Sankce proti Rusku poprvé nedostanou jen půlroční prodloužení. Lídři EU se dohodli na dalších 12 měsících, což umožnila i změna postoje Budapešti po nástupu nového maďarského premiéra Pétera Magyara.
Unijní lídři se ve čtvrtek na summitu v Bruselu shodli na prodloužení protiruských sankcí o dalších 12 měsíců. Informovala o tom mluvčí předsedy Evropské rady Antónia Costy Maria Tomasiková. Dosud se sankce prodlužovaly vždy jen o šest měsíců. Ke každému prodloužení je přitom potřeba jednomyslný souhlas celé sedmadvacítky.
Rozhodnutí musí ještě formálně potvrdit Rada EU
Prodloužení se týká takzvaných sektorových sankcí, které jsou zaměřeny na celé části ruské ekonomiky. Platnost opatření přijatých v jednotlivých sankčních balíčcích měla vypršet 31. července.
Nynější prodloužení je politickým rozhodnutím. Formálně ho bude muset ještě schválit Rada EU, která zastupuje členské státy.
G7 přitvrdí vůči Rusku. Ukrajině slibuje více zbraní i nové sankce
Lídři zemí G7 se na summitu ve Francii shodli na dalším zpřísnění sankcí proti Rusku a navýšení vojenské pomoci Ukrajině. Ta se už pátým rokem brání rozsáhlé ruské agresi. Vyplývá to ze společného prohlášení Spojených států, Německa, Británie, Francie, Itálie, Japonska a Kanady, které bylo zveřejněno v noci na dnešek.
Sektorové sankce se týkají ruského finančního sektoru, dopravy, energetiky, průmyslového zboží, ale i obranných produktů.
Evropská unie dosud schválila 20 balíků těchto sankcí.Jednadvacátý balík nedávno navrhla Evropská komise a členské státy doufají, že se ho podaří odsouhlasit ještě před letní pauzou, tedy do konce července.
Budapešť už neblokuje delší prodloužení
Prodlužování těchto postihů dosud probíhalo každých šest měsíců a v minulosti se proti němu často stavěly zejména Slovensko či Maďarsko. Budapešť rovněž odmítala prodloužení sankcí o delší dobu, tedy o 12 měsíců, jak navrhovaly ostatní státy.
Situace se nyní změnila s novým maďarským premiérem Péterem Magyarem.
Kyjev dostane další miliardy na zbraně, drony i střely
Ukrajina získá další peníze na obranu proti ruské agresi. Spojenci slíbili přes miliardu dolarů na nákup amerických zbraní, více než půl miliardy na českou muniční iniciativu a další miliardu na drony a střely.
Hormuz se stal testem důvěry v celý Perský záliv. Podle Elieho Naamana, spoluzakladatele a šéfa Ellington Properties, v něm Dubaj obstála. Po krátké nejistotě zůstává pro investory bezpečným přístavem i jedním z nejatraktivnějších realitních trhů regionu. Ceny nemovitostí sice za poslední roky výrazně vzrostly, proti Londýnu, Paříži nebo New Yorku ale podle Naamana emirát stále nabízí prostor pro další růst.
Dubaj se často prezentuje jako bezpečný přístav pro kapitál. Nemění ale napětí kolem Íránu a Hormuzského průlivu vnímání rizika v regionu?
Každá geopolitická událost vytváří nejistotu a investoři samozřejmě velmi pozorně sledují, co se v regionu děje. Když napětí začalo růst, byl to pro trh šok. První dva nebo tři týdny byla cítit opatrnost a část investorů vyčkávala. Zároveň se ale ukázalo, že Dubaj je dál vnímána jako stabilní a bezpečné místo pro kapitál. Město už v minulosti prošlo několika krizemi, od finanční krize v roce 2009 přes regionální otřesy až po covid. Vždy se dokázalo velmi rychle zotavit. Je to dáno stabilitou vedení, dlouhodobou strategií a jasným plánem rozvoje města do roku 2040. Investoři vidí, že Dubaj umí reagovat i na složité situace a že má schopnost se z krizí vracet. Krátkodobý sentiment se může měnit, ale nevidíme důkaz, že by došlo ke strukturálnímu poklesu poptávky ze strany mezinárodních investorů.
Takže poptávka po dubajských nemovitostech zůstává silná?
