění,“ vysvětluje.
Během prudkého růstu inflace se pozornost řady lidí upnula právě k investicím. Je zájem pořád velký, nebo už ochladl?
Myslím, že neochladl. Nicméně Inflace byla spouštěčem především pro investice do tradičních konzervativních nástrojů. Viděli jsme obrovský přítok peněz do fondů peněžního trhu, tedy do repo fondů. Před inflací sice nikoho neochránily, ale lidé byli rádi i za sedmiprocentní úrokovou sazbu. Druhá velká vlna pak přišla ve chvíli, kdy úroky začaly zase klesat. Lidé hledali další nástroje a ve větší míře znovu objevili nemovitostní fondy.
A další investiční nástroje? Měnilo se nějak chování investorů?
Poměrně hodně peněz potom investoři poslali také do dluhopisových fondů, které najednou nabízely vysoký výnos. To bylo zase atraktivní hlavně v době, kdy už úrokové sazby začínaly pomalu klesat, protože u dluhopisů je výnos fixovaný na delší dobu. Tam jsem nějakou změnu v chování viděl. Ale třeba u akcií se nic významnějšího nedělo, zvýšený zájem tam s inflací nesouvisel.
Přesto se Češi pomalu učí do akcií investovat. Co tedy zapříčinilo větší zájem, když ne inflace?
Hodně tomu pomáhá penzijní reforma, takže dlouhodobý investiční produkt a dynamické penzijní fondy. Je tam státní podpora, příspěvek a daňová úspora, zároveň je to celé konstruováno jako skutečný investiční produkt. Myslím, že i díky tomu se tady postupně podaří vybudovat ten správný mindset, kdy bude investování součástí standardní finanční hygieny.
Cena stříbra se vyšplhala na nejvyšší hodnotu za 45 let
Cena stříbra k okamžitému dodání zdolala psychologickou hranici 50 dolarů (1048 korun) za troyskou unci (oz; 31,1 gramu), kde byla naposledy v roce 1980. Tehdy byl prudký růst cen výsledkem manipulace, když se dva bratři z Texasu pokusili trh se stříbrem ovládnout. Ve čtvrtek odpoledne se cena vyšplhala až na rekordních 51 dolarů za troyskou unci, informuje agentura Reuters. Od začátku roku je cena vyšší o více než 73 procent.
Je větší zájem daný i mladou generací, která přichází na investiční trh?
Myslím že určitě. Mladí lidé začínají chápat, že budoucí penze je víc než kdy dřív v jejich rukou. A i když třeba zatím samotnou penzi řešit nechtějí, je pro ně stále běžnější budovat si úspory a investovat je na akciovém trhu. Hodně tomu pomáhají některé on-line obchodovací platformy, protože akciový trh je díky nim přístupný za zlomek ceny, navíc tam nejsou další náklady. K některým platformám bych ale měl pár výhrad, protože hodně lidí tam přeskočí kapitolu, kdy se učí investovat, a skočí rovnou do kapitoly, kdy se z nich stanou spekulanti a tradeři. Začnou rovnou obchodovat s akciemi, ETF, kryptem nebo pákovými produkty – a přitom ani neznají rozdíl mezi investováním a spekulováním. Přitom základem portfolia by vždy měly být dobře diverzifikované fondy. Samostatné akcie a další instrumenty jsou až jakousi nadstavbou.
Takže potřebujeme větší finanční gramotnost?
Samozřejmě, ale to je u nás nekonečný příběh. Každý by měl začít tím, že se naučí odkládat si deset až dvacet procent příjmu a sepíše si plán. Pro začátek stačí, když si projdete sedm typických mentálních kategorií. Z toho vám pak vypadnou konkrétní investiční cíle, optimální investiční horizonty, a tedy i nejvhodnější nástroje.
Jaké kategorie to jsou?
První je pohotovostní rezerva. V zásadě jsou to peníze, které si chci našetřit pro případ nouze. Ty musejí zůstat na spořicím účtu. Druhá mentální kategorie je dlouhodobější rezerva na horizont tří až pěti let. To je pořád málo na akcie, ale už tam může dávat smysl dluhopisový nebo nemovitostní fond. Další kategorií jsou pak dlouhodobé investice, kde už je horizont dostatečně dlouhý na akcie. Čtvrtá kategorie se týká dětí, kterým obvykle chceme spořit na vzdělání nebo obecně na vstup do dospělého života. Každý začíná spořit jindy, ale v principu je tam horizont deseti až dvaceti let, takže zase ideálně pravidelná investice do akcií. Následuje kategorie týkající se vlastní penze. Horizont se zase liší podle toho, kdy to začínáme řešit. Obvykle to ale bude alespoň patnáct až třicet let, takže klasický akciový produkt, možná v kombinaci s nemovitostními produkty. Šestá kategorie je mezigenerační předání kapitálu, kde se zase dostáváme na akciový horizont. Poslední kategorií jsou potom právě spekulace. Na těch není nic špatného, přicházejí ale na řadu teprve tehdy, když jsou pokryté všechny ostatní kategorie, které jsou pro nás relevantní.
