Je lepší se situacím, které v nás budí obavy, vyhýbat, nebo se jim postavit? Mohou být některé genderové stereotypy oprávněné? A jak těžké je rozhodnutí jít se prezentovat do podcastu? Do studia podcastu #FinŽeny zavítaly zakladatelka a výkonná ředitelka společností Nexus Ventures a Just Love Zuzana Melicharová, society manažerka CFA Society a expansion expertka CzechInvestu Zuzana Michalíková a senior manažerka PwC Yuliia Barbotko.

Barbotko se v poradenské společnosti PwC věnuje finančnímu i nefinančnímu auditu. Michalíková má v CzechInvestu na starosti program akcelerace startupů, což se dobře pojí s její druhou pozicí v CFA Society, která se soustředí na investory. To je svět dobře známý i Melicharové skrze Nexus Ventures. Její druhé „dítko“ Just Love je pak módní značkou, která se specializuje na kašmírové oděvy.

Když mě to znervózňuje, jdu do toho

Tento díl podcastu #FinŽeny je specifický tím, že se do něj účastnice pozvaly samy. Všechny tři jsou totiž čerstvými laureátkami Síně slávy projektu #FinŽeny, kam byly zařazeny v rámci letošního výběru 131 inspirativních žen ve světě financí, a právě na galavečeru u této příležitosti zareagovaly na výzvu moderátora Jaroslava Kramera, tak trochu v duchu „kdo chce, ať se přihlásí“. Byla to tedy zároveň prověrka, jak jsou na tom nové laureátky se sebevědomím.

Melicharová tvrdí, že pro ni bylo rozhodování snadné, neboť chtěla představit své firmy. Pokud by ale měla prezentovat jen sebe, rozmýšlela by se déle. „Budování sebevědomí je pro mě téma dodnes, takže kdyby šlo jen o mě, asi bych pár minut váhala,“ přiznává.

Sebevědomí přichází se zvládnutými úkoly, říkají Alica Koblovská, Eva Moniová a Dagmar Palková

Money

Co vše obnáší zásadní kariérní obrat po čtyřicítce? Je možné se na dovolené těšit zpátky do práce? A jakým způsobem se dá na nové pracovní pozici budovat sebevědomí? Nejen o tom si do další epizody podcastu #FinŽeny přišly popovídat vedoucí právního oddělení v Arete Alica Koblovská, CRM & Data Specialist v Partners Bance Eva Moniová a International Controller v Sev.en Global Investment Dagmar Palková.

Jaroslav Kramer

Přečíst článek

Barbotko navazuje s tím, že její taktikou je vždy se obavám postavit. „Asi pět minut jsem o tom přemýšlela. Ale já nesnáším pocit strachu a nikdy ho nenechávám řídit svá rozhodnutí. Takže když jsem cítila, že mě to znervózňuje, řekla jsem si, že do toho určitě jdu,“ předkládá inspirativní strategii.

Z pohledu Michalíkové je účast v podcastu také součástí psychologického tréninku. „Též se snažím překonávat strach. Již delší dobu mívám stavy úzkosti, proto jsem se jakýmkoli vystoupením snažila vyhýbat, ale pak mi došlo, že to v mé profesi není možné, a tak se poslední dva roky naopak snažím moderovat různé akce, porady, zapojuji se do různých komisí. Je to nejlepší způsob, jak nervozitu odfiltrovat,“ říká s tím, že v účasti ji podpořila i její kolegyně a „seniorní finžena“ Jana Brodani.

Tvoříme bezpečné prostředí ke sdílení a podpoře mezi ženami, říkají v podcastu #FinŽeny Eva Poláchová, Jaroslav Kramer a Lucie Urválková

Leaders

I u těch nejúspěšnějších žen vidím opravdu velkou touhu po komunitním sdružování s cílem si pomoci, sdílet zkušenosti a podporovat se, říká ve speciálním díle podcastu #FinŽeny zakladatel stejnojmenného projektu Jaroslav Kramer. V rolích moderátorek se atypicky představily jedny z nejúspěšnějších manažerek ve světě financí – Eva Poláchová, členka představenstva Kooperativy a České podnikatelské pojišťovny a Lucie Urválková, finanční ředitelka v Uniqa pro Česko a Slovensko.