Ano. To, co dává trhu sílu, nejsou jen krátkodobé investiční nálady. Poptávku podporuje růst populace, příchod firem, zahraniční investice, přesun majetku do Dubaje a také další rozvoj infrastruktury. Dubaj dál přitahuje podnikatele, korporace i movité jednotlivce z celého světa. Sledujeme několik ukazatelů. Patří mezi ně růst populace a zaměstnanosti, poměr hypotečních a hotovostních transakcí, vývoj nájmů v porovnání s růstem cen, objem nové nabídky na trhu a schopnost trhu nové projekty absorbovat. Právě tyto faktory ukazují, zda je růst zdravý, nebo zda už se trh dostává do spekulativní fáze.
Ceny nemovitostí v Dubaji v posledních letech výrazně rostly. Není už tamní trh pro investory příliš drahý?
Je pravda, že za posledních pět let ceny nemovitostí v Dubaji výrazně vzrostly. Když se ale na Dubaj podíváte v porovnání s jinými velkými světovými městy, stále je podle nás relativně dostupná. Cenově je pořád pod úrovní řady globálních metropolí. Důležité je rozlišovat mezi růstem, který je čistě spekulativní, a růstem, který stojí na reálných základech. Určité spekulativní segmenty se přehřívat mohou, zejména tam, kde investoři sázejí výhradně na rychlé zhodnocení. Prime lokality, zavedené čtvrti, kvalitní waterfront projekty a projekty renomovaných developerů ale dál podporuje silná dlouhodobá poptávka. Nemovitost v Dubaji je podle mě potřeba vnímat jako dlouhodobou investici. Investor by měl ideálně uvažovat v horizontu pěti až deseti let. Krátkodobé výkyvy přijít mohou, to ale neznamená, že ceny nemohou v delším období dál růst.
Jaký čistý roční výnos z nájmu může investor realisticky očekávat po odečtení všech nákladů?
Investor by se měl vždy dívat na čistý výnos, nikoli pouze na marketingová čísla. U dobře vybrané rezidenční nemovitosti v silné lokalitě lze dnes realisticky uvažovat o hrubém výnosu zhruba šest až osm procent ročně. Po odečtení nákladů se čistý výnos obvykle pohybuje přibližně mezi 4,5 a šesti procenty. Konkrétní výsledek závisí na typu nemovitosti, lokalitě, způsobu správy, obsazenosti i případném financování. Dubaj ale zůstává atraktivní v tom, že i po započtení nákladů bývají výnosy často vyšší než v řadě vyspělých evropských měst, kde čisté výnosy často klesají pod tři procenta.
Jak velký rozdíl bývá mezi marketingovým výnosem a skutečnou investiční návratností?
Rozdíl může být významný, pokud investor nerozumí předpokladům, na kterých jsou marketingové výpočty postavené. Propagační materiály často počítají s plnou obsazeností, optimálním nájemným, nulovou neobsazeností a stabilními tržními podmínkami. Reálné vlastnictví ale zahrnuje provozní náklady, údržbu, servisní poplatky i případné výkyvy trhu. Investor by si proto měl před nákupem ověřit zejména výši servisních poplatků, historickou výkonnost nájmů v dané lokalitě, náklady na správu nemovitosti, budoucí nabídku v okolí, reputaci developera a dlouhodobé zdroje poptávky. Kvalitní investice by měla dávat smysl i při konzervativních předpokladech, nejen v ideálním scénáři.
Off-plan projekty a jejich rizika
Velkou část prodejů v Dubaji tvoří off-plan projekty, tedy nemovitosti kupované ještě před dokončením. Jaká rizika by měli investoři znát?
Off-plan projekty patří k nejsilnějším investičním příležitostem v Dubaji, ale investor musí rozumět rizikům. Klíčové je riziko developera, tedy schopnost projekt dokončit v požadované kvalitě a čase. Dále je tu tržní riziko, likviditní riziko a také riziko samotné realizace. Regulace se v Dubaji za poslední roky výrazně zpřísnila. U off-plan projektů hrají důležitou roli takzvané escrow účty, tedy vázané účty, na které kupující posílají peníze určené výhradně na financování konkrétního projektu. Developer je nemůže libovolně použít na jiné účely, což zvyšuje ochranu investorů.
Válka decimuje Blízký východ. Ceny nemovitostí v Dubaji po letech klesají
Vojenské tažení Donalda Trumpa proti Íránu se začíná negativně podepisovat i na jeho spojencích a podporovatelích. Nově to zažívají investoři, kteří nakoupili nemovitosti v Dubaji. Realitní trh v populárním emirátu totiž poprvé od pandemie klesá.
