Drahá nafta a drahá hnojiva zhoršují bilanci zemědělských podniků. Zhoršuje jim to možnost investovat do modernizace. Do cen potravin by se to však nemělo promítnout. Kilo chleba stojí padesát korun, cena pšenice z toho představuje asi tři koruny. "Kdyby někdy někdo říkal, že zemědělci zdražují chleba, tak to není možné," říká Jan Šimek, generální ředitel společnosti JTZE, která spadá pod skupinu J&T, obhospodařuje čtyřicet tisíc hektarů půdy a je tak po Agrofertu druhým největším tuzemským zemědělským podnikem.

Jste druhým největším zemědělským podnikem v zemi, pracujete na čtyřiceti tisících hektarech. Jak se promítla do vašeho hospodaření zvýšená cena nafty?

Loni jsme za pohonné hmoty dali 120 milionů korun. Pokud by měla být celý rok o dvacet procent dražší nafta, tak je to pro nás 24 milionů korun navíc. Jde však i o další položky. Motorový olej také hodně zdražil, a v jednu chvíli dokonce ani nebyl k dostání. Všichni ho v panice vykoupili. To bylo asi před třemi týdny a jeho dostupnost je stále trochu omezená.

Jaké máte scénáře vývoje pro letošní rok?

Máme pouze střední a negativní. Ten pozitivní nemáme, ten si dělám jen ve snu. U středního scénáře počítáme s patnáctiprocentním nárůstem ceny pohonných hmot, u toho horšího o třicet pět procent.

Brigády 2026: Více peněz, ale i zmatek. Co se skutečně mění

Money

Letní brigády letos lákají na vyšší výdělky, ale kolem změn panuje zmatek. Zatímco některá pravidla se skutečně upravila, řada „novinek“ kolujících na internetu platí už roky. Přinášíme přehled toho, co je v roce 2026 opravdu jinak.

nos

Přečíst článek

Jak jsou náklady na pohonné hmoty velké z hlediska veškerých nákladů vašeho podniku?

Pohonné hmoty dělají asi šest procent veškerých nákladů. Takže by to mohlo poskočit na osm procent. Ubralo by nám to dva procentní body ze ziskové marže.

Dalším nákladem jsou hnojiva. Jaký je v této oblasti dopad konfliktu?

Většina hnojiv, která se aplikují, jsou dusíkatá hnojiva. Dusík se bere ze vzduchu, ale k výrobě hnojiva je třeba zemní plyn, to je hlavní vstup, který kvůli situaci na Blízkém východě zdražil.

 A zároveň se obrovské množství hnojiv vyrábí přímo v Perském zálivu. Ta sice nemíří primárně do Evropy, ale plyn ano. Nejsme v situaci, že by hnojiva nebyla, ale jsou dražší. V jiných částech světa se může stát, že vůbec nebudou. V číslech za naši firmu tvoří hnojiva asi sto osmdesát milionů korun, tedy o polovinu víc než nafta, což je asi deset procent veškerých nákladů. Hnojiva si většina zemědělců zasmluvňuje dopředu na celou sezonu. My máme smlouvy do konce roku s tím, že takzvaná podzimní hnojiva, která tvoří asi třetinu všech hnojiv na sezonu, už jsou asi o patnáct procent dražší.

Letos nebude nedostatek hnojiv v Evropě žádná katastrofa, ale nikdo neví, jak to bude příští rok. Nemůžeme si malovat vlastně žádné scénáře. Ale dá se čekat, že příští rok budou hnojiva dražší. Horší to bude v Africe nebo v Asii, kam se většina hnojiv dováží.

Jaký může mít nedostatek hnojiv v zemích mimo Evropu dopad na cenu dovážených potravin?

Uvedu příklad. Na Srí Lance asi před pěti lety zakázali umělá hnojiva a způsobilo to skoro hladomor, protože se všeho vypěstovala pouze polovina. To se nyní asi nestane, ale snížení produkce třeba o deset procent bude mít velký vliv a způsobí to zvýšení cen, někde možná nouzi.

Má konflikt ještě nějaké další vlivy na zemědělskou produkci?

Roste cena řepky, která koreluje s vývojem ceny ropy, protože se z ní vyrábí příměs do nafty. Řepka je asi o dvacet procent dražší, než byla před šesti lety.

Jaký podíl řepky máte na svých polích? A když roste její cena, je to pro vás vlastně dobrá zpráva…

Řepku pěstujeme asi na patnácti procentech polí. A ano, je to pozitivní zpráva. Hlavní důvod, proč pěstujeme řepku, je fakt, že to byla dlouhou dobu výnosná plodina. Dotace na ní nikdy nebyly, to je fáma, ale Evropská unie vymyslela povinnost přimíchávat biopaliva, proto po ní vznikla poptávka. Ale hlavně, řepka zvyšuje úrodnost a kvalitu půdy, protože má hluboké kořeny, které provzdušní zemi. Má i řadu dalších efektů. Od prvního ročníku se na všech zemědělských vysokých školách učí, že je to zlepšující plodina. Je to dobrý přerušovač obilných sledů. Pšenice po řepce roste lépe než pšenice po pšenici. Řepka pro nás mírní negativní dopad ostatních vlivů konfliktu.