Cena zlata se poprvé dostala na rekordních více než 4000 dolarů (83 500 korun) za troyskou unci (oz; 31,1 gramu). K zájmu o zlato mimo jiné přispívá nejistota kolem financování federální vlády ve Spojených státech, ale i předpoklad, že americká centrální banka (Fed) bude pokračovat ve snižování úrokových sazeb, uvedla agentura Reuters.
Jak s tím souvisejí zmíněné aplikace? Proč se tam investoři stávají spíš spekulanty?
Myslím, že některé aplikace jsou konstruované především na aktivitu, takže na trading, burzovní obchodování. Snaží se přeskočit nudu a nabídnout uživateli větší zábavu. Přinášejí tipy, kam investovat, co se teď vyplatí koupit a podobně. Snaží se ho zkrátka vtáhnout do každodenního dění. To ale není investování, protože dobrá investice je v zásadě nudná a její výsledek nezávisí na tom, jestli máte pravdu, když předpovídáte další dění. Když se mě někdo ptá, kam letos investovat, obvykle odpovídám, že nejlépe do toho samého jako loni nebo příští rok. Největší nebezpečí je začít v lednu investovat podle toho, jaký je na ten daný rok výhled. Tím se mentálně přehoupávám do spekulace.
Čekají na začínající investory ještě nějaké nástrahy?
Je jich spousta, řada z nich přitom souvisí se strachem, nebo naopak chamtivostí. Existuje koncept takzvané behaviorální mezery. Ten říká, že člověk se sám, svou vlastní aktivitou „okrádá“ o přibližně 1,5 procenta ročně. Může to být třeba tím, že při propadu investici v panice prodá s tím, že ji do budoucna případně zase koupí. Správně by to měl přitom udělat přesně naopak. Dalším velkým zdrojem mezery je fakt, že i když člověk dobře koupí, se ziskem prodá příliš brzy, zatímco investice dále roste. To nezní tak nebezpečně, ale na dlouhém horizontu je to vražedné. I to je důvod, proč si myslím, že dává smysl využít odborné konzultace, kde s vámi sestaví plán a pomohou udržet disciplínu i v těžších dobách. Když je tam dobře nastavená struktura odměňování, investor může spíše získat.
V posledních letech jsou populární hlavně americké akcie. Jak na ně nahlížíte v souvislosti s událostmi posledních měsíců?
Z toho, co se dnes v geopolitice, potažmo ve Spojených státech děje, mám přirozeně jisté obavy. Zároveň pořád platí, že je to největší, nejhlubší a nejvyspělejší trh s největšími firmami na světě. To, co se tam teď děje, je sice negativní, ale trh se z toho zotaví. Když se podíváme na dvacáté století, pořád tam byly krize a něco se dělo. Každý rok najdeme důvod, proč se bát, proč neinvestovat nebo proč investovat jinam. Trh má „samočisticí“ funkci, řada firem zbankrotuje, ale objeví se zase nové. V průběhu celého dvacátého století dodal akciový trh jakožto vítězná třída aktiv zhodnocení devět až deset procent ročně, dluhopisy dodaly nějakých pět. Nadvýnos akciového trhu přitom zajistila jen čtyři procenta nejúspěšnějších firem. Pointa je, že akcie jsou dlouhodobě nejvýnosnější právě proto, že jsou nejrizikovější – a k tomu, aby dobře fungovaly, je třeba umožnit jim celý ten cyklus, tedy recese, pády, bankroty, fúze a akvizice.
Argentinský zázrak, nebo ekonomická pohroma? Před Javierem Mileiem se kupí jedna krize za druhou
Na státní aparát a rozpočet vytáhl s motorovou pilou. Argentinský prezident Javier Milei se stal vzorem mnoha evropských lídrů. Najednou je však ticho po pěšině. „Shodou okolností“ v době kdy se jeho radikální strategie začíná zadrhávat. Ukazuje se, že k prosperitě se nedá jednoduše „proškrtat“?
