Kam zajít, co ochutnat a co stojí za pozornost

Odebírat newsletter

Flexinovela zákoníku práce kraluje soutěži Zákon roku. Odborníci ji vítají, ale žádají víc

Zákon roku – ocenění a účastníci diskuzí
Deloitte, užito se svolením
 nst
nst

V konferenčním sále společnosti Deloitte v pražské Italské ulici je plno. Za prosklenými dveřmi se otevírá terasa s výhledem na téměř celou Prahu, uvnitř se mezitím řeší věci, které mají dopad na podnikání napříč Českem. Právě tady se letos vyhlašoval už sedmnáctý ročník projektu Zákon roku – a jeho vítězem se stala flexinovela zákoníku práce. Ocenění si ale letos odnesly i změny v daňové a účetní oblasti.

Práce po novém: víc volnosti pro firmy i zaměstnance

Flexinovela, která loni vstoupila v platnost, mění pracovněprávní vztahy hned na několika frontách. Zaměstnavatelé mohou nově sjednat delší zkušební dobu, modernizují se pravidla doručování pracovních dokumentů a zjednodušuje se návrat rodičů do zaměstnání. Za klíčové organizátoři považují i to, jak novela vznikala – ministerstvo práce a sociálních věcí vedlo rozsáhlé konzultace s odborníky i sociálními partnery.

„Flexinovela ukazuje, že i v citlivé oblasti pracovního práva lze hledat moderní řešení reagující na dynamické změny trhu,“ říká Jiřina Procházková, lídryně projektu a partnerka advokátní kanceláře Deloitte Legal. Podle ní je schopnost vyvážit flexibilitu a ochranu zaměstnanců největším přínosem novely.

Hospodářská komora vítězství oceňuje, zároveň ho ale vnímá jako nedostatečné. „Flexinovela byla po dlouhých letech první změnou zákoníku práce, která vedle zájmů zaměstnanců reflektovala také podněty zaměstnavatelů," říká prezident komory Zdeněk Zajíček. Vzápětí však dodává, že si podnikatelé umí představit „ještě odvážnější zásah do nepružného pracovního trhu, který zůstává jednou z významných brzd české ekonomiky.“

Podobně smýšlí i František Chaloupecký, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. Oceňuje směr, jakým se novela vydala, ale zdůrazňuje, že každá, byť dílčí, úprava pracovních vztahů reagující na potřeby moderního trhu je důležitá.

Advokát

Elitní advokátní kanceláře i nejlepší zákony. Sezona právnických ocenění je v plném proudu

Které právnické firmy patří mezi ty nejlepší na českém trhu? Svůj aktuální pohled na trh právních služeb nabízí mezinárodní publikace Chambers and Partners nebo Lexology, píše ve svém pravidelném právním souhrnu Jaroslav Kramer, spolupracovník redakce. Věnuje také sedmnáctému ročníku českého Zákona roku, který vybírá ty nejvýznamnější legislativní počiny s pozitivním dopadem.

Přečíst článek

Druhé místo: investorům odpadne počítání

Stříbrnou příčku obsadila novela daňového zákona rušící souhrnný limit pro osvobození příjmů z prodeje cenných papírů a podílů. Nově záleží výhradně na délce držby, nikoli na výši příjmu.

Organizátoři vyzdvihují zejména jednoduchost řešení a jeho přímý dopad na investiční prostředí – podnikatelé získávají větší předvídatelnost a méně administrativy při strategickém rozhodování.

Třetí místo: advokátní tajemství pod právní ochranou

Bronz patří novele, která výslovně posiluje ochranu důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem. Omezuje riziko zneužití citlivých informací třetími stranami a zvyšuje právní jistotu při řešení obchodních záležitostí.

Samotná povinnost mlčenlivosti klienta nechrání dostatečně. Je nezbytné, aby byla chráněna i komunikace mezi advokátem a klientem," vysvětluje Monika Novotná, předsedkyně České advokátní komory, proč považuje toto ocenění za důležité.

