Česká pošta je miliardu v minusu. Vláda povolává krizového manažera

Vláda chce podle svého předvolebního slibu opět zrychlit zvyšování důchodů. Výdaje na penze, které tvoří třetinu všech výdajů státu, přesahují sedm set miliard korun. Jsou to projedené peníze, ne investice do budoucnosti.

Babiš umanutě uplácí dva a půl milionu penzistů. Zejména oni, možná s nostalgickou vzpomínkou na minulé časy, kdy se za bolševika lépe žilo, ho drží u moci. Babiš si tento fakt dobře uvědomuje. Využívá každou příležitost, aby své seniory potěšil. Ostatně i on sám prožil šťastné mládí za minulého režimu.

Demografie jako varování

V Česku se v loňském roce narodilo méně než osmdesát tisíc nových Čechů. Je to nejnižší číslo za víc než dvě stě let sběru statistických dat. Vláda nemá žádnou prorodinnou politiku. Naopak přidává starým. Zajímá tento fakt naše penzisty?

Ministr Juchelka poslal do připomínkového řízení návrh, podle kterého se změní výpočet penzí. Důchody se mají vždy v lednu zvyšovat o inflaci a polovinu růstu reálných mezd, nyní rostou o inflaci a třetinu růstu mezd. Jinými slovy, opět zrychlení růstu penzí.

Chystá se změna spoření na penzi. V hledáčku jsou vysoké poplatky

Money

Jak zreformovat třetí pilíř penzijního systému, aby se stal pro mladé Čechy atraktivnější? Vláda chystá reformu, v červnu ji hodlá představit. Také opozice je pro reformu. Panuje shoda, že by se měla zvýšit výnosnost penzijního spoření a prodloužit by se měla doba spoření. Výše úložek účastníků nejsou tak zásadní, tvrdí Filip Pertold z institutu IDEA při CERGE-EI, který s kolegou Lukášem Nádvorníkem zanalyzoval stávající stav penzijního připojištění.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Bonusy pro nejstarší

Juchelka chce také vyplácet bonusy lidem starším osmdesáti let. Zcela racionálně řečeno, lidem nad osmdesát let se nezvyšují potřeby. Naopak se snižují. Bydlení mají, hypotéku nesplácejí. Jedí méně, oblečení více méně nekupují. Neinvestují do vzdělání, už tolik necestují. Osmdesátníci často dávají svým vnoučatům k narozeninám nebo na Vánoce tisíce korun, které dostávají od daňových poplatníků a nemají pro ně využití.

Současná vláda hospodaří s obřím, nezákonným schodkem. Politikou rozdávání úplatků starým se schodek bude ještě zvyšovat. Méně pracujících bude platit více na důchody, a k tomu ještě na splátky dluhů státu, které vláda zasekává.

Juchelkova teze, že vyššími penzemi zajistí důchodcům jistotu důstojného života i v době inflace, je nesmyslná. Naopak, rozdáváním peněz nekrytých vytvářením hodnoty stát podporuje růst inflace.

Změna v penzijku. Mladí by automaticky šli víc do rizika

Money

Mladí by už neměli u spoření na důchod na výběr. Nový návrh Asociace penzijních společností počítá s povinným investováním do dynamičtějších fondů, které mohou přinést vyšší zisky – ale i větší riziko.

ČTK

Přečíst článek

Solidarita v praxi

Možná, kdyby o svých penzích rozhodovali penzisté, a ne populistická vláda, řada starších by v solidaritě s mladými příplatky ani nežádala. Toto je možná moc idealistická představa. Česká zkušenost bohužel říká, že solidarita se krčí v koutku. Každý, kdo může, rád bere zadarmo.

V debatě o penzích v podání vlády vůbec nezaznívá, že lidé, kteří aktuálně míří do penze, měli pětatřicet let na to, aby se sami na stáří zajistili. Mohli si odkládat, spořit. Máme tady třetí penzijní pilíř se státní dotací a daňovým zvýhodněním. Účastní se ho 3,9 milionu lidí - těch zodpovědných. Není jediný důvod, proč by náklady na život starší generace měl na sebe brát výhradně stát.

Česko nemá dokončenou dálniční síť, do budoucna zcela jistě poroste spotřeba energie. Je třeba stavět zdroje, a ty jsou drahé. To všechno jsou investice, jejichž přínos ocení nové generace. Místo investic do budoucnosti však vláda investuje do minulosti. Ještě přesněji, investuje do svého volebního výsledku. Je to zjištná a pro Česko sebezáhubná politika.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka

Kdo se má za Trumpa dobře? Zlodějíčci v kravatách a oblecích

Money

Stíhání hospodářské kriminality v USA bylo loni na nejnižší úrovni za čtyřicet let. Takzvaná kriminalita bílých límečků má nyní vcelku umetenou cestu, píší Financial Times. Elitní právníci přicházejí o práci.

tzv

Přečíst článek

Český mobilní trh dlouhodobě patří k nejdražším v Evropské unii. Teď do něj chce vstoupit Lidl, který by díky své velikosti a cenové politice mohl rozbít systém, na němž velcí operátoři léta vydělávají.