Takže pořád má smysl posílat peníze do globálního akciového fondu, kde mají americké akcie většinu?
Já jsem zastáncem toho, že pokud člověk nechce vyjadřovat názor na to, co se krátkodobě děje, měl by vzít globální akciový index a smířit se s tím, že má dvě třetiny peněz ve Spojených státech. Dokážu si ale představit i to, že když jsme v Česku a region střední a východní Evropy má v globálním akciovém indexu váhu jen 0,15 procenta, mohl bych do lokálních trhů investovat víc. Protože je to tady zajímavé, jsou tady atraktivní firmy. Nemáme tady dnes hodně populární hi-tech nebo IT firmy, ale je tady stará tradiční ekonomika jako strojírenství, bankovnictví nebo energetika, kde se mohou objevovat zajímavé investiční příležitosti. Takže si dokážu představit i to, že když mám na akciový trh vyčleněnou tisícovku měsíčně, stovku nebo dvě pošlu do fondu na střední a východní Evropu. I když nákup akcií na veřejných trzích lokální ekonomiku zase tak nepodpoří.
Je nějaký způsob, jak ji investicemi podpořit víc?
K tomu bychom potřebovali, aby se kapitálový trh rozvinul spíše z nižších pater, tedy od privátních investic. Tomu se říká private equity a venture kapitál, který je ve střední Evropě špičkově vyvinutý a možná trochu paradoxně ještě vyspělejší a investičně zajímavější než veřejné trhy. Tam ale nemůžete posílat tisícovku měsíčně, je to určené pro velké investory. Líbilo by se mi, kdyby do budoucna vznikla architektura pro alternativní penzijní fondy, kde by drobní investoři mohli společně investovat do velkého fondu tohoto typu. Pomohlo by to jak investorům, tak i ekonomice a trhu.
Hodně se bavíme o akciích, ale diverzifikovat jen v akciových fondech nestačí. Jak byste doporučil rozložit si portfolio?
Na to by vám měly odpovědět vaše preference ve zmiňovaných sedmi kategoriích, nicméně zhruba devadesát procent lidí by skončilo nejblíže modelu třetina do akcií, třetina do nemovitostí a třetina do dluhopisů. To je dobrá univerzální cesta do začátku, pak už si můžu hrát se svým individuálním příběhem a prostředky. Třeba mladší člověk může mít víc peněz v akciích, protože má delší investiční horizonty, a podobně.
Kijonková spouští vlastní fond pro kvalifikované investory
Český investiční trh má nový fond kvalifikovaných investorů. JSK Investments manželů Kijonkových spouští SICAV s počátečním kapitálem dvě miliardy korun a ambicí růst na násobky této částky. Startupy, středně velké firmy i rodinné podniky – to jsou cíle nového fondu. A podnikatelka Simona Kijonková slibuje investorům výnos až 15 procent ročně.
Má to smysl i u nižších částek? Když za vámi přijde klient s tím, že chce pravidelně investovat dva tisíce měsíčně, také mu doporučíte třetinové rozdělení?
Tam bych asi začal jinak. Nejdřív je třeba mít pohotovostní rezervu na spořicím účtu. Když ji má, tak pokud by tam byly skutečně dlouhé horizonty, doporučil bych začít budovat portfolio přes akciový trh. Kdyby měl pak do budoucna víc peněz, mohl by přidat konzervativnější instrumenty jako dluhopisy nebo nemovitosti. Takový klient je obecně ideální kandidát na státem podporované důchodové produkty. Maximální fiskální podpora je nastavená při měsíční investici čtyři tisíce do dlouhodobého investičního produktu a sedmnáct set do doplňkového penzijního spoření. Takže než vůbec vytěžíte maximální podporu od státu, spoříte si téměř šest tisíc měsíčně, což už pokryje investiční potřeby střední třídy, možná i lehce vyšší střední třídy.
Není tam riziko, že podpora do budoucna skončí?
Je, ale nikdo vám nevezme peníze, které už tam máte, ani zhodnocení, které vám na akciovém trhu nebo díky úročení přinesou.
Petr Šimčák
Vystudoval ekonomii a psychologii na Masarykově univerzitě v Brně, je také držitelem titulu CFA. V oblasti správy aktiv a financí má více než 25 let zkušeností. Od roku 2024 zastává pozici Group CIO ve společnosti Broker Consulting a je místopředsedou představenstva Moneco investiční společnosti.
