Dalibor Martínek: Upálili Palackého? K čemu jsou vlastně státní svátky
Státní svátky mají Češi spojeny především s otázkou, jestli budou otevřené velké obchody. Je v tom totiž zmatek. Každý si před přicházejícím svátkem hledá na internetu, zda bude otevřeno nebo zavřeno.
Takže pro pořádek. Kdy je tedy zavřeno. Dobrá zpráva je, že 17. listopadu to není, bude otevřeno.
Už samotný počet státních svátků je trochu záhadou. Máme jich třináct, nebo čtrnáct? Nepořádek v tom dělá první leden, který je zároveň státním svátkem, vznik samostatného Česka, takže krámy jsou zavřené. Ale je také „ostatním“ svátkem, začátek Nového roku, který by teoreticky umožňoval otevření obchodů. Vznik Česka to přebíjí, zavřeno.
Dokáže někdo vysvětlit, v čem se liší důležitost 28. října, kdy vzniklo Československo, oproti 17. listopadu, kdy tekla krev svobodně přemýšlejících Čechů? Nemá to žádnou logiku.
Velké obchody jsou zavřené při sedmi státních svátcích. Prvního ledna, na Velikonoční pondělí, kdy Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Což je někdy mezi koncem března a koncem dubna. Zní to trochu zvláště, že je tento den státním svátkem v nejvíc agnostické zemi světa. Ale je to tradice, držme ji.
Tragická doprava v hlavním městě je sice omleté téma, ale realita je tak iritující, že se k neustálým dopravním zácpám a kolapsům dopravy nelze nevracet. Průšvih rok co rok, týden co týden. Den co den. Můžeme si za to sami, nebo je to výsledek temných úkladů vedení města?
Dalibor Martínek: Kolaps dopravy v Praze? Hřib bude řidičům dál škodit
Názory
Potom máme zavřeno v den vítězství nad nacismem, 8. května. Dřív to byl devátý květen, teď je to osmý. 28. září je den české státnosti, 28. října den vzniku republiky, tehdy Československé. Ale tak nějak jsme si to přivlastnili pro Česko. 25. a 26. prosince jsou vánoční svátky, poté co se před víc než dvěma tisíci lety narodil Ježíšek. To jsou všechna data, kdy se nemůže nakupovat.
Nemá to logiku
V ostatní „důležité“ dny se nakupovat může. Problém českých státních svátků je, že nemají logiku. Češi se s nimi neztotožňují, nejdou zpívat národní hymnu na náměstí. Zajímá je, kdy je otevřeno a kdy zavřeno. A je v tom „bordel“.
Politici navíc čas od času téma státních svátků přinesou do Sněmovny. Chtějí nějaký svátek zrušit nebo přidat. Uvidíme, jestli se objeví v budoucí vládě nějaká vlaštovka, která přijde s novým návrhem.
Můj desetiletý syn přišel ze školy s tím, že paní učitelka vyprávěla o sebeupálení Jana Palacha. Je správné, že budoucí generaci vysvětlujeme, proč a nač vlastně svátky slavíme. Syn si z toho odnesl, že v pondělí půjdeme na Národní třídu, protože nějakého Palackého upálili. Minecraftu prostě nemůže nějaká „dávná“ historie konkurovat. Je to dobře, je to špatně?
107 let. Tolik letos uplynulo od chvíle, kdy vznikla první republika. A je to také 87 let od chvíle, kdy republika padla a nikdy se již neobrodila. Tedy rozhodně ne v původních hranicích a nejspíš ani s původními ideály. Aktuální oslavy tak už postrádají smysl a je dobré si přiznat, že v posledních letech jde již spíš jen o platformu, jak se dojmout. V horším případně nad sebou, v lepším nad tím, co bývalo.
Stanislav Šulc: Dojímat se, to jistě ano. Má ale cenu ještě slavit 28. říjen?
Názory
Před šestatřiceti lety jsem se náhodou ocitnul 17. listopadu na Národní třídě. Vyprávím o tom doteď. Nebyl jsem hrdina. Bojovník. Jen náhodný mladý svědek. Šel jsem poprvé do Národního divadla, ale představení bylo zrušeno. S bráchou jsme mířili k metru, když se z nábřeží vyvalil průvod skandujících vysokoškoláků. Bylo to magické. Byl jsem gymnazista, o dění na Albertově jsem neměl potuchu. Žil jsem v bublině studia, sportování, holky. Chtěl jsem na průvod počkat, zažít to. Rozdělil nás kordon policistů před Májem.
Nechápal jsem, co se děje, bylo to prostě extatické. Napětí houstlo, přijela fronta antonů. Táhlo k deváté večer, byla zima, padaly vločky. Z davu vedle mě někdo vykřikl „smrt komunistům.“ V okamžiku u něj byli čtyři tajní s knírky a odtáhli ho do antonu.
Najednou jsem měl také chuť vykřiknout smrt komunistům. Do té doby jsem žil v domnění, že vše je v pořádku, hlavně se dobře učit. Prozřel jsem. O tom je 17. listopad. Rozpoznat dobro a zlo. Děti to teď ještě nechápou, přestože je tam každý rok tahám. Koulí očima nad mými moudrostmi. Ale tati!! Je skvělé, že mají prostor a čas také někdy prozřít. A do té doby hrát Minecraft.