Legislativní počin roku: drobná pohledávka, velká úleva

Kategorii Legislativní počin roku ovládla novela zvyšující limit pro daňově uznatelné opravné položky k nedobytným pohledávkám – z třiceti na padesát tisíc korun. Zdánlivě technická změna má v praxi nezanedbatelný dopad: podnikatelům usnadňuje zbavovat se nevymahatelných pohledávek a šetří jim čas při daňové a účetní agendě.

„V daňové legislativě dlouhodobě převažují nové povinnosti a komplikace. Oceněná změna je sice dílčí, ale jde o racionální a praktický krok,“ komentuje Jiří Nesrovnal z Prezidia Komory daňových poradců.

Co mají vítězové společného

Projekt Zákon roku pořádá poradensko-technologická společnost Deloitte a Deloitte Legal již sedmnáct let. Záštitu nad letošním ročníkem převzaly Česká advokátní komora, Hospodářská komora ČR, Komora daňových poradců ČR a Svaz průmyslu a dopravy ČR.

Procházková výsledky shrnuje s tím, že podnikatelé nejvýše hodnotí zákony srozumitelné, předvídatelné a zakořeněné v praxi. „Vítězné úpravy dokládají, že i v českém prostředí je možné připravovat zákony, které podporují moderní ekonomiku a posilují důvěru v právní systém.“

Ceny potravin

Nové nařízení EU může již brzy výrazně zdražit potraviny, varují experti

Evropské nařízení o obalech, které má začít částečně platit už od poloviny srpna, podle odborníků není dostatečně připravené a může výrazně zasáhnout celý potravinářský i maloobchodní sektor. Ředitelka Obalového institutu SYBA Iva Werbynská varuje, že pokud se jeho účinnost neodloží, lidé si za potraviny připlatí.

Přečíst článek

Amazon zkouší ve skladech humanoidní roboty, zaměstnanci se bojí o práci
video

Delší zkušebka, kratší výpovědi. Právníci hodnotí klíčové změny zákoníku práce

V nejnovějším dílu talkshow „Na kus řeči s právníky“ advokátní kanceláře PRK Partners moderátorka Kristýna Faltýnková vyzpovídala nového associate partnera Daniela Vejsadu na téma připravované flexinovely zákoníku práce, která vstoupí v účinnost od 1. června 2025. Tato novela přináší několik významných změn, které ovlivní jak zaměstnance, tak zaměstnavatele.

Přečíst článek

VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB 

Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.

Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.

V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.

Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.

Související

Karel Pučelík: České televizi zůstanou jen normalizační „trháky“ a dokumenty o Hitlerovi

Česká televize
ČTK
Karel Pučelík

Ačkoli můžeme mít k České televizi různé výhrady, dělá dobrou službu. Za pár korun si každý přijde na své. Někdo sleduje zpravodajství, někdo Stardance, jiný dá přednost dánským seriálům. Pokud vláda nechá úřadovat Otu Klempíře, budeme si z daní platit neslanou nemastnou přehlídku Macikových tiskovek, filmů s Františkem Němcem a černobílých snímků o Blitzkriegu.

V české politice se opět objevil pozoruhodný jev. Vláda ohrožuje to, co mají lidé rádi, ale místo toho, aby se bouřili, za to ministrům ještě zatleskají. Jinak si dění kolem snah na osekání České televize a Českého rozhlasu nelze vykládat.

Klávesnicoví bojovníci na sociálních sítích si představují, že frontální útok ministra kultury Oty Klempíře zasáhne do srdce podle nich liberálního a neobjektivního zpravodajství. Pokud se budou politici snažit, tak si veřejnoprávní média zotročit mohou, to ostatně známe třeba z Maďarska. Ve výčtu obětí však najdeme mnoho dalšího – a nebudou to zrovna titulky, po kterých zapláče „pražská kavárna“.

