Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

Brigády 2026: Více peněz, ale i zmatek. Co se skutečně mění

Chmelové brigády bývaly velmi oblíbené
Newstream Michal Nosek
Michal Nosek
nos

Letní brigády letos lákají na vyšší výdělky, ale kolem změn panuje zmatek. Zatímco některá pravidla se skutečně upravila, řada „novinek“ kolujících na internetu platí už roky. Přinášíme přehled toho, co je v roce 2026 opravdu jinak.

Sezóna letních brigád se blíží a spolu s ní i každoroční vlna zpráv o zásadních změnách. Letos je ale realita podstatně střízlivější. Rok 2026 nepřináší žádný velký zlom, spíše několik konkrétních úprav

Více hodin na brigádě v zemědělství

Největší změna se týká sezónních prací v zemědělství. U vybraných činností, typicky při sklizni ovoce a zeleniny, se výrazně zvyšuje limit pro práci na dohodu o provedení práce (DPP). „Nejvýraznější letošní změnou je speciální režim dohody o provedení práce pro sezónní práce v zemědělství. U vybraných činností v ovocnářství a zelinářství se od 1. dubna do 30. listopadu zvýšil maximální rozsah práce z běžných 300 hodin až na 1280 hodin ročně u jednoho zaměstnavatele,“ říká Anna Kevorkyan, CEO portálu JenPráce.cz.

Zatímco standardně může brigádník na DPP u jednoho zaměstnavatele odpracovat maximálně 300 hodin ročně, v tomto režimu se limit více než čtyřnásobně zvyšuje. Výjimka ale platí jen v přesně vymezeném období a pouze pro konkrétní sezónní práce.

Podle Kevorkyanové může mít změna reálný dopad i na výši výdělků. „S tím souvisí také možnost slevy na pojistném u zaměstnanců pracujících v tomto režimu. Pokud jsou splněny zákonné podmínky, může mít brigádník vyšší čistý příjem a zaměstnavatel nižší náklady. Právě tato kombinace je důvodem, proč se letos často objevují na internetu titulky o tom, že si brigádníci mohou vydělat více,“ dodává.

Vysokoškoláky sužuje výrazný růst nákladů. Měsíčně už běžně vydají přes 17 tisíc

Studium na vysoké škole je ve společnosti vnímáno jako investice, která se vyplatí téměř vždy. A data tomuto vnímání skutečně dávají za pravdu: absolventi vysokých škol vykazují v průměru vyšší příjmy a nižší nezaměstnanost než ti, kteří ukončili vzdělávání na středoškolské úrovni. Ovšem stejně jako každá investice, ani tato není zadarmo. Ačkoli se na první pohled může zdát, že české veřejné vysoké školství je bezplatné, realita je mnohem složitější.

Přečíst článek

Vyšší hranice pro odvody i minimální mzda

Vedle toho se letos upravují i některé finanční limity. Zvyšuje se například hranice příjmu, od které se u DPP odvádí sociální a zdravotní pojištění. V roce 2026 nově činí 12 tisíc korun měsíčně, což může pro část brigádníků znamenat posun v tom, kdy začnou odvody platit. Do odměn na brigádách se promítá také růst minimální mzdy. Hodinová sazba od ledna vzrostla na 134,40 koruny a zaměstnavatelé ji musí dodržovat i u krátkodobých úvazků.

„Na brigádnický trh má dopad i vyšší minimální mzda. Zaměstnavatelé musí respektovat nové minimum i u dohod, což se postupně promítá do nabízených odměn,“ upozorňuje Jana Jáčová, ředitelka UOL Účetnictví.

Nová administrativa: změna hlavně pro firmy

Od dubna navíc začalo fungovat jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů. Jde především o administrativní změnu, která má zjednodušit komunikaci se státem. Pro brigádníky má dopad spíše nepřímý, může ale přispět k větší přehlednosti systému a sjednocení pravidel.

Zmatek ale letos nevzniká ani tak kvůli novým pravidlům, jako spíš kvůli těm starším. Ve veřejném prostoru se totiž znovu objevují informace, které budí dojem, že jde o novinky, i když ve skutečnosti platí už delší dobu.

