Britové chtějí blíž k Evropě. Neshodnou se ale, jak mají nové vztahy vypadat
Diskuse o možné změně v Downing Street 10 vrátily do popředí otázku brexitu. Mezi politiky i voliči sílí poptávka po jeho revizi. Zatímco lídři hledají odvahu se k tématu postavit čelem, my se můžeme podívat, jaké možnosti mají.
Je otázkou, kdo za několik měsíců povede Spojené království. Premiér Keir Starmer sice po prohraných regionálních volbách zůstal ve funkci, ale čelí velké konkurenci ze strany Andyho Burnhama. Oblíbený starosta Manchesteru se však nejdřív musí pokusit o zvolení do parlamentu. Do té doby strana vyčkává a debatuje o budoucích prioritách.
Kdo by čekal, že s v takovém neklidném bodu vrátí zrovna téma brexitu? Další ze Starmerových kritiků a donedávna ministr zdravotnictví Wes Streeting totiž navrhl, že by se země mohla pokusit o návrat do Evropské unie. Jak ukazuje následná diskuse, ani jeho strana nemá na teto nápad jasný názor.
Brexit je v ostrovní politice toxickým tématem, kterému se doposud lídři snažili vyhýbat. Ekonomický i politický vývoj však ukazuje, že odchod z EU rozhodně nebyl úspěšným tahem, a o novém uspořádání vztahů mezi Británií a Evropou se začalo trochu otevřeněji mluvit (psali jsme zde).
Zároveň však nelze říci, že by britští politici najednou k evropské politice zaujímali silná stanoviska. Patrné je to i z vystupování Andyho Burnhama, který, ačkoli patří k oponentům brexitu a proevropským představitelům strany, váží každé slovo. Možná i proto, že v blížících se doplňovacích volbách bude mít co do činění s početnou kohortou voličů Reform UK. „Mám za to, že brexit měl negativní dopady, ale zároveň se domnívám, že to poslední, co bychom teď měli dělat, je znovu se pouštět do těch starých sporů,“ řekl tento týden.
Někdejší britská královna Alžběta II. byla zastánkyní setrvání Británie v Evropské unii, vyplývá z knihy Moc a Palác bývalého zpravodaje britského listu The Times pro záležitosti královské rodiny Valentina Lowa. Píše se v ní také, že panovnice se s lidmi ve svém okolí někdy podělila o své názory, ti, kdo je slyšeli, však byli obvykle natolik diskrétní, než aby je šířili dál.
Alžběta II. byla zastánkyní setrvání Británie v EU, píše se v nové knize
Leaders
Britové a EU
Burnhamovo přešlapování je do jisté míry pochopitelné. Nedávná data naznačují, že brexit už není po dekádě od referenda takovým minovým polem jako dřív, ale přesto má do sjednocujícího narativu velmi daleko. Průzkum společnosti YouGov pro organizaci Best for Britain tvrdí, že 61 procent Britů si přeje bližší vztahy s Evropou, ale jen 53 je pro opětovný vstup.
Data se velmi liší v návaznosti na politickou orientaci. Voliči Labouristické strany v drtivé většině podporují návrat, podobně jako příznivci Liberálních demokratů a Strany zelených. Bližší vztahy s Evropou si ale přeje i 70 procent voličů konzervativců a dokonce 55 procent tábora nejvíce euroskeptické Reform UK. Zajímavé je, že se i v této poslední jmenované skupině najde 18 procent lidí, kteří jsou pro vstup do EU.
Více proevropská politika tedy začíná dávat smysl. Zvláště když sledujeme, jak alternativní spojenecké vazby se Británii hroutí. Rovněž je to jeden ze způsobů, jak nakopnout stagnující ekonomiku.
Čím blíž, tím líp?
Pochopitelně je brzy odhadovat, jaké modely spolupráce s Evropou si britská vláda zvolí. Nicméně ale existují modely, kterými by se mohla inspirovat.
Opětovný návrat by patrně nebyl jednoduchý. Z Bruselu totiž zní, že případnou přihlášku by EU přijala srdečně, ale zároveň se nechystá dělat nějaké speciální ústupky. Británie by si musela projít standardním procesem, který obvykle trvá léta. Pro tamější vládu by to představovalo dlouhé a politicky velmi rizikové úsilí.
Britská média hovoří také hlavně o švýcarském a norském modelu. Alpská země má přístup na jednotný trh, stejně tak i na energetický, mladí lidé mohou mimo jiné vyrazit na Erasmus. Švýcaři však museli akceptovat volný pohyb osob – a také ročně složit přes 370 milionů eur. Podmínky si vyjednali bilaterálně.
Marmeláda je už dlouho ikonickým britským pokladem. Recepty některých rodin se předávají z generace na generaci. Již brzy by se ale mohla na pultech britských obchodů mírně změnit její etiketa. Podle nové potravinářské dohody s EU bude muset být klasická marmeláda prodávána jako "citrusová marmeláda", upozornil server televize BBC.
Marmeláda gate. Britové kývli EU na definici oblíbené ovocné zavařeniny, má to ale háček
Zprávy z firem
Norsko (a Lichtenštejnsko a Island) je členem Evropské hospodářského prostoru prostřednictvím Evropského sdružení volného obchodu. Norsko má přístup k jednotnému trhu, za což ale rovněž musí platit, ale jako nečlen EU nemá možnosti o pravidlech rozhodovat.
Je možné, že si Británie najde nějakou svou cestu. V době Keira Starmera se zdá, že se vláda nesnaží nějakou z prochozených cestiček kopírovat, spíše tak nějak opatrně balancovat. Omezené přiblížení však s ekonomikou žádnou velkou změnu nejspíš neudělá. Z ekonomického pohledu to vypadá poměrně jednoduše – čím bližší vazba, tím větší efekt. To potvrzuje i studie Best for Britain.
Bude zajímavé sledovat jak se názory k evropské otázce budou proměňovat. Třeba s novým premiérem.