Které části dubajského realitního trhu jsou nejzranitelnější při případném zpomalení ekonomiky?
Nejcitlivější jsou historicky spekulativní segmenty. Vyšší riziko vidíme u krátkodobých investic zaměřených pouze na rychlý přeprodej, u méně kvalitních projektů v sekundárních lokalitách a u nemovitostí, kde je hlavní motivací pouze rychlé kapitálové zhodnocení. Naopak kvalitní projekty u vody, rezidence spojené se známou hotelovou nebo lifestylovou značkou a zavedené rezidenční čtvrti bývají odolnější. Poptávka u nich nestojí jen na spekulaci, ale také na lidech, kteří v nich chtějí skutečně bydlet, a na dlouhodobých investorech.
Jak likvidní je dnes dubajský realitní trh? Dá se nemovitost rychle prodat?
Likvidita se výrazně liší podle typu nemovitosti a lokality. Prime nemovitosti v žádaných lokalitách si kupce často najdou relativně rychle, pokud jsou správně naceněné. U méně kvalitních projektů nebo sekundárních lokalit může být prodej delší. Proto investorům doporučujeme, aby se na dubajské nemovitosti dívali jako na střednědobou až dlouhodobou investici. Minimální investiční horizont by měl být alespoň pět let.
Češi hledají výnos, diverzifikaci i životní styl
Kdo jsou dnes čeští investoři v Dubaji?
Vztahy mezi Českou republikou a Dubají se v posledních letech výrazně posílily. V Dubaji podle našich informací působí více než sedm set českých firem a zároveň vidíme rostoucí zájem českých investorů o tamní realitní trh. Čeští investoři jsou dnes stále sofistikovanější. Nehledají jen výnos, ale také diverzifikaci portfolia, ochranu kapitálu, měnovou diverzifikaci, přístup na globální trh, dlouhodobé zhodnocení a často i životní styl. Zajímá je kvalita architektury, infrastruktura, bezpečnost a dlouhodobý rozvoj města. V tom vidíme určitou podobnost mezi Českou republikou a Dubají. Česko má silnou architektonickou tradici a Dubaj se dnes snaží být na špičce moderního urbanismu a městského plánování. Právě proto vidíme v českých investorech velký potenciál. Jsou nároční na kvalitu produktu, architekturu i dlouhodobou hodnotu. A to odpovídá tomu, co se v Dubaji snažíme nabízet.
Kolik stojí kvalitní investice
Jaký rozpočet dnes investor potřebuje, pokud chce v Dubaji koupit opravdu kvalitní investiční nemovitost?
Obecně lze říci, že rozpočet kolem 1,5 až 2,5 milionu dirhamů (cca 8,6 až 14,4 milionů korun) umožňuje vstup do kvalitních investičních apartmánů. Rozpočet mezi třemi a pěti miliony dirhamů, tedy přibližně 17,3 až 28,8 milionu korun, otevírá možnosti v prémiových projektech u vody a v luxusnějším segmentu. Nad pět milionů dirhamů, tedy zhruba nad 28,8 milionu korun, se investor dostává k některým z nejexkluzivnějších projektů v Dubaji. Rozpočet je ale jen jedna část rozhodování. Stejně důležité je, co investor za danou cenu kupuje: lokalitu, kvalitu developera, architekturu, komunitu, napojení na infrastrukturu a dlouhodobou poptávku.
Bali místo Smíchova. Čeští investoři kupují vily na druhém konci světa
Za cenu menšího bytu v Praze prodávají čeští developeři na Bali vily s bazénem a slibují výnos kolem dvanácti procent. První projekt je vyprodaný, další v přípravě.
Jakou nejčastější chybu dělají zahraniční investoři při nákupu nemovitosti v Dubaji?
Nejčastější chybou je, že se příliš soustředí na cenu a málo na kvalitu. Investoři někdy upřednostní levnější nemovitost před lepší lokalitou, podcení reputaci developera, nadhodnotí očekávané nájemní výnosy nebo zapomenou započítat servisní poplatky. Další chybou je krátkodobé uvažování. Někteří investoři přicházejí s očekáváním rychlého zisku, ale kvalitní realitní investice by měla být postavená na dlouhodobé hodnotě. V Dubaji to platí stejně jako na jiných vyspělých trzích.
