Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) je připravený pozastavit vyřizování žádostí o dotace firmám z holdingu Agrofert, pokud se vlastník holdingu předseda hnutí ANO Andrej Babiš stane premiérem a nadále bude ve střetu zájmů. Uvedl to generální ředitel SZIF Petr Dlouhý. Případné pozastavení by podle něj trvalo do doby, než by si byl SZIF jistý, že poskytnutí dotací není v rozporu se zákonem.
Prezident Petr Pavel avizoval, že jestli Babiš veřejně nevysvětlí, jak svůj střet zájmů vyřeší, premiérem ho nejmenuje. Podle Babiše jde o citlivou záležitost, vysvětlení slíbil už dřív těsně před svým jmenováním. Na dotazy poslanců, jak bude při řešení střetu zájmů postupovat, Babiš odmítl na čtvrteční mimořádné schůzi Sněmovny odpovídat.
Babiš odmítl ve Sněmovně říct, jak vyřeší střet zájmů
Předseda ANO Andrej Babiš odmítl odpovídat na dotazy poslanců, jak před očekávaným jmenováním premiérem vyřeší budoucí střet zájmů ohledně svého holdingu Agrofert. Babiš to uvedl na závěr svého projevu při mimořádné schůzi Sněmovny, v němž zhruba půldruhé hodiny líčil své podnikání a politické působení.
"Z preventivních důvodů tu administraci u případně dotčených žádostí bychom pozastavili až do doby, kdy bychom měli nějaké větší ujištění, že bychom neposkytovali dotace někomu, kdo by mohl být teoreticky ve střetu zájmů," uvedl Dlouhý. "Ale v tuto chvíli nic nepozastavujeme, tu situaci samozřejmě monitorujeme a chceme jenom preventivně postupovat tak, aby žádná ze stran s tím do budoucna neměla žádné problémy," doplnil.
Související
Aktualizováno
Po Agrofertu chceme vrátit přes sedm miliard, uvedl ministr Výborný
Žijeme dnes v jakési emokracii, vládě emocí. Politická komunikace jede tak zběsile rychle, že se všechno převalí, okamžitě je překryto novou informací, emocí, zapomnění je téměř okamžité, zůstane jen krátký vjem. Místo věcné debaty jen výbušný status. Politici se tomu přizpůsobují, protože musejí, a mnozí z nich se v tom našli. Stávají se z nich jen influenceři s asistenty pro tvorbu stories a reels.
Z ministerstva do stories: Jak se z politiků stali influenceři
Politika kdysi bývala řemeslo, trochu nudné, ale řemeslo. Mělo to svůj pravidelný rytmus: schůze, zákony, jednání za zavřenými dveřmi, kompromisy. Dneska je to ale už jen a především komunikace. Zběsilá, všudypřítomná, únavná. Místo vyjednávání virální reels, místo strategie stačí silná emoce ve čtyřech slovech. A místo výsledků? Sledujeme, kdo koho dnes na sítích sestřelil.
A spravedlivě dodejme: politici to v době sociálních sítí nemají snadné. Dnešní politika je pro ně jízda na divokém koni, takové rodeo v Texasu. Politik se drží na hřbetě a zoufale se snaží udržet aspoň pár vteřin. Kůň divoce skáče, než ho konečně setřese a nastoupí náhradník, který rychle dopadne stejně.
David Ondráčka napsal knihu o Česku. Žijeme v oligarchii, říká
Jako šéf Transparency International se David Ondráčka dostal ke kauzám, které mohly Česko připravit o stovky miliard korun. Někdy napomohl jejich odkrytí, jindy byl protikorupční aktivismus bezzubý. Proč? Protože porazit ten systém musí i jiní, politici, policie, soudci. Nyní Ondráčka vydává knihu Kauza Česko, v níž popisuje celou řadu kauz a problémů, které tento „systém“ způsobuje. A nabízí i možnou alternativu. „Polistopadový systém v Česku se vyčerpal, potřebujeme změnu. Říkám tomu druhá polistopadová republika, nad níž bychom měli začít co nejdříve uvažovat,“ říká Ondráčka, který své komentáře publikuje na newstream.cz.
V době sociálních sítí se z politika stává performer. Není důležité, co navrhneš, ale jak to prodáš. Emoce je měna, vztek, šok, výkřik – to všechno se sdílí, lajkuje a komentuje. Zato nápady, které jsou trochu složité, jsou nudné a dokonce vyžadují spolupráci? Smůla, to algoritmus nebere.
