Velký kus mediální pozornosti si za poslední měsíc ukousl keporkak, velryba, která se zamotala v mělčinách u německých pláží. Po celý měsíc měl svět dostatek zpravodajského „masa“. Nyní v Česku přitahuje pozornost požár v Českém Švýcarsku. Co mají obě události společné? Jsou banální.

Velryba, pojmenovaná lidmi jako Timmy, byla nakonec za velkého úsilí movitých nadšenců odvlečena někam na moře, vypuštěna. Bude přes GPS sledována. Jeden nemotorný savec se stal soustem pro lidskou pozornost. Bez ohledu na to, že lidstvo za posledních dvě stě let populaci mořských savců zcela zdecimovalo.

Jestli za pár dní vyhublý jedinec pojde někde v moři, mnoho lidí prolije slzu sounáležitosti s planetou. Pokud se vzpamatuje, vyvolá to u sledovatelů pozitivní emoce. Sláva, my, dobří lidé, jsme zachránili Timmyho.

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup

Dekadence Západu

Je to banální příběh. Nikoho moc nezajímá, že lidé většinu kytovců vyhubili, zejména kvůli oleji z jejich tuku. Teď budeme brečet nad jednou velrybou? Větší míru pokrytectví si lze těžko představit. Velkolepá snaha „osvícených“ německých záchranářů o záchranu jednoho tvora, zatímco umírá celý druh, je esencí dekadence Západu.

Jak s tím souvisí aktuální požár v Českém Švýcarsku? Je to v zásadě úplně stejný příběh. V Česku jsme ovládli krajinu. Vyhubili jsme mnoho živočichů a některé přivedli na pokraj vyhynutí. Někteří se snaží vrátit, do našeho světa však už nepatří. Z lesů, kdysi přírody, jsme vytvořili součást hospodářství. Stejně jako si jiné národy přivlastnily světové oceány jako svá pole. A vyplundrovaly je.

Teď se děsíme, že hoří les. Nutno říct, že lesy hořely od pradávna. A překvapivě, bylo jim to k užitku. Uhlíkaté sloučeniny, zbytky oxidace sacharidů, z nichž jsou byliny a stromy sestaveny, přešly do půdy, část jich odvál vítr někam jinam. Krásný odvěký koloběh života, na kterém je založen život na Zemi. Nechceme to chápat, cheme to řídit.

Aktualizováno

Sucho úřaduje: V Českém Švýcarsku hoří les, do akce jde třetí vrtulník

Zprávy z firem

V národním parku České Švýcarsko hoří les. Platí zvláštní stupeň poplachu, kdy mohou hasiči povolat jednotky odkudkoliv. Do Rynartic, části obce Jetřichovice na Děčínsku, vyrazily jednotky z širokého okolí včetně odřadů ze Středočeského a Královehradeckého kraje. V okolí požáru platí kvůli zásahu vrtulníků, které hasí s bambi vaky, bezletová zóna. Nad místem zásahu je zakázané létat s drony a jinými bezpilotními prostředky.

ČTK

Přečíst článek

Kolem jedné velryby vznikla mediální bublina. Kolem požáru v suchém českém lese se odvíjí podobný příběh. Hasiči v potu tváře zachraňují les. Fejk. Nejde o přírodu, jde o to, že každý kubík dřeva má svou cenovku. A také, hasiči mohou vykázat prácí a žádat více peněz. Požár sice zlepšuje kvalitu budoucího porostu, ale státu vzniká aktuální škoda. Dokonce i spálené dřevo, které by jinak nenašlo ekonomické uplatnění, je vnímáno jako finanční položka. Jaksi přehlížíme, že když shoří kus lesa, nový naroste. 

Lidé se neustále snaží otáček přírodní zákony. Zachraňují jednu slabou velrybu, zachraňují hořící les. Velryba byla úplně zbytečná. A v Česku se zachraňují domy a chalupy. Nemá to nic společného se zachraňováním přírody. Tu člověk s úspěchem již velmi brzy zcela zdeimuje. Záchrana Timmyho ani čeští hasiči s tím nic nenadělají.

Kauza údajných výhrůžných zpráv směrem k prezidentovi neukazuje jen právní limity. Odhaluje styl politiky, který zaměňuje odvahu za hulvátství a odpovědnost za marketing. A Motoristé sobě v ní nepůsobí jako alternativa, ale jako problém.

Začněme fakty. Policie věc odložila. Nepravomocně. Jinými slovy, nepodařilo se prokázat trestný čin. To ale není totéž jako potvrzení, že se nic nestalo. V rovině politiky otázky zůstávají. Policie tak ukončila prověřování esemesek, které ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) zasílal na Pražský hrad. 

Podle dostupných informací šlo o komunikaci, kterou Petr Pavel označil za pokus o nátlak v personální věci. To není banální spor ani ostřejší výměna názorů. Pokud hlava státu mluví o vydírání, nejde to odbýt větou, že nejde o trestný čin.

Dalibor Martínek: Diplomatické embryo Macinka se nemělo stát ministrem zahraničí

Názory

Petr Macinka by jistě chtěl být důležitým člověkem. Ambice má viditelné, povzbudilo ho k takovému náhledu sama sebe necelých sedm procent hlasů voličů v posledních parlamentních volbách. Nyní jako mocipán tu svými úšklebky provokuje názorové oponenty, jindy školí bývalou ministryni zahraničí Spojených států. Otázkou je, zda jen provokuje, nebo se svým způsobem snaží prosadit nějaký myšlenkový koncept.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Macinkova obrana stojí právě na tomhle minimu. Nezaznívá jasné vysvětlení, co přesně psal a proč to mělo být v pořádku. Místo toho přichází procesní argument. Policie nic neprokázala. Jenže politická odpovědnost není totéž co trestní právo. Politik nemusí být odsouzen, aby se prokázalo, že jednal špatně.

Podstata problému je jinde: pokus ovlivňovat prezidenta zákulisní komunikací v personálních otázkách. To není autenticita ani ostrý styl. Je to obcházení standardní politické soutěže. Jde o snahu získat vliv jinak než otevřeně.

Přehřáté turbo

Motoristé sobě se stylizují do role svěžího hráče. Jenže to, co předvádějí, není svěžest. Spíš kombinace hlučnosti a ega, která vydává neomalenost za odvahu. V takovém podání se politika mění v soutěž, kdo si dovolí víc. Nebo, jak se to nosilo v páté třídě základní školy. Kdo dočůrá dál. A pak se tím za školou může pochlubit. Zhruba to zatím Motorisé předvádějí. Krom destrukce je za nimi jen objevný nápad, aby lidé chodili po schodech. 

Celá kauza tak nestojí na paragrafu, ale na úsudku. Na schopnosti rozlišit mezi legitimním tlakem a nepřijatelným nátlakem. A právě tady Macinkova reakce selhává: místo vysvětlení přichází mlžení, místo reflexe bagatelizace. V duchu principu spalovacího motoru. Nasátí, stlačení, pak výbuch a nezbytný výfuk smradu. A tak stále dokola.

Pokud chtějí Motoristé působit jako seriózní alternativa, budou muset změnit tón. Méně afektu, víc odpovědnosti. Jinak zůstanou tím, čím teď působí. Hlasitou skupinou zvláštních postav, která si plete viditelnost s relevancí, a drzost se strategií.