Dopady konfliktu na Blízkém východě už zasáhly rozpočty poloviny českých domácností. Nejčastěji je pociťují mladí lidé do 29 let a senioři. Vyplývá to z průzkumu agentury Median, který zveřejnil Český rozhlas.
Hlavním problémem je podle respondentů zdražování, které se v posledních týdnech nejvíce promítlo do cen pohonných hmot. Ty rostly v souvislosti s konfliktem, jenž odstartoval na konci února americko-izraelský útok na Írán.
Důsledky zdražování pociťují zhruba tři pětiny mladých do 29 let, u seniorů je podíl jen o něco nižší. Výrazněji dopadají také na obyvatele měst s 20 až 100 tisíci obyvateli.
Podle Daniela Hůleho z organizace Člověk v tísni se situace nejvíce promítá právě do cen pohonných hmot. „Tam, kde je ježdění každodenní záležitost, byl skok tak rychlý, že to má vliv na podnikání i život lidí,“ uvedl pro Český rozhlas Plus. Na nízkopříjmové domácnosti zatím krize výrazně nedopadá, problém by podle něj nastal v případě zdražení potravin nebo plynu.
Na rostoucí ceny už část domácností reaguje. Necelá třetina dotázaných omezuje jízdu autem a stejný podíl začal šetřit i na potravinách. Podle prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy se však většina Čechů při nákupech zatím výrazně neomezuje.
Trump prodloužil příměří s Íránem, zároveň ale nařídil pokračovat v blokádě jeho přístavů. Teherán to považuje za porušení dohody a hrozí vojenskou reakcí.
Obavy z budoucího vývoje jsou ale výrazné. Pokud bude konflikt pokračovat, většina lidí očekává další zdražování. Devět z deseti Čechů předpokládá růst cen pohonných hmot, 88 procent se obává dražších energií a podobný podíl respondentů očekává zdražení potravin.
Průzkum se uskutečnil mezi 14. a 16. dubnem a zúčastnilo se ho 1018 lidí.
VYŠEL JARNÍ NEWSTREAM CLUB
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
Špatné zprávy pro německý průmysl. Místo růstu ho letos čeká stagnace
Otázka zdanění (super)bohatých je dosud tématem, které dostává nálepku radikálnosti a politici se ho většinou štítí. I ekonomické výzkumy však ukazují, že nerovnost je jedním z největších problémů dneška. Bez daňové reformy se dál nepohneme.
Demokratický newyorský starosta Zohran Mamdani v kampani slíbil důrazné kroky namířené proti rostoucí nerovnosti. Nyní začíná ambiciózní plány plnit, například formou speciální daně pro ultrabohaté, kteří ve městě trvale nebydlí, ale přesto si udržují lukrativní nemovitosti. V lepším případě je mají jako přechodná sídla, v tom horším zejí prázdnotou. Podle Mamdaniho argumentace tito miliardáři využívají prosperujícího a pulzujícího města, ale daně platí jinde.
Novým starostou New Yorku bude demokrat Zohran Mamdani, který se označuje za demokratického socialistu. Navzdory panice konzervativních komentátorů apokalypsa nehrozí. Jeho vítězství však ukazuje, že se politika vzdaluje od středového konsenzu. Demokraté v USA i Evropě se s tím musí srovnat, jinak nebudou mít proti populistům šanci.
Politických programů, které si skutečně berou na mušku ekonomickou nerovnost, najdeme ve světě poskrovnu. Díky Mamdanimu existuje viditelný a komplexní příklad. Radost mohou mít zejména obyčejní Newyorčané, pro které se život v metropoli stává neudržitelným. New York ale sledují i zastánci daňových reforem po celém světě.
Zdanění ultrabohatých ale nadále zůstává kontroverzním tématem, které často sklouzává do ideologických soubojů. Pravda je však taková, že nerovnost je jedním z nejzásadnějších problémů dnešní ekonomiky. Nejde o nenávist vůči bohatým, ale o to, zda společnost s takto nerovnoměrným rozdělováním bohatství vůbec může efektivně fungovat. A nejde jen o ekonomiku, vedlejším jevem je také koncentrace ekonomické a politické moci. Vezměme si například média – kolik z nich nepatří do nějakého konglomerátu?
Zdanit bohaté? Hrstka nejzámožnějších dusí miliardy chudých, tvrdí studie
Bohatí se svými jachtami a tryskáči znečišťují svět, ale fatální důsledky dopadají na ty nejchudší. Je třeba zasáhnout proti klimatické nerovnosti, tvrdí globální organizace Oxfam, která o problému vydala rozsáhlou studii.
