Trumpův manuál moci ve Venezuele, kterému rozumí Putin i Zelenskyj
Trump nezačal vyjednávání u stolu, ale u vrtulníku. Noc. Caracas ztichne. A potom se stane to, co si většina lidí nedovolí ani vyslovit: Donald Trump nechá zajmout Nicoláse Madura a odvézt ho do Spojených států. Trump pak pronese větu, která vymaže všechny nuance: Spojené státy jsou „v čele“, dokud nedojde k předání moci.
Tohle není klasická diplomacie. Donald Trump přepisuje diplomacii do jazyka síly. Přesně ten okamžik, kdy se v každém konfliktu láme výsledek: převezme iniciativu, nastaví rámec a donutí druhou stranu hrát podle jeho pravidel. Donald Trump to udělal brutálně jednoduchým způsobem. Nezačal projevem. Nezačal sankcí. Začal únosem. A tím poslal signál, že jeho diplomacie není papír, ale ocel.
FOTOGALERIE: Ve venezuelském hlavním městě Caracasu hlídkují policisté s automatickými zbraněmi i ozbrojené milice
Trumpovo nepřátelské převzetí „ropné firmy“
Trump po operaci mluví jako byznysmen, který právě převzal firmu. Ne jako host, ne jako partner, ne jako investor. Jako vlastník. Novináři po celém světě ho citují: „Spojené státy budou Venezuelskou republiku dočasně řídit“.
V praxi to znamená jediné: Trump vytvořil absolutní vyjednávací asymetrii. V rukou pevně drží cíl, průběh i výsledek. Druhá strana drží jen příběh. Nicolás Maduro sedí v New Yorku, označuje se za „válečného zajatce“ a odmítá vinu. Trump si tím vyrobil páku, kterou svět zná z krizového vyjednávání: „Mám člověka, kterého chcete zpátky. Nechcete být na jeho místě. Teď mluvím já.“
Trumpovo HR v praxi: interim prezidentka
Moc ve Venezuele se po Madurově zajetí přelévá k ženě, která v režimu roky fungovala jako tvrdá manažerka: Delcy Rodríguez, označovaná za „carevnu“ venezuelské politiky, která se po Madurově zajetí stala úřadující prezidentkou. O její dočasné roli mluví vojenské a soudní špičky a pohlaváři hledají způsob, jak si „dočasnost“ prodloužit.
Rodríguez není opozice. Rodríguez je systém. Viceprezidentka od roku 2018, klíčová tvář ekonomiky a ropného sektoru. A zároveň sestra Jorgeho Rodrígueze, předsedy Národního shromáždění, tedy člověka, který drží parlamentní většinu a politické páky. Pocházejí z prominentní mocenské a velmi bohaté rodiny. Jejich otec před lety úspěšně zfůzoval s Chávezem.
Pro Trumpa má Delcy Rodríguez jednu zásadní výhodu: umí vydat rozkaz, který někdo vykoná.
Venezuelská armáda na kolenou: Trump ji nepotřebuje jako spojence, stačí mu trhlina
Venezuelský ministr obrany Vladimir Padrino López mluví veřejně tvrdě: slibuje odpor proti přítomnosti cizích vojsk, mobilizaci sil proti „nejhorší agresi“, jakou Venezuela zažila. To je jeho oficiální linie pro televizi, ulice a kasárna. Před nosem mu vyfoukli jeho šéfa, odvezli ho vrtulníkem a celé jim to trvalo 30 minut. Japonský generál by ještě před pár desítkami let ukončil svůj život rozpáráním vlastního břicha.
Jenže operace, která skončí odvozem hlavy státu, téměř nikdy nevznikne bez lidí „v srdci nepřítele“. Ne bez institucí. Bez lidí. Insider. Informátor. Někdo, kdo vidí, kdy Maduro spí, kde se pohybuje, kdo si s ním povídá nebo kdy Maduro venčí psa. Trump nemusel mít venezuelskou armádu jako spojence. Stačilo mu mít ve Venezuele spojence jako nástroj. A to je rozdíl, protože v Trump Style Negotiation nepotřebuješ většinu. Potřebuješ správné spojence, správné místo a správné načasování.
Situace kolem budoucnosti Grónska se značně přiostřuje a Dánsko bude mít čím dál větší potíže udržet ostrov pod svými křídly. Zatímco Donald Trump o možnosti uchvátit obří ostrov mluví ještě relativně diplomaticky, jeho hlavní poradce Stephen Miller si již nebere servítky a otevřeně hovoří o tom, že si USA mohou Grónsko klidně zabrat.
USA si mohou s Grónskem dělat, co chtějí. Nikdo se jim nepostaví na odpor, hlásal hlavní Trumpův poradce Miller
Politika
Ministr války Hegseth: „ne Irák, ale výsledek“
Americký ministr války Pete Hegseth tomu dává ideologický a marketingový obal, který musí v Americe fungovat: „přesný opak Iráku“. V jeho marketingu nejde o nekonečnou válku, ale o rychlý zásah s jasným výsledkem pro Američany. Hegseth mluví o „prezidentovi akce“ a posílá signál do světa, že Trump umí otočit dynamiku světa během 30 minut, ne během let.
Tohle je Trumpova klíčová strategie: převádí mezinárodní krizi do domácího příběhu. Kriminalita. Drogy. Ztracený americký majetek. Vina předchůdců. A potom jednoduchá tečka: „JÁ jsem to vyřešil“.
Ve vyjednávání tomu říkáme kontrola rámce. Kdo kontroluje rámec, kontroluje i cenu, kterou lidé ochotně zaplatí.