Jaroslav Kramer

Přečíst článek

Souboj s pověstí

Ukrajinská rodačka Barbotko je součástí rodiny PwC již 14 let. První čtyři roky ve své domovině, poslední dekádu v Česku. Láska na první pohled to ale nebyla. „Spíš náhoda na první pohled. Na vysoké škole jsem viděla letáček, že PwC nabírá. Ani jsem nevěděla, co to je audit. Ale hned na začátku si to sedlo a pořád to funguje,“ vzpomíná.

Následný přesun do Prahy se neobešel bez emocí, což je přirozené. „Bylo těžké opustit rodinu a kamarády, ale chtěla jsem to vyzkoušet. Byla jsem mladá a řekla si, že je to nejvhodnější doba vyzkoušet si cestování a pobyt v zahraničí. Dala jsem si dva roky s tím, že když to nepůjde, vrátím se,“ přibližuje. Tehdejší start v Česku považuje za složitější, než mají příchozí z Ukrajiny dnes. „Bylo to jiné. I tehdy tu bylo dost Ukrajinců, ale zanechali tu pověst, která nebyla spojena s vysokým vzděláním a pozicemi. S tím jsem se tedy občas setkala, ale nikoli uvnitř PwC. Tam je běžné pracovat v mezinárodních týmech a hovořit anglicky, což jsem ze začátku, kdy jsem neuměla česky, využívala,“ dodává.

V představenstvu nesedíme jen se svou agendou. Všichni musíme být „malými CEOs“, říkají Katarína Bobotová, Lenka Kejíková a Katarína Andrašovská z Generali České pojišťovny

Money

Ve studiu podcastu #FinŽeny se tentokrát sešly tři dámy z nejvyššího vedení Generali České pojišťovny Katarína Bobotová, Katarína Andrašovská a Lenka Kejíková. Hlavní téma bylo nasnadě, jelikož pojišťovací společnost před nedávnem přijala novou tříletou strategii. Jako obvykle se však dostalo nejen na tvrdý byznys, ale i na měkčí témata související s kariérním rozvojem.

Jaroslav Kramer

Přečíst článek

Zkušenost s různě znevýhodněným postavením na startu má podle Melicharové kdekdo. Sama si v dříve mužském světě privátního bankovnictví a investic prožila své, ale nebere to příliš úkorně. „Je důležité říci, že s muži pracuji ráda a dříve jsem se hodně pohybovala v mužském světě. Když jsem do něj vstoupila, nevypadala jsem jako 45letý zkušený bankéř, ale bylo mi 25 a spíše jsem vypadala, že neumím do pěti napočítat. Takže jsem byla zaškatulkována do nějakého stereotypu, ale vlastně oprávněně, protože jsem toho o privátním bankovnictví opravdu moc nevěděla. Musela jsem tvrdě pracovat a učit se,“ podává střízlivé hodnocení situace.

Když se pak ale v oboru rozkoukala a začala dosahovat úspěchů, vynořil se další stereotyp. „Začala jsem kolegy překvapovat a pak se stávalo, že když jsem dosáhla byznysového úspěchu, vysvětlovalo se to nějakými nebyznysovými taktikami, což si myslím, že by si u muže nikdo nedovolil poznamenat,“ dodává.

Motorem pro všechny tři dámy je překonávání sebe sama. Nejen svých obav, jak zmíněno výše, ale třeba i svých úspěchů. Michalíková si pro to vymyslela vlastní metodu. „Ráda si vymýšlím vlastní projekty a zapojuji se do aktivit, které jsou nad rámec mé práce, protože v každé práci, i té kreativní, člověk dospěje do bodu, kdy převládne rutina. Když si přiberete něco navíc, dodá vám to chuť a novou energii. Může to být spojeno s překročením vlastního limitu, ale to poznáte jednoduše. Podle toho, že už vás nebaví ani to, co si sami vymyslíte. Ostatně i work-life balance pro mě znamená především to, že mě musí práce bavit. Protože když pracujete 12 hodin denně a baví vás to, je to stále lepší, než když pracujete čtyři hodiny denně a nebaví vás to,“ říká manažerka.  

Co dámy přivedlo k jejich současným kariérám?

V čem se podle nich liší svět startupů a korporací?

A jaké techniky používají, když svým týmům potřebují dodat náladu a energii?

I to se diskutovalo v podcastu #FinŽeny. Epizoda se spouští v úvodu tohoto článku. Najdete ji i na Spotify nebo Apple Podcasts.