Národní rozpočtová rada vznikla v roce 2017, za premiérování Bohuslava Sobotky. Měla to být ukázka „objektivnosti“ vlády. Máme tady experty na rozpočet, můžete být občané v klidu, výdaje státu jsou pod kontrolou. Bylo to politické sdělení. Jenže tento nezávislý orgán se trochu utrhl ze řetězu. Aktuálně říká vládě, že moc utrácí. Nepěkná slova se těžko poslouchají.

Vláda dala, vláda také může vzít. Nikde není psáno, že Národní rozpočtová rada tady bude do nekonečna. Byl tu například i poradní orgán vlády, takzvaný NERV, a kde je mu konec.

Mojmír Hampl, šéf rozpočtové rady, si tuto determinaci uvědomuje. Dokud jeho rada funguje, dělá svou práci. A to v tento okamžik znamená, že zásobuje veřejnost ne příliš povzbudivými informacemi. Hlásá pravdu.

Schodek mimo bezpečnou zónu

V poslední zprávě rady se například píše, že příští rok očekává rada schodek veřejných financí okolo tří procent HDP. „Konečná výše bude kriticky záviset na případných dalších přijatých diskrečních opatřeních vlády na příjmové i výdajové straně státního rozpočtu.“

Rozpočtová rada varuje: Schodek může příští rok přesáhnout 350 miliard

Money

Schodek státního rozpočtu může příští rok přesáhnout 350 miliard korun, varuje Národní rozpočtová rada. Upozorňuje také na uvolňování rozpočtových pravidel a rostoucí náklady na obsluhu státního dluhu.

ČTK

Přečíst článek

Jinými slovy, která by členové rady ve své diplomatické a striktně ekonomické řeči nepoužili je, že současná vláda vede svým utrácením zemi mimo maastrichtská kritéria.

Což znamená dvě věci. Za prvé, o euro tedy nemáme zájem. Takže nemusíme maastrichtská kritéria naplňovat. K tomuto přístupu se lze postavit různě. Podle průzkumů má asi 70 procent Čechů rádo svou korunu, nechce euro, a věří vedení České národní banky, že pomocí kurzu koruny k euru ohlídá cenovou hladinu v Česku. Zní to možná složitě, prostě máme rádi korunu. A Babiš to ví.

Politika místo pravidel

Druhou linií uvažování o veřejných výdajích je fakt, že vláda přijala myšlenku, že ji euro nezajímá. Potřebuje utratit tolik peněz, kolik se ji zlíbí. Bez ohledu na kritéria. Bez ohledu na Národní rozpočtovou radu. Protože v Česku nyní vládne jenom jeden řád. Ten politický. Utrácet, bez ohledu na cokoliv.

Další detail. Rada tvrdí, že při splnění tříprocentního maastrichtského kritéria může schodek státního rozpočtu na příští rok přesáhnout hladinu 350 miliard korun. Výrazným faktorem bude navýšení plateb za státní pojištěnce o 24 miliard korun. V řeči úřadu tato částka „výrazně převyšuje standardní navýšení dle valorizačního vzorce, které by mělo pro státní rozpočet příští rok dopad okolo tří miliard korun.“

Takže zpátky a dokola. Hampl popisuje realitu. Ta je děsivá rozsahem, v němž stát utrácí peníze, které nemá. Babiš brzy nebude chtít slyšet, kdo je Hampl. Mojmír Hampl není naivní, tento způsob uvažování dobře zná. Už mu čelil mnohokrát. Nyní si okatě říká o svůj konec.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka

Fotbalové mistrovství světa má být oslavou sportu, kterému propadla celá planeta. Jenže šampionát pořádaný ve Spojených státech v éře Donalda Trumpa zatím provází spíš atmosféra strachu, skandály a obavy z prázdných tribun. Namísto inkluzivní akce se rýsuje turnaj poznamenaný tvrdou imigrační politikou, chaosem a politickým napětím. A tratit na tom mohou nejen fanoušci, ale i pořadatelská města a americký byznys.

