Praha zrušila kulturní centrum u Stalina. Město se dál mění v pouhý kýč a skanzen pro turisty
Pražská magistrátní koalice opět ukázala, že má vizi. Bohužel takovou, v níž mladý člověk smí v centru města existovat hlavně tehdy, pokud drží turistickou mapu, kartou platí za trdelník, hotově za matrjošku v obskurních prodejnách se suvenýry a nejpozději ve 21:30 odjíždí předraženým taxíkem na letiště.
Kulturní centrum Stalin na Letné bylo vyřazeno z tržního řádu. Na první pohled banální úřední krok. V pražském překladu však jde o jasný vzkaz. Tady jste měli místo, kde se něco dělo, lidé se scházeli, hrála hudba, fungovaly toalety a město nemuselo vymýšlet další prezentaci o živé metropoli. Takže to samozřejmě muselo skončit. A naši Pražané se mají zase o něco lépe.
Je pozoruhodné, s jakou přesností umí Praha zasahovat proti spontánní kultuře. Když někde vznikne místo, které funguje bez dvaceti strategických dokumentů, bez bronzové cedule „projekt byl realizován za podpory…“ a bez slavnostního rautu s primátorem a radními v první řadě, úřad znejistí. Občan se baví? Podnikatel investoval? Umělci mají domluvené termíny? Lidé chodí? Podezřelé.
Kreativní Praha? Jen kýč a skanzen pro turisty
Město, které se rádo stylizuje do role evropské metropole, tím znovu ukazuje, že největší hrozbou veřejného prostoru není prázdnota, komerce ani turistický kýč, ale několik koncertů na Letné. Mladí lidé jsou v Praze zjevně vítáni především jako pracovní síla v kavárnách, plátci předražených nájmů a statistická položka v kampani Praha je kreativní. Jakmile však chtějí být skutečně kreativní, je třeba vytáhnout tržní řád a udeřit. Své by mohly vyprávět i Kasárna Karlín.
Místo u bývalého Stalinova pomníku je přitom symbolicky téměř dokonalé. Tam, kde dříve stála monumentální socha diktátora, dnes město bojuje proti nebezpečí v podobě kulturního centra.
Vadí, nevadí
Samozřejmě, velké motorkářské spanilé jízdy, korporátní atrakce, turistické spektákly a různé městské „eventy“ v Praze své místo mají. To je přece reprezentace. Hluk motorů je svoboda. Hluk koncertu je problém. Harley na magistrále je životní styl. Kapela na Letné je narušení koncepce. Město pro lidi? Ano, ale prosím pro lidi předem schválené a v odpovídající věkové kategorii.
Nejabsurdnější na celé věci je načasování. Rozhodnutí přichází ve chvíli, kdy provozovatel podle svých slov podepsal smlouvu, domluvil dodavatele i umělce, pořídil zázemí a otevřel sezonu. Jinými slovy udělal přesně to, co se po podnikatelích obvykle chce. Plánoval, investoval, převzal riziko. Praha mu na oplátku poskytla nejcennější službu veřejné správy. Zákaz a nepředvídatelnost.
Bezplatné neděle v muzeích, galeriích a na památkách mají zpřístupnit kulturu širší veřejnosti. V době rekordní návštěvnosti ale vyvolávají zásadní otázku: pomáhá stát dostupnosti kultury, nebo oslabuje instituce, které ji vytvářejí a spravují? Ekonomie totiž platí i v kultuře — žádný oběd není zadarmo.
Lukáš Kovanda: Neděle „zdarma“ v muzeích nejsou bez nákladů. Účet za bezplatnou kulturu může přijít později
Názory
Co s prostorem?
Možná by bylo fér přejmenovat magistrátní politiku vůči kultuře na město krátkých nájmů a dlouhých projevů. V projevech bude Praha živá, otevřená, evropská, kreativní a přátelská. V praxi bude živost vyňata z tržního řádu, otevřenost posouzena komisí, Evropa odložena na příští volební období a kreativita povolena pouze v omezené míře.
Nad Letnou se tak znovu vznáší stará otázka. Co má vlastně stát na místě bývalého Stalina? Metronom už tam je. Možná by ale město mělo přidat nový monument. Třeba vztyčit sochu úředníka s razítkem, jak statečně chrání Prahu před lidmi, kteří v ní chtějí žít.