Typickým příkladem je nárok na dovolenou u brigádníků. „Velmi často se letos mluví o tom, že brigádníci nově získali nárok na dovolenou. To ale není změna roku 2026. Nárok zaměstnanců pracujících na DPP a DPČ vznikl už od roku 2024, pokud splní zákonné podmínky,“ říká Kevorkyan.

Stejně tak není novinkou ani povinná evidence dohod o provedení práce nebo jejich pravidelné hlášení. I tato pravidla byla zavedena dříve a letos se na nich nic zásadního nemění.

Univerzita Karlova, Lékařská fakulta

Karel Pučelík: Platby na vysokých školách jen zvýší nerovnost

Nerovnost je problémem evropských ekonomik, Česko není výjimkou, i když se o tom moc nemluví. Naopak se stále více objevují návrhy, které by situaci ještě zhoršily. Jako třeba platby na vysokých školách.

Přečíst článek

DPČ beze změn, pravidla zůstávají stabilní

Bez větších změn zůstává i dohoda o pracovní činnosti (DPČ). Úpravy se týkají především technických parametrů, zejména limitů pro účast na pojištění, ale žádná zásadní legislativní novinka letos nepřibyla. Podobná situace panuje i u studentských brigád. Přestože se pravidelně objevují spekulace o speciálních výhodách, rok 2026 žádné nové nepřináší.

Studentské brigády bývají velkým tématem, ale samostatná mimořádná novinka pro letošní rok neexistuje. Mnoho lidí si stále spojuje brigády studentů se zvláštní daňovou slevou, ta však už byla v minulosti zrušena,“ upozorňuje Jáčová. Studenti tak dnes fungují ve stejném daňovém režimu jako ostatní zaměstnanci a využívají především základní slevu na poplatníka.

Více úpravy než revoluce

Celkově tak rok 2026 přináší spíše dílčí úpravy než zásadní změny. Největší novinkou je speciální režim pro sezónní práce v zemědělství, vedle toho se posouvají některé finanční limity a roste minimální mzda.

VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB 

Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.

Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.

V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.

Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.

Související

Peněženka, ilustrační foto

Vyšší mzdy, dražší odvody a zdaněné benefity. Kdo si příští rok polepší a kdo zaplatí tisíce navíc

Přečíst článek

Kovanda vysvětluje investice: Pasivní příjem z akcií? Dividendy lákají, ale mají svá pravidla

Natálie Mužíková

Pravidelný příjem bez práce zní lákavě. Dividendové investování ho skutečně nabízí – není ale tak jednoduché, jak se může zdát. Ve třetím díle seriálu Kovanda vysvětluje investice moderátorka Izabela Kalinová s ekonomem Lukášem Kovandou vysvětlují, jak dividendy fungují, proč jsou české banky evropským unikátem a kdy se vyplatí sázet spíš na jistotu než na rychlý růst.

Pravidelný příjem bez práce je pro mnoho investorů svatým grálem. Dividendové akcie na první pohled nabízejí elegantní řešení. Držíte podíl ve firmě a ta vám pravidelně vyplácí část svého zisku. Ne z každé držené akcie ale peníze „cinkají“ na účet.

Zatímco v předchozím díle Lukáš Kovanda s moderátorkou Izabelou Kalinovou rozebírali shortování a spekulace na pokles, tentokrát se zaměřili na konzervativnější přístup. Místo snahy „vychytat“ krátkodobé pohyby trhu jde o trpělivé budování portfolia, které generuje stabilní příjem.

„Držiteli akcie může jednou za čtvrtletí nebo jednou ročně zacinkat na účtu částka odpovídající schválené dividendě,“ popisuje Kovanda princip, který láká začátečníky i zkušené investory.

Ekonom Lukáš Kovanda
video

Kovanda vysvětluje investice: Jak vydělávat na poklesu trhu a proč na to většina investorů nemá

Vydělávat na růstu akcií umí pochopit každý. Co ale dělat, když trhy padají? Ekonom Lukáš Kovanda v druhém dílu seriálu Kovanda vysvětluje investice ukazuje, jak funguje spekulace na pokles cen akcií, takzvané shortování. 

Přečíst článek

Růstový dravec, nebo stabilní matador?

