Slovensko přestalo blokovat prodloužení evropských sankcí uvalených na ruské a běloruské občany a firmy, píše agentura AFP s odvoláním na své diplomatické zdroje. Sankce země EU pravidelně každých šest měsíců prodlužují a pokud by nyní nebyly potvrzeny do nedělní půlnoci, přestaly by platit. Slovensko se dosud spolu s Maďarskem stavělo proti, potřeba je jednomyslný souhlas všech členských států unie.
Na sankčním seznamu Evropské unie je nyní více než 2500 lidí a subjektů se zmrazeným majetkem a zákazem cestování. Důvodem pro uvalení sankcí byl podle EU podíl těchto fyzických a právnických osob na narušování územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny.
Slovensko usilovalo o vyřazení ruských miliardářů Michaila Fridmana a Ališera Usmanova z tohoto seznamu, přičemž Maďarsko tento požadavek podporovalo. Bratislava hrozila, že pokud nebudou vyřazeni, bude prodloužení sankcí vetovat.
Nejmenovaný diplomatický zdroj AFP sdělil, že Slovensko od tohoto požadavku ustoupilo a že již byla zahájena písemná schvalovací procedura. Její výsledek by mohl být znám později dnešní den.
Budapešť zadržela ukrajinské miliony a zlato. Kyjev obviňuje Maďarsko z porušení práv
Maďarská vládnoucí strana Fidesz předložila návrh zákona, jenž by daňovému a celnímu úřadu umožnil po dobu vyšetřování zadržet hotovost a zlato, které úřady minulý týden zabavily Ukrajině při bankovním převozu přes Maďarsko. Napsala to agentura Reuters s odvoláním na web maďarského parlamentu. Kyjev dnes podle agentury AFP obvinil Budapešť z vážného porušení práv sedmi ukrajinských bankovních pracovníků, které maďarské úřady dočasně zadržely.
Příslušníci šlechtických rodin měli stovky let automatické právo zasedat v britském parlamentu, což byl nejkřiklavější příklad slabé legitimity Sněmovny lordů. Tato praxe brzy skončí, labouristická vláda prosadila reformu horní komory a privilegium se už dědit nebude. I tak v ní stále zasedají biskupové, sponzoři stran i nikým nevolený britsko-ruský magnát. Těžko se při pohledu na změny nelze nezeptat klasickou otázkou: A není to málo?
Britský parlament čeká historická změna. Po více než 700 letech se ze Sněmovny lordů odporoučí tzv. dědiční lordi (hereditary peers), kteří až dosud v horní parlamentní komoře zasedali na základě příslušnosti ke svému staroslavnému rodu. Ne náhodou to byli zpravidla zámožní starší bílí muži, jelikož privilegium přechází na nejstaršího syna.
Labouristická vláda Keira Starmera tento týden splnila závazek z volebního programu tento historický relikt ukončila. Velké části veřejnosti byl trnem v oku už léta a postupně se počty privilegovaných členů osekávaly. Dalo by se čekat, že v době ne zrovna mladé demokracie projde úplné ukončení feudální tradice parlamentem jako nůž máslem, ale opak byl pravdou.
Členové komory jmenovaní za Konzervativní stranu, kteří tvoří většinu, se za své šlechtické kolegy postavili s vervou, stejně jako lídryně strany Kemi Badenochová. Konzervativci vyhrožovali vládě, že spustí sérii obstrukcí, která ministrům značně zkomplikuje přijímání další legislativy, což je nejvyšší kalibr, který lordi mohli na svou obranu vytáhnout.
Zastánci svým odporem vlastně ukázali, proč je reforma komory potřeba. Hrstka nevolených politiků se v tomto případě postavila demokraticky zvolené vládě i většině voličů.
Skoro by se dalo konstatovat, že kam přijde pravicový populismus, tam brzy vypukne chaos, a politika se změní v absurdní podívanou. Třeba kvůli vzestupu Donalda Trumpa je svět nepředvídatelnějším a brutálnějším místem. Populističtí lídři ukazují, že umí vyhrát volby, ale s vládnutím si většinou nevědí rady.
Sněmovna lordů naštěstí nemůže vystavit nějakému vládnímu zákonu stopku. V dávné historii sice horní komora bývala tou důležitější, ale dnes má velmi omezené a symbolické pravomoci, politiku určuje volená Dolní sněmovna.