Které oblasti Dubaje podle vás nabídnou v příštích pěti letech nejsilnější dlouhodobý potenciál?
Mezi oblasti s nejsilnějším potenciálem řadíme Dubai Islands, Dubai Creek Harbour, Dubai South, Palm Jumeirah, Business Bay a Dubai Marina. Investor by se ale neměl řídit jen názvem lokality. Měl by sledovat, zda jde o atraktivní lokalitu u vody, jaké má dopravní napojení, zda je v daném místě omezená nabídka nových projektů, jak kvalitní je developer, jak je naplánovaná celá čtvrť a zda má lokalita potenciál těžit z dlouhodobého růstu počtu obyvatel. Právě tyto faktory rozhodují o tom, zda má nemovitost potenciál udržet hodnotu i v dalších letech.
Dubaj už není levná jako dřív
Co byste tedy českému investorovi, který dnes zvažuje Dubaj, doporučil?
Aby nepřemýšlel jen o ceně za metr čtvereční nebo o výnosu v reklamním letáku. Dubaj je trh, který nabízí zajímavé příležitosti, ale je potřeba vybírat velmi pečlivě. Kvalita lokality, reputace developera, architektura, správa nemovitosti a dlouhodobý rozvoj dané části města jsou zásadní. Dubaj už není levná tak, jak byla před několika lety. Ve srovnání s mnoha světovými metropolemi ale podle nás pořád nabízí prostor pro další růst. Pro investora, který uvažuje dlouhodobě a vybírá kvalitní produkt, může být stále velmi zajímavým trhem.
Elie Naaman
Je spoluzakladatelem a CEO společnosti Ellington Properties, dubajského developera zaměřeného na prémiové rezidenční projekty s důrazem na architekturu a design. Firma vznikla v roce 2014 a patří mezi rychle rostoucí hráče na trhu ve Spojených arabských emirátech. Podle dostupných údajů má za sebou přes tři tisíce dokončených jednotek a další tisíce bytů ve výstavbě. Ellington není velikostí srovnatelný s největšími dubajskými developery typu Emaar, profiluje se ale jako výrazný boutique developer v prémiovém segmentu.
Známý architekt mění hru. Po návrzích a výrobě interiérů chce dělat vlastní development
Praha je pro developery stále nejatraktivnějším trhem, zároveň v ní ale houstne konkurence a přibývá projektů. Skupina Framework proto zvažuje vlastní development mimo metropoli a sází na krajská města, kterým může pomoci silnější poptávka po bydlení i lepší dopravní napojení. „Praha je skvělá, ale je tu přetlak projektů,“ říká Ján Antal, šéf a majitel společnosti, v podcastu Realitní Club.
Zbourat, nebo zachovat a dát nový smysl? Právě na tuto otázku hledá odpovědi jarní vydání magazínu Realitní CLUB, které se věnuje fenoménu rekonstrukcí a adaptací stávajících budov pro současné využití. Hvězdou magazínu je Fancesco Kinský dal Borgo.
Magazín ukazuje rekonstrukce v celé jejich šíři: od historických objektů proměněných v moderní restaurace přes revitalizace brownfieldů až po projekty, které dávají vzniknout novým rezidenčním čtvrtím. Nechybí ani pohledy významných osobností realitního trhu.
Rozhovory s Janem Sadilem, šéfem společnosti JRD, či architektem Janem Klaškou, který působí v americké pobočce ateliéru dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group), přinášejí zkušenosti z praxe i vhled do toho, jak se proměňuje uvažování investorů a developerů.
Magazín Realitní CLUB s Francescem Kinským dal Borgo na obálce vychází právě nyní. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
Související
Řecký ostrov za cenu bytu? Makri jde do aukce za šest milionů. Má to ale obří háček
BBC je instituce, kterou mohou Britům v zahraničí závidět. Má skvělé zpravodajství, zahraniční redakce a zpravodaje i silné regionální pokrytí. K tomu divákům servíruje seriály a filmy světové kvality prakticky zadarmo. Nové vedení však chce šetřit, čímž ohrožuje toto všechno. Nejvíce bude tratit divák, zvláště ten méně majetný.
Britskou veřejnoprávní stanici BBC čekají obrovské škrty. Vedení si dalo za cíl v příštích dvou letech ušetřit 500 milionů liber, tedy zhruba 14 miliard korun. Největší omezení za nejméně patnáct let se dotkne tvorby i zaměstnanců.