Ne každá firma na burze se s investory dělí o svůj zisk. A právě tady se rozhoduje mezi dvěma přístupy.

Na jedné straně stojí růstové akcie – dravci, často technologické firmy, které veškerý zisk reinvestují zpět do byznysu. Jejich cílem není vyplácet dividendy, ale co nejrychleji růst. Investor u nich nesází na pravidelný příjem, ale na to, že hodnota akcie v čase výrazně vzroste.

Na opačné straně pak najdeme zavedené firmy, stabilní „matadory“, jako jsou banky, energetické společnosti nebo globální značky. Ty už nemají tak velký prostor pro dynamickou expanzi, a proto část svého zisku vracejí investorům. Právě tyto firmy tvoří základ dividendových portfolií, protože dokážou vyplácet stabilní a relativně předvídatelný příjem.

Od Tesly po české banky

Tyto dva světy si lze dobře představit na konkrétních jménech. Mezi typické růstové hráče patří například Tesla nebo Palantir. U nich investor nečeká na pravidelný příjem, ale věří v budoucí technologickou dominanci a růst hodnoty firmy.

Na opačné straně stojí zavedené společnosti, například globální giganti jako Coca-Cola, Mastercard nebo bankovní dům JP Morgan. Ty už nemají takový prostor pro dynamickou expanzi, a proto část zisku pravidelně vracejí akcionářům.

Pro české investory může být zajímavým vstupem i domácí trh. Pražská burza patří v evropském měřítku k těm nejštědřejším, co se dividend týče. Energetický gigant ČEZ, banky jako Moneta či Komerční banka nebo tabákový lídr Philip Morris nabízejí stabilitu a výnosy, které jsou pro budování pasivního příjmu velmi atraktivní.

Když vysoký výnos znamená problém

Při výběru se ale nevyplácí sledovat jen to, kolik procent firma vyplácí. Vysoký dividendový výnos v poměru k ceně akcie může být i varováním. Často totiž roste jen proto, že cena akcie prudce klesla kvůli problémům firmy.

Pokud společnost přestane zvládat své hospodaření, může dojít k nejhoršímu scénáři, tedy ke snížení nebo úplnému zrušení dividendy. „Pro investory je to velmi špatný signál a často vede k tomu, že se začnou akcií zbavovat ve velkém,“ varuje Lukáš Kovanda.

Dividenda by tak nikdy neměla být jediným kritériem. Stejně důležité je sledovat celkové zdraví firmy a její schopnost udržet zisky i v horších časech.

Daně, sazby a realita výnosu

Kromě výběru správných firem hraje v úspěchu investora roli i širší ekonomické prostředí. Jedním z klíčových faktorů jsou úrokové sazby.

Zatímco jejich růst obecně akciovému trhu spíše škodí, protože firmám zdražuje financování, pro banky mohou být paradoxně pozitivní. Vyšší sazby totiž často znamenají vyšší marže, a tím pádem i prostor pro štědřejší dividendy.

Do hry vstupuje i daňová stránka investování. Pokud investor nepotřebuje peníze okamžitě vyplácet, může být zajímavou alternativou takzvaný akumulační fond, který dividendy automaticky reinvestuje. „Z hlediska daňové efektivity je to pro řadu investorů výhodnější cesta, jak nechat své portfolio dlouhodobě růst,“ vysvětluje Lukáš Kovanda.

Zároveň platí, že inflace ovlivňuje skutečný výnos z dividend. Pokud jejich růst nestačí držet krok s růstem cen, reálná hodnota příjmu se postupně snižuje.

Íránská státní televize přečetla první prohlášení nového duchovního vůdce
video

VIDEO: Lukáš Kovanda vysvětluje, proč může aktuální válka přinést inflaci, následně zvýšení sazeb ČNB a dražší hypotéky

Nejen dražší notebooky, nafta či auta. Válka v Perském zálivu může za jistých okolností dokonce vést i ke zdražení hypoték, vysvětluje hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. Jak by takový scénář vypadal? Podívejte se na video.

Přečíst článek

Důvěra v český trh

I přes lákadla globálních technologických gigantů zůstává Kovanda zastáncem diverzifikace a v českém kontextu vyzdvihuje sílu domácích titulů.

