Česká politika zřejmě objevila nový typ dostupného bydlení. Pro běžné občany zůstává nedostupné, pro vybrané veřejné činitele je ale překvapivě levné, stabilní a občas i zapomenutelné v majetkových přiznáních. Stačí být u správných dveří, mít správné klíče – a když se někdo zeptá, umět se z toho vylhat.

Česká politika objevila bytový surrealismus. Veřejnosti se vysvětluje dostupnost bydlení, zatímco někteří vykladači zjevně zápasí hlavně s dostupností vlastních majetkových přiznání.

Ondřej Prokop, muž, který chce řídit Prahu, prý zapomněl na své tři družstevní byty. To se stane. Jeden zapomene koupit mléko, druhý zapomene výročí svatby, třetí zapomene tři nemovitosti. Paměť je zrádná, zejména když má člověk tolik starostí s tím, jak vysvětlit voličům, že bydlení je drahé a prakticky nedostupné.

Je to až poetické. Předseda magistrátního kontrolního výboru, tedy člověk placený za to, aby dohlížel, kontroloval a ptal se, najednou působí jako někdo, kdo by potřeboval dohled, kontrolu a několik nepříjemných otázek v přímém přenosu. Praha Sobě i Piráti teď chtějí jeho odvolání. Nelze se divit. Když hlídač požárních předpisů dorazí na kontrolu s doutnajícím kanystrem, také se obvykle neřeší, zda měl špatný den.

Češi si plánují brát vyšší hypotéky. Stále častěji počítají i s pomocí rodiny

Money

Hypotéky v Česku dál rostou a vlastní bydlení se pro mnoho domácností mění v rodinný projekt. Zájemci počítají s vyššími úvěry, většími splátkami i pomocí rodičů, zatímco ceny bytů a domů dál stoupají.

nst

Přečíst článek

Městský byt jako rodinná rezerva

Do toho přichází případ Tünde Barthy, kde se sociální cit městského nájmu potkal s životem v Průhonicích. Byt za cenu, kterou by běžný Pražan považoval za halucinaci po otevření realitního serveru, podle dostupných informací využívají příbuzné studentky. Formálně se kolem toho dá jistě napsat mnoho odstavců, stanovisek a vysvětlení. Politicky je to ale průzračné jako okno do obecního bytu. 

A to je přesně ten okamžik, kdy veřejnost přestává zajímat, zda jde o podnájem, výpomoc, rodinnou laskavost nebo jen bytovou poezii s úředním razítkem. Zajímá ji prostší věc. Proč má někdo městský byt jako záložní rodinnou infrastrukturu, zatímco jiný člověk čeká roky, aby vůbec zjistil, že se do pořadníku nevejde ani jeho beznaděj.

Bílina: sociální cit s výhledem z náměstí

A pak je tu ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová a její bílinský obecní byt. Ministryně resortu, který má řešit bydlení, žije v levném obecním bytě ve městě, kde lidé běžně řeší chudobu, exekuce a životní boj o každou tisícovku.

Mrázová vysvětluje, že byt neopustí, dokud bude vdaná. To je jistě dojemné. V české bytové politice tak zřejmě vzniká nová kategorie. Nájemní právo citového pouta. Jeden má nárok, protože splňuje podmínky. Druhý má nárok, protože má potřebné příjmy. A někdo má prostě manžela, historii a dostatečně pevné přesvědčení, že obecní byt není problém, ale životní kontinuita.

Je to dokonale symbolické. Ministryně pro místní rozvoj nemusí dostupné bydlení jen slibovat. Ona ho ztělesňuje. Jen bohužel způsobem, který běžnému nájemníkovi připomene, že dostupnost bydlení existuje, ale často až ve chvíli, kdy se člověk dostane dostatečně blízko k politické moci.

Normální člověk a realitní očistec

A teď si představme normálního člověka. Ne politika, ne šéfa úřadu, ne kandidáta na primátora, ne ministryni. Člověka, který si spočítá hypotéku, nájem, energie, kauci, provizi, pojištění, stěhování a pak se jde projít, aby se uklidnil a rozdýchal svou beznaděj.

Tomu zcela jistě pomůže politicky nic neříkající vysvětlení, že problém bydlení je strukturální, komplikovaný a vyžaduje dlouhodobá řešení. Ano, jistě. Ale občas by pomohlo začít tím krátkodobým. Nelhat, nezapomínat byty, nepovažovat městský fond za rodinný bonusový program.

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup

Solidarita pro voliče, příležitost pro zasvěcené

Nejvtipnější na tom všem je, že politici o bydlení mluví jazykem solidarity, ale žijí v něm jazykem příležitosti. Pro voliče je byt otázka existence. Pro některé veřejné činitele položka, poznámka pod čarou, administrativní přehlédnutí, rodinná služba nebo životní tradice.

Tři družstevní byty sem, jeden netržní nájem tam, levný obecní byt onde. Pak se všichni tváří, že krize důvěry spadla z nebe jako špatně zazděná cihla. Nespadla. Byla pečlivě postavena, zkolaudována a předána k užívání přesně těmi, kdo se pak diví, že lidé mají vztek.

Česká bytová politika má jasnou definici. Kdo má jeden byt, bojí se nájmu. Kdo jich má víc, píše program. Kdo na ně zapomene, kandiduje. Kdo bydlí levně v obecním, vysvětluje sociální cit. A kdo nemá klíče, ten může na ulici dál poslouchat, že řešení se připravuje.

