Evropská snaha zpřísnit technické kontroly má racionální jádro. Moderní auta jsou plná bezpečnostních systémů, které mají v provozu skutečně fungovat. Jenže z majitelů starších vozů se nesmějí stát automaticky podezřelí. Bezpečnost na silnicích nevznikne další kolonkou na STK, ale kombinací férových kontrol, boje proti podvodům a infrastruktury, která sama projde zkouškou zdravého rozumu.

Evropská unie má talent tvářit se, že bezpečnost na silnicích začíná a končí u řidiče, který přijede na STK s desetiletým autem. Jako by tragédie na evropských silnicích vznikaly hlavně proto, že někdo jezdí ve starším kombíku, má vypnutý start-stop nebo mu v diagnostice bliká chyba otravného asistenta jízdy v pruhu.

Technický stav vozidel má samozřejmě smysl kontrolovat. Stočené tachometry, vykuchané filtry pevných částic a podvody s emisemi jsou problém. Ale dělat z majitele staršího auta automaticky podezřelého je šikana v reflexní vestě.

Počítače na kolech

Modernizace technických kontrol má racionální jádro. Auta už nejsou jen motor, brzdy, světla a rezavý práh. Jsou to počítače na kolech. Airbagy, automatické nouzové brzdění nebo asistent jízdy v pruhu nejsou dekorace pro zábavu, ale systémy, na které se v provozu spoléhají ostatní.

Europoslanci proto chtějí rozšířit seznam kontrolovaných položek právě o pokročilé asistenční systémy a prvky typické pro elektromobily a hybridy. To je v zásadě správně. Když se bezpečnostní výbava povinně montuje, neměla by být po pěti letech jen mrtvou ikonou v menu auta.

Jestli nás budete diskriminovat, vrátíme vám to, varuje Čína evropský průmysl

Money

Evropa chce nakopnout průmysl. Připravila proto zákon, který mu má pomoci. Čína to ale cítí jako diskriminaci a varuje před odvetou.

nst

Přečíst článek

Tady však začíná problém. Evropa nesmí sklouznout k tomu, že se z technické kontroly stane ideologická zpovědnice. Je rozdíl mezi nebezpečným zásahem do brzd, airbagů nebo emisního systému a tím, že řidič nechce, aby mu motor na každé křižovatce zhasínal jako úsporná zářivka.

Pokud je nějaký systém bezpečnostně či emisně zásadní, ať se to řekne jasně, prokáže daty a kontroluje férově. Ne tak, že se do kolonky technická způsobilost postupně nahází všechno, co někdo v Bruselu, automobilce nebo bezpečnostní neziskovce považuje za žádoucí.

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup

Auta starší deseti let nejsou ostuda. Pro mnoho lidí jsou ekonomická nutnost. V Česku, Polsku, na Slovensku, v Maďarsku nebo v jižní Evropě není desetileté auto žádný veterán, ale běžný dopravní prostředek do práce, k lékaři, za rodinou, na výlet i nákup.

Když se Evropa tváří, že každý takový vůz musí být pod větším dohledem, říká, že kdo nemá na nové auto, ať zaplatí aspoň za častější kontroly. To není zelená ani bezpečnostní politika, jde o sociální necitlivost, navíc s kulatým razítkem.

Na druhou stranu by bylo laciné říct, že žádný problém neexistuje. Existuje. Po evropských silnicích jezdí auta s odstraněnými filtry pevných částic, falešnými emisemi, nefunkčními airbagy, ojetými pneumatikami, špatnými brzdami a tachometry, které mají ještě větší fantazii než prodejce v autobazaru. Proč se však začíná u řidiče a jeho peněženky, a zapomíná se na stav silnic a dálnic?

Evropské silnice a dálnice nejsou jen asfaltové pásy dotačních programů. Jsou plné špatného značení, nebezpečných zúžení, chaotických oprav, uzavírek, přetížených kamionových tahů, chybějících obchvatů, nekonečných kolon a míst, kde je i zcela nové auto s armádou asistentů jen drahým pozorovatelem  špatného a mnohdy i nesmyslného plánování.

Lukáš Kovanda: Vlastnictví staršího vozu se prodraží, nejvíce v Brně

Názory

Řidiči nově zaplatí souhrnně takřka čtyři miliardy korun za rok. Evropská unie totiž plánuje povinné technické kontroly každoročně, ty navíc zdražují samy o sobě.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Bezpečné silnice

Chceme-li méně mrtvých a těžce zraněných, nestačí kontrolovat, jestli občanovi funguje elektronika v autě. Musíme také chtít, aby státům fungovaly silnice.

Dobrá dopravní politika má trestat podvody, ne řidiče ožebračovat. Má odhalovat nebezpečné vraky, ne šikanovat udržovaná starší auta. Má rozlišovat mezi technickou závadou, emisním podvodem, softwarovou úpravou a prostým faktem, že někdo nejezdí v novém SUV za milion.

Unie musí přestat s předstíráním, že bezpečnost vznikne přidáním dalšího formuláře, dalšího poplatku a další kontrolní kolonky, jak je to oblíbené a stále běžnější.