Pražská burza podle něj patří mezi trhy, které dlouhodobě vynikají silným dividendovým výnosem. „Moneta patří vůbec k nejsilnějším společnostem v Evropě, co se týče dividendového výnosu,“ říká Lukáš Kovanda.

Právě domácí trh tak může být pro začínající investory dobrým místem, kde si principy dividendového investování vyzkoušet v praxi.

Celý třetí díl si můžete pustit přímo v přehrávači v článku. Seriál najdete také na platformách jako Spotify, Apple Podcasts nebo YouTube.

V příštím díle se seriál Kovanda vysvětluje investice zaměří na to, jak číst finanční výkazy a podle čísel poznat, jestli je firma skutečně zdravá.

Související

Ekonom Lukáš Kovanda
video

Kovanda vysvětluje investice: Jak vydělávat na poklesu trhu a proč na to většina investorů nemá

Přečíst článek
Americký prezident Donald Trump

Investoři se kvůli Trumpovi zbavují všeho, co souvisí s Amerikou. A vrhají se do zlata

Přečíst článek
Friedrich Merz

Lukáš Kovanda: Světový trh s dluhem se otřásá, kvůli šoku ze zadlužování Německa

Přečíst článek

Zdanění ultrabohatých není radikální. Nechat platit miliardáře méně než zaměstnance, to je radikální

Zdanění ultrabohatých není radikální. Nechat platit miliardáře méně než zaměstnance, to je radikální
Profimedia
Karel Pučelík

Otázka zdanění (super)bohatých je dosud tématem, které dostává nálepku radikálnosti a politici se ho většinou štítí. I ekonomické výzkumy však ukazují, že nerovnost je jedním z největších problémů dneška. Bez daňové reformy se dál nepohneme.

Demokratický newyorský starosta Zohran Mamdani v kampani slíbil důrazné kroky namířené proti rostoucí nerovnosti. Nyní začíná ambiciózní plány plnit, například formou speciální daně pro ultrabohaté, kteří ve městě trvale nebydlí, ale přesto si udržují lukrativní nemovitosti. V lepším případě je mají jako přechodná sídla, v tom horším zejí prázdnotou. Podle Mamdaniho argumentace tito miliardáři využívají prosperujícího a pulzujícího města, ale daně platí jinde.

Zohran Mamdani

Zohran Mamdani Newyorčanům nabídl alternativu. Zvykejme si, podobných výsledků bude přibývat

Novým starostou New Yorku bude demokrat Zohran Mamdani, který se označuje za demokratického socialistu. Navzdory panice konzervativních komentátorů apokalypsa nehrozí. Jeho vítězství však ukazuje, že se politika vzdaluje od středového konsenzu. Demokraté v USA i Evropě se s tím musí srovnat, jinak nebudou mít proti populistům šanci.

Přečíst článek

Politických programů, které si skutečně berou na mušku ekonomickou nerovnost, najdeme ve světě poskrovnu. Díky Mamdanimu existuje viditelný a komplexní příklad. Radost mohou mít zejména obyčejní Newyorčané, pro které se život v metropoli stává neudržitelným. New York ale sledují i zastánci daňových reforem po celém světě.

Zdanění ultrabohatých ale nadále zůstává kontroverzním tématem, které často sklouzává do ideologických soubojů. Pravda je však taková, že nerovnost je jedním z nejzásadnějších problémů dnešní ekonomiky. Nejde o nenávist vůči bohatým, ale o to, zda společnost s takto nerovnoměrným rozdělováním bohatství vůbec může efektivně fungovat. A nejde jen o ekonomiku, vedlejším jevem je také koncentrace ekonomické a politické moci. Vezměme si například média – kolik z nich nepatří do nějakého konglomerátu?

Zdanit bohaté? Hrstka nejzámožnějších dusí miliardy chudých, tvrdí studie

Bohatí se svými jachtami a tryskáči znečišťují svět, ale fatální důsledky dopadají na ty nejchudší. Je třeba zasáhnout proti klimatické nerovnosti, tvrdí globální organizace Oxfam, která o problému vydala rozsáhlou studii.