Peníze na vlastní tvorbu

Ve zpravodajství to mohou být zejména regionální studia, takže až bude u vás v obci nějaká folklorní slavnost, na obrazovce se tom nedozvíte. Ale za to uslyšíte v plném znění tiskovou konferenci Oty Klempíře. Kdysi lidé platili za to, aby ho mohli slyšet, v budoucnu si možná budou přát zaplatit, aby ho poslouchat nemuseli.

Zpravodajství však v rozpočtu České televize zabírá menší část. Když nebudou peníze, odnese to zejména vlastní tvorba. A vězte, že ta je o mnoho sledovanější než Události, komentáře. Je to třeba Stardance, o kterém Klempíř prohlásil, že ve do veřejnoprávní sféry nepatří (ačkoli ČT má licenci od BBC). Stejně licencovaným pořadem, taktéž z BBC, je Peče celá země. A co třeba seriály? Lidem se líbil třeba Oktopus, který je také mimochodem docela drahý.

Zástupci vlády představují dokument s novými pravidly pro veřejnoprávní média

Stanislav Šulc: Občanská podpora ČT a rozhlasu je sympatická. Vláda si ale opravdu může dělat, co chce

Boj o duši České televize a Českého rozhlasu se rozjíždí naplno. Občanská společnost se probouzí, odbory obou mediálních institucí vyhlásily stávkovou pohotovost, šéfové ČT a ČRo jednají s vládními špičkami. A do toho se chystají ne jeden, ale hned dva zákony na radikální proměnu médií veřejné služby. A je dobré si přiznat, že to nakonec bude vláda, kdo si prosadí svou, bez ohledu na cokoli. A to jednoduše proto, že mediální duální systém u nás v podstatě kolabuje.

Přečíst článek

Zmíněné pořady patří do kategorie lidové zábavy, což není myšleno s despektem. Ostatně Peče celá země i mě inspirovalo k řadě nezdařeným pekařským pokusům. Snad někdy zažiju, jak vypadá vykynuté těsto! Ale zpět. Na Stardance, pekařskou šou nebo detektivky z českých metropolí se dívají statisíce až miliony lidí. Toto a hokej představují jediné události, kdy se rozhádaní Češi u obrazovek sjednocují a idylicky si vyměňuji odborné komentáře o krocích waltzu, odpalovaném těstě a brankářských zákrocích – než se opět vrátí k nadávkám.

Kde šetřit? Třeba na fotbale

Pokud tyto pořady zmizí, patrně to nebudou liberálové, komu budou nejvíc chybět. Ti, které voliči Motoristů a SPD nejvíce nesnášejí, už teď pořady jako Stardance kritizují, protože jsou neinkluzivní, více či méně homofobní a podporují stereotypy. To typický český latentní homofob se rád pousměje při noblesně-urážlivých průpovídkách Marka Ebena. Bude pražským levicovým liberálům chybět v pátek večer Všechnopárty? A zlatý hřeb - pokud zmizí z obrazovek Labyrint a další opusy Jiřího Stracha, najdu pro Klempířovu „reformu“ bezvýznamné plus i já.

Kde ještě šetřit? V dětských pořadech, ve sportu? Když nemá v programu místo Stardance nebo Peče celá země, proč by se za veřejné peníze měla kupovat práva na olympiádu nebo na světový šampionát ve fotbale či ligu mistrů? Na všechno z toho se přece můžete podívat na soukromých stanicích. Akorát to bude nebude tak levné, což?

Ačkoli můžeme mít k ČT různé výhrady, dělá Česká televize dobrou službu. Za pár korun si každý najde to svoje. Někdo sleduje zpravodajství, jiný dá přednost dánským seriálům, a pro mě za mě, ať se někdo koukne i na ten Labyrint, když to musí být.

Pokud chceme osekávat Českou televizi, dost možná to skončí tak, že zpravodajství bude hlásnou troubou zrovna úřadující vlády a vlastní tvorba bude vykostěná. Pomilionté uvidíme Jak vytrhnout velrybě stoličku nebo nějaký normalizační trhák s Jiřinou Švorcovou. Levné jsou také dokumenty. Třeba ty o Hitlerovi se už teď vysílají denně, dokonce na i Štědrý den ráno. Nově by se v poledne mohla ČT vyšvihnout něčím o Rommelovi. A i na slavnostní večer bych měl tip. Po obligátních Pelíškách by mohla přijít chvíle na Hitlerovy poslední Vánoce. Věřte tomu nebo ne, něco takového skutečně existuje.

