Proměna kokainem prosáklé čtvrti. Olympiáda má nastartovat obnovu pařížské periferie

V Paříži mají ambiciózní plán. Moderní sportoviště pro tamější olympijské hry zasadili do deprivované periferie, aby pomohlo s její kompletní proměnou. Přístup je to dobrý, protože stavět haly jen kvůli pár týdnům sportování by bylo nehorázné plýtvání.

Většině sportovních klání blížící se olympiády v Paříži poskytnou zázemí dočasná sportoviště, například plážový volejbal se bude hrát na se bude hrát nedaleko Eiffelovky. Podobně v centru francouzské metropole vyrostou i další hřiště a areály. Diváci budou přímo na Trocadéru sledovat plaveckou část závodu triatlonistů či cyklistiku, o kousek dál maratonské běžce, a na druhé straně Seiny u Invalidovny se bude střílet z luku.

V centrální části Paříže vznikla k příležitosti sportovního svátku jen jedna budova, která tu zůstane i nadále. Badminton a gymnastika se bude konat v nové aréně na samém severním okraji v Porte de La Chapelle. Organizátoři her se chlubí, že budova je „eco-friendly“. „Osmdesát procent plochy budovy pokryje zeleň, která se elegantně začlení do parků a zahrad v okolí,“ popisují.

Zajímavější než budova samotná však je poloha a její budoucnost. „Arena Porte de La Chapelle, ekologicky navržené sportoviště, z něhož budou mít prospěch okolní komunity i po skončení her, bude novým kulturním centrem na severu Paříže, kde se bude každý den konat řada kulturních a sportovních akcí. Toto nové zařízení je navrženo tak, aby bylo přístupné všem, zejména lidem žijícím v okolí,“ dodávají organizátoři.

Karel Pučelík: Zklamání pro liberální Irsko? Varadkara střídá „tiktokový premiér“ Harris

Politika

Irsko má za sebou bleskovou výměnu premiéra. Sociálně liberálního Leo Varadkara vystřídá Simon Harris, který se zatím osvědčil jako influencer na sociálních sítích. Podaří se mu získat voliče, tak jako sbírá followery?

Karel Pučelík

Přečíst článek

„Brutální“ čtvrť

Okolí zrovna něco takového potřebuje. Jak si všiml server Bloomberg ve své rubrice Citylab, vybudování nového sportoviště je součástí širšího plánu. Porte de La Chapelle je totiž nevzhledné předměstí protkané silničními průtahy, které je známé i jako rejdiště dealerů kokainu. Bují tu i další kriminalita, prostituce a antisociální chování. Chvíli tu také byl tábor pro imigranty, než byl po dvou letech uzavřen. Podle Bloombergu městskou část úředníci označují jako „nepřátelskou“ či „brutální“.

Metropole a její plánovači chtějí tyto nelichotivé charakteristiky změnit. Porte de La Chapelle je i v hledáčku politiků, například pařížská starostka Anne Hidalgová tu před čtyřmi roky startovala svou kampaň a v únoru přišla halu pro osm tisíc lidí slavnostně otevřít. Aréna, ve které hraje i místní basketbalový klub, je čerstvou ukázkou z plánu proměny s rozpočtem 500 milionů eur. „Zavázali jsme se ke změně. Dnes máme důkaz, že změna je možná,“ řekla tehdy starostka.

Ve čtvrti by však měly vzniknout i nové projekty pro bydlení i zeleň, služby, obchody a menší podniky kterých je tu dosud poskrovnu. Přibýt tak má kolem nejméně kolem 850 nových bytů. Do deprimovaného předměstí se s novými obyvateli třeba vrátí běžný život. Cílem však není jen klasická „gentrifikace“, tedy nahrazení původních lidí bohatšími vrstvami, ale lépe se mají mít i ti stávající. Zásadní roli tu hrají veřejné instituce, tak polovina nového bydlení bude sociální a dostupné.

Miliardová omluva za otroctví. Anglikáni zakládají „fond pro uzdravení, nápravu a spravedlnost“

Money

Žádné peníze nemohou obětem a zasaženým komunitám vynahradit staletí otrokářství, zní z vedení britských anglikánů. Církev se ale pokusí bojovat s následky tohoto zla, na kterém má svůj historický podíl. Pomůže jí v tom miliardový fond.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Ošemetný olympijský urbanismus

Moderní olympijské hry jsou obrovský kolos, který pokaždé spolyká miliardy. Je s nimi spojená nová výstavba a změny ve veřejném prostoru. Ostatně vzpomeňme na různé olympijské stadiony a parky, které jsou svého druhu památkami a jsou dále využívány, jako třeba v Berlíně nebo Londýně. Existuje ale i řada špatných příkladů.

„Skvělým“ exemplářem je dědictví letní olympiády v Pekingu, která se konala před šestnácti lety. Tehdy se v hlavním městě Číny vyrojilo mnoho nových sportovišť a staveb, ale dnes není výjimkou, že zejí prázdnotou a zarůstají mechem. Pro neekonomičnost, energetickou náročnost a nepraktičnost už je nikdo nechce provozovat. Stavět stadiony na jedno použití je drahý a neekologický špás, který by neměl procházet ani autoritativním režimům. Zakladatel moderních her Pierre de Coubertin by určitě nezajásal.

Také je jasné, že místní obyvatelé z předolympijského shonu nejsou vždy nadšení. Nemluvě o lidech, kteří si kvůli němu musejí hledat nový domov, protože ty jejich padly za oběť místu pro sportoviště. V Londýně to bylo šest tisíc lidí, ve zmíněném Pekingu milion a půl.

Už delší dobu mají olympiády řadu odpůrců tvrdících, že takový drahý cirkus dnešní svět nepotřebuje. Minimálně nějakou dobu tu však s námi budou, a tak by stálo za to, aby přinášely kromě sportu i pozitivní impulsy. Proto musí být s nimi spojená výstavba součástí dlouhodobých plánů. Uvidíme, jestli se to povede na severu Paříže.