Britská vláda přiznává, že brexit byl katastrofa. Konečně
Pod britským premiérem Keirem Starmerem se povážlivě houpe židle. Ve snaze zachránit svůj mandát se obrací k nepravděpodobnému spojenci. Podporu své strany i voličů si chce získat návratem do Evropy. Bude ale jeho opatrný přístup k uklidnění kritiků stačit?
Král Karel III. dnes na půdě parlamentu pronesl tzv. královu řeč, která je v podstatě programovým prohlášením vlády. Zajímavým bodem tohoto projevu, ač nepříliš konkrétním, je zmínka o zlepšování vztahů s Evropou. Už od voleb z minulého týden, které skončily pro labouristickou vládu pohromou, se diskutuje o tom, že právě tady chce premiér Keir Starmer udělat velký průlom. Evropská politika tak má být jedním z důvodů, proč mají labouristé nechat Starmera ve funkci.
Dalo by se říci, že už bylo na čase. Evropského tématu se dosud i proevropské strany štítily. Postupně se ale ukazuje, že z dopadů brexitu nejsou nadšení ani voliči. Podle průzkumů podpora brexitu setrvale klesá a návrat by dnes podpořila více než polovina obyvatel. Těžké váhy labouristické strany, jako londýnský starosta Sadiq Khan už o nutnosti nového přístupu mluví. Nastal tedy čas na velkou revizi?
Deset let po referendu o vystoupení z Evropské unie, od kterého si euroskeptici slibovali náhlé zbohatnutí, se Británie nachází uprostřed ekonomické stagnace, politické nestability a sleduje, jak její vliv ve finančním sektoru i diplomacii klesá. Sliby Nigela Farage, Borise Johnsona a jejich kumpánů se ani za dekádu nesplnily. Pro další země uvažující o opuštění EU by Británie měla být odstrašujícím příkladem.
Konečně se nahlas mluví o tom, že pobrexitová idea prosperity byla naivní. Ještě před lety se politici mohli uklidňovat tím, že nabytá svoboda vládě uvolní ruce, a ta začne podepisovat jednu obchodní smlouvu za druhou. Dnes je jasné, že to byl nesmysl.
Příklon k Evropě dává smysl
Vezměme si například nejzásadnější smlouvu se Spojenými státy. Ani s Joem Bidenem v Bílém domě k podpisu nedošlo. Po návratu Donalda Trumpa to chvíli vypadalo nadějně, ale skončilo to katastrofou. Nejenže americký prezident se smlouvou operoval jako s vyděračským nástrojem, ale nakonec Británii může „napařit“ cla jako zbytku Evropy. Toliko k britsko-americkému „speciálnímu vztahu“.
I bez Trumpa však nebylo strategicky vhodné hledat spásu za oceánem. Největším obchodním, politickým i bezpečnostním partnerem Británie je totiž Evropská unie. Britské vládě dochází, že pokud má zahraniční politika přispívat k ekonomickému oživení, musí se začít u Evropy.
Noví lidovci pod vedením jihomoravského hejtmana Jana Grolicha se prezentují jako ambiciózní a moderní projekt. Jenže jen do chvíle, než přijde řeč na ekonomiku. Grolichovy ekonomické představy připomínají spíše závan devadesátých let než odpověď na problémy dneška.
Karel Pučelík: Grolich má pravdu. Chybí tu ekonomická kompetence. Bohužel i jemu
Názory
Nyní není příliš jasné, jak by mohlo ono zlepšování vztahů vypadat. Velmi reálně se jeví možnost otevření studijních a pracovních pobytů pro mladé Evropany v Británii a naopak. Výhledově by se teoreticky země mohla dostat až do jednotného trhu. Ironické je, že nyní by musela za členství platit – a k tomu by jako nečlen EU neměla místo u jednacího stolu.
Starmerova kabinetu (pokud ještě je/bude Starmerův) však hrozí jedno zásadní nebezpečí. Za necelé dva roky jeho fungování můžeme konstatovat, že jeho politický směr mnohdy není špatný, ale provedení velmi opatrné. Pokud v evropské politice prosadí jen kosmetické změny, ekonomice moc nepomůže. A voliči jistě nebudou spokojení.