Evropa potřebuje přísnost tam, kde jde o skutečné riziko. Brzdy, pneumatiky, řízení, světla, airbagy, konstrukční zásahy, emise, stočené kilometry, nefunkční bezpečnostní systémy. Ale stejně tak potřebuje zdravý rozum tam, kde regulace dopadá hlavně na běžné lidi.

Silnice nebudou bezpečnější tím, že se z každého majitele staršího auta udělá podezřelý. A pokud chce Brusel opravdu začít u technické způsobilosti, měl by se nejdřív podívat i na technickou způsobilost vlastních návrhů. Některé občas vypadají, že by kontrolou zdravého rozumu neprošly.

Pražská magistrátní koalice opět ukázala, že má vizi. Bohužel takovou, v níž mladý člověk smí v centru města existovat hlavně tehdy, pokud drží turistickou mapu, kartou platí za trdelník, hotově za matrjošku v obskurních prodejnách se suvenýry a nejpozději ve 21:30 odjíždí předraženým taxíkem na letiště.

Kulturní centrum Stalin na Letné bylo vyřazeno z tržního řádu. Na první pohled banální úřední krok. V pražském překladu však jde o jasný vzkaz. Tady jste měli místo, kde se něco dělo, lidé se scházeli, hrála hudba, fungovaly toalety a město nemuselo vymýšlet další prezentaci o živé metropoli. Takže to samozřejmě muselo skončit. A naši Pražané se mají zase o něco lépe.

Je pozoruhodné, s jakou přesností umí Praha zasahovat proti spontánní kultuře. Když někde vznikne místo, které funguje bez dvaceti strategických dokumentů, bez bronzové cedule „projekt byl realizován za podpory…“ a bez slavnostního rautu s primátorem a radními v první řadě, úřad znejistí. Občan se baví? Podnikatel investoval? Umělci mají domluvené termíny? Lidé chodí? Podezřelé.

Realitní CLUB duben 2026

Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu. Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia…

Detail a nákup

Kreativní Praha? Jen kýč a skanzen pro turisty

Město, které se rádo stylizuje do role evropské metropole, tím znovu ukazuje, že největší hrozbou veřejného prostoru není prázdnota, komerce ani turistický kýč, ale několik koncertů na Letné. Mladí lidé jsou v Praze zjevně vítáni především jako pracovní síla v kavárnách, plátci předražených nájmů a statistická položka v kampani Praha je kreativní. Jakmile však chtějí být skutečně kreativní, je třeba vytáhnout tržní řád a udeřit. Své by mohly vyprávět i Kasárna Karlín.

Místo u bývalého Stalinova pomníku je přitom symbolicky téměř dokonalé. Tam, kde dříve stála monumentální socha diktátora, dnes město bojuje proti nebezpečí v podobě kulturního centra. 

Vadí, nevadí

Samozřejmě, velké motorkářské spanilé jízdy, korporátní atrakce, turistické spektákly a různé městské „eventy“ v Praze své místo mají. To je přece reprezentace. Hluk motorů je svoboda. Hluk koncertu je problém. Harley na magistrále je životní styl. Kapela na Letné je narušení koncepce. Město pro lidi? Ano, ale prosím pro lidi předem schválené a v odpovídající věkové kategorii.

Nejabsurdnější na celé věci je načasování. Rozhodnutí přichází ve chvíli, kdy provozovatel podle svých slov podepsal smlouvu, domluvil dodavatele i umělce, pořídil zázemí a otevřel sezonu. Jinými slovy udělal přesně to, co se po podnikatelích obvykle chce. Plánoval, investoval, převzal riziko. Praha mu na oplátku poskytla nejcennější službu veřejné správy. Zákaz a nepředvídatelnost.

Lukáš Kovanda: Neděle „zdarma“ v muzeích nejsou bez nákladů. Účet za bezplatnou kulturu může přijít později

Názory

Bezplatné neděle v muzeích, galeriích a na památkách mají zpřístupnit kulturu širší veřejnosti. V době rekordní návštěvnosti ale vyvolávají zásadní otázku: pomáhá stát dostupnosti kultury, nebo oslabuje instituce, které ji vytvářejí a spravují? Ekonomie totiž platí i v kultuře — žádný oběd není zadarmo.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Co s prostorem?

Možná by bylo fér přejmenovat magistrátní politiku vůči kultuře na město krátkých nájmů a dlouhých projevů. V projevech bude Praha živá, otevřená, evropská, kreativní a přátelská. V praxi bude živost vyňata z tržního řádu, otevřenost posouzena komisí, Evropa odložena na příští volební období a kreativita povolena pouze v omezené míře.

Nad Letnou se tak znovu vznáší stará otázka. Co má vlastně stát na místě bývalého Stalina? Metronom už tam je. Možná by ale město mělo přidat nový monument. Třeba vztyčit sochu úředníka s razítkem, jak statečně chrání Prahu před lidmi, kteří v ní chtějí žít.