Že Spojené státy nejsou zrovna zemí fotbalu zaslíbenou, si musí všimnout i člověk, který tento sport příliš nesleduje. Vždyť si pro něj za oceánem dokonce vymysleli jiné označení, než jaké používá zbytek světa. Úroveň tamější ligy je navíc i přes napumpované miliony dolarů stále diskutabilní. Americkému sportu zkrátka vévodí jiné disciplíny.

Nic z toho by však pořádání fotbalového šampionátu v Severní Americe samo o sobě nebránilo. Kromě USA se hraje také v Kanadě a Mexiku. Na pováženou je ale fakt, že se tato sportovní událost první kategorie koná v amerických městech právě v době nebývalého politického napětí. O kontroverze jistě nebude nouze. A určitě budou vážnějšího rázu než údajné zesměšnění poslední večeře na olympijských hrách v Paříži.

První skandál ještě před výkopem

První skandál vypukl ještě dříve, než začal samotný šampionát. Somálský rozhodčí Omar Artan měl být prvním sudím, který bude tuto zemi reprezentovat na vrcholné fotbalové akci. Není to žádné ořezávátko: loni byl vyhlášen nejlepším rozhodčím celého afrického kontinentu.

Jenže somálská sportovní historie letos přepsána nebude. Američané totiž Artana odmítli vpustit do země, a tak zůstane doma. Papíry měl podle všeho v pořádku, Somálsko je však na americkém blacklistu.

Glazerovi po letech zvažují ústup z Manchesteru United. Ve hře jsou miliardy i budoucnost Old Trafford

Zprávy z firem

Americká rodina Glazerových po více než dvou dekádách vlastnictví Manchesteru United zvažuje, zda se svého podílu v klubu částečně, nebo úplně nezbaví. Dle agentury Bloomberg se debaty odehrávají v době, kdy slavný anglický klub stojí před nákladným rozhodnutím o budoucnosti stadionu Old Trafford. Návrat do Ligy mistrů mu přitom zároveň může zvyšovat hodnotu.

nst

Přečíst článek

Tato příhoda kromě tvrdosti americké imigrační politiky ukazuje také sobeckost vrcholového sportu. Místo toho, aby se za Artana postavili jeho kolegové i FIFA, federace pouze uvedla, že na fungování pořadatelské země včetně hraničních procedur nemá vliv. Tím byla věc vyřízena.

Přitom v minulosti si FIFA dokázala na pořadatelské státy došlápnout a zajistit hladký průběh turnaje i v případě autoritářských režimů. Proč to nedokáže v případě USA?

Artan navíc není jediným účastníkem, který měl problém. Stopku dostal i švýcarský útočník Breel Embolo, který měl nakonec více štěstí. Po protestech realizačního týmu mohl na americkou půdu vstoupit.

Strach mezi fanoušky

Občas se vynořují srovnání fotbalového šampionátu s olympiádou v Berlíně v roce 1936. Doufejme, že se historie opakovat nebude, přesto je tato paralela vlastně na místě. Americkému šampionátu se nevyhne atmosféra strachu a nerovného přístupu.

Americká policie a agenti ICE už v posledních měsících názorně ukázali, jak umějí zakleknout na skutečné i domnělé nelegální přistěhovalce — a někdy i na americké občany. Jejich pravomoci jsou rozsáhlé, stejně jako působnost. V zimě se dokonce chtěli infiltrovat i na italskou olympiádu.

Málokdo proto zůstává na pochybách, že budou přítomni také v okolí fotbalových stadionů. Ostatně potvrzují to i varovná slova viceprezidenta J. D. Vance.

Spojené státy tím však škodí i samy sobě. Ten, kdo nemá dokumenty úplně v pořádku, pravděpodobně nevyrazí fandit na tribuny ani do veřejných fanouškovských zón, ale raději zůstane doma. Nic neutratí v hospodách ani u stánků.