Točí se sice dokumenty, píšou knihy, natáčí podcasty o historii, spousta lidí se snaží o reflexi. Chtějí brzdit to okamžité zapomínání, ale je to dost marné. Místo věcné debaty: výbušný status. Místo návrhu zákona: tiktokový výkřik. Politici se přizpůsobují, protože jim nic jiného nezbývá.
Obsah většinou úplně chybí, ale nálada jede. Všechno musí být hned, ostré, čitelné, hlavně sdílené. A my ostatní? Smutně čekáme, až někdo v tom hluku zkusí znovu mluvit věcně. Nechceme návrat do doby papírových formulářů, ale chtěli bychom zpátky politiku, která má smysl, a ne jen show.
Česko potřebuje moderní státní aparát pro 21. století. Nová vláda — stejně jako každá před ní i po ní — má před sebou téma efektivity státu. Kdo dokáže udělat reálné kroky tímto směrem, získá politické body; téma v Česku leží ladem. Návrh programového prohlášení rodící se vlády v tomto směru mnoho konkrétního nepřináší. Chce to méně prezentací, méně komisí, méně chaosu a více skutečného řízení státu.
Sociální sítě jsou postaveny chytře, ale pro politiku to je zdrcující prostředí. Sítě reaguji na lidskou přirozenost a potřeby sdílet a cítit se výjimečně, zajímavě. Představte si, jak jdete nějakým velkým letištěm v cizině, třeba v Londýně, a najednou jste v tom davu a globálním mraveništi úplně ztracení, zaměnitelní. Jste součást neskutečně masy lidí, lidstva, nikoho nezajímá vaše skvělá individualita a jak jste výjimeční. A každý se potřebuje aspoň trochu cítit, že je ve své bublince VIP, klidně pro pár lidí, ale důležitý. To splňuje tu základní lidskou potřebu. Proto ty instagramy a facebooky pořád tak frčí, a i když to později bude třeba nějaká jiná síť, ta potřeba nezmizí.
Veřejné pohoršení: Český národní sport na sociálních sítích
Veřejné pohoršení se u nás stalo samostatnou disciplínou. Není to diskuse, není to postoj. Je to hra. Hra o lajky, o pozornost, o pět vteřin světla ve virtuálním prostoru. Často bez obsahu, zato s maximem emocí. Morální majáky jsou často neuvěřitelně hloupé. Pohoršováním se ještě nikdy nikdo žádné body nezískal a nikoho jiného o ně nepřipravil. Únavné točení videí na téma „já jsem ještě více morální než vy všichni dohromady“, žádnému populistovi rozhodně neublíží.
Stačí vybrat si terč – ideálně někoho, kdo právě něco dělá nebo říká. Pak přijde výbuch: „Já se pohoršuji!“ A lajky naskakují. O návrhy, řešení, nebo nedejbože pochopení tu nejde. Je to levné, rychlé a trapné, aspoň do dalšího pohoršení. Stalo se to formou virtuální morálky těch, kdo nemají co jiného nabídnout. Neschopni vymyslet něco pozitivního nebo pochopit něco složitějšího, sáhnou po jediném, co zbývá: hněv a ostentativní pohoršení.
Kauza Česko: Potřebujeme Druhou polistopadovou republiku
„Když systém zreziví, nestačí nový nátěr. Musíme ho přestavět,“ říká protikorupční expert David Ondráčka. Bývalý ředitel Transparency International vydal knihu Kauza Česko. Analyzuje v ní, proč se český stát po 35 letech od sametové revoluce dostal na rozcestí — a proč je čas na jeho hlubší modernizaci. Ondráčka tomu říká Druhá polistopadová republika. Ne revoluce, ale upgrade systému.
Žijeme v době, kdy se ze složitosti stává nepřítel. Kdy se společenské problémy, které mají hluboké kořeny a protichůdné důsledky, redukují na slogany. Stačí nalepit nálepku – „woke“, „neziskovka“, „globalisti“, „Brusel“, „Putin“, „dezoláti“, a dál už se nemusí myslet. To je pohodlné, a nebezpečné.
Některé věci prostě nejsou jednoduché. A když je zploštíme do binárních kategorií „dobrý vs. zlý“, „my vs. oni“, „vlastenci vs. zrádci“, připravujeme se o možnost svět skutečně pochopit, a tím i ovlivnit. Ztrácíme schopnost nuance. Jenže skutečné problémy se neřeší v komentářích. A společnost se neudrží pohromadě, když přestaneme chápat její složitost.
Každý si vede svůj vlastní boj o normálnost
Najednou se dějí věci, které by ještě nedávno vypadaly jako dystopie. Ústavní zvyklosti se ohýbají podle toho, kdo má zrovna moc. Veřejná lež už není skandál, relativizace je zbraň. Každý den bojujeme o to, co je ještě „normální“ – a hlavně o to, jestli si na to nezvykáme. Co je přijatelné, co už ne. A hlavně – jestli si na to zvykneme.