Olga Trčková: Čeští sběratelé jsou dnes vášnivější než mnohde na světě
Vybudovala DSC Gallery, která se zařadila mezi nejvýraznější komerční galerie u nás. Vystavuje největší jména tuzemské scény, ale také mladé talenty, a hlavně do Prahy vozí významná jména berlínské, londýnské i newyorské scény. Olga Trčková je vášnivou sběratelkou, pomáhá umělcům, ale také jiným sběratelům. „Jednou vás pozvu do DSC Gallery London,“ slibuje v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB, z něhož nabízíme ochutnávku.
Celní sazby uvalené na výměnu zboží mezi oběma největšími světovými ekonomikami by se tak dostaly zhruba na úroveň, která v dubnu vyvolala obavy z prudké recese a chaos na finančních trzích.
Zástupci developera dnes vybízeli obyvatele, aby dávali další komentáře a připomínky, aby je firma mohla zapracovat do podmínek soutěže.
Lidé ze Špindlerova Mlýna na Trutnovsku si dnes mohli promluvit se zástupci developerské společnosti Penta Real Estate, která plánuje proměnit centrum města. Udělá to na základě architektonické soutěže, kterou vyhlašuje. Na všech krocích spolupracuje s městem a dalšími vlastníky pozemků a budov. Řekla to radní Jitka Hronešová (Špindlerův Mlýn – město s vizí).
V hotelu Belmonte byly informační panely a zájemci tam mohli přijít a promluvit si s investorem či zástupci města. Akce navázala na květnovou diskusi, kam přišlo 150 lidí. Zástupci Penta Real Estate dnes vybízeli obyvatele, aby dávali další komentáře a připomínky, aby je firma mohla zapracovat do podmínek soutěže.
„Ještě bude třetí kolo, a to potom, co vystavíme soutěžní architektonické návrhy. Lidé akcentovali nutnost živého centra, s tím se ztotožňujeme, aby tady byl kvalitní veřejný prostor a kvalitní občanská vybavenost. Bude se bourat, ale určitě se bude mnohem víc stavět,“ řekl Jan Vodička z Penta Real Estate.
Kultivované náměstí
V území je šest vlastníků budov a pozemků. Město vlastní téměř poloviční podíl pozemků, má tam i několik budov. Podle Hronešové je šance vytvořit centrum, kde bude pěší zóna, auta budou parkovat v podzemí a silnice do Svatého Petra povede odklonem. „Mohlo by tady vzniknout kultivované náměstí,“ řekla radní.
Lidé měli dnes na plány různé názory. „Je to špičkové středisko, ale jeho centrum je architektonicky neuchopené. Jsou tu původní neudržované domy a moderní domy, některé se mi nelíbí. Jsem za tuto iniciativu rád,“ uvedl Petr Novotný z Vrchlabí, který se živí developerskou činností.
Zaznívaly i obavy, že plány developera nebudou pro místní obyvatele příznivé. „Mně se nelíbí, že by tady mohlo vyrůst spoustu nových prázdných investičních bytů. Špindl by potřeboval trvale obydlené byty,“ míní učitel základní školy Jan Lukáš.
„Znám to tu odmalička, musí se to změnit. Ale mám strach, že to nebude pro místní lidi, že to bude pro turisty, co sem jezdí na dovolenou. Je tu drahota. Služby tady pro běžné lidi moc nejsou, a když byly, tak zkrachovaly kvůli drahým nájmům,“ řekla obyvatelka města Daniela Fabiánová.
Městp ze svých podmínek necouvne
Podobu centra navrhnou architekti na základě soutěže, kterou Penta Real Estate s městem vyhlašuje. Uzávěrka přihlášek je 7. listopadu 2025, vítěz bude znám v červnu 2026. Město má podmínky, ze kterých nechce couvnout. Náměstí má nabízet různé druhy služeb a být takzvaně živé, mít části se stromy a další zelení.
„Panovala na tom většinová shoda. Jsou nicméně body, které vyřešeny nejsou – je to funkční využití současných i budoucích budov. Tohle všechno prověří soutěž, není to jednoduchý úkol,“ řekla Hronešová.
Porota bude složená z odborníků, jako je Igor Marko z londýnské kanceláře Marco and Placemakers, Zdeněk Fránek z Fakulty architektury ČVUT, architekti Eva Jiřičná, Oleg Haman a Michal Krištof a krajinářka Štěpánka Endrle. Návrhy budou hodnotit i zástupci města.
Související
Exministryně Klára Dostálová: V boji o stavební zákon vítězí starostovská lobby
