Co zbyde po olympiádě? Milán se poučil z Londýna i Paříže a vsadil na studenty
Zatímco předchozí evropské olympiády řešily, co s vesnicemi po odjezdu sportovců, Milán měl odpověď připravenou dopředu. Komplex pro 1 700 sportovců se okamžitě promění ve studentské koleje. Architektura, která se poučila z minulosti, ale cenově může zopakovat stejné chyby.
Olympijské hry po celém světě opakovaně dávají vzniknout okázalým architektonickým komplexům, jejichž dlouhodobé využití bývá až druhořadou otázkou. Zkušenosti posledních dvou evropských her z Londýna 2012 a Paříže 2024 přitom ukazují, jak složité je proměnit olympijské vesnice ve skutečně funkční městské čtvrti.
Nový milánský projekt s kapacitou 1 700 lůžek proto volí odlišnou strategii. Už od počátku byl navržen tak, aby po skončení zimních her 2026 řešil konkrétní problém města, a to kritický nedostatek studentského bydlení.
Olympijská vesnice, kterou navrhlo mezinárodní architektonické studio Skidmore, Owings & Merrill (SOM), tak představuje nejen posun v udržitelnosti, ale i reakci na urbanistické a sociální lekce z předchozích olympiád, píše server Bloomberg. Michodem chicagské studio SOM patří k nejzkušenějším kancelářím v práci s velkým měřítkem i brownfieldy. Vedle ikonických mrakodrapů se v posledních letech soustředí na udržitelný urbanismus a komplexní masterplany.
Do startu zimních olympijských her zbývají zhruba dva měsíce a dokončovací práce na sportovištích pokračují. Italské dolomity přitom již zasypal první sníh.
Dva měsíce do olympiády. Predazzo už tři roky mění dolomitskou krajinu kvůli skokanským můstkům
Enjoy
Od univerzálních bytů ke specializovanému bydlení
Londýn i Paříž pracovaly s tradičním modelem olympijské výstavby. Vesnice byly navrženy primárně jako standardní bytové domy, které se během her dočasně upraví pro sportovce.
V londýnském Stratfordu vzniklo kolem Olympic Parku 12 400 bytů, které měly nastartovat regeneraci chudšího East Endu. Polovina z nich měla být cenově dostupná. Ve výsledku však tento podíl klesl přibližně na pětinu. Urbanisticky šlo o úspěšnou transformaci území, sociální ambice se ale naplnily jen částečně.
Paříž zvolila podobný přístup ve čtvrti Saint‑Denis. Olympijská vesnice pro hry 2024 se stala katalyzátorem rozsáhlé regenerace severního předměstí. Nová infrastruktura, veřejné prostory i bydlení zvýšily kvalitu lokality. Zároveň však přinesly ceny, které často převyšují okolní trh.
Milán se z těchto zkušeností poučil. Namísto bytů, které je nutné po hrách znovu přestavovat a znovu uvádět na trh, vzniká typologie, jež odpovídá poptávce od prvního dne po skončení olympiády.
Praha získá první projekt Daniela Libeskinda. Jeden z nejuznávanějších světových architektů navrhl čtveřici rezidenčních domů Sekyra Flowers, které se stanou architektonickým centrem vznikající čtvrti Rohan City. 
Třicet miliard, čtyři věže a hvězda architektury. Sekyra pozval do Prahy Libeskinda, na Rohanu navrhne náměstí
Reality
Architektonický koncept: současnost navázaná na milánskou tradici
Projekt vzniká na místě bývalého železničního brownfieldu Porta Romana, jednom z největších transformačních území v širším centru Milána. Urbanisticky navazuje na dlouhodobou strategii města přeměňovat opuštěné železniční areály na smíšené čtvrti s bydlením, službami a veřejným prostorem.
Architektonický jazyk vesnice kombinuje současný modulární urbanismus s historickou milánskou rezidenční typologií. Klíčovou inspirací je tradiční „casa di ringhiera“, což je činžovní dům s pavlačemi orientovanými do vnitrobloku, který historicky podporoval komunitní život i přirozené proudění vzduchu.
SOM tento princip převedl do současnosti, výsledkem jsou otevřené galerie, sdílené pavlače a hluboké lodžie fungují jako stínící prvek i sociální infrastruktura. Podélné dvory mezi budovami vytvářejí poloveřejný prostor, jenž má fungovat stejně během olympiády i v běžném studentském provozu.
Společnost Redstone chce zaplnit díru na trhu. V centru Olomouce plánuje postavit studentskou kolej podle návrhu architektonického studia Perspektiv.
OBRAZEM: Už žádné staré koleje. Studenti v Olomouci dostanou luxus s fitness a kinem
Reality
Modulární výstavba a nízkoemisní řešení
Komplex tvoří šest prefabrikovaných budov doplněných o dvě rekonstruované historické železniční stavby. Prefabrikace mimo staveniště zkrátila dobu výstavby, snížila odpad i uhlíkovou stopu projektu. Což je klíčový faktor u staveb s pevně daným olympijským termínem.