O nerovnosti jako o ekonomickém problému napsal Zohran Mamdani komentář do britského deníku The Guardian, a to spolu s francouzským ekonomem a odborníkem na problematiku daňových úniků Gabrielem Zucmanem a americkým ekonomem a držitelem Nobelovy ceny Josephem Stiglitzem. Stav nerovnosti v něm označují za globální krizi. „Zpráva o globální nerovnosti, vypracovaná na žádost Jihoafrické republiky v rámci jejího předsednictví v G20, zjistila, že v letech 2000 až 2024 si nejbohatší jedno procento obyvatelstva přišlo na 41 procent veškerého nově vytvořeného bohatství, zatímco spodní polovina lidstva získala pouhé jedno procento. Tato trajektorie je neudržitelná,“ argumentují.
Dlouhodobý vývoj ukazuje, že s aktuálním systémem je skutečně něco špatně. Jak podotýkají autoři, nejbohatší 0.0001 procenta populace v roce 1987 vlastnilo ekvivalent tří procent světového HDP, nyní je to 16. Miliardáři bohatnou, zatímco zbytek světa stagnuje nebo strádá. Rovněž i veřejné rozpočty drtí vysoké zadlužení.
Vždy to ale takhle nevypadalo. Západní svět si zvykl na velmi benevolentní daňové prostředí. V minulém století bylo poměrně běžné, že ultrabohatí platili vysoké daně, klidně 60 nebo i 90 procent. Nemohli za to komunisté, k takto vysokým sazbám se sahalo i například ve Velké Británii nebo Spojených státech. „V 60. letech minulého století odvádělo 400 nejbohatších Američanů na daních na všech úrovních státní správy přibližně 50 procent svých příjmů. Dnes odvádějí přibližně 24 procent,“ argumentují Mamdani, Zucman a Stiglitz.
Nerovnost ve světě sílí. Daň pro superbohaté by z chudoby vytáhla dvě miliardy lidí
Ve světě sílí nerovnost, poprvé za 25 let se extrémní bohatství i extrémní chudoba zvýšily současně. Ve zprávě zveřejněné před začátkem výročního zasedání Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu to uvedla organizace Oxfam, která bojuje proti chudobě. Výrazné loňské zvýšení cen potravin a energií způsobilo, že miliardáři zbohatli ještě citelněji.
Statistiky dokládají, že Británie před nástupem Margaret Thatcherové byla výrazně více rovnostářskou zemí, než po nástupu neoliberalismu. Po roce 1979 nerovnost rychle narostla a na předchozí čísla se už nikdy nevrátila.
Bez zdanění to nepůjde
Autoři zmíněného textu uvádějí, že naším problémem je právě nízká progresivita daňových systémů. Příspěvek ultrabohatých do systému jednoduše není dostatečný. „Tento jev není typický pouze pro Spojené státy. V celé Evropě – včetně Francie, Itálie a Nizozemska – i v zemích jako Brazílie zaznamenávají vědci stejný trend: nejbohatší lidé platí nižší efektivní daňové sazby než téměř všichni ostatní. Vynikají nejen v tom, jak vydělávat peníze, ale také v tom, jak se vyhýbat placení daní a daňovým únikům,“ uvádějí autoři.
Úspěchy v podnikání a byznysu přitom nejsou jen plody tvrdé práce byznysmenů, ale i společnosti. Zaměstnanci jsou vzdělanější a schopnější, z čehož firmy těží, aniž by se o to samy přičinily. Ve Skandinávii třeba zase vidíme, že jistota záchranné sítě v podobě robustního sociálního systému dává základ inovátorům, aby zkusili uspět na trhu. Když se jim to nepovede, nic se vlastně nestane.
O nerovnosti je třeba začít přemýšlet jinak – progresivní zdanění by se mělo stát běžnou součástí politické debaty. „Myšlenka, že miliardáři by měli platit vyšší daně než pracující lidé, není radikální. Radikální je naopak tolerovat systém, v němž extrémní bohatství existuje vedle všeobecné chudoby,“ uzavírají Mamdani, Zucman a Stiglitz.
Hollywood prochází stresovým obdobím. Velká studia ztratila recept na úspěch, roste jim konkurence zejména u nejmladšího publika a umělé inteligence může způsobit další propad. Přesto akcionářům mohou nabídnout i zajímavé příležitosti.
Rok 2026 by měl podle analytiků být rokem konsolidace filmového trhu. Největším příběhem by měl být prodej studia Warner Bros., jehož vedení již vloni zjistilo, že nedokáže udržet krok s konkurencí a nabídlo studio k prodeji. Po přetahování mezi Netflixem a studiem Paramount Skydance se cena studia vyšplhala na částku 111 miliard dolarů a vítězem se stal právě Paramount ovládaný synem zakladatele Oraclu Davidem Ellisonem. A když vše projde podle plánu a akvizici schválí i antitrustové úřady, půjde o rekordní showbyznysovou transakci historie.