Euro mělo nižší inflaci, ale českým střadatelům to za posledních dvacet let nemuselo stačit. Po započtení silnější koruny a úročených vkladů vychází modelově lépe koruna – i u úspor za milion.

Úspory českých domácností za posledních dvacet let lépe ochránila koruna než euro, pokud se kromě inflace započte také posílení české měny vůči euru a běžné úročení korunových vkladů. Vyplývá to z modelového výpočtu, který srovnává, kolik by dnes zůstalo z jednoho milionu korun uloženého v roce 2005 různými způsoby.

Samotné srovnání inflace vyznívá na první pohled příznivěji pro euro. Podle údajů užívaných v debatě o kupní síle měn platformou Euro v Česku ztratila koruna od roku 2005 zhruba 53 procent kupní síly, zatímco euro asi 39 procent. To by znamenalo, že z milionu korun ponechaného v hotovosti by dnes zůstala reálná kupní síla přibližně 470 tisíc korun, zatímco euro by při stejném pohledu uchovalo větší část hodnoty.

Newstream CLUB březen 2026

Soukromé kluby, bytové restaurace, vlastní šéfkuchaři, jachty, private jety… soukromí se v posledních letech stává tématem, které řeší všichni od miliardářů přes celebrity po zcela obyčejné lidi, kteří jsou ochotní pořídit si v novostavbě luxusní dveře, jen aby měli garanci ticha. Soukromí se stává luxusem a dosáhnout jej dá občas hodně práce.

Detail a nákup

Proč samotná inflace neříká celý příběh

Takové srovnání je však pro českého střadatele neúplné, protože nezohledňuje kurzový vývoj. Koruna od roku 2005 vůči euru výrazně posílila. Zatímco průměrný kurz eura se v roce 2005 pohyboval kolem 30 korun za euro, v posledních letech je zhruba kolem 24 až 25 korun za euro. Podle údajů ČNB se čtvrtletní průměry v roce 2025 pohybovaly od 25,082 do 24,273 koruny za euro.

Pokud by tedy člověk v roce 2005 převedl jeden milion korun do eur a dnes je směnil zpět do korun, měl by nominálně jen přibližně 797 tisíc korun. Po započtení nižší eurové inflace by šlo o reálnou kupní sílu zhruba 486 tisíc až 489 tisíc korun roku 2005. Proti hotovostní koruně by tedy euro vyšlo jen mírně lépe, asi o 16 tisíc až 19 tisíc korun na původní milion. Většinu inflační výhody eura by smazalo posílení koruny.

Rozhodující je však porovnání nikoli s hotovostí v matraci, ale s úročenými vklady. Pokud by český střadatel uložil peníze na korunový termínovaný vklad s modelovým průměrným výnosem 2,3 procenta ročně po zdanění úroků, měl by dnes nominálně asi 1,473 milionu korun. Reálně by to odpovídalo kupní síle zhruba 692 tisíc korun roku 2005.

Dalibor Martínek: Michl versus Babiš. Nejde o sazby, jde o nezávislost ČNB

Názory

Česká národní banka bude rozhodovat o výši úrokových sazeb. Všeobecné očekávání trhu je, že bankovní radní zvýší základní úrokovou sazbu z 3,50 na 3,75 procenta. Stane se tak? A co by to znamenalo pro českou ekonomiku?

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Při eurovém termínovaném vkladu, kam by byl milion korun v roce 2005 převeden do eur, uložen s modelovým průměrným výnosem 1,6 procenta ročně po zdanění a poté směněn zpět do korun, by výsledná nominální hodnota činila asi 1,051 milionu korun. Reálná kupní síla by odpovídala přibližně 641 tisícům korunám roku 2005. Korunový termínovaný vklad by tak v tomto modelu vyšel asi o 51 tisíc korun reálné kupní síly lépe než eurový.

I konzervativnější scénář s průměrnou sazbou dvě procenta v korunách a 1,5 procenta v eurech ukazuje výhodu koruny. Reálná kupní síla korunové varianty by činila asi 658 tisíc korun, zatímco eurové varianty přibližně 630 tisíc korun. Rozdíl by tedy byl zhruba 28 tisíc korun na původní milion ve prospěch korunového vkladu (viz také obrázek níže).

Výpočet ukazuje, že argument o lepší ochraně úspor eurem je silně závislý na zvoleném srovnání. Pokud se porovnává pouze hotovost a pouze inflace, euro vychází lépe. Pokud se ale zohlední posílení koruny a možnost ukládat peníze na korunové termínované vklady, česká měna za posledních dvacet let chránila úspory lépe. Aktuální data ČNB navíc ukazují, že sazby korunových termínovaných vkladů domácností zůstávají nad sazbami běžných eurových vkladů; ČNB u vkladů domácností s dohodnutou splatností uvádí sazbu kolem tří procent.

Závěr je proto opačný, než naznačuje prosté porovnání ztráty kupní síly koruny a eura. Český střadatel, který držel úspory v korunách a nechal je úročit, na tom mohl být lépe než ten, kdo by v roce 2005 převedl peníze do eur. Euro sice mělo nižší inflaci, ale jeho výhodu smazalo posílení koruny a nižší eurové úročení.

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup