Vláda Petra Fialy odmítá nové sněmovně předložit návrh rozpočtu na příští rok. Odmítá, neboť nenašla dost peněz na dopravní stavby. Je to celkem zapeklitá situace.
Prezident republiky nechce vítěze voleb zatím pověřit sestavením nové vlády. Normálně vládne kabinet dosluhující. Dosluhující kabinet ale zase nechce předložit návrh rozpočtu na příští rok. S tím, že jej předloží nová vláda. Která ale zatím vlastně ani nemůže být pořádně sestavována. Vskutku paralýza. Někdo bude muset ustoupit. Nebo by tedy měl.
Pokud by prezident pověřil sestavováním vlády, což může udělat před demisí vlády dosluhující, vnesl by tím do rukou takto pověřené osoby větší díl zodpovědnosti, včetně té za rozpočet na příští rok.
Takto však zodpovědnost leží plně na vládě dosluhující, která tedy stále zcela normálně vládne, tudíž měla by být zcela normálně připravena předložit návrh rozpočtu na rok 2026, a to ještě i nové sněmovně, vzešlé z voleb.
Lukáš Kovanda: Zelené sny střídá černá realita. Německý průmysl kolabuje a český s ním
To, že předložení návrhu dosluhující vláda odmítá, s odkazem na to, že nová vláda jej stejně shodí ze stolu, je projevem politické paralýzy, když tedy žádná nová vláda neexistuje, není jasné, kdy existovat bude, a dokonce ani není jasné, koho vůbec prezident pověří jednáním o jejím sestavení.
Důvod, proč dosluhující vláda odmítá předložit návrh rozpočtu na rok 2026 nové sněmovně, je ve skutečnosti následující. Chybí v něm desítky miliard korun na připravené dopravní stavby. To ale dosluhující vláda oficiálně přiznala až po volbách, tedy poté, co návrh rozpočtu krátce před volbami předložila ještě staré sněmovně. Pokud by měl rozpočet tyto desítky miliard zahrnout, bude dosluhující vládě vážně hrozit, že poruší zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.
Chce tudíž tento pořádně horký brambor přehodit na vládu novou, a ještě ji případně hned nařknout z rozpočtové neodpovědnosti, pokud ta výdaje na dané dopravní stavby plně zahrne, za cenu navýšení plánovaného schodku rozpočtu. Jenže co když se nepodaří novou vládu sestavit ani do konce roku?
Lukáš Kovanda: Stát v příštím roce pořádně naloží podnikatelům s nižšími příjmy
Paušální daň jim podnikatelů a živnostníci, jejichž příjmy v předchozím roce nepřesáhly jeden milion korun, vyskočí o skoro 15 procent, což je bezmála sedminásobek očekávané inflace.
Není pak alespoň morální a státotvornou povinností dosluhující vlády rozpočet předložit, a pokusit se tak zabránit provizoriu, i když bude vědět, že šance na schválení novou sněmovnou je titěrná? Ostatně, pokud by nová sněmovna návrh odmítla, přešla by zodpovědnost za provizorium již na ni, resp. hlavně tedy na tu část politické reprezentace, jež ve volbách uspěla natolik, že se má podílet na vládnutí v nadcházejících čtyřech letech. Dosluhující vláda by se zodpovědnosti za provizorium zcela zbavila.
Dosluhující vláda se prostě může chytnout do vlastní pasti; může být donucena okolnostmi a ubíhajícím časem, aby návrh rozpočtu nakonec stejně předložila. Čas teď rozhodně nemusí hrát v její prospěch, to spíše někoho jiného…
Češi utrácí více než se čekalo, hlavně za pohonné hmoty. Jejich výdaje za potraviny přitom stagnují, což celkově potvrzuje zlepšení spotřebitelské nálady v důsledku obnovení růstu reálných mezd.
Zákon nařídil advokátům založit garanční fond pro situace, kdy advokát zpronevěří peníze klientů v úschově. Za posledních 25 let totiž takovéto podvody daly v součtu už téměř miliardu korun. Na říjnovém sněmu České advokátní komory si proto advokáti odhlasovali, jak to bude celé nově fungovat. Má to však zákonné omezení, které peníze případné oběti chrání jen částečně. Přečtěte si, jak taková advokátní úschova a její fond bude fungovat a co byste o tom měli minimálně vědět.
