Být zvídavý prospívá po všech stránkách, říkají o miliardových ambicích manažerky Jana Kapr a Monika Marečková

Jedna vybudovala společně s manželem z Austrálie technologickou firmu s globálním dosahem a téměř miliardovými tržbami. Druhá řídí už patnáct let úspěšnou poradenskou firmu, která si pod jejím vedením na onu magickou miliardu také pomýšlí. Co se stane, když se potkají u jednoho stolu? To napoví nový díl podcastu #FinŽeny, kam dorazily řídící partnerka RSM v Česku a na Slovensku Monika Marečková a spolumajitelka společnosti Billigence Jana Kapr.

Monika Marečková je ze své pozice zodpovědná za chod poradenského domu RSM v Česku a na Slovensku, což představuje koordinaci 360 poradců, kteří poskytují profesionální servis byznysu. Název společnosti Billigence vedené Janou Kapr napovídá, že působí v oblasti business intelligence, zaměřuje se též na data a AI a má globální působnost. 

Obě dámy se tak profesně pohybují právě kdesi na pomezí financí a technologií. Odlišuje je naopak teoretické zázemí. Zatímco Jana Kapr má coby absolventka ČVUT technologický background a finance se „musela doučit“, u Moniky Marečkové tomu bylo naopak. „Technologie se učím cestou a vidím, jak moc ovlivňují náš každodenní život,“ říká Marečková, která je také ambasadorkou komunity #FinŽeny & Ženy v technologiích.

Jana Kapr navazuje s tím, že sama sice je kovanější v technologiích než ve financích, ale i ona se potýká s rychlostí, kterou technologický vývoj upaluje vpřed. „Technologie se obrovsky posunuly a já nemohu říct, že bych třeba uměla kódovat. Ale umím použít technologie takovým způsobem, aby dodaly řešení,“ poznamenává Kapr. Dámy se shodují v tom, že stále podstatnější bude právě kvalita zadání úkolů a kontrola výstupů.  

Nikdy se nenudím

Cosi jako správné zadání je svým způsobem potřeba vždy a všude, včetně výkonu rolí, které obě diskutérky zastávají. Co je pro úspěch na jejich pozicích klíčové? Podle Moniky Marečkové je základem dobrý výběr kolegů. „Důležité je pochopit trendy a nabrat tým tak, aby byl schopen do nich jít. Takový výběr často vyžaduje jistou odvahu,“ myslí si Marečková. 

Není to ale tak, že stačí vybrat schopné lidi a dát si nohy na stůl. Vzdělávání manažerů je samozřejmostí. „Přizpůsobivost a schopnost rychle reagovat je určitě jeden ze základních rysů manažera, protože teprve pak může ten tým někam skutečně vést,“ dodává šéfka RSM.

Jana Kapr souhlasí, že lidé jsou vždy základem úspěchu. A vedle dobrého týmu zmiňuje též nastavení procesů a právě technologie. „Najmout tým lidí, kteří tě doplní, nebo i přerostou, to je základ. Potom kolem procesů je třeba být velmi agilní, rychle reagovat na změny na trhu. A co se týče technologií, my máme každý rok strategie, abychom byli napřed. Abych mohla finančním a technologickým šéfům poradit, co se děje, co dělají jiní, co je pravda a co ne. Říkám tomu ´be inquisitive´, tedy být zvídavá, pořád se učit nové věci, od lidí, sama pozorováním. To mi pomáhá i celkově zachovat si určitou mladistvost, protože ono se pořád něco děje a mně se nestane, že bych se nudila,“ přibližuje Jana Kapr. 

Zároveň je ale potřeba určitý plán, jak se veškerými novinkami nenechat zavalit. Monika Marečková doporučuje realistický přístup. „Vím, že se do zítřka nenaučím dvacet nových věcí, takže spíš si vyberu těch pár, o nichž si myslím, že klienta mohou zaujmout, přinést nový pohled, novou myšlenku. Podstatné je nenechat se tím tlakem zahltit a vystresovat, čemuž občas my ženy podléháme,“ všímá si Marečková s tím, že v tomto mají muži výhodu. 

Budování určité odolnosti vůči stresu je klíčové i pro Janu Kapr. Používá k tomu osvědčený mix metod. „Mám dobrou disciplínu. Hodně sportuji. A už před časem jsem si řekla, že abych podávala dobré výkony, potřebuji, aby mé tělo a mysl byly v rovnováze. Základem ale zůstává důvěra ve schopnosti mého týmu,“ říká Jana Kapr s tím, že když vidí vysokou kompetenci personálu na pobočkách Billigence, vždy jí to nabije pozitivní energií.

Štětcem proti stresu

Ačkoli se Jana Kapr považuje za celoživotní workholičku, v posledních letech si našla způsob, jak se svou energií pracovat. „Naučila jsem se, jak to dělat tak, aby to bylo všechno pozitivní. Abych se nepřepracovávala a neseděla někde dlouhé hodiny. Nebylo to vůbec jednoduché, ale teď vím, kde je balanc. Když chce člověk mít rodinu, je to vždy náročné,“ říká matka dospělého syna. 

Tím náročným obdobím bylo například její působení v australském Vodafonu. „Byla jsem doma, ale jako bych tam nebyla. Myšlenkami jsem byla pořád v práci. Řekla jsem si, že takhle to dál nejde. A pomohlo mi, že jsem začala malovat. Šla jsem na hodiny s akademickým malířem a potom namalovala obraz pro skoro každý pokoj v našem domě. Moc mi to pomohlo najít zpět určitou rovnováhu,“ vzpomíná Jana Kapr na období pár let před čtyřicítkou.

Monika Marečková se za workholičku nepovažuje. „Umím vypnout. Pomáhá mi v tom třeba vaření, společná večeře s rodinou, kde řešíme normální věci,“ přibližuje též maminka odrostlých potomků. Těm by do života přála, aby od rodičů převzali pracovitost. „Doma vidí, že oba hodně makáme a že ten hezký život, který žijeme, není zadarmo. To chápou. Přála bych jim ale, aby se prací tak nestresovali jako třeba já dříve,“ říká. 

Jak Jana Kapr zvládá dohled nad operacemi Billigence rozprostřenými přes celý svět?

Proč by manažerka neměla být naštvaná?

A jaký tým dámám jako lídryním sedí více - premiantský, nebo zaostávající?

I to se dozvíte v podcastu #FinŽeny! Aktuální díl podcastové série #FinŽeny se spouští v úvodu tohoto článku. Najdete ho také na Spotify či Apple Podcasts. Hezký poslech.