Jan Palaščák: Vedra udeří na elektrické sítě. Budou zase blackouty?

Zemřel muž, který patřil k nejvlivnějším ekonomům 20. století. Alan Greenspan udělal z centrálního bankéře globální celebritu. Téměř dvacet let stál v čele Fedu, uklidňoval trhy v krizích a zosobňoval víru v nízkou inflaci i sílu volného trhu. Jenže právě tato víra mu po roce 2008 vynesla i tvrdou kritiku.

Zemřel Alan Greenspan, dlouholetý šéf americké centrální banky. Bylo mu sto let. Podle zpráv amerických médií zemřel na komplikace spojené s Parkinsonovou chorobou, což potvrdila jeho manželka, novinářka Andrea Mitchellová. Greenspan stál v čele Fedu od roku 1987 do roku 2006, tedy bezmála dvě desetiletí, a působil za vlády čtyř amerických prezidentů: Ronalda Reagana, George Bushe staršího, Billa Clintona a George Bushe mladšího.

Odchod Greenspana je symbolickým koncem jedné éry. Éry, v níž se centrální bankéř stal téměř hvězdou, trhy sledovaly každé jeho slovo a jedna nejasně formulovaná věta mohla pohnout akciemi, dluhopisy i měnami po celém světě. Greenspan byl „Maestro“, muž, který údajně rozuměl šumům ekonomiky lépe než většina ostatních ekonomů rozuměla jejím oficiálním statistikám. Už v době jeho odchodu z Fedu jsem připomínal, že byl považován za nejmocnějšího bankéře světa a že jeho nástupce Ben Bernanke přebíral štafetu po člověku, jehož autorita daleko přesahovala běžnou centrální banku.

Od jazzmana k ekonomickému technokratovi

Greenspanova kariéra je příběhem nebývalého vzestupu ekonomického technokrata. Narodil se v New Yorku, studoval ekonomii, hrál na klarinet a saxofon a mladické nadšení pro hudbu postupně vyměnil za makroekonomii, statistiku a filozofii volného trhu. Blízko měl k Ayn Randové a k objektivismu, tedy k myšlenkovému proudu zdůrazňujícímu individualismus, racionalitu a trh. Jako šéf Fedu se však z teoretického obhájce trhu proměnil spíše v pragmatika. Nebyl dogmatikem jedné školy. Byl eklektikem, mužem, který míchal různé ekonomické přístupy podle situace, někdy až do té míry, že mu to kritici vyčítali jako intelektuální neukotvenost.

První zkouška přišla hned po nástupu

Do čela Fedu nastoupil v srpnu 1987, jen několik týdnů před „černým pondělím“, tedy krachem akciového trhu v říjnu téhož roku. Právě tehdy se z Greenspana stal centrální bankéř světového formátu. Fed rychle ujistil trhy, že dodá potřebnou likviditu, a tím přispěl ke stabilizaci systému. V následujících letech provedl americkou ekonomiku asijskou finanční krizí, splasknutím technologické bubliny i šokem po teroristických útocích z 11. září 2001. Fed připomíná, že Greenspan během svého mandátu čelil dvěma recesím, asijské krizi i útokům z 11. září a že bývá spojován s dlouhou americkou expanzí a důrazem na nízkou inflaci.

Éra nízké inflace a velké moderace

Právě zde leží první část jeho odkazu. Greenspanova éra byla érou takzvané velké moderace, tedy období relativně nízké inflace, nižší volatility hospodářského cyklu a výrazného růstu finančních trhů. Spojené státy se v devadesátých letech staly vzorem dynamické ekonomiky: technologické inovace, růst produktivity, nízká inflace, nízká nezaměstnanost. Greenspan na této éře neměl výlučnou zásluhu, ale byl jejím symbolem. Jeho Fed působil jako instituce, která dokáže ekonomiku jemně ladit, brzdit přehřívání a v krizi zase dodat likviditu.