Energetická strategie komplexu stojí na kombinaci pasivních i aktivních opatření, která mají snížit provozní emise i energetickou náročnost budov. Střechy jsou osazeny fotovoltaickými panely, zatímco velkokapacitní sdílené kuchyně omezují potřebu plně vybavených jednotek a tím i spotřebu energií. Architektura zároveň pracuje se stínícími terasami a pavlačemi, jež přirozeně regulují teplotu interiérů. Po skončení her navíc zpevněné plochy nahradí rozsáhlá výsadba zeleně, která pomůže ochlazovat mikroklima a zadržovat dešťovou vodu.
Jedním z nejvýraznějších rozdílů oproti Londýnu a Paříži je samotná bytová typologie. Zatímco letní olympiády tradičně vyžadují velkokapacitní sdílené byty, které se před hrami i po jejich skončení nákladně upravují, milánská zimní vesnice pracuje od počátku s dispozicí kompaktních studií. Každá jednotka má vlastní koupelnu, kuchyňský kout i plné vybavení a je navržena tak, aby byla bezprostředně po odjezdu sportovců obyvatelná studenty. Projekt se tak vyhýbá emisně i finančně náročným postolympijským rekonstrukcím. Právě tato slabina se naplno projevila právě u předchozích her.
„Ten nejdůležitější stadion bych chtěl postavit doma,“ říká architekt Jan Klaška, jenž se z Česka dostal až ke světovým projektům v Americe. V rozhovoru popisuje zákulisí globální architektury, roli investorů i svůj sen spojený se Spartou.
„Chtěl bych postavit stadion Sparty,“ říká architekt, který dobývá Ameriku
Reality
Sociální rozměr: stejný problém jako jinde
Stejně jako v Londýně a Paříži se však i v Miláně ukazuje napětí mezi urbanistickou kvalitou a ekonomickou dostupností. Město s přibližně 220 tisíci studenty patří k nejdražším v Itálii. Průměrný nájem za pokoj dosahuje 664 eur měsíčně. Nový komplex zvýší kapacitu studentského bydlení o zhruba šest procent.
Z 1 700 lůžek ale bude pouze 450 nabízeno za dotované nájemné 592 eur včetně energií. Ostatní jednotky vyjdou na 739 eur za sdílený pokoj a až 1 065 eur za jednolůžkový, čímž se projekt stane jedním z nejdražších ubytování ve městě.
Podobně jako v případě Londýna a Paříže tak vzniká paradox. Projekty sice zvyšují kapacitu bydlení, ale ne vždy jeho dostupnost.
Nejsou to mrakodrapy ani okázalé ikony. Nejlepší evropská architektura roku 2026 vzniká z omezení, rekonstrukcí a veřejných investic. A jeden z projektů, které dnes porota Mies van der Rohe Awards považuje za klíčové, najdeme překvapivě v Karlových Varech.
Nejlepší evropská architektura? Tentokrát ji porota našla schovanou v Karlových Varech
Reality
Britský urbanismus se pyšní dlouhou tradicí městských experimentů. Nových sídel tu v minulém století vznikly desítky. Nyní se má koncept vrátit, aby zachránil zemi z krize bydlení. Stavitelé se však musí poučit z předchozích chyb.
Jak řešit krizi bydlení? V Británii chtějí stavět nová města
Reality
Brno roste. A Praha hledá směr
Je tu nové, podzimní číslo magazínu Realitní Club. Zaměřuje na současné trendy ve výstavbě, investicích a dostupnosti bydlení.
Titulní rozhovor patří Radimu Passerovi, který otevírá pohled do zákulisí developerských projektů a rozvoje pražské Brumlovky.
Hlavní tematický blok sedmého vydání magazínu přináší detailní pohled na Brno, které se mění v jedno z nejdynamičtějších měst střední Evropy.
Exkluzivní data z Flat Zone potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský. Magazín doplňují rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
V rozsáhlé reportáži i rozhovorech například s Tomášem Vavříkem, šéfem brněnské developerské společnosti Domoplan, a Janem Tesárkem, ředitelem Kanceláře architekta města Brna, magazín mapuje největší proměnu Brna od meziválečného období.
Exkluzivní data z Flat Zone zase potvrzují, že brněnský realitní trh už dávno není levnější než pražský.
A magazín doplňují další rozhovory s odborníky, analytiky i vizionáři, kteří určují budoucnost českého developmentu.
Realitní Club vychází dvakrát ročně a je součástí multiplatformního projektu Newstreamu: zahrnuje rubriky na newstream.cz, tematické eventy a diskusní setkání pod hlavičkou klubu i úspěšný podcast moderovaný Petrou Nehasilovou a Daliborem Martínkem.
Aktuální číslo je k dostání u dobrých prodejců tisku, online a v předplatném na SENDu. Digitální verze magazínu je dostupná na newstream.cz.