To však neznamená, že lordi nemohou podobu navrhovaných zákonů ovlivnit. Dnes se skládá zejména z doživotních lordů (life peers), tedy politiků, které ve své podstatě jmenují politické strany, a taktéž jmenovaných nestranických odborníků. Z Dolní sněmovny sem přicházejí návrhy zákonů, komora má své výbory a čtení, kde se o předlohách debatuje. Když se lordům legislativa nezamlouvá, mohou ji poslat zpět poslancům, podobně jako v českém Senátu. Zamítnout zcela ji nemohou.
Jak tedy chtěli konzervativní lordi vládě zkomplikovat život? Vládní zákony mohou díky složitým procedurám poměrně dlouho pozdržet, teoreticky i na několik let. Sněmovna lordů funguje v režimu „stání“ (sessions), které trvají zhruba rok, někdy ale i déle, jako to nynější. Lordi mohou návrh zákona blokovat nejdéle po dvě stání. Už od poloviny minulého století navíc platí konvence, že lordi nebudou blokovat návrhy avizované ve volebním programu, pro který se voliči vyslovily.
Ale kdo dnes dbá na konvence? Konzervativci vyhrožovali tím, co známe spíše z amerických kulis, kde jsou obstrukce, hodinové monology a „filibustery“ poměrně běžné. Něco podobného si už lordi zkusili u návrhu zákona na legalizaci eutanazie (což je zákon navržený poslankyní a ne vládou, takže to má ještě o něco těžší), který nesmyslnými projevy a přílepky aktuálně blokují.
Populistické recepty nefungují. Osekání imigrace na minimum by ekonomiku poškodilo
Krajní pravice a populisté napříč Evropou brojí proti migraci. Pravdou však je, že migrace je pro evropské ekonomiky velmi důležitá. Pokud by ji státy omezily na minimum, výrazně zpomalí růst a zatíží už tak zatížené rozpočty, což by dost možná vyústilo ve zvyšování daní. „Lidová“ politika by tak dopadla hlavně na „obyčejné“ lidi, kterými se populisté ohání.
Vláda nakonec k určitému kompromisu svolila a část z dědičných lordů nechala proměnit na doživotní. Přestože už politickou funkci napříště nikdo nezdědí, i tak je současný stav v demokratickém soukolí na pováženou. Vždyť mezi lordy dosud automaticky zasedá i více než dvacítka anglikánských biskupů.
Biskupové jsou však jen nejkřiklavější případ, k tomu navíc jejich hlasy patří mezi ty rozumnější. Že se funkce rozdávali a rozdávají bývalým ministrům a zasloužilým státníkům, to asi lze pochopit. Ostatně myšlenka komory je taková, že má sdružovat zkušené osobnosti a odborníky, kteří tak dostávají šanci obohatit politickou diskusi a přijímané zákony. Nicméně teorie se často liší od praxe.
Nezřídka jsou mezi lordy jmenováni politici, které vláda potřebuje, ale třeba si je voliči v demokratických volbách nevybrali. V horším případě jsou to sponzoři a vlivní podnikatelé, což než expertízu podporuje klientelismus a papalášství. Otázkou například je, jakou hodnotu přináší britsko-ruský magnát baron Lebeděv. Pocta se uděluje na celý život, přičemž proces odebrání statusu je složitý, takže se titulem mohou chlubit korupčníci a kriminálníci. Veřejnost má nad procesem jen malou politickou kontrolu.
Proto se objevují se návrhy na větší reformu horní komory. Například aby vzniklo těleso, které do celostátní politiky vnese větší vliv regionů. Ovšem když vidíme, jak složité to bylo s šlechtici, je taková změna ještě dost daleko.
Související
Čím se Trump Britům odvděčil za královské přijetí? „Drobky ze stolu v Silicon Valley“, říká bývalý vicepremiér a insider z Mety
Domácí vaření se mění. Lidé chtějí jíst kvalitně jako v restauraci, ale zároveň rychle. Česká značka Živina proto připravuje tu nejsložitější část vaření a zbytek nechává na zákaznících. „Lidé chtějí vařit doma, ale často nemají čas nebo zkušenosti na složitější recepty. Proto neděláme hotová jídla. Snažíme se spíš připravit základ, například omáčku nebo fermentovanou zeleninu, a zákazník si jídlo dokončí doma podle sebe,“ říká zakladatel firmy Martin Kudera.
Mění se způsob, jak dnes lidé přemýšlejí o jídle? Co je pro ně důležitější: zdraví, chuť, nebo hlavně to, aby příprava nezabrala moc času?
Myslím, že ten posun je velmi viditelný. V Česku v posledních letech výrazně vyrostla celá gastrokultura. Vznikají moderní bistra, řemeslné pekárny, pražírny kávy nebo minipivovary. Lidé si zvykli jíst kvalitně v restauracích a dnes chtějí stejnou kvalitu i doma. Zároveň ale žijeme rychleji než dřív. Lidé chtějí jíst dobře, ale často nemají čas trávit hodiny v kuchyni. Pro nás jsou proto klíčové tři věci: zdraví, chuť a jednoduchost. Nechceme dělat jen další polotovary, jaké dnes zaplavují masový trh. Ten je bohužel často plný zbytečných, a hlavně nežádoucích chemických přísad a stabilizátorů, které do kvalitního jídla jednoduše nepatří. Naši zákazníci chtějí poctivé jídlo, díky kterému se budou cítit dobře. Naším cílem je proto spíš zjednodušit tu nejsložitější část vaření a „dotažení“. Zbytek nechat na zákazníkovi.
Hosté v dánské restauraci Alchemist mohou při večeři zažít něco, co se podobá spíše umělecké instalaci než klasickému stolování. Na talíři dostanou například jedlý „plast“ vyrobený z řas a kolagenu z rybí kůže, zatímco nad jejich hlavami se na kopulovitém stropě promítají obrazy plastového odpadu plovoucího v oceánech. Informovala o tom agentura AP.
Živina vznikla během pandemie z domácí výroby kimchi. Jak ten začátek vypadal?
Úplně na začátku to bylo opravdu domácí vaření. Kimchi a hummus jsme doma připravovali prakticky každý týden, takže dávalo smysl začít právě s nimi. Recepturu kimchi jsem testoval s různými lidmi ještě před pandemií. Jedna z prvních sklenic se shodou okolností dostala i k Lukáši Hejlíkovi, protože naše děti chodily do stejné školky. Dal mi velmi pozitivní zpětnou vazbu, a to mě utvrdilo, že má smysl pokračovat. V té době jsem ale ještě netušil, jak velký projekt z toho nakonec vznikne.
Kdy jste si uvědomil, že z toho může být skutečný byznys?
Ten moment přišel ve chvíli, kdy jsme si pronajali první výrobu v Přerově. Najednou jsme měli kuchyň o 350 metrech čtverečních a první zaměstnance. Do té doby to byl spíš experiment. V té chvíli ale začalo být jasné, že pokud chceme vyrábět ve větším, musíme celý projekt začít brát opravdu vážně.
Jak velcí dne jste?
Dnes máme přes 60 zaměstnanců. Výroba zabírá asi 1250 metrů čtverečních a sklady dalších přibližně 1200 metrů. Když k tomu připočteme kanceláře, jsme zhruba na třech tisících metrech čtverečních. Za několik let jsme se tak posunuli z domácí výroby do poměrně velkého potravinářského provozu.
Váš byznys stojí na myšlence připravit lidem tu nejsložitější část vaření. Proč právě tenhle model?
Je to reakce na dnešní životní tempo. Lidé chtějí vařit doma, ale často nemají čas nebo zkušenosti na složitější recepty. Proto neděláme hotová jídla. Snažíme se spíš připravit základ, například omáčku nebo fermentovanou zeleninu, a zákazník si jídlo dokončí doma podle sebe. Díky tomu má pořád pocit, že vaří, ale zároveň mu to ušetří spoustu času.
Sajlerova kantýna bez lidí roste rychleji než restaurace. Eat Smart chce letos zdvojnásobit síť
Ještě před pár lety byl Filip Sajler spojovaný především s cateringem a firemními kantýnami. Dnes stojí za technologickým projektem Eat Smart, který v roce 2025 ztrojnásobil objem prodejů a rozšířil síť chytrých lednic po celém Česku. Cíl? Nahradit klasické kantýny a zamířit do zahraničí.
Máme tým kuchařů, vývojářů receptur i oddělení kvality. Samotná příprava surovin je pořád hodně manuální práce. Velkou roli hraje náš produktový ředitel Ondřej Dufešek. Je to bývalý šéfkuchař z pražské Esky, který vařil i v michelinských restauracích v Londýně, mimo jiné v restauraci Gordona Ramsayho. Právě on dohlíží na to, aby naše produkty vznikaly s gastronomickou přesností, ale zároveň byly prakticky použitelné v běžné kuchyni. Pro nás je důležité, aby naše produkty vznikaly s gastronomickou zkušeností, ale zároveň byly použitelné v běžné domácí kuchyni.
Živina začínala jako značka, kterou lidé objevovali hlavně online. Jak se dnes nové food značky dostávají k zákazníkům?
Na začátku jsme byli hodně silní v online marketingu, protože jsem měl zkušenosti z digitálního podnikání. Paradoxně ale náš e-shop první rok a půl moc nefungoval. Měli jsme jen několik produktů a zákazníci nás objevovali hlavně přes menší obchody zdravé výživy, farmářské prodejny nebo bezobalové obchody. Postupně jsme se dostali i na velké online platformy jako Rohlík nebo Košík a později také do Kauflandu jako regionální potravina. Aktuálně jsme zastoupeni přibližně ve 300 menších obchodech a prodejnách po celé republice. V letošním roce se zároveň soustředíme na to, abychom se dostali do regálů velkých retailových řetězců, se kterými nyní jednáme. Náš vlastní e-shop nám přitom generuje zhruba polovinu tržeb.
Co je dnes váš nejprodávanější produkt?
Dlouhodobě je to kimchi. Když se sečtou všechny varianty, pořád je to naše nejprodávanější položka. Velmi silně rostou ale také základy jídel, které se stávají jednou z nejrychleji rostoucích kategorií. Ukazuje se, že právě tady jsme se velmi přesně trefili potřebu zákazníků: chtějí vařit doma kvalitní jídlo, ale zároveň si výrazně zjednodušit tu nejsložitější část přípravy. Velký zájem vzbudily také naše polévky, které jsme uvedli teprve nedávno.
Šéfkuchař Sajler mění firemní stravování. Místo nákladné kantýny postačí chytrá lednice
Čerstvé jídlo nonstop, bez kuchyně a bez obsluhy. Filip Sajler spustil síť chytrých lednic Eat Smart, které nabízejí přes stovku jídel včetně českých klasik – třeba i smažáku.
Pro nás je teď nejdůležitější zákaznická zkušenost. Z výzkumů víme, že lidé naše produkty hodnotí velmi dobře, ale často je berou spíš jako něco svátečního. Naším cílem je ukázat, že jsou dělané právě proto, aby se staly přirozenou mohou být součástí každodenního vaření.
Když byste měl tipnout jeden potravinový trend, který bude za pět let běžný, ale dnes o něm ještě tolik nemluvíme, co by to bylo?
Myslím, že velkým tématem bude regenerativní zemědělství. Tedy způsob, jakým se staráme o půdu a odkud suroviny pocházejí. Kvalita půdy totiž zásadně ovlivňuje kvalitu potravin, a právě tohle bude podle mě v budoucnu stále důležitější téma.
Z brownfieldu gastro centrum. Ambiente mění Holešovickou tržnici jídlem i architekturou
Holešovická tržnice se stává dalším klíčovým bodem pražské gastronomie. Ambiente tu rozvíjí koncept postavený na zavedených značkách a sdíleném dvorku.
Z kuchyní Perfect Canteen se během pár let stal jeden z nejzajímavějších gastronomických příběhů v Česku. A Filip Sajler posouvá laťku výš, s projektem Eat Smart buduje food-tech budoucnosti, který propojuje poctivé vaření, technologii a efektivní byznys. Sází na vývary bez aditiv, čerstvé hotovky, vlastní chytrou ledničku a hlavně filozofii, že kvalita je vždy na prvním místě.
Myslet na budoucnost. To je hlavní téma zimního vydání magazínu Newstream CLUB. Hvězdou magazínu je Rony Plesl, který v rozhovoru poodkrývá velké plány pro další roky, které chce strávit v novém ateliéru za Prahou. Dále si můžete přečíst rozhovor s miliardářem a investorem Michalem Zahradníčkem, který před rokem otevřel fond Life BioCEEd a hledá skryté poklady ve vědeckých laboratořích.
Se svými vizemi budoucnosti se podělí i další výrazné figury českého veřejného dění včetně technologického evangelisty Petra Máry nebo ekonoma a filozofaTomáše Sedláčka.
O zachování hodnot, tradic a budování odkazu hovoří Štěpán Laichter, který opravuje rodový dům na pražských Vinohradech od architekta Kotěry.
Čeští a slovenští dolaroví milionáři prožívají dobré časy. A to nikoli jen kvůli úspěchům v podnikání, ale také díky situaci na trzích, ukazuje nejnovější vydání Wealth Reportu, který ve spolupráci s agenturou Perfect Crowd připravila J&T Banka. Výnosy z akcií se vůbec poprvé staly hlavním zdrojem příjmů, když překonaly i výnosy z podnikání. A co je neméně podstatné: většina respondentů očekává, že dobře bude i nadále, třeba kvůli investicím do private equity. Kam dále tuzemští milionáři investují? I to zjistíte v novém vydání magazínu Newstream CLUB.
Desáté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit opět na jaře.
Související
Sláva hranolkům. V Belgii je uctívají jako národní poklad a takové lze ochutnat i v Praze