Hledáte svou vysněnou nemovitost a zatím si peníze z prodeje svého bytu složíte do úschovy u advokáta. V okamžiku, kdy je budete chtít převést na zaplacení svého budoucího domova s překvapením zjistíte, že si za ně advokátka koupila auto a zbytek zmizel neznámo kam a že tedy nemáte ze svých milionů vůbec nic, ani korunu. Vypadá to jako zlý sen, ale k takovémuto zneužití klientských peněz advokáty v minulosti opravdu docházelo, a to navzdory dohledu a kontrolám České advokátní komory (ČAK). Obzvlášť proslulým případem je zpronevěra advokátky Hany Sukové, které se „podařil“ husarský podvodnický kousek, když kamsi „zašila“ spolu se svou dcerou více než 150 milionů korun od svých 44 klientů.
Co se změnilo pro ochranu peněz v úschově
A právě pro to, aby k podobným excesům, kdy lidé přišli i o celoživotní úspory, nedocházelo, přišlo ministerstvo spravedlnosti ještě v čele s bývalým ministrem Pavlem Blažkem s legislativní úpravou advokátních úschov. Ostatní typy úschov, tedy notářské, bankovní či ty u realitních kanceláří, ale paradoxně zatím legislativa nijak nově zatím neřeší, a tedy klienty u nich ani nijak speciálně nechrání. Novinka se týká výhradně úschov u advokátů, které patří ovšem k těm častěji využívaným.
Změnu pravidel i zřízení speciálního Garančního fondu ČAK proto ministerstvo zakomponovalo do návrhu novely zákona o advokacii (č.85/1996 Sb.). Novelu připomínkovali poslanci z více stran politického spektra. Vedle návrhu ministra Pavla Blažka přišli s pozměňovacími návrhy mimo jiné i Radek Ondráček, Zuzana Ožanová, Patrik Nacher či bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková, všichni z hnutí ANO nebo Jakub Michálek z Pirátů. Vyjma Nachera se ale podle šéfa advokátní kanceláře HAVEN Legal Roberta Novotného nikdo příliš nezabýval samotnou výší garance pro jednotlivé klienty, což při budoucí zpronevěře může poškozené zaskočit, protože nová garance chrání peníze uložené u advokátů jen částečně.
Kolik peněz garanční fond ochrání
V principu by se mělo jednat o obdobu garančního fondu jako je například ten, který platí pro banky, respektive pro úspory jejich klientů na účtech a vkladech, a to až do výše 100 tisíc euro či jejich ekvivalentu (zhruba 2,5 milionu českých korun). V případě Garančního fondu ČAK může být částka v určitých případech i o něco vyšší.
Garanční fond ČAK tedy bude spravovat peníze pro ty nejhorší scénáře, kdy neseriózní advokáti zpronevěří peníze svých klientů. „Jde typicky o případ trestného činu zpronevěry podle paragrafu 206 trestního zákoníku. Pro tento případ zavádí zákon právo klienta na čerpání náhrady z Garančního fondu ve výši 2,5 milionu korun, popřípadě 5 milionu korun, jde-li o úschovu kupní ceny plynoucí z prodeje nemovité věci, která slouží k bydlení podle evidence v katastru nemovitostí,“ uvádí k tomu ČAK na svých webových stránkách. Uvedená suma ani tak ovšem nemusí být pro řadu klientských advokátních úschov dostačující.
Pokud si u svého advokáta uložíte třeba 10 milionů korun na budoucí koupi svého bytu či ještě mnohem více třeba pro nákup rodinného domu v Praze, garanční fond vám chrání jen sumu do 5 milionů. A to ještě nemusí platit ve všech případech. Zákon totiž podle webu ČAK stanovuje rovněž i zásadu, že když prostředky fondu nejsou dostačující k uspokojení všech nároků, uspokojí se poměrně a neuspokojená část nároku se vyplatí až nejdříve v dalším termínu, tedy kupříkladu v dalším roce. Při zhruba 80 000 úschovách ročně taková situace zřejmě ale podle Novotného nenastane.
Je dobré si také připomenout, že za úschovu peněz platíte advokátovi navíc smluvní odměnu, která je taková, na jaké se dohodnete. Zákon tento poplatek nijak neupravuje. Zákon a stavovský předpis ale stanovuje, že advokát musí s vámi o úschově sepsat písemnou smlouvu a peníze od vás převzít jedině vložením na účet či bezhotovostním převodem na samostatný, zvláštní účet úschovy. Hotovostní výběry či vklady jsou vysloveně zakázány. Každá úschova musí být současně zaevidována do Elektronické knihy úschov, kterou kontroluje ČAK.