Už brzy by mělo začít masivní propouštění. V první fázi o práci přijde přes 500 lidí, později ale číslo může vystoupat až na dva tisíce, tedy deset procent z celkového počtu zaměstnanců. Bude se prý propouštět i mezi manažery a korporátními zaměstnanci, ale většina ohrožených míst je ve zpravodajství a vlastní tvorbě.
Škrty pak zasáhnou televizní i rozhlasové stanice, což se začíná projevovat na složení programu. První velkou obětí je každodenní zpravodajský pořad BBC Radio 4 The World Tonight, který se vysílal půl století. Ve velkých zpravodajských relacích se budou omezovat počty moderátorů. Pořady, které se vysílají denně, se už dost možná denně vysílat nebudou. Například ranní vysílání vlajkové BBC One bude v neděli omezeno.
Karel Pučelík: Švýcaři odmítli populační strop. Dobře udělali
Švýcarské referendum kladlo voličům otázku, zda nezastropovat rychlý populační růst. Může to na první pohled působit jako rozumný návrh chránící blahobyt země, ovšem efekt by byl opačný. Jako by nestačil příklad brexitu. Voliči naštěstí tento populismus odmítli.
Reakce zaměstnanců a dalších britských médií jsou vesměs kritické. Obávají se, že bude ohrožena nezávislost a poklesne kvalita. Například někdejší výrazná tvář BBC Emily Maitlisová, která dělala například přelomový rozhovor s bývalým princem Andrewem Mountbattenem-Windsorem, tvrdí, že osekávání přinese chyby a přešlapy.
Kdo na škrty doplatí nejvíc, jsou obyčejní diváci a posluchači. Vedení často argumentuje tím, že se obecenstvo přesouvá od televizí a rádií na web. To je sice pravda, ale ne každý má měsíčně několik stovek až tisíc korun na předplatné různých vydavatelů, médií a kanálů.
Zrovna BBC je přitom známá velkým pokrytím. Má silné regionální mutace, skotské a velšské jazykové varianty, jejichž vysílání snížené rozpočty nepochybně také ovlivní. A to jsou položky, které nikdo nebude nahrazovat, protože se na nich moc vydělat nedá.
Dalibor Martínek: Babiš Českou televizi nezničí, jen si kupuje voliče
Chce vláda ovládnout Českou televizi a Český rozhlas, když nyní rozhodla o zrušení koncesionářských poplatků? Nebo jen chce, aby obě organizace víc šetřily?
Nejde přitom jen o zpravodajství. BBC má také silné a dlouhodobě velmi kvalitní zastoupení v seriálové a filmové tvorbě, která se rovněž má šetřením omezit. Britové mají tu výhodu, že si v rámci aplikace BBC iPlayer mohou zdarma pouštět skvělé a oceňované kousky. Vedení uvažuje o tom, že za ty nejúspěšnější pořady si budou muset diváci platit. Takže za stejné poplatky dostanou méně obsahu. Pro spotřebitele „skvělá“ zpráva.
BBC také v neposlední řadě funguje jako hledač nových talentů, přičemž mnoho nadějných tvůrců debutovalo právě tady, než se přesunulo ke zcela komerčním společnostem. I případná ztráta této funkce britskou i světovou kulturu zabolí.
Britská BBC stojí před podobnou výzvou jako veřejnoprávní média v dalších zemích. I za kanálem La Manche politici přemítají o tom, zda třeba nezrušit koncesionářské poplatky. Ovšem do placení z daní se moc nehrnou, možná se vydají cestou reklam a větší komercializace. Těžko říct, jestli by to bylo lepší.
Každopádně dnes není příliš politicky výhodné se veřejnoprávních médií zastávat. Populisté a krajní pravice na nich nenechávají nit suchou, každou malou chybu beze zbytku využijí. BBC si jako obětního beránka zvolil i Donald Trump.
Přesto všechno nelze ztrácet ze zřetele, že veřejnoprávní média jsou tím nejlepším, co mezi vydavateli máme. Podobně jako v Česku se i v Británii těší i v konkurenci komerčních médií největší důvěře. I když se chyby stávají a mnohé v jejich fungování by si zasloužilo reformu, pravdou je, že veřejnoprávní média jako BBC nebo Česká televize a Český rozhlas jsou rodinným stříbrem. Proč máme potřebu se ho zbavovat?
