Americký prezident Donald Trump už zase popíjí čaj s britským králem Karlem III. Panovníkova návštěva oprávněně vyvolává otázky, proč hlava země nastavuje tak přátelskou tvář lídrovi, který všechny kolem, včetně Británie, ponižuje a neváží si mezinárodních pravidel ani osobní slušnosti. Karel však mnohokrát ukázal, že je dobrým diplomatem, takže by mohl i tuto ne zrovna srdečnou návštěvu zvládnout se ctí.

Vztahy mezi Spojeným království a Spojenými státy nejsou v nejlepším stavu. Donald Trump si nebere servítky. Opřel se do premiéra Keira Starmera, který prý není „žádný Winston Churchill“, vládu kritizoval za nepomoc s útokem na Írán, a k tomu urazil i britské námořnictvo. Takto rozhodně nevypadá nějaké speciální spojenectví mezi dvěma národy.

Přitom ještě nedávno to vypadalo, že Starmer jako jeden z mála evropských i světových lídrů našel způsob, jak s nepředvídatelným americkým prezidentem jednat. V době „celních válek“ dostala Británie lepší podmínky než EU a k tomu příslib obchodní dohody k tomu. Starmer a Trump si viditelně notovali.

Ke dobrým vztahů přispělo i vytažení královské karty. Donald Trump dostal vloni na podzim od britské vlády bezprecedentní druhou státní návštěvu v Londýně, se vším pozlátkem a leskem, jak se sluší a patří. Trump má údajně společnost královské rodiny velmi rád. Snaží se tedy britská vláda této slabosti opět využít?

I britské vládě však musí docházet, že ani králův šarm nestačí. Trump má krátkou paměť. Nic z předchozích poct mu nezabránilo, aby Británii „nestrčil pod autobus“. Dnes není na stole žádná obchodní dohoda, ani vřelé vztahy mezi vládami, za to hrozba vysokých cel ano.

Karel Pučelík: Místo velkého vítězství je Írán Trumpovým velkým debaklem

Politika

Zdá se, že americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi dochází sebejistota. Evidentně ani on neví, jak ze z íránské pasti ven. Ničivé důsledky konflikt nemá jen na globální ekonomiku, ale i na jeho prezidentství a vyhlídky republikánů. Pohled na americkou domácí politiku může napovědět, proč sledujeme tento nekončící chaos.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Nepříjemný úkol

Karlova první cesta do USA coby panovníka má na ostrovech zástupy kritiků. Není divu, návštěva může působit jako legitimace politika, který navzdory mezinárodním zvyklostem unáší prezidenty cizích zemí a vyvolává globální krize, k tomu zametá pod koberec své vazby se sexuálním násilníkem Jeffreym Epsteinem.

Cesta do USA patrně není něčím, co by si Karel III. užíval. Dost možná není ani z jeho hlavy, každopádně jsou jeho kroky do značné míry připravené vládou. Karel je v USA jako diplomat, a to velice zkušený diplomat – a podle toho cesta vypadá. Patrně se vyhne kontroverzím a bude postupovat citlivě. Nelze ale očekávat, že bude Trumpovi podlézat a přimlouvat se za Keira Starmera.

Král se i v přítomnosti hrubého vůdce, jako je Trump, zvládne chovat důstojně a sebevědomě. Neměli bychom zapomínat, že Karel nepřijel za oceán za udobřením s Trumpem, ale připomenout 250. výročí nezávislosti Spojených států. Jak naznačují i komentáře k zítřejší řeči v americkém Kongresu – která má být nejdůležitějším okamžikem cesty – hlavním dojmem je zdůraznit, že si oba národy se společnou historii vždy k sobě najdou cestu. Tedy i Trumpovi navzdory?

Mimochodem, Trump nebude jediným politikem, se kterým bude hovořit. Setká se i se socialistickým starostou New Yorku Zohranem Mamadanim.

Přehlídka osobností. Nově zveřejněné spisy o Epsteinovi zmiňují Trumpa, Clintona nebo Jacksona

Politika

V první várce dokumentů týkajících se odsouzeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina, které zveřejnilo americké ministerstvo spravedlnosti, figuruje podle BBC několik známých osobností. Kromě amerického prezidenta Donalda Trumpa, jednoho z jeho předchůdců Billa Clintona a bratra anglického krále Karla III., Andrewa Mountbattena Windsora, zahrnuje seznam i zpěváka kapely Rolling Stones Micka Jaggera a popovou ikonu Michaela Jacksona.

ČTK

Přečíst článek

Královská diplomacie

Karel III. nebude prvním britským panovníkem, který v Kongresu vystoupí. V roce 1991 už zde pronesla projev jeho matka Alžběta II. Není úplně od věci si připomenout, co v něm zaznělo, protože je to skvělá ukázka, jak obratně může královská diplomacie působit. A její slova jsou platná i nyní. Jak připomíná deník The Guardian, královnina návštěva proběhla těsně po válce v Zálivu, do které se zapojil i neopomenutelný počet britských jednotek. Alžběta tehdy před zákonodárci zdůraznila roli mezinárodního práva. „Někteří lidé věří, že moc vychází z hlavně zbraně,“ uvedla. „Je to sice možné, ale historie ukazuje, že taková moc nikdy nevydrží dlouho ani nepřináší nic dobrého,“ pokračovala. Třeba se i Karlova řeč bude obsahovat nějaké podobné varování.

Velká Británie už dávno není v teto transatlantické dvojici tou mocnější stranou, panovníci však mají výhodu delší perspektivy. Donald Trump tu za pár let nebude, a tak se nyní snaží posbírat všechny ceny (a to doslova), královská rodina tu patrně bude mnohem déle, stejně jako její priority.

Karel III. byl vždy zastáncem harmonie, v přírodě, architektuře, mezilidských vztazích i v mezinárodní politice. Snad tedy využije tuto povinnost, kterou si určitě musí protrpět, k prosazování harmonie tam, kde nyní vládne chaos a hrubost. Zatím mu tahle role vždy šla.