Karel Pučelík: Švýcaři odmítli populační strop. Dobře udělali
Švýcarské referendum kladlo voličům otázku, zda nezastropovat rychlý populační růst. Může to na první pohled působit jako rozumný návrh chránící blahobyt země, ovšem efekt by byl opačný. Jako by nestačil příklad brexitu. Voliči naštěstí tento populismus odmítli.
Švýcaři v neděli hlasovali v referendu o tom, jestli by populace země měla překročit hranici deseti milionů. Návrh Švýcarské lidové strany voliči odmítli v poměru 55 ku 45 procentům, přičemž účast se zastavila na 60 procentech.
Obyvatel malebné alpské země od začátku tisíciletí rychle přibývá, z 7,3 milionu v roce 2002 jich dnes 9,1 milionu, z čehož 27 procent nemá švýcarské občanství. Předkladatelé návrhu argumentují tím, že další překotný nárůst populace dostane veřejné služby, dopravu i životní prostředí pod tlak.
To však je oficiální vysvětlení. Když se podáváme, kdo za plánem stojí, pravý důvod je nasnadě. Švýcarští lidovci totiž nejsou stranou umírněné pravice či pravého středu, jak je to obvyklé ve většině Evropy. Je to anti-imigrační a pravicová až krajně pravicová formace. Je jasné, že tímto směrem tento populistický návrh míří. Jde především o kampaň a sbírání politických bodů, ne o ekonomiku.
Odmítnutí švýcarské iniciativy na zastropování počtu obyvatel na deseti milionech je pro českou ekonomiku mírně pozitivní zprávou. Neznamená nový růstový impuls, ale odvrací riziko zhoršení vztahů mezi Švýcarskem a Evropskou unií. To je důležité i pro české exportéry, firmy napojené na evropské dodavatelské řetězce a část kvalifikovaných pracovníků, kteří ve Švýcarsku pracují nebo o práci v zemi uvažují.
Odmítnutí švýcarského populačního stropu je pro českou ekonomiku mírně pozitivní zprávou
Názory
Švýcaři udělali dobře, že populistům na lep většinově neskočili – i když počet voličů, který návrh podpořili, je poměrně vysoký. Jednalo by se o sobecké řešení problému, kterým by přispěli do už tak ne zrovna úctyhodné historie, ve které se například bránili i příchodu židovských uprchlíků před nacisty. Navíc by bylo nevýhodné i pro ně samotné.
Otevřenost se vyplácí
Švýcarsko je bohatý národ se silnou ekonomikou a vysokou životní úrovní. Hrozba, že Švýcaři o svůj blahobyt přijdou, proto může padat na úrodnou půdu. Tamějším obyvatelům neuniká, že se veřejné rozpočty a sociální stát v mnoha evropských zemích dostávají do slepé uličky. Jenže zabarikádováním v alpských průsmycích by si svou úroveň nezachránili. Ba naopak.
Návrh na zastropování populace je dalším příkladem populistických teorií, které podobně jako brexit místo k prosperitě vedou do izolace a k ekonomickým ztrátám. Když se podíváme na ekonomické dějiny, příběhy úspěchu jsou příběhy otevřenosti, na čemž se shodne jak pravice, tak levice. Podívejme se například na Švédsko, které ještě poměrně nedávno bylo chudou zemědělskou zemí, ale nyní je rájem start-upů a bohatou společností. Co tomu do značné míry prospělo? Správně, byla to otevřenost.
Praha je pro developery stále nejatraktivnějším trhem, zároveň v ní ale houstne konkurence a přibývá projektů. Skupina Framework proto zvažuje vlastní development mimo metropoli a sází na krajská města, kterým může pomoci silnější poptávka po bydlení i lepší dopravní napojení. „Praha je skvělá, ale je tu přetlak projektů,“ říká Ján Antal, šéf a majitel společnosti, v podcastu Realitní Club.
Známý architekt mění hru. Po návrzích a výrobě interiérů chce dělat vlastní development
Reality
Se Švýcarskem je to podobné. „Stejný příběh vypráví i pozoruhodný vzestup Švýcarska, které se za 200 let proměnilo z odlehlé zemědělské oblasti v high-tech ekonomiku. Přestože Švýcarsko nedisponuje žádnými přírodními zdroji, zbohatlo díky tomu, že vytvořilo stabilní ekonomické prostředí, které přilákalo zahraniční inovátory. Společnosti Nestlé, Swatch a farmaceutický gigant Novartis – všechny tyto ikonické ‚švýcarské‘ firmy byly založeny nebo vybudovány přistěhovalci,“ popisuje v textu pro deník The Guardian Joseph de Weck.
Pokud se dosavadní ekonomický a sociální model dostává pod tlak, je třeba problémy řešit, aby opět fungoval ne od nich utéct a dosud prosperující model opustit. Populace západních zemí se nevyhnutelně mění a systémy je třeba tomu přizpůsobovat. K migraci je potřeba také přistupovat rozumně –– a to švýcarský návrh rozhodně nenabízel.
Hrozba pro vztahy s Bruselem
Zásadním háčkem plánu bylo také to, že by se Bern dostal do konfliktu s Bruselem. Pokud by Švýcarsko zavřelo hranice, muselo by zrušit volný pohyb osob, který je jedním ze základů jeho vztahů s Evropskou unií.
I když EU není populární a krajní pravice a populisté rádi šermují zpřetrháním vztahů mezi svou zemí a Bruselem, je výhodné udržovat dobré vztahy. Jako volební slogany radikální proklamace mohou fungovat, ale jako politika je to nesmysl. EU je pořád obrovským ekonomickým blokem. Co se stane, když se od něj dobrovolně odtrhnete, by mohl popsat třeba Londýn, který je kvůli tomu pozadu asi v každé ekonomické statistice.
I Švýcarsko by zhoršení vztahů s EU poškodilo, blok totiž s přehledem představuje jeho největšího obchodního partnera. Navíc je to země, kam ročně proudí zástupy turistů a utrácejí tam miliardy. Bylo by to tak, i kdyby si před cestou museli zažádat o vízum?