Půjde diverzifikovat i úschovu?
A zatímco úspory na účtech si klienti mohou rozdělit do více bank tak, aby se vešli do uvedeného limitu garance a aby diverzifikovali své riziko i úspory. Variantu, že by si klienti kvůli uvedenému stropu od Garančního fondu ČAK své peníze rozdělili do úschovy u více advokátů považuje sice Novotný za možnou, ale v praxi nepravděpodobnou. „Žádný zákon ani stavovský předpis výslovně neurčují, že úschova musí být vedena vždy celá u jednoho advokáta. Teoreticky tedy není vyloučeno, aby kupní cena byla „rozporcována“ a složena u více advokátů, například každý do výše garančního limitu pěti milionů korun,“ uvažuje Novotný a upozorňuje, že to v praxi přináší i několik nástrah.
Mohlo to být například vykládáno jako obcházení zákona a ČAK by to mohla kvůli tomu upravit stavovskými pravidly a tuto praxi rozdělené úschovy vysloveně zakázat. Další námitkou je, že by to mohlo komplikovat situaci převodu peněz při uvolňování jednotlivých částí kupní ceny od více advokátů. Hrozí riziko, že částky se neuvolní ve správný čas, nebo že „zůstanou někde viset“. Popřípadě že notář nebo katastr budou vyžadovat doložení, že byla celá kupní cena složena a uvolněna. Klient by si tak sice podle Novotného diverzifikoval riziko, zároveň by si však zvýšil transakční a právní zátěž včetně více poplatků jednotlivým advokátům. Uvedenému řešení tak sice v cestě nyní nic nestojí, ale v praktické rovině je podle Novotného nepředstavitelné, že by to chtěl kdokoliv podstupovat.
Jak bude garanční fond fungovat ze strany advokátů
Podle Usnesení o Garančním fondu ČAK, na kterém se advokáti na svém říjnovém sněmu dohodli, budou do fondu přispívat pouze ti z nich, kteří advokátní úschovy opravdu provádějí. Za každou úschovu zapsanou v Elektronické knize úschov zaplatí vždy také poplatek 500 korun. Maximální výše fondu pak byla stanovena na 150 milionů korun.
„Výplata náhrad z fondu bude přitom možná pouze pro případy úschov realizovaných od 1. ledna 2026, tedy pouze pro nové kauzy,“ upozorňuje Novotný a dodává, že změna v souvislosti s novelou zákona o advokacii má takto zabránit retroaktivnímu uplatnění pravidel a minulé případy tak nebudou moci být odškodněny. To se týká například již zmiňovaného případu advokátky Sukové.
Jak jsou vaše investice chráněny, když váš broker krachne
Každý investor v Česku by měl vědět, jak je jeho investice chráněna pro případ, že by jeho obchodník s cennými papíry měl potíže, nebo dokonce zkrachoval. Ruku na srdce, kolik drobných investorů u nás o tom ale vůbec něco tuší, i když by to vědět měli? Připomeňme si proto, do jaké míry jsou vaše investice chráněné nejen v Česku, ale třeba i při investování přes Revolut.
Výplata věřitelů zkrachovalé Sberbank CZ začne 18. března, uvedla insolvenční správkyně Sberbank Jiřina Lužová. Věřitelé, kterých je přes 15 300, by měli dostat zhruba 57 miliard korun.
Penzijní fondy mohou pomoci zvýšit dostupnost bydlení svými investicemi do rezidenčních nemovitostí, i když půjde jen o pár miliard korun ročně. Neznamená to však, že se kvůli tomu zvednou ceny nemovitostí. Naopak by se měla změnit celá situace na trhu nájemního bydlení. Objeví se více institucionálních vlastníků a majitelé i nájemníci by měli mít garantované své jistoty, říká v rozhovoru k novele zákona o podpoře bydlení pro Newstream CLUB šéf Stavební spořitelny České spořitelny Libor Vošický.
Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.
Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.
Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.
Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
Související
Americké banky mají za sebou skvělé čtvrtletí. Dařilo se JPMorgan, Goldman Sachs i Citigroup
Pokud měly letošní tuzemské volby své „lithium“, jsou to bezesporu takzvané emisní povolenky pro domácnosti. Leckterá z nejexponovanějších předvolebních debat se kolem chystaného systému povolenek EU ETS 2 točila opravdu notně.
Oprávněně. S novými povolenkami, resp. termínovými kontrakty na ně, se už několik měsíců obchoduje na burzách v Londýně a v Lipsku. Francouzští analytici povolenek varují, že jejich zavedení může vyvolat lidové bouře na způsob „povstání“ žlutých vest z roku 2018, a to nejen ve Francii, ale podle nich také v zemích střední a východní části EU, tedy včetně Česka. To proto, že pro celou EU bude platit jedna cena povolenky, pro bohaté i chudší země, takže dopad bude logicky tíživější na ty chudší.
Časovaná bomba pro nadcházející vládu
Nové povolenky představují novou zelenou daň, jejíž „sazba“ se bude měnit každodenně, v souvislosti s tím, za kolik se povolenka bude zrovna obchodovat na zmíněných burzách. A pokud v Česku nedojde na předčasné volby ještě před začátkem roku 2027, kdy je EU chystá naplno spustit, právě vláda vzešlá z nynějších sněmovních voleb se s nimi – a se zdražením, které vyvolají – bude muset popasovat. Představují pro nadcházející tuzemský kabinet, ať už bude jakýkoli, časovanou bombu. Vždyť zdražení, které způsobí, může být nesrovnatelně výbušnější než to, které vyvolal takzvaný konsolidační balíček právě končící vlády. Ten se však roku 2023 v médiích rozebíral dnem i nocí každý den, do posledního šroubku.
Zato kolem nových povolenek je stále mlhy až až. Mlží sami politici. Příliš pozdě si uvědomili, že jde vážně o bombu. Odtikávající stále zlověstněji. Dost možná však mlží, neboť sami mají v mysli mlhavo. Přes veškerou závažnost dopadu nových povolenek na rozpočty domácností, ale i firem, se totiž stále zdá, že mnozí z nich – ovšem veřejnost jakbysmet – pořád nerozumí tomu, jak mají povolenky vlastně fungovat. A že jejich cena musí trendově stále růst.
Po rekordním roce přichází vystřízlivění. Výrobci automobilů čelí tlaku na transformaci
Český automobilový sektor má za sebou rekordní rok 2024, kdy se vyrobilo téměř 1,45 milionu osobních vozů. O něco méně se dařilo se v letošním první pololetí.
Příslib trvalejšího zastropování cen povolenek, s nímž vláda šermovala i ve finální fázi předvolební kampaně, představuje nesmysl už ze samé jejich definice; takový příslib je v příkrém rozporu s podstatou jejich fungování. Ne snad, že by nebyl technicky dosažitelný. Povolenky by ovšem pak z hlediska svých stvořitelů – z hlediska Bruselu – nedávaly smysl. Jejich smyslem je, aby mocně poháněly dekarbonizaci. Tak mocně, aby se EU nejpozději k roku 2050 stala uhlíkově neutrální ekonomikou. To je smysl povolenek a to je ústřední cíl celého Green Dealu. Cenový růst povolenek je páteří Green Dealu a jejich trvalejší zastropování by znamenalo, že EU Green Deal nesplní.
Jedině trvalejší, trendový růst ceny povolenky zajistí postupné zužování okruhu podniků, firem a brzy tedy nově i domácností, kterým se ještě vyplácí koupit povolenku a vypouštět díky tomu emise do ovzduší dále.
Evropská komise dala emisním povolenkám přednost před uhlíkovými daněmi. Nejde jen o to, že povolenky nemají v názvu obsaženo slovo „daň“, takže je veřejnost přijme snáze. Snáze je akceptuje, neboť má mylný dojem, že o žádnou novou daň nejde. A přesto, že to daň vlastně je, nejmenuje se tak, přičemž ještě navíc její „sazba“ trendově poroste. Musí růst. Není tedy fixovaná jako u klasické daně, takže jednotkový výnos z povolenek pro „erár“ neustále narůstá, aniž by bylo nutné sazbu explicitně zvyšovat, což je u veřejnosti nepopulární. Navíc, z tohoto růstu se přitom bruselští „vyviní“, neboť přece půjde o nevinný výsledek vývoje na burze, ať už v Londýně nebo v Lipsku. Oni nic, oni muzikanti. Daň nezavedli, protože je to povolenka, a za růst sazby této daně přece také nemohou, neboť za nej mohou burziáni. Na obou uvedených burzách dané povolenky již nyní citelně zdražují a jdou cenově vysoko nad údajný strop; jsou už takřka na jeho dvojnásobku, vyjdeme-li z údajného stropu 45 eur, tedy stropu, na nějž se stále někteří čeští politici odvolávají.
