Lukáš Kovanda: Neděle „zdarma“ v muzeích nejsou bez nákladů. Účet za bezplatnou kulturu může přijít později
Bezplatné neděle v muzeích, galeriích a na památkách mají zpřístupnit kulturu širší veřejnosti. V době rekordní návštěvnosti ale vyvolávají zásadní otázku: pomáhá stát dostupnosti kultury, nebo oslabuje instituce, které ji vytvářejí a spravují? Ekonomie totiž platí i v kultuře — žádný oběd není zadarmo.
Česká republika dnes v oblasti památek a kulturních institucí zažívá paradox. Na jedné straně stojí rekordní zájem návštěvníků, na straně druhé experiment státu s bezplatným vstupem, který tento zájem dále uměle zesiluje.
Data přitom mluví poměrně jednoznačně. Cestovní ruch v Česku se po pandemii nejen zotavil, ale dále roste. V roce 2025 dorazilo do hromadných ubytovacích zařízení přes 23,5 milionu hostů a uskutečnilo se více než 59 milionů přenocování. Průměrný pobyt přesáhl tři a půl dne, což naznačuje, že turisté už nejezdí jen na krátké návštěvy, ale tráví v zemi více času a logicky hledají aktivity, jimiž tento čas vyplní.
Do znovuotevřené hlavní budovy Muzea Prahy na Florenci od rána dorazily stovky návštěvníků. Muzeum po pětileté rekonstrukci zpřístupnilo veřejnosti své prostory i novou digitální a interaktivní expozici věnovanou historii města. Vstup je zdarma. Už před začátkem otvírací doby v 10:00 se před vstupem tvořila fronta. Pro čekající venku jsou k dispozici teplé nápoje. Na doprovodný program přišly hlavně rodiny s dětmi.
Muzeum Prahy na Florenci znovu otevřelo. Nabízí stálou digitální a interaktivní expozici
Enjoy
Zahraniční návštěvníci přijíždějí primárně za kulturním dědictvím, domácí turisté dominují v pěší turistice a návštěvách přírodních lokalit, ale i u nich roste zájem o historické objekty.
Není proto překvapivé, že objekty ve správě Národního památkového ústavu přivítaly v roce 2025 celkem 4,3 milionu lidí, tedy o šest procent více než o rok dříve, a hranice čtyř milionů byla překonána už potřetí v řadě. Pražský hrad samotný přilákal 2,7 milionu návštěvníků. Mezi nejnavštěvovanější patří tradičně Lednice, Český Krumlov, Hluboká nebo Karlštejn.
Podobný trend je patrný i u muzeí a galerií. Národní muzeum překročilo v roce 2025 hranici 1,37 milionu návštěvníků a meziročně výrazně rostlo. Národní galerie Praha zaznamenala nárůst na 555 tisíc návštěvníků. Z hlediska poptávky tedy není problém — česká kultura se těší nebývalému zájmu.
Bezplatné neděle jako drahý experiment
Právě v tomto kontextu je třeba číst zavádění bezplatných nedělí. Ministerstvo kultury postupně otevírá zdarma státní galerie, muzea i další instituce vždy v určitou neděli v měsíci s cílem zvýšit dostupnost kultury a vrátit návštěvnost na předcovidovou úroveň.
Opatření návštěvnost skutečně zvyšuje. Data ukazují, že v některých případech se během těchto dnů zhruba zdvojnásobila. Jenže zdarma není totéž co bez nákladů.
Například u Národního muzea dosáhly výnosy ze vstupného v roce 2024 přibližně 200 milionů korun. Při zhruba 1,23 milionu návštěvníků za rok tak vychází průměrný výnos kolem 162 korun na osobu. Pokud tento průměr vztáhneme na běžnou denní návštěvnost, lze hrubě odhadnout výpadek zhruba na 548 tisíc korun za den bez vstupného.
U Národní galerie se při obdobném výpočtu dostáváme přibližně na 131 tisíc korun za den, tedy asi 90 korun na osobu.
Kdo zaplatí účet
Tato čísla by sama o sobě nebyla alarmující, pokud by instituce fungovaly v prostředí rostoucího financování. Jenže realita je opačná.
Národní galerie například otevřeně přiznává, že kvůli stagnujícím příspěvkům a rostoucím nákladům — zejména na energie a bezpečnost — musí omezovat výstavní činnost. Zatímco v roce 2019 mohla investovat do výstavních projektů 110 milionů korun, tedy zhruba čtvrtinu rozpočtu, dnes je to přibližně polovina v absolutním vyjádření a jen desetina rozpočtu relativně.
Před třiceti lety rozdělil Prahu, dnes ji definuje. Tančící dům se stal symbolem moderní architektury, zatímco město za celou dobu nedokázalo přijít s ničím podobně výrazným. Kulaté výročí teď připomíná výstava, která odhaluje nejen jeho vznik.
Tančící dům slaví 30 let. Praha za tu dobu nic odvážnějšího nepřidala
Enjoy
Více než 80 procent nákladů přitom spolyká samotný provoz budov a péče o sbírky.
Dostáváme se tak k jádru problému. Bezplatné vstupy sice zvyšují dostupnost kultury, což je legitimní veřejný cíl, ale ekonomická realita nezná obědy zdarma. To, co návštěvník nezaplatí u pokladny, musí být uhrazeno jinde — typicky z veřejných rozpočtů, nebo na úkor budoucích investic do kvality a rozvoje.
Kultura není jen veřejná služba, ale i investice
Nelze navíc přehlédnout, že kulturní turismus generuje významné příjmy pro ekonomiku jako celek. Celkové příjmy z cestovního ruchu přesahují 200 miliard korun ročně. Památky tak nejsou jen „službou veřejnosti“, ale i investicí, která se vrací v podobě utrácení turistů v regionech.
V tomto světle působí plošné rušení vstupného spíše jako politicky atraktivní gesto než promyšlená kulturní politika.
Místo univerzálně bezplatných dnů by větší smysl mohly dávat cílené modely podpory — zvýhodněné vstupy pro rodiny, studenty či seniory, kulturní vouchery nebo adresnější dotační nástroje, které nerozkolísají rozpočty institucí.
Cena nezmizí, jen se přesune
Klíčová otázka proto nezní, zda má být kultura dostupná, ale jak tuto dostupnost nastavit tak, aby nebyla vykoupena dlouhodobým oslabováním institucí, které ji zajišťují.
Pokud cenu odstraníme, náklady nezmizí. Pouze se přesunou jinam — často méně viditelně, ale o to citelněji se nakonec projeví.
Bezplatná neděle v muzeu tak může být příjemným gestem pro návštěvníka. Neměla by se ale stát drahým symbolem politiky, která podkopává vlastní kulturní infrastrukturu. Protože ani v kultuře není nic skutečně zdarma.