S Nobelovkou na mě nechoďte
María Corina Machado není okrajová postava. Získala Nobelovu cenu míru. Přesně ten typ osoby, se kterou by v klasické evropsko-unijní logice dávalo smysl jednat: symbol demokracie, legitimita, morální kredit.
Donald Trump ji přesto odstřihne. A udělá to stylem, který z něj dělá Donalda Trumpa: veřejně řekne, že by pro ni bylo „velmi těžké“ vést zemi, protože nemá „respekt“ a „podporu“.
Zákulisní reporty k tomu přidávají další motiv: Nobelovu cenu Trump dlouhodobě chtěl. Machado ji přijala. A podle informací citovaných z prostředí kolem Trumpa to v něm vyvolalo pocit zrady, i když mu ji Machado symbolicky věnovala.
V překladu do vyjednávací řeči: Trump nechce partnera, který má vlastní legitimitu. Trump chce partnera, který potřebuje Trumpa.
Šéfka venezuelské opozice a nositelka Nobelovy ceny za mír María Corina Machadová v rozhovoru se stanicí Fox News uvítala intervenci Spojených států ve Venezuele jako velký krok pro lidstvo a svobodu. Do Venezuely se chce vrátit co nejdříve. Prohlásila, že ze své vlasti, která disponuje největšími ropnými zásobami na světě, hodlá učinit energetické centrum Ameriky. Speciální síly USA v sobotu zaútočily na Venezuelu a unesly jejího prezidenta Nicoláse Madura do USA, kde čelí obviněním z podílu na pašování drog do země.
„Velký krok pro lidstvo a svobodu“. Nositelka Nobelovy ceny za mír ocenila intervenci USA ve Venezuele
Politika
Trumpova výsledovka: Machado je náklad, Rodríguez investice
Delcy Rodríguez nemá Nobelovu legitimitu. Má něco jiného: infrastrukturu. Rodríguez zná ropný aparát a ekonomiku jako svoje boty. Dlouhá léta držela pohromadě část ekonomické normalizace a vazby na ropný sektor. Navíc je součástí režimu, který má stále v ruce administrativu a bezpečnostní kanály. Americký prezident ví o jejích vazbách na vojenské kruhy a elity. Trump sám říká, že s Rodríguez může pracovat, i když současně připouští, že s ní osobně nemluvil, a přesto tvrdí, že „spolupracuje“.
Ve veřejných projevech Donald Trump mluví o drogách a bezpečnosti, ale skutečný motor zájmu o Venezuelu je ropa.
Americké rafinerie jsou z velké části postavené na zpracování těžké ropy, zatímco břidlicová revoluce doma produkuje hlavně lehkou.
Proto Spojené státy dál potřebují dovážet těžkou surovinu a Venezuela má právě tu „hustou“ ropu, kterou umí rafinerie v Texasu a Louisianě efektivně využít.
Je to navíc blízko, na druhé straně Karibiku, takže logistika i kontrola toku jsou jednodušší než u vzdálených dodavatelů.
Trump tím může snížit citlivost USA na kanadskou těžkou ropu a přenastavit energetickou páku v Severní Americe.
Domácí politický efekt je jasný: stabilnější a levnější vstup pro rafinerie znamená tlak na nižší ceny paliv a vítězný příběh „energie pro Ameriku“.
Zároveň jde o geopolitiku: po sankcích se Čína stala klíčovým odběratelem venezuelské ropy a Trump chce tenhle vliv zlomit.
Venezuela je tak pro Trumpa nejen problém režimu, ale hlavně energetická příležitost a demonstrace moci v regionu, který chce znovu ovládat.
Každý třetí Američan schvaluje sobotní útok na Venezuelu, který vedl k zajetí autoritářského prezidenta Nicoláse Madura. Informovala o tom agentura Reuters s odvoláním na průzkum společnosti Ipsos. Přes 70 procent Američanů se ale obává, že se Spojené státy do dění v jihoamerické zemi zapletou až příliš.
Zajetí Madura dělí USA: třetina Američanů zásah schvaluje, většina se obává eskalace
Politika
Trump Style Negotiation Pure: dominance, kotva, Machiavelli
Donald Trump vede vyjednávání podle staré školní poučky: nejdřív síla, pak nabídka.
Dominance: Operace sama o sobě je ultimátum. Maduro skončí v New Yorku. Trump tím vyrobí precedent a vyvolá strach. Kdekterý vůdce své země teď určitě po večerech přemýšlí, jestli náhodou neslyší vrtulníky.
Kotva: Trump veřejně nastavuje, že Spojené státy budou „řídit“ přechod. Kdo chce vyjednávat, vyjednává uvnitř tohoto rámce, pokud souhlasí s Trumpem. Kdo nesouhlasí, může si udělat výlet vrtulníkem do New Yorku s mezipřistáním v Guantánamu.
Machiavelli: Odmítne Machadovou a obejde opozici. Tím rozbije představu, že existuje jeden „demokratický“ partner. Zároveň vytváří klín uvnitř Venezuely: každý začne okamžitě počítat, kdo přežije v nové realitě.
Prezident Trump komunikuje svá rozhodnutí přes svou vlastní sociální síť. Každý novinář by na ní měl být. Přes média komunikuje jen na tiskových konferencích, které běžně začíná s velkým zpožděním. Ví, že na něj všichni počkají. Jeho primární publikum je americký volič. Každá jeho věta je tlak. Každá jeho věta je varování.
Tohle je „competing“ strategie v čisté podobě: vezmu, co chci, a teprve potom řeším, jestli vám za to něco dám.