Exšéf banky: Zvýšení sazeb ČNB může zlevnit hypotéky

Money

ČNB pouze vyslala potřebný signál, že nemíní nechat inflaci ulétnout, říká v rozhovoru behaviorální ekonom a bývalý člen představenstva několika velkých bank Ivan Černohorský.

Ivana Pečinková

Přečíst článek

Muž bublin i finanční krize

Druhá část jeho odkazu je ovšem mnohem problematičtější. Greenspan totiž nebyl jen mužem velké moderace, nýbrž i jedním z mužů éry finančních bublin. V roce 1996 pronesl slavnou formulaci o „iracionální bujnosti“ trhů. Varoval tím před přehnaným optimismem investorů. Jenže ani on, ani Fed technologickou bublinu nezastavili. Po jejím splasknutí následovalo výrazné uvolnění měnové politiky, které podle kritiků přispělo k nafouknutí bubliny realitní. A po roce 2008 se Greenspan, někdejší zachránce světa, proměnil v očích části veřejnosti v jednoho ze spoluviníků největší finanční krize od třicátých let.

Tento soud je ale příliš jednoduchý. Robert Solow, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, v rozhovoru, který jsem s ním vedl, připustil, že Greenspan přispěl k víře ve vnitřní stabilitu finančních trhů. Současně však dodal, že většina jeho zásahů v roli šéfa centrální banky byla „docela dobrá“ a že po bitvě je každý generál. Kdyby Greenspan začal bublinu dusit dříve, mohl by být dnes stejně tak obviňován, že způsobil recesi už v roce 2006.

Greenspan put a morální hazard

Greenspanův život proto připomíná zásadní dilema moderní centrální banky. Má centrální banka pouze hlídat inflaci, nebo také ceny aktiv? Má zasahovat proti bublinám, když ještě není jisté, zda opravdu jde o bubliny? Má chránit finanční systém před kolapsem, i když tím v investorech posiluje víru, že je v krizi vždy někdo zachrání? Takzvaný „Greenspan put“, tedy představa, že Fed při pádu trhů přijde na pomoc, se stal jedním z nejvlivnějších nepsaných pravidel moderních financí. Pomáhal stabilizovat trhy, ale současně podporoval morální hazard.

Poučení pro Evropu i Česko

Pro Evropu a Česko je Greenspanův příběh poučný i dnes. Ukazuje, že centrální bankéř není jen úředník nastavující sazby. V určité době se může stát garantem důvěry, psychologem trhu i politickou protiváhou vládní moci. Zároveň ale platí, že i nejmocnější centrální bankéř světa pracuje s neúplnými informacemi, s modely, které se mohou mýlit, a s ekonomikou, jež se často vyvíjí jinak, než naznačuje učebnice.

Lukáš Kovanda: ČNB dnes řeší dilema. Zvednout sazby, nebo nevypadat jako Babišův spojenec

Názory

Dnešní zasedání ČNB je testem nervů i kredibility, tedy toho, jak přesvědčivě dokáže centrální banka udržet obraz nezávislé instituce v prostředí, kde se najednou zkřížily geopolitika, globální měnová politika a domácí politika.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

Velký, ale rozporný odkaz

Greenspan zůstane v dějinách jako muž paradoxu. Libertarián, který řídil nejmocnější centrální banku světa. Kritik přehnaných státních zásahů, jenž opakovaně zachraňoval trhy likviditou. Strážce nízké inflace, jehož éra skončila finanční krizí. Ekonomický „Maestro“, který dokázal trhy uklidnit jedinou větou, ale také muž, jenž se sám musel po krizi vyrovnávat s otázkou, zda jeho víra ve schopnost finančních trhů korigovat samy sebe nebyla příliš silná.