A dokonce, poptávka po řepce je v Evropě tak velká, že se jí sem dováží osm milionů tun. Polovina z tohoto množství se dováží z Austrálie, přestože bychom si ji mohli vypěstovat sami. Přimíchávání biosložky do paliv přitom není špatná myšlenka. Snižujete závislost na ropě. Z řepky se také vyrábí olej, nebo se používá jako krmivo pro zvířata. Kdybychom chtěli zlepšit životní prostředí na planetě, bylo by lepší, kdybychom v Evropě pěstovali víc řepky. Čím méně bude řepka cestovat mezi světadíly, tím lépe.

Jaký celkový dopad budou mít vyšší ceny paliv a hnojiv na cenu potravin?

Do ceny konečných produktů by se to promítnout nemělo. Zemědělská komodita má extrémně malý podíl na ceně v obchodech. Například kilo chleba stojí podle statistického úřadu padesát korun a obsahuje osm set gramů pšenice, což představuje asi tři až tři a půl koruny. Pokud zdraží pšenice, na cenu chleba to nemá žádný vliv. Kdyby někdy někdo říkal, že zemědělci zdražují chleba, tak to není možné. To stejné platí u dalších komodit, jako je třeba mléko. I kdyby se zvýšila cena komodity o hodně procent, vliv na konečnou cenu potraviny je malý.

Jaký dopad má konflikt na hospodaření vaší firmy?

Pokud nastane sucho, může mít větší vliv. V prvních měsících měla větší vliv i válka na Ukrajině, kdy obrovsky vyletěly ceny komodit, ale i hnojiv. Až se trochu divím, že teď není větší panika. Neovlivňuje nás to ve smyslu, že by polovina zemědělců měla zkrachovat, ale zpomalí to investice. Protože když má nějaká firma pětiprocentní marži, ale kvůli hnojivům a naftě klesne na dvě procenta, máte sice peníze na splácení úvěrů, ale ne na nakupování nových strojů.

Vaše firma rychle vyrostla nákupem zemědělských podniků. Pokračujete v akvizicích?

Není to tak, že bychom měli obrovský balík peněz, který bych měl v zemědělství investovat. V posledních letech jsme se rozšiřovali a rádi bychom se rozšiřovali dále, ale jenom v okolí našich stávajících podniků. Nechceme investovat do oblastí, kde nejsme. A hlavně nám teď nejde o akvizice, ale o zlepšení stavu současných firem. Letos stavíme jednu dojírnu, v příštím roce postavíme také minimálně jednu, chceme rekonstruovat stáje. Pokud by byl na prodej nějaký sousední podnik, podíváme se na to, ale není to náš primární zájem.

V loňském roce jsme začali s novou aktivitou, kdy jsme si místo pronájmu nebo nákupu půdy pronajali celou zemědělskou firmu a tu pro majitele obhospodařujeme. Například v Anglii je to běžný způsob, takzvaný contract farming.

Jak je na tom české zemědělství z hlediska konkurenceschopnosti, státní podpory?

Dotace nejsou klíčový výnos, u nás je to méně než deset procent. Existují ale subjekty, u kterých je to až devadesát procent, typicky hobby farmy. To jsem vždy kritizoval, zatravnění půd a pasení nemá být výnosnější, než když někdo vyrábí pšenici nebo mléko. Obecně je české zemědělství nadstandardní v efektivitě práce. V dojivosti krav jsme na třetím místě v EU. Na jeden hektar připadá jedna traktorová koňská síla. Jestliže má někdo tisíc hektarů půdy, stačí mu čtyři traktory s celkovým výkonem tisíc koní. V Polsku je to osm koní na hektar, v Rakousku sedm. Mají zbytečně mnoho strojů, což je mimo jiné velmi neekologické a je to jasné plýtvání zdroji. V severní Americe je to třeba 0,5 koňských sil na hektar. Z Česka se komodity vyvážejí, jsme vývozce pšenice, mléka. Vyvážíme proto, že vyrábíme levněji a lépe než jinde.

Proč, když je české zemědělství efektivní, jsou u nás potraviny často dražší než v Polsku nebo v Německu?

Těžká otázka. Negativní je, že se z Česka vyváží komodita, a dováží potravina. Česko je například velký vývozce telat a zároveň vyvezeme obilí. V jiné zemi se dá obilí zkrmit telatům, a maso z býka je dováženo do Česka. Byl bych nerad, aby si třeba z Polska někdo bral příklad. Příkladem by mělo být třeba nizozemské zemědělství nebo to v zemích mimo EU. Evropská unie už není lídr v zemědělských inovacích. Ale zpět k Polsku. V Česku tvoří zemědělství dvě procenta HDP a zaměstnává dvě procenta lidí. V Polsku tvoří také dvě procenta HDP, ale zaměstnává osm procent lidí. Produktivita práce je tam čtvrtinová. Mohli by mít osminu traktorů, čtvrtinu lidí. V tom není Polsko dobrý příklad. V čem je dobré, je zpracování. Mají obrovské mlýny, třicetkrát větší, než jsou ty naše. Díky tomu vyrobí mouku levně a potom nám ji dováží.