Související

Lukáš Kovanda: Neděle „zdarma“ v muzeích nejsou bez nákladů. Účet za bezplatnou kulturu může přijít později

Národní muzeum v Praze
Dušan Kütner / Newstream
Lukáš Kovanda

Bezplatné neděle v muzeích, galeriích a na památkách mají zpřístupnit kulturu širší veřejnosti. V době rekordní návštěvnosti ale vyvolávají zásadní otázku: pomáhá stát dostupnosti kultury, nebo oslabuje instituce, které ji vytvářejí a spravují? Ekonomie totiž platí i v kultuře — žádný oběd není zadarmo.

Česká republika dnes v oblasti památek a kulturních institucí zažívá paradox. Na jedné straně stojí rekordní zájem návštěvníků, na straně druhé experiment státu s bezplatným vstupem, který tento zájem dále uměle zesiluje.

Data přitom mluví poměrně jednoznačně. Cestovní ruch v Česku se po pandemii nejen zotavil, ale dále roste. V roce 2025 dorazilo do hromadných ubytovacích zařízení přes 23,5 milionu hostů a uskutečnilo se více než 59 milionů přenocování. Průměrný pobyt přesáhl tři a půl dne, což naznačuje, že turisté už nejezdí jen na krátké návštěvy, ale tráví v zemi více času a logicky hledají aktivity, jimiž tento čas vyplní.

Návštěvníkům se po pětileté rekonstrukci znovu otevřela hlavní budova Muzea Prahy na Florenci. Nabídne novou stálou digitální a interaktivní expozici o historii Prahy i modernizované návštěvnické zázemí

Muzeum Prahy na Florenci znovu otevřelo. Nabízí stálou digitální a interaktivní expozici

Do znovuotevřené hlavní budovy Muzea Prahy na Florenci od rána dorazily stovky návštěvníků. Muzeum po pětileté rekonstrukci zpřístupnilo veřejnosti své prostory i novou digitální a interaktivní expozici věnovanou historii města. Vstup je zdarma. Už před začátkem otvírací doby v 10:00 se před vstupem tvořila fronta. Pro čekající venku jsou k dispozici teplé nápoje. Na doprovodný program přišly hlavně rodiny s dětmi.

Přečíst článek

Zahraniční návštěvníci přijíždějí primárně za kulturním dědictvím, domácí turisté dominují v pěší turistice a návštěvách přírodních lokalit, ale i u nich roste zájem o historické objekty.

Není proto překvapivé, že objekty ve správě Národního památkového ústavu přivítaly v roce 2025 celkem 4,3 milionu lidí, tedy o šest procent více než o rok dříve, a hranice čtyř milionů byla překonána už potřetí v řadě. Pražský hrad samotný přilákal 2,7 milionu návštěvníků. Mezi nejnavštěvovanější patří tradičně Lednice, Český Krumlov, Hluboká nebo Karlštejn.

Podobný trend je patrný i u muzeí a galerií. Národní muzeum překročilo v roce 2025 hranici 1,37 milionu návštěvníků a meziročně výrazně rostlo. Národní galerie Praha zaznamenala nárůst na 555 tisíc návštěvníků. Z hlediska poptávky tedy není problém — česká kultura se těší nebývalému zájmu.

Bezplatné neděle jako drahý experiment

Právě v tomto kontextu je třeba číst zavádění bezplatných nedělí. Ministerstvo kultury postupně otevírá zdarma státní galerie, muzea i další instituce vždy v určitou neděli v měsíci s cílem zvýšit dostupnost kultury a vrátit návštěvnost na předcovidovou úroveň.

Opatření návštěvnost skutečně zvyšuje. Data ukazují, že v některých případech se během těchto dnů zhruba zdvojnásobila. Jenže zdarma není totéž co bez nákladů.