Přečíst článek

Čím dál nerovnější svět

O nerovnosti jako o ekonomickém problému napsal Zohran Mamdani komentář do britského deníku The Guardian, a to spolu s francouzským ekonomem a odborníkem na problematiku daňových úniků Gabrielem Zucmanem a americkým ekonomem a držitelem Nobelovy ceny Josephem Stiglitzem. Stav nerovnosti v něm označují za globální krizi. „Zpráva o globální nerovnosti, vypracovaná na žádost Jihoafrické republiky v rámci jejího předsednictví v G20, zjistila, že v letech 2000 až 2024 si nejbohatší jedno procento obyvatelstva přišlo na 41 procent veškerého nově vytvořeného bohatství, zatímco spodní polovina lidstva získala pouhé jedno procento. Tato trajektorie je neudržitelná,“ argumentují.

Dlouhodobý vývoj ukazuje, že s aktuálním systémem je skutečně něco špatně. Jak podotýkají autoři, nejbohatší 0.0001 procenta populace v roce 1987 vlastnilo ekvivalent tří procent světového HDP, nyní je to 16. Miliardáři bohatnou, zatímco zbytek světa stagnuje nebo strádá. Rovněž i veřejné rozpočty drtí vysoké zadlužení.

Vždy to ale takhle nevypadalo. Západní svět si zvykl na velmi benevolentní daňové prostředí. V minulém století bylo poměrně běžné, že ultrabohatí platili vysoké daně, klidně 60 nebo i 90 procent. Nemohli za to komunisté, k takto vysokým sazbám se sahalo i například ve Velké Británii nebo Spojených státech. „V 60. letech minulého století odvádělo 400 nejbohatších Američanů na daních na všech úrovních státní správy přibližně 50 procent svých příjmů. Dnes odvádějí přibližně 24 procent,“ argumentují Mamdani, Zucman a Stiglitz.

Nerovnost ve světě sílí. Daň pro superbohaté by z chudoby vytáhla dvě miliardy lidí

Ve světě sílí nerovnost, poprvé za 25 let se extrémní bohatství i extrémní chudoba zvýšily současně. Ve zprávě zveřejněné před začátkem výročního zasedání Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu to uvedla organizace Oxfam, která bojuje proti chudobě. Výrazné loňské zvýšení cen potravin a energií způsobilo, že miliardáři zbohatli ještě citelněji.

Přečíst článek

Statistiky dokládají, že Británie před nástupem Margaret Thatcherové byla výrazně více rovnostářskou zemí, než po nástupu neoliberalismu. Po roce 1979 nerovnost rychle narostla a na předchozí čísla se už nikdy nevrátila.

Bez zdanění to nepůjde

Autoři zmíněného textu uvádějí, že naším problémem je právě nízká progresivita daňových systémů. Příspěvek ultrabohatých do systému jednoduše není dostatečný. „Tento jev není typický pouze pro Spojené státy. V celé Evropě – včetně Francie, Itálie a Nizozemska – i v zemích jako Brazílie zaznamenávají vědci stejný trend: nejbohatší lidé platí nižší efektivní daňové sazby než téměř všichni ostatní. Vynikají nejen v tom, jak vydělávat peníze, ale také v tom, jak se vyhýbat placení daní a daňovým únikům,“ uvádějí autoři.

Úspěchy v podnikání a byznysu přitom nejsou jen plody tvrdé práce byznysmenů, ale i společnosti. Zaměstnanci jsou vzdělanější a schopnější, z čehož firmy těží, aniž by se o to samy přičinily. Ve Skandinávii třeba zase vidíme, že jistota záchranné sítě v podobě robustního sociálního systému dává základ inovátorům, aby zkusili uspět na trhu. Když se jim to nepovede, nic se vlastně nestane.

O nerovnosti je třeba začít přemýšlet jinak – progresivní zdanění by se mělo stát běžnou součástí politické debaty. „Myšlenka, že miliardáři by měli platit vyšší daně než pracující lidé, není radikální. Radikální je naopak tolerovat systém, v němž extrémní bohatství existuje vedle všeobecné chudoby,“ uzavírají Mamdani, Zucman a Stiglitz.

Další texty Karla Pučelíka

Související

Doporučujeme