Alan Greenspan nezanechává jednoznačný odkaz. Zanechává odkaz velký. A v ekonomii platí, že velké odkazy nebývají bezrozporné. Jeho život ukazuje, že centrální bankovnictví není jen technická disciplína. Je to umění rozhodovat v mlze. Greenspan v ní dokázal kráčet déle než skoro kdokoli jiný. A právě proto se o jeho chybách bude mluvit stejně dlouho jako o jeho úspěších.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy

Pád britského premiéra Keira Starmera nebude pro Česko novým brexitem ani šokem ve stylu Liz Trussové. Přesto může český průmysl bolet. Rizikem je hlavně slabší libra, horší britská poptávka a nejistota, zda se Londýn znovu nezačne vzdalovat Evropské unii.

Odchod britského premiéra Keira Starmera z čela vlády nebude mít pro českou ekonomiku bezprostředně zásadní dopad. Pro Česko nejde o událost srovnatelnou s brexitem ani s finančním otřesem, který v roce 2022 vyvolala krátká vláda Liz Trussové. Reakce finančních trhů je zatím umírněná: libra po zprávě oslabila jen mírně, výnosy britských státních dluhopisů se výrazněji nepohnuly. To naznačuje, že investoři zatím počítají spíše s řízeným předáním moci než s chaosem v britské hospodářské politice.

Pro českou ekonomiku je ovšem Starmerův konec důležitý jako další příznak politické nestability v jedné z největších evropských ekonomik. Británie je i po brexitu významným obchodním partnerem Česka. Český vývoz na britský trh stojí zejména na automobilech, strojírenských výrobcích, elektrotechnice a dalších průmyslových komponentech. Právě tyto sektory jsou citlivé na vývoj britské spotřeby, investic a kurzu libry.

Aktualizováno

Británie míří k sedmému premiérovi za deset let. Starmer končí jako šéf labouristů

Leaders

Keir Starmer končí v čele Labouristické strany, premiérem ale zůstane do volby nástupce. Británii tak čeká další politický otřes a možná už sedmý premiér za poslední dekádu.

ČTK

Přečíst článek

Prvním rizikem je libra

Krátkodobý dopad se proto může projevit hlavně prostřednictvím měnového kurzu. Slabší libra zhoršuje pozici českých exportérů, protože české zboží se britským zákazníkům v přepočtu zdražuje. Firmy pak mají dvě možnosti: buď zdražení promítnout do cen a riskovat nižší odbyt, nebo část kurzové ztráty nést na úkor vlastních marží. Současný pohyb libry je však zatím příliš malý na to, aby sám o sobě znamenal citelné zhoršení výhledu českého exportu. Výraznější problém by nastal teprve tehdy, pokud by Starmerův odchod otevřel období delší politické nejistoty a libra by začala oslabovat trvaleji.

Druhým kanálem je britská poptávka

Druhým kanálem je britská domácí poptávka. Starmer končí v situaci, kdy britská ekonomika čelí slabému růstu, tlaku na veřejné finance a nespokojenosti voličů s životními náklady. Právě tyto faktory přispěly k oslabení jeho pozice v Labour Party. Pokud nový premiér nedokáže rychle obnovit důvěru domácností a firem, může se to projevit nižší ochotou Britů utrácet a investovat. To by se přes dovoz do Británie dotklo i českých podniků, zejména těch navázaných na automobilový průmysl a investiční zboží.

Z pohledu Česka je ale třeba nepřeceňovat přímý rozsah tohoto šoku. Británie je důležitým trhem, nikoli však hlavním motorem české ekonomiky. Tím zůstává Německo a širší středoevropský průmyslový prostor. I kdyby britská poptávka v příštích měsících kvůli politické nejistotě zeslábla, půjde spíše o dílčí negativní faktor než o událost, která by sama změnila výhled českého hospodářského růstu.

Klíčové budou vztahy s Evropskou unií

Dlouhodobě může být pro Česko ještě důležitější otázka, zda Starmerův nástupce udrží pragmatičtější kurz vůči Evropské unii. Starmerova vláda se snažila po letech brexitových sporů vztahy s EU částečně normalizovat. Pro české firmy by bylo výhodné, pokud by Británie a EU dál snižovaly zbytečné obchodní bariéry, zjednodušovaly pravidla pro zboží a posilovaly spolupráci v obraně, energetice či průmyslu. Pokud by se nový britský premiér vydal tímto směrem, mohl by být konečný dopad Starmerova odchodu pro Česko neutrální, případně mírně pozitivní.