Například u Národního muzea dosáhly výnosy ze vstupného v roce 2024 přibližně 200 milionů korun. Při zhruba 1,23 milionu návštěvníků za rok tak vychází průměrný výnos kolem 162 korun na osobu. Pokud tento průměr vztáhneme na běžnou denní návštěvnost, lze hrubě odhadnout výpadek zhruba na 548 tisíc korun za den bez vstupného.

U Národní galerie se při obdobném výpočtu dostáváme přibližně na 131 tisíc korun za den, tedy asi 90 korun na osobu.

Kdo zaplatí účet

Tato čísla by sama o sobě nebyla alarmující, pokud by instituce fungovaly v prostředí rostoucího financování. Jenže realita je opačná.

Národní galerie například otevřeně přiznává, že kvůli stagnujícím příspěvkům a rostoucím nákladům — zejména na energie a bezpečnost — musí omezovat výstavní činnost. Zatímco v roce 2019 mohla investovat do výstavních projektů 110 milionů korun, tedy zhruba čtvrtinu rozpočtu, dnes je to přibližně polovina v absolutním vyjádření a jen desetina rozpočtu relativně.

Tančící dům v roce 1996

Tančící dům slaví 30 let. Praha za tu dobu nic odvážnějšího nepřidala

Před třiceti lety rozdělil Prahu, dnes ji definuje. Tančící dům se stal symbolem moderní architektury, zatímco město za celou dobu nedokázalo přijít s ničím podobně výrazným. Kulaté výročí teď připomíná výstava, která odhaluje nejen jeho vznik.

Přečíst článek

Více než 80 procent nákladů přitom spolyká samotný provoz budov a péče o sbírky.

Dostáváme se tak k jádru problému. Bezplatné vstupy sice zvyšují dostupnost kultury, což je legitimní veřejný cíl, ale ekonomická realita nezná obědy zdarma. To, co návštěvník nezaplatí u pokladny, musí být uhrazeno jinde — typicky z veřejných rozpočtů, nebo na úkor budoucích investic do kvality a rozvoje.

Kultura není jen veřejná služba, ale i investice

Nelze navíc přehlédnout, že kulturní turismus generuje významné příjmy pro ekonomiku jako celek. Celkové příjmy z cestovního ruchu přesahují 200 miliard korun ročně. Památky tak nejsou jen „službou veřejnosti“, ale i investicí, která se vrací v podobě utrácení turistů v regionech.

V tomto světle působí plošné rušení vstupného spíše jako politicky atraktivní gesto než promyšlená kulturní politika.

Místo univerzálně bezplatných dnů by větší smysl mohly dávat cílené modely podpory — zvýhodněné vstupy pro rodiny, studenty či seniory, kulturní vouchery nebo adresnější dotační nástroje, které nerozkolísají rozpočty institucí.

Cena nezmizí, jen se přesune

Klíčová otázka proto nezní, zda má být kultura dostupná, ale jak tuto dostupnost nastavit tak, aby nebyla vykoupena dlouhodobým oslabováním institucí, které ji zajišťují.

Pokud cenu odstraníme, náklady nezmizí. Pouze se přesunou jinam — často méně viditelně, ale o to citelněji se nakonec projeví.

Bezplatná neděle v muzeu tak může být příjemným gestem pro návštěvníka. Neměla by se ale stát drahým symbolem politiky, která podkopává vlastní kulturní infrastrukturu. Protože ani v kultuře není nic skutečně zdarma.

Související

Průmyslová výroba

Česká ekonomika v dubnu ožila. Průmysl zrychlil, stavebnictví táhne bytová výstavba

Přečíst článek
Francouzský prezident Emmanuel Macron a generální ředitel SoftBank Masajoši Son po pracovní snídani v rámci iniciativy Choose France v Elysejském paláci v Paříži dne 1. června 2026.

David Ondráčka: Evropa není muzeum bez perspektivy. SoftBank a další ukazují opak

Přečíst článek