Jak řešit krizi bydlení? V Británii chtějí stavět nová města
Britský urbanismus se pyšní dlouhou tradicí městských experimentů. Nových sídel tu v minulém století vznikly desítky. Nyní se má koncept vrátit, aby zachránil zemi z krize bydlení. Stavitelé se však musí poučit z předchozích chyb.
S nedostupným bydlením se potýká přinejmenším celá Evropa. Vlády a firmy se předhánějí s různými řešeními, ale žádný univerzální a rychlý recept zatím patrně neexistuje. Velmi ambiciózní jsou britští labouristé, kteří v létě pravděpodobně přeberou vládu. Ještě nedlouho před vyhlášením termínu voleb přišli s plánem na stavbu nových měst.
FOTOGALERIE: Podívejte se do města Milton Keynes
Nové městské projekty mohou mít více podob, přičemž pro všechny by se již našel nějaký historický příklad. Uvažuje se prý o tom, že se některá stávající města rozšíří a využijí tak už existující infrastruktury (jako třeba bohaté předměstí Manchesteru Hale), nebo vzniknou úplně na zelené louce (podobně jako známé Milton Keynes).
Projekty mají být součástí labouristy prosazovaného stavebního boomu, přičemž velká část s bytového fondu má představovat dostupné a sociální bydlení. Zástupkyně lídra strany Angela Raynerová uvedla, že první nájemníci by se mohli nastěhovat už na konci případného prvního pětiletého volebního období. Pravděpodobně se s nimi počítá ve střední Anglii (například kolem Nottinghamu či Northamptonu) a na jihovýchodě země. Obě oblasti těží z blízkosti dálnic a dobrým spojením s Londýnem a dalšími centry.
Katalánské regionální volby podle španělských médií symbolicky ukončily příběh hnutí za nezávislost. Separatisté po nejhorších výsledcích za desítky let ztratili parlamentní většinu. Vítězný socialista Salvador Illa, podle kterého začíná v Katalánsku „nová éra“, ale i přesto nemá cestu k vládnutí jasnou.
Karel Pučelík: Katalánsko vstupuje do nové éry. Bez boje za nezávislost
Názory
Dostupná a krásná
Čtyřicet procent bytů v nových městech má představovat dostupné bydlení, například sociální nebo obecní. Podle labouristů by vznikala na základě poměrně striktního plánu, který klade důraz na efektivní rozložení, infrastrukturu, ekologii, zelené plochy i prostory pro volný čas. Dohlížet se má i na to, jaké budovy mají vyrůst, aby splňovaly estetické standardy a dávaly městům určitý charakter.
„Developerům, kteří splní své závazky a postaví kvalitní, dobře navržené a udržitelné dostupné bydlení se zelení, dopravním spojením, školami a ordinacemi praktických lékařů v blízkosti, se za labouristů rozední,“ řekla na konferenci urbanismu a realitnímu byznysu Raynerová. „Ale ti, kteří se ze svých povinností příliš dlouho vykrucovali, budou tvrdě pohnáni k odpovědnosti,“ dodala.
Z úst političky, která má ve stínové vládě na starosti i rozvoj měst, to zní celkem jednoduše, ale k realitě je ještě dlouhá cesta. Mimochodem, pokoušeli se o to i Gordon Brown a David Cameron, oba bez úspěchu. Odborníci poukazují, že je klíčové najít vhodná místa, přičemž politiky vesměs zrazují od toho, aby se pouštěli do zcela nových měst uprostřed ničeho. „Máme mnoho měst, která jsou příliš malá, a potřebujeme je rozšířit,“ řekl Toby Lloyd, který byl poradcem expremiérky Theresy Mayové pro bydlení.
Města bez duše a charakteru
Experti zároveň hovoří o tom, že je třeba se poučit z dosavadních pokusů, kterých má moderní Británie za sebou víc než dost. Zvláště stavba zcela nových měst je mimořádně obtížný úkol. Před stoletím vznikla na sever od Londýna dva experimenty „zahradních“ měst podle návrhů Sira Ebenezera Howarda. Jak už názvy napovídají, Welwyn Garden City a Letchwort mají široké pásy zeleně kolem ulic, parky a fontány. I pro obyvatele působí trochu zvláštně a koncept se masově neuchytil.
Obrovský boom začal po druhé světové válce, která způsobila masivní nedostatek bydlení. V pásu kolem Londýna, který byl tehdy přeplněný, vznikala řada zcela nových měst, odkud by se dalo dojíždět za prací do metropole. Prvním byl Stevenage, které v roce 1959 slavnostně otevřela královna Alžběta II. Upřímně, trochu připomíná obří prior, jehož jednou z mála dominant je socha česko-britského výtvarníka Franty Belskeho.
Kritika Izraele v Británii sílí podobně jako v USA. Ministr zahraničí David Cameron nezlehčuje roli Hamásu, požaduje však po Izraeli citlivější přístup. „Očekáváme, že tak hrdá a úspěšná demokracie bude dodržovat mezinárodní humanitární právo,“ uvedl v komentáři pro The Times.
Lord Cameron: Britská podpora Izraele není bezpodmínečná
Názory
Beton, nákupák a formule
Zdaleka nejznámější je dnes dvousettisícové Milton Keynes v Buckinghamshire. To vznikalo od šedesátých let podle podrobných plánů. Výhodou je, že se odsud jednoduše dostanete do Londýna, Manchesteru nebo Birminghamu, jinak má ale rozporuplnou pověst. Město má pravidelný půdorys s množstvím pravých úhlů, jehož centrem je velké nákupní centrum, spoustu skla a železobetonu, uměle působící velký park a halu na indoorové lyžování. Sídlí tu mimo jiné F1 tým Red Bull Racing.
Kritici o něm říkají, že nemá žádnou duši. Zrovna nedávno se na sociální síti X objevila malá anketa zjišťující, jaká místa Britové považují za nejhorší – jména Milton Keynes i Stevenage padla více než jednou. Osobně jsem si tu připadal jako v kulisách sci-fi filmu než jako v příjemném městě.
Britským urbanistům se v těchto případech dařilo lidem dát místo k bydlení a životu, dokonce i potřebnou infrastrukturu, ale mnohdy „zapomněli“ svým městům vtisknout duši a charakter. Toho se budou muset dnešní politici a plánovači vyvarovat, pokud mají jejich plány uspět.
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
