Dalibor Martínek: Národní rozpočtová rada si říká o své zrušení
Národní rozpočtová rada vznikla v roce 2017, za premiérování Bohuslava Sobotky. Měla to být ukázka „objektivnosti“ vlády. Máme tady experty na rozpočet, můžete být občané v klidu, výdaje státu jsou pod kontrolou. Bylo to politické sdělení. Jenže tento nezávislý orgán se trochu utrhl ze řetězu. Aktuálně říká vládě, že moc utrácí. Nepěkná slova se těžko poslouchají.
Vláda dala, vláda také může vzít. Nikde není psáno, že Národní rozpočtová rada tady bude do nekonečna. Byl tu například i poradní orgán vlády, takzvaný NERV, a kde je mu konec.
Mojmír Hampl, šéf rozpočtové rady, si tuto determinaci uvědomuje. Dokud jeho rada funguje, dělá svou práci. A to v tento okamžik znamená, že zásobuje veřejnost ne příliš povzbudivými informacemi. Hlásá pravdu.
Schodek mimo bezpečnou zónu
V poslední zprávě rady se například píše, že příští rok očekává rada schodek veřejných financí okolo tří procent HDP. „Konečná výše bude kriticky záviset na případných dalších přijatých diskrečních opatřeních vlády na příjmové i výdajové straně státního rozpočtu.“
Schodek státního rozpočtu může příští rok přesáhnout 350 miliard korun, varuje Národní rozpočtová rada. Upozorňuje také na uvolňování rozpočtových pravidel a rostoucí náklady na obsluhu státního dluhu.
Rozpočtová rada varuje: Schodek může příští rok přesáhnout 350 miliard
Money
Jinými slovy, která by členové rady ve své diplomatické a striktně ekonomické řeči nepoužili je, že současná vláda vede svým utrácením zemi mimo maastrichtská kritéria.
Což znamená dvě věci. Za prvé, o euro tedy nemáme zájem. Takže nemusíme maastrichtská kritéria naplňovat. K tomuto přístupu se lze postavit různě. Podle průzkumů má asi 70 procent Čechů rádo svou korunu, nechce euro, a věří vedení České národní banky, že pomocí kurzu koruny k euru ohlídá cenovou hladinu v Česku. Zní to možná složitě, prostě máme rádi korunu. A Babiš to ví.
Politika místo pravidel
Druhou linií uvažování o veřejných výdajích je fakt, že vláda přijala myšlenku, že ji euro nezajímá. Potřebuje utratit tolik peněz, kolik se ji zlíbí. Bez ohledu na kritéria. Bez ohledu na Národní rozpočtovou radu. Protože v Česku nyní vládne jenom jeden řád. Ten politický. Utrácet, bez ohledu na cokoliv.
Další detail. Rada tvrdí, že při splnění tříprocentního maastrichtského kritéria může schodek státního rozpočtu na příští rok přesáhnout hladinu 350 miliard korun. Výrazným faktorem bude navýšení plateb za státní pojištěnce o 24 miliard korun. V řeči úřadu tato částka „výrazně převyšuje standardní navýšení dle valorizačního vzorce, které by mělo pro státní rozpočet příští rok dopad okolo tří miliard korun.“
Takže zpátky a dokola. Hampl popisuje realitu. Ta je děsivá rozsahem, v němž stát utrácí peníze, které nemá. Babiš brzy nebude chtít slyšet, kdo je Hampl. Mojmír Hampl není naivní, tento způsob uvažování dobře zná. Už mu čelil mnohokrát. Nyní si okatě říká o svůj konec.