A právě to je největší nebezpečí, zvyk. Zvykneš si, že politici lžou, že slušnost je naivita, že solidarita je podezřelá. A jednoho dne se probudíš ve světě, kde nic z toho už nikoho nepřekvapí. Nezvyknout si je dnes odvážný politický postoj. Nejde o nostalgii po „starých časech“. Jde o rozhodnutí neztratit vnímavost vůči nuancím. Připouštět si, že některé věci nejsou černobílé, že ne každá emoce má pravdu, že ne každá hysterie je protest. Nezvyknout si je druh občanské odvahy. A taky intelektuální poctivosti. V době, kdy se šílenci tváří jako proroci, je to možná to nejvíc, co můžeme udělat.
Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) získalo územní rozhodnutí pro první část středočeské dálnice D3 mezi Voračicemi a Novou Hospodou. Stavba má začít v roce 2028 a potrvá čtyři roky. Předpokládané náklady jsou 18,5 miliardy korun, informoval o tom Jiří Veselý z ŘSD. Dostavba D3 má řadu odpůrců, vadí jim, že dálnice povede turisticky atraktivním Posázavím. ŘSD a ministerstvo dopravy jejich výtky odmítají.
Rozhodnutí k úseku Voračice-Nová Hospoda vydal odbor stavebního úřadu hlavního města Prahy. Jde o první ze souboru staveb na hlavní trase, která územní rozhodnutí má. Dokument, který zatím nenabyl právní moci, podle Veselého připomíná nejen význam stavby pro Středočeský kraj, ale pro doplnění dálniční sítě ČR vůbec. Zmiňuje připomínky a požadavky obcí i vlastníků pozemků a konstatuje, že záměr je v souladu se zásadami územního rozvoje Středočeského kraje. "Z těchto důvodů správní orgán vyhodnotil žádost ŘSD jako opodstatněnou," dodal Veselý.
D3 i Masarykovo nádraží pod lupou kriminalistů. Dálnice se měla prodražit o dvě miliardy
Kriminalisté se v souvislosti s úterním zásahem v sídlech Správy železnic a Ředitelství silnic a dálnic zabývají mimo jiné zakázkami na modernizaci Masarykova nádraží v Praze či dostavbu dálnice D3. Tendr na stavební práce na dálničním tahu na jihu Čech byl podle detektivů předražený, napsal server Odkryto.cz. Podle generálního ředitele ŘSD Radka Mátla však bylo navýšení ceny transparentní a v souladu se zákonem, řekl Mátl.
Tato část středočeské D3 má měřit 17,4 kilometru. Projekt na ní počítá s 24 mosty, třemi mimoúrovňovými křižovatkami, devíti protihlukovými stěnami o celkové délce 4,1 kilometru a devíti zemními valy s úhrnnou délkou 3,1 kilometru. Geodeti v úseku Václavice - Voračice nyní oddělují hranice pozemků, aby mohly vzniknout geometrické plány a znalecké posudky. Začala majetkoprávní příprava včetně rozesílání návrhů kupních smluv a připravují se podklady pro archeologický a pyrotechnický průzkum.
D3 má spojit Prahu s Českými Budějovicemi a rakouskými hranicemi. Středočeská část by měla měřit 58,5 kilometru. Zatímco v jižních Čechách se staví, ve středních Čechách se ještě nezačalo. Kritikům vadí, že dálnice povede turisticky atraktivním Posázavím. Obávají se i problémů s podložím v okolí Jílového u Prahy, kde se ve středověku těžilo zlato. Záměr podle nich stojí na zastaralých podkladech. Ministerstvo dopravy a ŘSD ho obhajují. Trasa D3 přes Posázaví byla podle nich opakovaně vyhodnocena jako ekonomicky smysluplná a nejvhodnější.
Jak staví na Slovensku bytovky? Stojí před podobnými výzvami jako Češi
Současná slovenská architektura a urbanismus podle expertů stojí před výzvou vytvářet kompaktní, ale příjemná města s bytovými domy tak, aby se maximálně využil potenciál pozemku a zároveň vznikalo prostředí příjemné pro život. Právě tyto podmínky zvládli autoři nejlepších realizovaných bytových domů, kteří letos uspěli v soutěži CE ZA AR 2025. Podívejte se, jak vypadají nejzajímavější bytovky na Slovensku a který ateliér je opakovaně nejúspěšnější.
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
Související
Šéf ŘSD: S původním rozpočtem bychom nedokončili ani už rozestavěné dálnice