Šimčák z Broker Consulting: Z geopolitického dění mám obavy, ale trh se z toho jako vždy zotaví
Investice, nebo spekulace? Hranice je někdy velmi tenká. Začínající investor tak mnohdy přejde rovnou ke spekulacím – a ani o tom neví. Říká to Petr Šimčák, investiční ředitel společnosti Broker Consulting. Přispívají k tomu podle něj některé on-line aplikace, které se snaží přeskočit nudnou fázi a ženou investory do světa tradingu. O tom ale investování není. „Dobrá investice je v zásadě nudná a její výsledek nezávisí na tom, jestli máte pravdu, když předpovídáte další dění,“ vysvětluje.
Emisní povolenky pro domácnosti mají sloužit jako postupně se utahující smyčka. Postupné utahování – postupný růst jejich ceny – totiž znamená, že nakonec budou k dekarbonizaci donuceny všechny firmy a domácnosti, z nichž každá má přirozeně poněkud jiný práh (finanční) bolesti. Někoho donutí koupit tepelné čerpadlo a elektromobil už cena povolenka 45 eur, někoho až při ceně 250 eur. To právě mají „otestovat“ nadcházející roky.
Kdo ovšem nyní velebí systém průmyslových emisních povolenek – těch prvního typu, těch pro velké podniky –, poněvadž přispěl ke snížení emisí v EU, vzývá i to, že příslušné firmy a provozy, případně výroba a s ní i zaměstnanost, odešly na jiné kontinenty, třeba do Asie, třeba Číny. Ano, probíhající deindustrializace EU je zaručeným způsobem, jak snižovat emise… To ostatně potvrzuje i vývoj v Německu, kde se výkon průmyslu trendově setrvale propadá už přelomu let 2017 a 2018, tedy od doby, kdy cena povolenek prvního typu začala výrazněji narůstat, jak zachycuje graf Bloombergu níže.
Novou kvalitou emisních povolenek druhého typu v porovnání s těmi typu prvního představuje z hlediska burzovních spekulantů fakt, že ekonomiku lze zbavit průmyslu, deindustrializovat, ale nelze ji zbavit domácností. Zatímco podnik v krajní situaci ukončí výrobu a propustí zaměstnance, domácnost si nějak bude muset zatopit vždy. A tedy v ceně vytápění pořídit povolenku. Proto jsou povolenky druhého typu méně závislé na ekonomickém cyklu, takže je jejich cenový vývoj z hlediska burzovních spekulantů předvídatelnější. Představují zaručenější zdroj zisku.
Tato předvídatelnost a vyhlídka trendově stále rostoucí ceny vskutku už nyní představuje pozvánku pro různé spekulanty, hedgeové fondy a další finanční domy ze všech koutů planety, včetně třeba i Číny. Ti do povolenek investují ne proto, aby si koupili odpustek za vlastní emise, ale aby sami zbohatli spekulací na růst ceny, jako jsou zvyklí bohatnout třeba na akciích. Kvůli nim je cena už teď na skoro dvojnásobku stropu. Brusel tyto spekulanty zjevně skrytě vítá, protože svými investicemi do povolenek šponují jejich cenu a nutí a budou nutit firmy a domácnosti v EU k ještě rychlejší dekarbonizaci. Vzniká tak symbiotický vztah mezi bruselským úřednictvem a finančníky z celého světa, kdy první si plní své ideologické zelené cíle, druzí oportunisticky bohatnou, přičemž ekonomika EU skomírá ztrátou konkurenceschopnosti v globálním měřítku a domácnosti se musí sžít s propadem vlastní životní úrovně.
A to vše ve jménu snížení globální teploty do roku 2050 o 0,003 stupně Celsia, které povolenky zajistí přinejlepším, jak vyplývá z klimatického modelu OSN.
Související
Lukáš Kovanda: Nové emisní povolenky mohou zdražit život Čechů o více než sto tisíc ročně
