Lukáš Kovanda: Češi nemají děti a tak utrácí za mazlíčky. Tolik, že by se za to postavilo 400 kilometrů dálnic
Češi nemají děti, takže rekordně utrácí za domácí mazlíčky, podobně jako Američané. Na mazlíčky v Česku padne ročně již tolik, že by se za to postavilo 400 kilometrů dálnic.
Nejvyšší inflace za posledních přibližně třicet let, která v Česku v uplynulých letech udeřila, se promítla i do nárůstu výdajů za psi a kočky. Za psa tak dnes běžná domácnost v ČR utratí průměrně zhruba 1500 korun měsíčně, za kočku zhruba polovinu této částky. Přitom alespoň jednoho psa vlastní na dva miliony českých domácností, alespoň jednu kočku pak bezmála 1,5 milionu domácností. Výdaje za „psa v obýváku“ tak činí přibližně 40 miliard korun ročně, kočky coby domácí mazlíčci pak v souhrnu vyjdou na přibližně 20 miliard korun.
S povážlivě klesající porodností se i v Česku rozšiřuje fenomén bezdětných domácností, které si dítě nahrazují nejčastěji psem či kočkou. Podobná situace panuje i v ekonomicky nejvyspělejších zemích světa, včetně USA. Tým psychologů z amerických univerzit ve své letošní studii na dané téma dospívá k závěru, že „obzvláště bezdětní pejskaři mají sklon vnímat svého psa jako spřízněnou duši, přičemž data odhalují, že klesající porodnost je silně spjata s růstem výdajů za mazlíčky“ (viz graf níže: červená křivka zachycuje klesající porodnost, modrá pak stoupající výdaje za mazlíčky, jejichž vzestup ke markantní o po očištění o inflaci a růst ekonomiky).
Jeden ze čtyř Američanů, kteří vlastní psa, podle studie dá v rámci charity raději 50 dolarů potřebnému štěněti než potřebnému dítěti. Takřka polovina amerických pejskařů pak raději v rámci charity nakrmí neznámé štěně než cizího člověka.
Desítky miliard
V Česku letos lidé utratí za své miláčky přibližně 60 miliard korun. Za tuto sumu by se dalo postavit za rok až 400 kilometrů dálnic. Suma přitom nezahrnuje pořizovací cenu čtyřnohého miláčka. Ta však činí nejčastěji jen jedno až pět procent z celkových „celoživotních“ nákladů chovu psa či kočky. Největší část výdajů spolykají náklady na krmení včetně pamlsků a zdravotní ošetření včetně očkování nebo různé doprovodné služby typu stříhání.
Například náklady na chov většího psa mohou činit až 6000 či 7000 korun měsíčně. Za celý život takového psa tak za něj jeho „páníček“ může v dnešních cenách vydat takřka milion korun. Pochopitelně, výdaje za mazlíčky se odvíjejí do kupní síly dané domácnosti. Sociálně slabší domácnosti tak za psa dají třeba jen stokoruny měsíčně. I to však může za celý život psa odpovídat v dnešních cenách třeba 70 tisíc nebo 80 tisíc korun.
Zemědělská skupina MJM agro, která patří do skupiny Reticulum miliardáře Zdeňka Šoustala, se pouští do nového oboru. Koupila prémiového českého výrobce krmiva pro domácí zvířata, firmu Krmiva Salač.
Miliardář Šoustal se pustil do nového byznysu. Jde o krmiva pro domácí zvířata
Leaders
Některé domácnosti si také nemohou dovolit zaplatit například nákladnější veterinární zákrok. Vždyť třeba operace psa, jenž utrpěl komplikovanější frakturu, může vyjít až na 50 tisíc korun. Zdaleka ne všechny domácnosti přitom mají své miláčky pojištěné. Pro Česko je – v porovnání třeba se západními zeměmi EU – typická podpojištěnost jak v případě standardního životního, tak neživotního pojištění. Nepřekvapí tudíž, že v případě domácích mazlíčků je podpojištěnost ještě mnohem výraznější než při pojišťování lidí nebo majetku. Navíc finanční produkty zaměřené na psy či kočky se často teprve rozvíjejí, celý tento specifický segment je v česku „v plenkách“. Pojišťovny přitom typicky nehradí zákroky typu kastrace nebo zubních ošetření, které nemají akutní či bezodkladnou povahu.
Při pořizování mazlíčka může člověk něco ušetřit tím, že si koupí zvíře takzvaně „bez papírů“, tedy bez průkazu původu, ale taková úspora je často jen dočasná. Zvíře „bez papírů“ totiž nakonec může vyjít dráž, a to právě i po zahrnutí nižší kupní ceny. Mazlíček „bez papírů“ totiž představuje jakýsi „black box“: nový majitel o něm prakticky nic neví – například o jeho předcích či třeba o sklonu k rodovým chorobám. Pokud například majitel psa „s papíry“ ví, k jakým chorobám má zvíře sklon, může ve spolupráci s veterinářem vhodnou prevencí jejich nástupu zamezit či jej alespoň oddálit