Podobné obavy se navíc mohou týkat i lidí, kteří by na turnaji pracovali. I mezi prodejci a pracovníky ve službách bývají lidé, na které by mohli mít agenti spadeno. Také bez jejich práce se bude muset šampionát obejít.

Prázdné sedačky a ztracené peníze

Šampionát trpí nepříliš velkým zájmem fanoušků. Chaotická vízová politika odrazuje i zahraniční zájemce, nikdo nechce strávit několik týdnů ve vazbě, což se v této politováníhodné době občas stává i nevinným turistům.

Překážkou jsou také vysoké náklady na dopravu, mimo jiné kvůli Trumpově válce v Íránu, která může každou chvíli skončit — nebo naopak eskalovat v další globální krizi.

Vyrazit na zápas je drahé i pro domácí. K nákladnému cestování mezi městy rozesetými po různých koutech kontinentu je třeba připočíst také drahé vstupenky, které se začaly prodávat za nesmyslně vysoké částky. Ještě tento týden na oficiálním přeprodejním portálu „viselo“ skoro 180 tisíc vstupenek, mezi nimi i lístky na zápasy domácího týmu.

Lukáš Kovanda: Česko má na mistrovství světa slušnou šanci na postup. Zastavit jej má Belgie

Názory

Česká fotbalová reprezentace podle modelu americké banky Goldman Sachs nepatří před mistrovstvím světa mezi úplné outsidery. Šance na postup ze skupiny jí vychází na 68,7 procenta, tedy více než dvě třetiny. Na celkový titul má však Česko jen 0,2procentní naději. Největším favoritem šampionátu je podle banky Španělsko.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Výsledkem pravděpodobně budou prázdná místa na stadionech, volné hotelové pokoje a nevyužité služby v pořadatelských městech. Kromě ostudy pro FIFA to znamená i ztrátu příjmů. A to se hraje ve městech, která na cestovní ruch do značné míry spoléhají.

Amerika se nesnaží nic předstírat

Světové šampionáty se už konaly v zemích, které na tom byly s lidskými právy a demokracií na štíru. Hrálo se v Rusku i v Kataru. Ve vedení FIFA si s takovými „podružnostmi“ obvykle příliš hlavu nelámou.

Přesto se většina pořadatelů alespoň snažila ukázat zemi v tom nejlepším světle. Američané si na nic nehrají. Trumpovská Amerika o žádné pozitivní PR nestojí.

A právě v tom může být letošní šampionát výjimečný. Ne jako oslava fotbalu, ale jako obraz země, která ze sportovní události pro celý svět udělala další scénu domácí kulturní války.

Lukáš Kovanda: Španělé jsou favoritem MS, ve hře je i USA–Írán nebo Messi proti Ronaldovi

Názory

Americká banka Goldman Sachs nechala fotbal projít modelem Wall Street. Výsledek? Největší šanci na titul z mistrovství světa v USA, Kanadě a Mexiku má podle ní Španělsko. Model ale slibuje i zápasy, které by přesáhly sport: možné střetnutí USA s Íránem nebo čtvrtfinále Argentina–Portugalsko, tedy Messi proti Ronaldovi.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Václav Sochor z Tipsportu: Prohry Čechů nejsou pro sázkovky požehnáním

Zprávy z firem

Hokejový šampionát vrcholí a spolu s ním také sázkařská horečka. Češi a Slováci již vsadili jen u Tipsportu více než miliardu korun. A hokejový šampionát zakrátko vystřídá fotbalové mistrovství světa, kam se český tým také kvalifikoval. Jak se sportovní super rok projeví v hospodaření české jedničky sportovních sázek? A jak se Češi učí sázet na volby? Odpovídá šéf komunikace skupiny Tipsport Václav Sochor.

Stanislav Šulc

Přečíst článek