Lidl znovu zkouší přepsat pravidla hry. Tentokrát ne v regálech s potravinami, ale v kapsách zákazníků. Řetězec ze skupiny Schwarz Group chce vyrůst v plnohodnotného virtuálního mobilního operátora a postupně vstoupit až na tři desítky trhů. Jinými slovy, vedle rohlíků a jogurtů by mohl začít „prodávat“ i gigabajty. A pokud vsadí na svou tradiční zbraň, cenu, může to zamíchat kartami i v Česku, kde mobilní služby patří k nejdražším v Evropě.

Právě jeho velikost z něj dělá potenciálně silného hráče. Lidl patří mezi lídry českého maloobchodu, má miliony zákazníků a stovky prodejen, které může využít jako distribuční síť pro nové služby.

Nebude budovat vlastní síť, ale jako virtuální operátor si ji pronajme. To výrazně snižuje bariéru vstupu. Navíc díky partnerství s technologickou firmou 1Global získává přístup k infrastruktuře, licencím i mezinárodním kontraktům.

Jenže český trh mobilních služeb není úplně otevřené hřiště.

Michal Nosek: Český sen? Nakoupit levněji než soused

Názory

„Ceny v klidu. Trvale sníženo.“ Lidl zavádí nový přístup k zákazníkům, který má osvobodit zákazníky od závislosti na akčních nabídkách a přinést větší volbu a pohodu do každodenního nakupování. Reaguje tak na dlouhodobý trend, kdy Češi patří k nejvíce slevově orientovaným spotřebitelům v Evropě. Akční nabídky ale neopouští, zákazník má právo volit podle sebe. Jenže co kdyby to někdo v marketingu vzal opačně?

Michal Nosek

Přečíst článek

Tři hráči drží skoro celý trh

Podle dat Českého telekomunikačního úřadu existují sice desítky virtuálních operátorů, ale realita je mnohem koncentrovanější. Tři hráči, tedy O2, T-Mobile a Vodafone, kontrolují zhruba 97 procent trhu. Konkrétní čísla to jen potvrzují. T-Mobile drží přibližně 38,5 procenta SIM karet, O2 zhruba 32,6 procenta a Vodafone 25,5 procenta. Na všechny ostatní hráče tak zbývají jen jednotky procent trhu. Virtuální operátoři tak fungují spíše jako přívěsek než skutečná konkurence.

Celkový počet aktivních SIM karet v Česku dál roste a v roce 2024 dosáhl zhruba 15,7 milionu. Naprostá většina uživatelů využívá mobilní internet s trvalým přístupem a rychle přibývá těch, kteří mají neomezená data.

To by za normálních okolností mělo tlačit ceny dolů, jenže v Česku se děje pravý opak.

Konec éry „wifinářů“. Český internet se za pět let změnil k nepoznání. Trh ovládli giganti

Názory

Tak jako je česká krajina z hlediska přenosu signálu nerovná a členitá, tak byl i tuzemský telekomunikační trh rozdrobený. Naše analýza v roce 2020 ukázala, že český trh poskytovatelů internetového připojení je jedním z nejvíce fragmentovaných v Evropě, s více než 1 700 aktivními operátory a vysokým podílem malých lokálních „wifinářů“. Predikovali jsme, že trh čeká masivní vlna konsolidace. Pět let poté se tento trend skutečně naplnil. Malí hráči mizí, střední poskytovatelé a aktivní konsolidátoři se sami stali akvizičními cíli, do hry vstoupily energetické společnosti i velcí zahraniční finanční investoři a infrastruktura se stále více profesionalizuje.

Petr Mucha

Přečíst článek

Česko patří k nejdražším trhům v EU

Ukazuje to srovnání Evropské komise napříč jednotlivými typy tarifů. Česká republika se ve většině sledovaných kategorií pohybuje v horších cenových pásmech. Jinými slovy, nejde o výjimku u jednoho typu tarifu, ale o systémový problém napříč celou nabídkou.

Ještě názornější je pohled na konkrétní modelový balíček pro náročnější uživatele. U tarifu zahrnujícího 50 gigabajtů dat a 300 hovorů činí průměr EU zhruba 19,6 eura (490 korun) měsíčně. V Rumunsku lze přitom podobnou službu pořídit za necelých 5 eur (125 korun), v Rakousku zhruba za 8 eur (200 korun) a ve Francii kolem 9 eur (tedy 225 korun). Česko se naopak pohybuje výrazně výše (přibližně na 850 korun) a patří k nejdražším trhům v celé Evropské unii. A to i po přepočtu na kupní sílu, tedy při zohlednění toho, kolik lidé v jednotlivých zemích vydělávají.

Drahé tarify jako daň za pasivitu

Problém přitom není jen v samotné ceně, ale v tom, jak vzniká.

Hlavním důvodem je specifický stav trhu, který funguje jako oligopol. Operátoři drží oficiální ceny vysoko jako jakousi daň za pasivitu, protože počítají s tím, že většina lidí nemá čas ani chuť se o cenu hádat. Těm, kteří se ozvou a pohrozí odchodem, pak srazí cenu klidně o polovinu. Tato strategie podpultových slev trh deformuje, neboť běžní zákazníci svými drahými tarify fakticky dotují slevy pro ty průbojnější. Celý systém navíc betonují vysoké velkoobchodní ceny, které menším virtuálním operátorům neumožňují nabídnout skutečně levné služby. A také podezření regulátorů na takzvanou tichou dohodu mezi velkými hráči, jejichž chování je až nápadně podobné.

Vstup Lidlu by tak mohl být oním budíčkem, který tento zablokovaný systém konečně rozbije.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy