Britové Trumpa královsky pohostili. Ten jim místo bohatství ze Silicon Valley přivezl jen drobky
Donaldu Trumpovi se v Británii dostalo královského přijetí. Premiér Keir Starmer se snaží pomocí dobrých vztahů získat pro Brity co nejlepší podmínky. Druhá státní návštěva, kterou kromě Trumpa žádný prezident nedostal, dala premiérovi do ruky hmatatelné výsledky. Přísloví, že není zlatem všechno, co se třpytí, však platí i v tomto případě.
Politický vývoj po znovuzvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem postavil lídry a diplomaty ostatních zemí před závažnou volbu – zda se vymezovat proti Trumpově boření dosavadního mezinárodního řádu nebo se pokusit vstřícnou politikou získat v Bílem domě nějaké ústupky.
Zatímco třeba Španělsko pod vedením socialisty Pedra Sanchéze zvolilo spíše konfrontační styl, příklad smírného přístupu nabízí Velká Británie a Keir Starmer. Ačkoli je labouristický premiér jako lidskoprávní advokát a ctitel mezinárodního práva jen těžko spřízněnou duší obhroublého a predátorského (platí ve vícero významech tohoto slova) byznysmena, přináší britská diplomacie alespoň nějaké výsledky.
FOTOGALERIE: Trump u krále Karla III.: Velkolepé přijetí kalily protesty
V partii je i král Karel III.
Starmer do partie přidal i krále Karla III.. Říká se, že si Donald Trump si na královskou rodinu potrpí, takže státní návštěva s královským banketem patrně zapůsobila jako vhodné lákadlo. Tím spíš, že je Trump prvním prezidentem, kterému se této pocty dostalo už dvakrát, poprvé při jeho prvním mandátu ještě za vlády Alžběty II.. To je samo o sobě výjimečné.
Britové tedy připravili slavnostní hostinu na královském hradě Windsor, rozbalili červené koberce, Starmer připravil černý čaj s mlékem v premiérském letním sídle Chequers, zapojili se i William s Kate. Co za to ale Britové získají? Rozhodně nelze říci, že by Trumpa chtěli hostit jen tak pro nic za nic – podle průzkumů je tu beznadějně nepopulární. Proti jeho návštěvě se hojně protestovalo a na Windsoru se mihly promítané fotky prezidenta ve společnosti Jeffreyho Epsteina.
Velká dohoda? Jako jedno datacentrum v Lousianě Patrně nejzajímavějším výdobytkem je dohoda o technologických investicích do Spojeného království. Američtí giganti, včetně Blackstone, Prologis, Microsoftu nebo Palantiru se chystají do regionu nalít miliardy. Boeing prý nechá předělat dva modely 747 pro americké letectvo v Birminghamu, což se nestalo už více než půl století. Podle Starmera investice vytvoří patnáct tisíc pracovních míst. To přece nezní špatně?
Zaznívá kritika
Do debaty se však vložil člověk, který zná velice zblízka jak Silicon Valley, tak i britskou politiku. Nick Clegg totiž býval v předcházející dekádě vicepremiérem kabinetu Davida Camerona, poté se přestěhoval za oceán a pracoval v nejvyšším vedení Zuckerberovy Mety. Tento insider už tolik nejásá. „Je samozřejmě skvělé, že se ve Spojeném království investuje, a ještě lepší je, že se na tom podílí mladá londýnská společnost, jako je Nscale. Ale tohle jsou opravdu drobky ze stolu v Silicon Valley,“ okomentoval novou dohodu.
Elon Musk krátkodobě přišel o post nejbohatšího muže světa. Pokud byste ale hledali nejbohatšího extremistu, nemá majitel Tesly konkurenci. Jeho slova z víkendové demonstrace potvrzují, že se usídlil mezi krajní pravicí. Zároveň je vidět, jak toxické může být hromadění ekonomického a politického vlivu.
Karel Pučelík: Elon Musk je nejbohatší extremista na světě. Proč si ho všímá i papež?
Názory
Podle Clegga ani po započtení investic nebude moci Británie USA ani zdaleka konkurovat. „Pokud uvážíte, že celková výpočetní kapacita ve Velké Británii se odhaduje na 1,8 gigawattů, přičemž jsem četl, že do roku 2030 by měla dosáhnout šesti gigawattů. To je zhruba stejně jako jedno datové centrum, které staví můj bývalý zaměstnavatel Meta v Louisianě,“ přidal vcelku zdrcující ilustraci s tím, že takřka vše podstatné se děje v USA, takže i britské projekty musí migrovat. „Takže nejenže dovážíme všechny jejich technologie, ale také vyvážíme všechny naše dobré lidi a dobré nápady,“ dodal. Kde se Británie naopak uplatnit může, je inovativní využívání umělé inteligence.
Clegg rovněž upozornil na obrovskou závislost lidí i firem na americkém zboží a technologiích. „Někdy si říkám, jak bychom reagovali jako politická garnitura, kdyby veškerou infrastrukturu, všechny technologie, na kterých jsme závislí v každém detailu našeho života, vyráběli Francouzi. Myslím, že by to vyvolalo naprostý rozruch ze strany Nigela Farage a dalších,“ zdůraznil.