V Česku je největším výrobcem mléka Madeta, která zpracuje milion litrů mléka denně. Největší polská mlékárna zpracuje pět milionů litrů mléka denně, německá šest. Levně jsou schopní vyrábět díky kapacitě zpracovatelských podniků.

Proč jako jeden z největších zemědělských podniků také nezpracováváte komodity, které produkujete?

Naše primární myšlenka je věnovat se zemědělství. A také bychom na nějakou synergii byli pořád malí. Přestože jsme z hlediska velikosti orné půdy druzí největší v Česku, je to jenom jedno procento orné půdy v zemi. Trh je extrémně rozdrobený. Proto zemědělci nezakládají vlastní mlékárny.

Co tolik vadí zemědělcům, že pravidelně přijíždějí do Prahy blokovat dopravu?

Kvůli legislativním nařízením se nám obrovsky prodražuje produkce oproti státům mimo EU. Pokud bychom v Česku aplikovali například brazilské zákony, bude zemědělská produkce o třetinu levnější. A soupeříme na stejném trhu. Třeba erozní vyhláška, regulace neškodných pesticidů, neškodných látek proti hrabošům, kvůli tomu jsme hůře konkurenceschopní. A také kvůli systému dotací, kdy byly dříve garantovány výkupní ceny. Zemědělci věděli, za jaké minimální ceny mohou výrobky prodat. Nedotovala se půda, ale produkce. Přebytky se vyvážely třeba do Afriky a státy za ně mohly chtít některé suroviny jako lithium nebo měď. Nyní se dotují hektary, čímž se nemotivuje produkce, spíše se od ní odrazuje a například v Africe potom získává silnější slovo třeba Rusko, které tam pšenici vyváží.

Dlouho se také diskutuje o zastropování zemědělských dotací. Dotace mají být pro všechny stejné, nebo žádné. Nemyslím si, že když někdo zatravní kus půdy, že by měl mít větší dotaci. Také je snaha o to, aby od určité rozlohy, třeba od sta hektarů, nebyly dotace na půdu. Jediné, co by to způsobilo, by byla větší koncentrace v celém odvětví, protože firmy nad sto hektarů by se nabízely větší konkurenci.

Pokud letos na Rudém náměstí nevyjede těžká technika, nebude to jen organizační úprava. U režimu, který staví legitimitu na kultu síly, i absence symbolů něco vypovídá. A ne o sebevědomí, ale o nervozitě.

Moskva proměnila 9. květen v rituál moci. Není to jen přehlídka, ale divadlo impéria. Tanky na Rudém náměstí nejsou jen technika, jsou politický jazyk síly. Každý jejich průjezd potvrzuje obraz Ruska jako velmoci. Právě proto by jejich absence nebyla logistický detail, ale politické sdělení. Velmoci obvykle neruší demonstraci síly bez důvodu, dělají to, když mají problém.

Válka začíná požírat vlastní symboly

V tom je ironie současného Ruska. Invaze na Ukrajinu, která měla demonstrovat imperiální obnovu, začíná nahlodávat symboly, na nichž tato představa stojí. Tanky, které měly budit respekt navenek, budou chybět na přehlídce určené domácímu publiku. To není jen technický paradox, to je politický rozpor.

Aktualizováno

Desítky miliard eur míří na Ukrajinu. EU schválila historickou půjčku

Politika

Evropská unie odblokovala klíčovou pomoc Ukrajině i další sankce proti Rusku. Členské státy jednomyslně schválily bezúročnou půjčku pro Kyjev ve výši 90 miliard eur (2,2 bilionu korun) na roky 2026 a 2027 a zároveň přijaly už dvacátý balík sankcí vůči Moskvě. Rozhodnutí přišlo poté, co Maďarsko a Slovensko stáhly své výhrady – podmínkou bylo obnovení dodávek ruské ropy ropovodem Družba.

nst

Přečíst článek

Kreml může mluvit o pragmatismu, ale v politice symbolů bývá absence hlasitější než přítomnost. Přehlídka bez tanků by nepůsobila jako zdrženlivost. Působila by jako nervozita.

Den vítězství jako kulisa režimu

Ještě cyničtější je, jak Kreml proměnil odkaz vítězství nad nacismem v kulisu současné války. Prázdné místo po tancích by proto mělo význam přesahující vojenskou techniku. Ukázalo by rozpor mezi pompou a realitou.

Autoritářské režimy slabost málokdy přiznávají. Nejdřív se ale objeví v detailech. Ve zmenšených ceremoniích, improvizaci, v symbolech, které najednou chybějí. A někdy v tom, že obrněná moc musí na vlastní přehlídce pochodovat pěšky.

Pokud letos tanky na Rudé náměstí opravdu nevyjedou, nebude to jen jiná choreografie. Může to být chvíle, kdy propaganda na okamžik přestane fungovat. A ukáže, že i impéria mohou mít nedostatek. Nejen techniky, ale i sebevědomí.