Michal Nosek: Poctivý český rohlík podle Okamury. Bude dražší a stejně vám ztvrdne
Politická debata o cenách potravin se zvrhla v divadlo. Viníci jsou jasní, řešení méně. Vlastenectví něco stojí a zaplatí to vždy a jenom spotřebitel.
Tomio Okamura objevil svatý grál. Potraviny jsou drahé, protože… protože jsou drahé. A za všechnu tu drahotu mohou zahraniční obchodní řetězce. Řešení? Říct lidem, že by potraviny měly být levné. Ideálně nahlas, na tiskovce, a s výrazem muže, který právě přelstil globální kapitalismus pomocí koaliční rady. K tomu se Okamura chystá právě po jejím příštím jednání, které má potravinový problém vyřešit. Na čemž intenzivně maká ministr zemědělství a odborník nestraník v dresu SPD Martin Šebestyán.
Viník je jasný, řešení symbolické
Recept je jednoduchý a nezbytně vlastenecký. Nejprve se ukáže prstem na nadnárodní řetězce. Ty mají obrovské marže, ty jsou zlé, ty kazí českému lidu chuť na poctivý český rohlík. Pak se navrhne „cenová mapa marží obchodníků“, aby se všichni mohli podívat, kdo na másle, salámu, či pečivu vydělává víc. To je chytré. Ceny sice neklesnou, ale aspoň budeme vědět, proč neklesly.
Druhou ingrediencí Okamurova receptu je antimonopolní úřad. Stačí snížit hranici dominance a úřad bude moci šetřit víc případů. Co přesně pak udělá, není jasné, ale hlavní je ten pocit. Pocit, že se něco šetří. A když se něco šetří, musí se to přece zlevnit. Logika trhu je přece jen taková sofistikovanější verze selského rozumu.
Vlastenectví něco stojí
A teď to nejlepší: ochrana českého trhu. Protože jak známo, když omezíte konkurenci, ceny jdou dolů. Tedy aspoň v politickém vesmíru, kde zásady ekonomie neplatí a rozhoduje názor voliče. Levné dovozy jsou špatné, protože jsou levné a zahraniční. Dražší české potraviny jsou dobré, protože jsou drahé a české. Vlastenectví něco stojí, hlavně tedy spotřebitele.
Češi stále častěji přemýšlejí o tom, co jedí, a čím dál víc lidí při nákupu potravin sleduje jejich původ a kvalitu. Podle průzkumu agentury STEM/MARK patří mezi nejdůvěryhodnější orientační body značka Regionální potravina, kterou zná 64 procent respondentů. Osm z deseti lidí, kteří si během posledního roku koupili výrobek s tímto logem, se pro něj vrátilo znovu.
Dva ze tří Čechů si připlatí za kvalitní potravinu. Chtějí jídlo ze zdejších polí a příběh
Zprávy z firem
Zvláštní je, že se v tomhle boji proti chamtivosti řetězců mluví podstatně méně o největších domácích výrobcích potravin. Třeba o holdinzích, které kontrolují celý řetězec od pole přes továrnu až po regál. Ty samé firmy, které dokážou zdražit „kvůli energiím“, „kvůli Ukrajině“, „kvůli inflaci“ a pak už si jen zapomenou vzpomenout na důvod, proč by zase zlevnily.
Agrofert Andreje Babiše, to je takový ideální příklad české potravinové skromnosti. Pěstuje, chová, vyrábí, zpracovává, distribuuje, prodává… a pak se všichni diví, že marže někde po cestě mysteriózně narostou. Ale to nejsou marže, to je optimalizace. A hlavně, optimalizace domácí. Takže je v pořádku.
Celý plán na levnější potraviny tak připomíná dietu, kde si zakážete cukr, ale necháte si dort, protože je domácí. Řetězce se pokárají, o výrobcích se pomlčí, konkurence se přiškrtí a spotřebitel dostane slib. A sliby, jak známo, jsou jediná komodita, která v české politice dlouhodobě zlevňuje.
České e-shopy mají za sebou silný rok. Obrat se znovu přehoupl přes 200 miliard korun. Tahounem zůstává elektronika, ale objevují se i nové nákupní trendy.
Peníze tečou internetem. Češi na e-shopech utrácejí jak za covidu
Zprávy z firem