Akcionáři Warner Bros. na tom výrazně vydělali. Cena akcie za posledních 12 měsíců, během nichž se celý deal upekl, vzrostla o téměř 250 procent. A kdo prodal včas, tedy na přelomu roku, užil si pořádnou výplatu. Jenomže kvůli přetrvávajícím tahanicím a nejistotám spojeným s antitrustovým řízením, akcie od počátku roku ztrácí a odepisuje více než čtyři procenta. A nic na tom nezměnil ani neuvěřitelný oscarový úspěch, když většinu cen získaly snímky Jedna bitva za druhou a Hříšníci, přičemž oba pocházejí právě ze studia Warner Bros.
Akcie Magnum Ice Cream jsou pod extrémním tlakem. Může za to i Ozempic
Zmrzliny a nanuky patří k nejpopulárnějším sladkostem planety. Právě na to vsadili šéfové Magnum Ice Cream Company, která se vyčlenila z koncertu Unilever v polovině loňského roku. A v prosinci firma vstoupila na amsterdamskou burzu. Jenomže nyní to nevypadá na příběh s dobrým koncem a akcie jsou pod enormním tlakem spekulantů na pokles.
Z akciového hlediska jsou na tom klíčové akcie rozporuplně. Od začátku roku ztrácí jednotky procent vedle Warnerů také největší studio světa Walt Disney, a právě Paramount Skydance. Naopak rostou akcie Comcastu, vlastníka Universalu, v zelené jsou aktuálně také akcie Netflixu, a to navzdory ohlášenému odchodu zakladatele Netflixu Reeda Hastingse z vedení firmy.
Je tu příležitost, nebo lze čekat další propady? Podle aktuálního Movie Making Market Reportu společnosti Research and Markets čeká filmovou branži další růst. V roce 2026 by měl celý filmový průmysl mít velikost zhruba 95 miliard dolarů, do roku 2030 pak by měl narůst na téměř 130 miliard dolarů.
Růst očekává také poradenská společnost Deloitte ve svém aktuálním Media & Entertainment Industry Outlook. To se podle autorů pozitivně projeví zejména na akciích, které mají silné franšízy, tedy vlastní silné značky, postavy a mají bohatý katalog. To platí zejména pro Walta Disneyho nebo právě Warner Bros. Pro investory by mohlo být zajímavé i to, že například Walt Disney je aktuálně mimořádně podhodnocenou akcií, když se její poměr P/E pohybuje na úrovni 15. Netflix je aktuálně například na více než dvojnásobku a růst akcie Warner Bros. dokonce vyneslo cenu akcie na takovou úroveň, že P/E dosahuje téměř stovky.
Co by měli investoři sledovat kromě výsledků jednotlivých společností a jejich zadlužení? Podle Deloitte to bude zejména schopnost jednotlivých společností adaptovat umělou inteligenci. Vliv AI ale nebude jen čistě pozitivní.
„Generativní umělá inteligence snižuje bariéry při tvorbě obsahu v celém mediálním a zábavním průmyslu. Tvůrci, malá nezávislá studia, a dokonce i běžní lidé mohou vytvářet úchvatné vizuální příběhy. Díky těmto možnostem tvůrci a studia v celém odvětví profesionalizují svou tvorbu, vytvářejí obsah ve velkém měřítku a soupeří o čas a pozornost diváků,“ připomíná studie.
Tím se studiím ještě více rozšíří konkurence. Zejména u nejmladších publik již nyní velká studia nebojují jen mezi sebou a klasickými televizními společnostmi, ale mnohem více s bezplatným obsahem na sociálních sítích, zejména na TikToku a na YouTube.
I proto analytici připomínají, že trh bude čelit dalšímu tlaku na konsolidaci. Dotkne se zejména středně velkých studií.
Stanislav Šulc: Občanská podpora ČT a rozhlasu je sympatická. Vláda si ale opravdu může dělat, co chce
Boj o duši České televize a Českého rozhlasu se rozjíždí naplno. Občanská společnost se probouzí, odbory obou mediálních institucí vyhlásily stávkovou pohotovost, šéfové ČT a ČRo jednají s vládními špičkami. A do toho se chystají ne jeden, ale hned dva zákony na radikální proměnu médií veřejné služby. A je dobré si přiznat, že to nakonec bude vláda, kdo si prosadí svou, bez ohledu na cokoli. A to jednoduše proto, že mediální duální systém u nás v podstatě kolabuje.
Malé modulární reaktory mají být novou kapitolou evropské energetiky. Zatím jde ale o drahý projekt, který bez veřejných peněz a dlouhodobé podpory nemá šanci na rozvoj.