Karel Pučelík: Co si vzít z britského triumfu Andyho Burnhama? Nebát se do problémů „říznout“

Názory

Vítězství Andyho Burnhama v britských volbách do parlamentu bylo mnohem výraznější, než se čekalo. Je to další příklad toto, že voliči ocení, když je politici přestanou gaslightovat a vysvětlovat jim, jak se vlastně mají dobře. Konečně je někdo začal brát vážně. Burnham se k tomu ani nemusel snížit k nenávistnému populismu. Brzy si své recepty nejspíš bude moci vyzkoušet jako premiér.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Opačný scénář by nastal, pokud by se Labour Party pod tlakem populistické Reform UK Nigela Farage začala od EU znovu vzdalovat. Podle britských médií a Reuters patřil růst podpory Reform UK mezi hlavní důvody nervozity uvnitř Labour Party. Tvrdší postoj vůči EU by pro český průmysl znamenal horší prostředí: více nejistoty, složitější obchodní režim a menší šanci na postupné zahlazování negativních dopadů brexitu.

Trhy budou sledovat rozpočtovou politiku

Důležitá bude také fiskální politika nové vlády. Británie má vysoké náklady na obsluhu dluhu a finanční trhy jsou citlivé na jakýkoli náznak uvolnění rozpočtové politiky. Investoři proto sledují nejen to, kdo Starmera nahradí, ale také kdo povede ministerstvo financí. Právě důvěra v britskou fiskální stabilitu je klíčová pro výnosy státních dluhopisů, kurz libry i širší finanční podmínky. Pokud by nový kabinet sliboval výrazné výdaje bez věrohodného krytí, mohl by vyvolat tlak na libru i dluhopisový trh. V takovém případě by se dopady přelily i do střední Evropy přes horší náladu investorů a obecně vyšší averzi k riziku.

Pro české firmy zůstávají klíčové tři ukazatele

Pro Česko z toho plyne, že Starmerův konec je zatím hlavně politická událost s omezeným ekonomickým dopadem. Nejpravděpodobnější scénář je mírně negativní krátkodobý efekt přes nejistotu, libru a případné oslabení britské poptávky. Zásadní ekonomický problém by vznikl pouze v případě, že by se politická výměna změnila v delší vládní krizi, fiskální experiment nebo nové zhoršení vztahů mezi Británií a Evropskou unií.

České firmy by proto neměly reagovat panicky, ale měly by sledovat tři ukazatele: kurz libry, vývoj britských dluhopisových výnosů a první hospodářsko-politické signály Starmerova nástupce. Pokud zůstanou trhy klidné a nová vláda potvrdí rozpočtovou opatrnost i pragmatický vztah k EU, dopad na Česko zůstane malý. Pokud se ale Británie vydá cestou větší politické a fiskální nejistoty, může se Starmerův odchod stát dalším drobným, ale nepříjemným protivětrem pro český exportně orientovaný průmysl.

„Drill, baby, drill“ hrozí také Spojenému království. Britové se přou o těžbu ropy a plynu v Severním moři

Názory

Britská vláda se stala terčem kritiky kvůli odmítání nové těžby ropy a plynu v Severním moři. V reakci na íránskou krizi prosazuje rychlejší transformaci energetiky, sází na celkovou elektrifikaci a obnovitelné i jaderné zdroje. Opoziční pravice v čele s Nigelem Faragem se naopak hlásí k Trumpovu sloganu „Drill, baby, drill“, neboli „Vrtej, baby, vrtej“. Pomíjí tak zkušenosti z další globální krize fosilních paliv.

Jan Žižka

Přečíst článek